Trapsavecký deníček píše Jaroslava Kavče Šálková. Je to prostor pro vlastní povídky, kreslené vtipy a vzpomínky z dávno

 zašlé  minulosti.

Ve vzpomínkovém albu vytvořeném podle záznamů starých deníků je zachycen průběh šestnácti let trampské literární soutěže o Zlatého Trapsavce.


Úvodní strana


V březnu t.r. byla ukončena činnost Nakladatelství Rodocapsa.

 

Za šest let báječné

hry na trampské úředně evidované autorské vydavatelství se podařilo nabídnout čtenářům dvanáct titulů - především sborníčků povídek a poezie.

Všechna vydání  včetně dotisků jsou rozebraná.

 


 

 

 

Tři příběhy s Olivou Foglovou byly vydány pod jedním názvem

Bajonet po Němcích

v nakladatelství

Václav Vávra

 

Kniha je brožovaná, má 184 stran, a ilustroval ji Marko Čermák.

 

Ukázka z knihy

 

Recenze

 

Z knihkupectví pomalu vymizela, ale ještě je v internetových knižních obchodech, a v e-shopu

 

 www.trampsky-magazin.cz

 

nebo přímo v nakladatelství VV

na adrese

 

www.intercrosse.eu

 

Běžná cena je 179 Kč

 

 

 


Trapsavcem

 snadno a rychle

 

Jednotlivá vydání deníčku jsou protkána dobrými radami pro začínající povídkáře. Tyto rady jsou sesbírány z vlastních zkušeností za dlouhé roky psaveckého tvoření nebo porotování v trampské literární soutěži o Zlatého Trapsavce.

Případné názorné ukázky  jsou smyšlené.

 

 

Ve formátu pdf volně přístupná oblíbená

příručka pro začínající

povídkáře

 


 

 

 

Jak se píše

vodácká povídka

 

o o o

 

Pomůcka pro autory přispívající do vodácké literární soutěže "KENYHO VOLEJ"

 

 


 

 

Galerie

kreslených vtipů

v Trampském magazínu

 


 

 

 

Avalon kdysi zahájil vydávání sbírek trapsaveckých autorů,

 což byl velice záslužný počin. Současní organizátoři Trapsavce dovedli možnost publikování 

 k dokonalosti v tzv. Miniaturách. Více

v Knižních novinkách na www.trapsavec.cz

 

 

 


 

 

Pro milovníky pískovců

jedině časopis

 

Vitamín Kř!

 


 

 

Komiks Toma Zvědělíka podle trampských povídek vydal Avalon v roce 2012. Stále je možné ho získat.

 

Více v obchůdku Trampského magazínu

zde

 


 

 

 

V klasických komiksech  Marko Čermáka vydávaných v nové podobě se v č. 4 objevuje i příběh Rower Hogan II, a v č. 5 dva díly dívčího komiksu "Plamínek"

více na

 

www.intercrosse.eu

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Canc na uvítanou:

"Potřebuju vocas! Rezatej, chlupatej, velikej! Liščí!" upřesnila jsem, když jsem viděla vyděšené obličeje svých rodičů. Vrátila jsem se právě z přátelského posezení v jisté vinárně a na tváři mých blízkých bylo patrné, že čekali leccos, ale tohle ne. "Proč? vypravil ze sebe tatínek. "Proč vocas? Na co ty potřebuješ vocas?" "Na klobouk," štěkla jsem, "na krásnej velikej zelenej stetson, kterej si hned zítra jdu koupit. Na stetson vocas. Je to tak těžký pochopit?"

                      Eva Šklíba Obůrková, z povídky "THE OCAS WESTERN STORY"

 

 Na vandr s kloboukem (a nikdy jinak)

 

Vyrazíme se Šklíbou na nákup krásného velikého zeleného stetsonu a uděláme dobře, protože časopisy pro paní a dívky se shodují v módní předpovědi, že nošení klobouků se stává aktuálním. Není divu - v létě i v zimě je třeba chránit mozek před rozmary počasí, a jenom barva na vlasy od něj žár slunce nebo zimní nepohodu nezažene.

Módní předpověď není jediným důvodem pro sestavení následující sbírky kloboukových zkušeností, spíše se jedná o reakci na názor jednoho ženského časopisu, který poučuje začínající kloboukářky zlověstnou radou, že pokud žena nosí pánský klobouk (v našem případě stetson), měla by se v rámci kloboukové etikety řídit mužskými pravidly. To je nepřijatelné!

Proto podobné návody předběhneme odvedením pozornosti začínajících trampských kloboukářek více ženštějším směrem. I s pánským kloboukem na hlavě zůstaneme v partě, na vandru, ve vlaku nebo v hospodě stále ženami. Tudíž žádné sundavání stetsonu při Vlajce, to přenecháme kamarádům, my stojíme důstojně a nesnímáme. Stejně tak na pohřbu, v kostele (i při bohoslužbě) nebo při hraní hymny.

Začínáme-li nosit klobouk, může se stát, že z toho nemáme dobrý pocit. Je to tím, že si uvědomíme rozdíl mezi "jezdím na motorce" a "jsem motorkářka" (příklad je snad výstižný). Těmto pocitům se vyhneme tím, že dáme klobouku co mu patří - držíme se pěkně zpříma, brada svírá s krkem pravý úhel, a díváme se pěkně dopředu (pozor, to neznamená trčící bradu vzhůru!). V důvěrné dívčí chvilce si pošeptáme, že klobouk na hlavě záhadným způsobem zdůrazní naše chování. Takže nepoužíváme hrubější výrazy (byť už jsou zaběhlé v mluvě dnešních paní a dívek), při sezení držíme požensku kolena u sebe, zbytečně nedáváme ruce v bok, neopíráme se o všechno, co trčí vedle nás, a v hospodě u stolu vynecháme projevování touhy po povalovacím pohodlí.

Dalším nepříjemným jevem při prvním nasazením klobouku může být pocit, že jsme středem pozornosti. Tomu se vyhneme známým způsobem - uprostřed ruchu a lidí se díváme nepřítomně za obzor, jako bychom tam něco sledovaly. Zkrátka dáváme najevo, že se zrovna potloukáme někde jinde, máme svých starostí dost, a pozornost okolí nás nezajímá.

Nošení klobouku má dobrý vliv na naše zdraví. Pod kloboukovou střechou se vytváří  "mikroklima", které chrání vlasy, kůži i mozek vhodněji, než třeba pletená čepice. Krempa stíní a chrání oči před sluncem - není třeba nosit sluneční brýle. Když skloníme hlavu proti větru, krempa nedovolí prachu vlétnout do očí.

VÍTR UŽ NENÍ KAMARÁD. Vyjdeme tedy s kloboukem z domu a jdeme po ulici. V té chvíli nás začne škádlit vítr, a už se toho škádlení nezbavíme. Od této chvíle přestane být vítr náš věrný druh na cestách, ale stane se soupeřem. Shodím, neshodím? To je cíl všech vánků, povětří a vichřic. Proto dbáme na to, abychom měli vždy volnou jednu ruku, kterou klobouk při větru přidržíme. Přidržování klobouku ve větru se naučíme podle kovbojských filmů a filmů pro pamětníky. Někdy stačí jen dvěma prsty ladně přidržet okraj krempy, jako když mladá dáma právě vystoupila z dostavníku, jindy musíme celou dlaní připlácnout klobouk na lebku, jako kovboj v prašné bouři. Co nejdříve se naučíme natáčet tak, aby vítr foukal proti nám, a tím "přilepoval" klobouk na hlavu.

Pokud při nárazu větru klobouk uletí a kutálí se po ulici, neděláme z toho vědu. Nevrháme se za ním do vozovky, ale  beze spěchu ke klobouku dojdeme a zdvihneme ho. Nebývá příliš špinavý, kloboukové materiály špínu  nesbírají. Po vzoru kovbojů ho lehce oklepneme o stehno a dáme zase na hlavu. Pokud nás někdo zlomyslně pozoruje, prohodíme větu: "Kam prcháš, kloboučku?", nebo něco takového. Z odlétnutého klobouku uděláme žertovnou scénu, která nás samotné pobaví, a zlomyslníci si nepřijdou na své. Když se klobouk kutálí, neběžíme za ním, ale počkáme, až kutálení skončí, může to být hodně daleko, a teprve potom si pro nezbedu dojdeme. Věřte, že zvládnout takovou situaci například na zvědavci přeplněné stanici tramvaje a v plném silničním provozu, když se zrovna rozsvítila zelená, si vyžaduje silnou kloboukovou osobnost.

Proti větru je nejlepší zbraní šňůrka pod krkem, která u stetsonů zrovna nyní není v módě. Ale přesto je dobré si ji do klobouku přišít a schovávat uvnitř. Pomůže proti čelnímu větru. Jakmile si dáme šňůrku pod bradu, můžeme si být jisté, že se vítr obrátí a sfoukne klobouk zezadu - tomu šňůrka nezabrání.

METRO JE PRŮVANOVÁ PAST. Největší problém pro klobouk na hlavě je průvan na schodech a nástupištích metra. Tady nikdy neriskujeme odkutálení klobouku do kolejiště, zdržujeme se za sloupy "za větrem" a klobouk přidržujeme opravdu pevně. Na jezdících schodech ho držíme, i když zrovna průvan není, dokud se nenaučíme průvan předvídat.

CESTOVÁNÍ A RESTAURACE. Držíme se pravidla, že na veřejných místech klobouk odkládáme jen ve třech případech - v divadle, v lepší restauraci, a pokud je klobouk součástí svrchního oblečení, které necháváme na věšáku nebo v šatně (např. kabát). Odkládání klobouků u dam se řídí podle pravidla jejího oblečení - je-li klobouk součástí svrchního oblečení, odkládá se spolu s ním. Je-li součástí kostýmku nebo šatů, v našem případě trampské košile, neodkládá se vůbec. V nádražní restauraci a podniku podobné úrovně, v knajpě, putyce a vandrácké hospodě bez rozpaků nechávají trampky klobouk na hlavě.  Leckde není kam klobouk odložit, a plácnout ho na stůl jako to učinily slečny ve filmu "Hostinec U kamenného stolu" se už nedělá. Pokud potřebujeme na chvíli podržet klobouk v ruce, vždycky ho držíme otočený k sobě, aby nebylo vidět dovnitř.

Ve vlaku může nastat problém, že se kvůli klobouku na hlavě nemůžeme plně opřít o sedadlo. Musíme si tedy vybrat, jestli dáme přednost pohodlí, nebo klobouk odložíme, bude-li kam. Po vzoru kovbojů třeba na kolena.

NA POTLACHU. Znovu je třeba připomenout, že při zapalování ohně, při smutečce nebo trampské svatbě ženy klobouk nesmekají. Důvěrně - účes pod kloboukem nemusí při smeknutí vypadat vždycky dobře. Pokud vlasy ve chvíli smeknutí rozfouká vítr, neposadíme přece klobouk zpátky na rozcuchané vlasy, a začít se česat v kruhu minutu po Vlajce jistě nikdo neocení obdivem.

Smekání klobouků údajně vzniklo v dávné historii podle odkládání přílby bojovníka před panovníkem. Je tím naznačen nejen pozdrav, ale i vzdání úcty. Proto i když ženy nosí pánské klobouky, v našem případě stetsony, odkládání přilby a napodobování zvyklostí mužského světa se jich netýká. Ačkoliv - kdo ví, co nosila na hlavě bájná Vlasta, a co bychom nosily my, kdybychom se přiřadily k její družině a tykaly si se Šárkou. Ale jestliže Vlasta  nosila přilbu, myslíte, že ji s náležitou úctou před Přemyslem smekala?

 

Šklíbinu povídku "THE OCAS WESTERN STORY" je možné přečíst zde

 

                                       

 Praktické rady  pro začínající kloboukářky

 

KUPUJEME KLOBOUK - nejvíce dobrých rad ohledně měření hlavy a určení velikosti najdeme na www.tonak.cz. Pokud je nám klobouk velký, ušijeme na vnitřní stuze maličké záševky (podle obrázku), nebo našijeme další stuhu (proužek kůže), čímž se obvod zmenší. V poslední době si to výrobci ulehčují jednotnou velikostí, upravovanou utahováním pružné stuhy uvnitř.

Klobouk správně sedí když:

- skloníme hlavu k zemi a nespadne, naopak příjemně drží

- nepřepadává svou vahou na čelo (těžká ozdoba)

- příliš netiskne vlasy k hlavě (malá velikost)

- nepřepadává přes uši (příliš velký)

- neposkakuje při chůzi (klouzavá vnitřní stuha)

- zavrtíme hlavou a setrvačně "nelítá" (příliš velký)

Jestliže klobouk takto nesedí, upravíme velikost ušitím dalšího záševku nebo naopak nastřižením vnitřní stuhy, můžeme ji i vyměnit za vhodnější.

POPRVÉ NA HLAVĚ - na klobouk si musíme zvyknout, a on si musí zvyknout na nás. Na začátku cítíme jeho toporné usazení, vnímáme ho jako vetřelce, ale za pár nošení se klobouk přizpůsobí tvaru hlavy a začne se chovat jako "druhá kůže". Nezavrhneme ho jen proto, že na počátku nošení příliš nesedí. Musíme si vyzkoušet i jeho polohu, která nám bude slušet - po kovbojsku více do čela, nebo možná šikmo dozadu jak to nosívají zpěvačky country.

Pamatujeme na to, že s kloboukem jsme vyšší, a tak dáváme pozor na větve stromů, tyče v tramvajích nebo police ve vlaku. Nezapomínáme na výšku klobouku ani při oblékání kabátu, musíme zvednout ruce více nad hlavu (opomenutí by se nám na veřejnosti mohlo vymstít).

ÚDRŽBA - pořídíme si kartáč, a občas klobouk vykartáčujeme od jehličí, pavučin a prachu dalekých cest. Klobouky bývají z různých materiálů, je dobře vědět o jejich ošetřování více. Zmoknutí klobouku obvykle nevadí. Pokud v pořádném dešti ztratí "stetsonovitý" tvar, stačí ho napařit a rukama vytvarovat. Při delším skladování zvednuté okraje krempy mohou poklesnout - tomu zabráníme, když na klobouk navlékneme gumičku. Některé čistírny se specializují na čištění klobouků - v Praze je to např. čistírna oděvů Daja v ulici V Celnici, Praha 1 (ovšem bez tvarování).

 

 

Autorčin současný kloboukový park při podzimní inventuře.

Každý klobouk má příběh a v šatníku konkrétní poslání.

                                       

 Trapsavcem snadno a rychle

(pro začínající povídkáře)

 

Když postavy promluví... IV

 

Dalším nenápadným zádrhelem s promlouváním postav u začátečníků je mazané použití "ich-formy". Mazané proto, že začátečník předpokládá snadnost psaní - myslí si, že prostě napíše to, co jako autor v příběhu pociťuje v pozici hlavního hrdiny. Tento postup se hodí jen tehdy, když se hlavní hrdina potlouká příběhem sám, s nikým nemluví, možná jen prohodí pár slov s nějakou pohádkovou postavou nebo tiskovým mluvčím veverek.

Pokud ovšem mazaný začátečník použije "ich-formu" do děje nabitého figurami, nastane problém. Hlavní hrdina popisuje své myšlenky a vnitřní monology, a okolní postavy nemají šanci se dozvědět o co jde. Autor většinou tohle řeší tak, že hlavní hrdina si něco pomyslí, potom to řekne v přímé řeči, načež mu postavy odpoví rovněž v přímé řeči, a hlavní hrdina si na konci scény pomyslí, co si o jejich odpovědi myslí. Třeba jako v takovém příkladě:

Rozhodl jsem se, že takhle to dál nejde, a že jim to řeknu.

"Takhle to dál nejde," řekl jsem.

Příliš nechápali, jak to myslím, i když Johnymu možná svitlo. Zeptal se mě:

"Jak to myslíš, že takhle to dál nejde?"

Věděl jsem, že jim to musím pořádně vysvětlit. Měl jsem přitom pocit, že se Johny co nevidět naštve.

"Tak já vám to vysvětlím," řekl jsem.

"Co nám chceš vysvětlovat?" najednou se rozčílil Johny. "To jako že ničemu nerozumíme, nebo co?"

Samozřejmě, že tomu nerozumí především Johny. Ale jak jim to mám vysvětlit? Pustil jsem se do vysvětlování opatrně, ale hned mi došlo, že mě nenechají jen tak mluvit. Někdo vedle mě praštil báglem o zem a zvolal:

"Konec řečí, mám hlad, jde se vařit!"

Kdybych chtěl vědět, kdo to byl, komu nezáleželo na tom, že takhle to dál nejde, musel bych se otočit. Udělal jsem to a zakopl o bágl. Jak jsem se snažil  neupadnout, uhodil jsem se do hlavy o převis, a chuť něco vysvětlovat z mých myšlenek zmizela.

Snad příklad naznačil, jakým utrpením si při čtení takových pasáží čtenář projde. Proto pokud potřebujeme z nějakých důvodů "ich-formu" a zároveň příběh odehrávající se uvnitř upovídané party, učiníme z hlavního hrdiny málomluvného tichošlápka. Takový hrdina může na začátku povídky říci své osadě  "Ahoj!" a na konci "Vždyť jsem si myslel, že to takhle dopadne."

 

 

 

Trampská literární soutěž

o Zlatého Trapsavce

Soutěž na témata trampská, toulavá a přírodní, určená pro každého, kdo se chce podělit s kamarády o své pocity a zážitky z vandrů v literární podobě. Soutěž k sobě přitahuje stovky trampingu milovných autorů od roku 1971.

 

3. ročník - 1973

4. ročník - 1974

5. ročník - 1975

6. ročník - 1979

7. ročník - 1980

8. ročník - 1982

9. ročník - 1983

10. ročník - 1984

11. ročník - 1985

12. ročník - 1986

13. ročník - 1987

14. ročník - 1988

15. ročník - 1989

Informace o trampské literární soutěži o Zlatého Trapsavce najdete na

www.trapsavec.cz

Odkazy na stránky trapsavců

Eva Šklíba Obůrková

Míra Valina

d´Ady

Jan Akela Drnek

Ilka Pacovská

Miloš Hlávka

Jan Frána - Hafran

Mladé Tužky

Literární klub českého západu

 


 

 

Kapely, které hrávaly v 70. - 80. letech u trapsaveckých ohňů

Chrpa Chrudim

Cestáři Praha

Ozvěna Brno


 

 

Nejvíce navštěvované stránky  v měsíci září:

 

1.

"Večer u rybníka blízko hospody" (povídka)

"My Rifle, my Pony and me" a dívka s jablkem 

(písnička z filmu "Potlach")

2.

Před padesáti lety

zaplanul "Táborový oheň"

(vzpomínka na událost obrovského významu)

3.

 "Skála osadních slibů"

(povídka)

4

"Jak jsem se stal trampem"

(povídka)

"Tramp a dítě" - písnička z rádia

5.

"Co jsem našel v lese"

"Napiš mi něco do cancáku, kamaráde ..."

(vzpomínka na jistý nezbytný vandrácký doplněk)

 


 

 

Zvadlo na www claimy

Ještě nevíte, kam se z Trapsaveckého deníčku odklikat? Vyberte si:

 

Canc na rozloučenou:  

"Na vandry s vocasem ? Kdes to sebrala ?", zeptala se moje sestra a z tónu jejího hlasu bylo patrné, že mnou hluboce opovrhuje.

A přece. Někde na hranici mých vzpomínek byla zasunutá představa generála Custera s bílým stetsonem,  jak velí své sedmé kavalerii u Little Big Hornu, a taky Butch Cassidy a Sundance Kid a kovbojská sombréra, a ta zlatá nádhera filmu Tenkrát na západě...

                   Eva Šklíba Obůrková, z povídky "THE OCAS WESTERN STORY"

Povídka: "Indiánské léto"

Znamení divočiny

(symbol z pusté rokle)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Když postavy promluví III"

(každý mluví jak mu bylo dáno)   

Vzpomínka na Juana

(páté výročí od úmrtí nejlepšího trapsaveckého básníka Jaromíra Juana Hlavatého)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Když postavy promluví II"

(hovořit, hovořit a hovořit - a mít o čem)   

V roli smutného trampa

(filmová povídka "Pavučina")

Trapsavcem snadno a rychle: "Když postavy promluví"

(co bylo dřív - přímá řeč, nebo skutek?)   

Povídka: "Noc pod balvanem"

Památka na "šestačtyřicátej"

(zajímavá rytina v Podkosti)

Trapsavcem snadno a rychle: "Dobrá rada nad zlato"

(prospěšný trik s knížkou z antikvariátu)   

Povídka: "Snídaně s ropušákem"

"Čtivost - nejlepší vlastnost povídky III"

(Co s nezbednou čárkou, a kouzlení s časem může za všechno)

Historická črta: "Můj vlak"

(povídka z roku 1974)

"Čtivost - nejlepší vlastnost povídky II"

(Je obrazné přirovnání báječný pomocník, nebo povídkám škodí jak může? Za klopýtavost mohou zbytečná slova)

"Od začátečníků na pult knihkupectví"

(jedna dlouhá trapsavecká cesta)

Ukázka z knihy: "Bajonet po Němcích"  

 

Báseň: "Rozhodnutí" - Kazatel            

"Čtivost - nejlepší vlastnost povídky"

(Každá věta vychází z konce věty předchozí! Rytmus dodá plynulost!)

Báseň: "Čekání" - Houla

Povídka: "Vandr splněných přání"

Nesnímej svůj stetson

(neblahý dívčí zvyk)

Trapsavcem snadno a rychle: "Placaté křoví"

(Copak nám dělají postavy v pozadí? Nejspíš nic.)

Povídka: "Zpráva o stavu trampingu

              v T.O. Rudá tvář"

Trapsavcem snadno a rychle:

 "Chytrého nebrat! A když, tak ať nemluví!"

(Když má být hlavní hrdina chytřejší než autor...)

Povídka: "Kidova báseň"

Se špínou do tramvaje a do Večerní Prahy

(začouzený problém při cestování)

Trapsavcem snadno a rychle:

 "Nerozptylovat kratičkou charakteristikou"

(o vedlejších postavách není nutné vědět všechno)

Povídka: "V poledním slunci"

Případ čaje z jehličí

(drobnůstka z Mladého světa šedesátých let)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Úprkem pryč od archetypů!"

(jak narušit předvídatelné povahy obvyklých postav)

Povídka: "Dívka s kytarou"

Trapsavcem snadno a rychle:

 "Jak vytvořit prostor (a nezabloudit)"

(rozmístění postav v popisované scéně)

Spacák nebo deka podle Jevgy

(vzpomínka na neštěstí na Ohři)

"Vozit nebo nevozit" - Jevga

(jak spacáky ovládly trampské noci)

Trapsavcem snadno a rychle: "Pozadí se ošidit nedá"

(kolem hlavního hrdiny kolotá běh okolního světa)

Lída, její sestřenice a všechny ostatní

(Vzpomínka na Houlu - dvacet pět let od jeho smrti)

 

Trapsavcem snadno a rychle:  

"Záludnost laciných vět"

Vzpomínka na Rozkoš

(připomínka Juanových podzimních slezin)

Báseň: "Najít cestu k múze" - Kytka

Povídky:  "Volání osady"

"K R U C I N Á L !   řekla vévodkyně" - Briggi

"Mé podnikání s Juanem" - Robin

"Ve vlasech Tapiných cest"

(připomínka životního výročí známé autorky)

Kam na Tapiny povídky

Povídka: "Noc, ve které tančí víly"

Kouzelná píseň pro den, kdy neustává déšť

(magická vlastnost písničky "Kapkami si déšť")

Trapsavcem snadno a rychle:

"V zajetí děsivých grimas"

Dlouhé roky v přízni Zlatého pidižvíka

(vzpomínky na Velká Zlatá Stěhování)

Zlaté legendy v Trapsaveckých Miniaturách

Trapsavcem snadno a rychle:

"Předbíhat nebo nepředbíhat?"

Povídka: "Kytara"

Trapsavcem snadno a rychle: "K čemu je ten platan?"

Před padesáti lety

zaplanul "Táborový oheň"

Trapsavcem snadno a rychle: "Už je to zase tady"

Povídka: "Skála osadních slibů"

Trapsavcem snadno a rychle:

"K ohni raději nechoďme"

Povídka: "Studánka"

Trapsavcem snadno a rychle:

"I hrdina má své mouchy"

Povídka: "Korbílek pro Péťu"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Literární tramp žije na hranici možností"

"Cesty hrnečků" - vzpomínky na Juana

(v srpnu 2012 zemřel nejlepší trapsavecký básník Jaromír Juan Hlavatý)

Báseň: "Plechovka 17.srpna 2012" - Miky Marusjak

Povídkový miniseminář jednoho porotce

(porotovací dozvuky 38.ročníku soutěže)

Jak se čtou povídky (proč se povídkám nerozumí)

Houlův letní úvodník (z časopisu "Šmatlavá stopa", 1986)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Velmi vítaný precedens"

Trapsavecká slavnost v Horním Jelení

Báseň: "Ueska" - Hanka Hosnedlová

Trapsavcem snadno a rychle: "Sekeru do ruky!"

Miroslav Miky Marusjak: "Když koleje duní, slyším underground"

Povídka: "Pepánek" - Miky Marusjak

"Lahůdka pro trapsavecké labužníky"

Vzpomínka na Houlu k nedožitým šedesátinám

(málo známé fotografie a texty)

Povídka : "Chudinka Hardy"

(z druhého vydání "Tajností skalkového lesa")

Trapsavcem snadno a rychle: "Povídkový dotazník"

Podzimní slezina na Rozkoši

(ze sleziny trapsaveckých pamětníků, povídání o poezii, próze a muzice, a hlavně o fríských koních)

Briggi: "Stáří je..." (povídka)

Krásné jubileum - vyšlo sté číslo Puchejře!

Povídka na léto (strašidelná): "Vítězka ankety"

Básničkový srpen - o vlaku čekajícím na volno

 (báseň "Vlak v kukuřičném poli" od J.Holoubka)

Na webkových cestách - KáPéZetky se množí

Trapsavcem snadno a rychle:

"Povídky prorostlé houbou zvanou začátek"

Trapsavecký oheň sedmatřicátý

Vyhlášení výsledků aktuálního ročníku soutěže. Křesty nových Aťčiných knížek, napínavý souboj povídkářů o hlavní cenu, a tak podobně...

Povídka: "Vtípky generála Trychtýře"

(povídka lákající čtenáře ke sbírce "Sever proti Jihu v restauraci Na Vyhlídce")

"Příběh jedné výstavky - dnes čepuje Tom"

Výběr kreslených vtipů z prehistorických dob Trapsavce (Kavče a Tom)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Podlehnout nebo nepodlehnout?"

Nenápadný Houla v časopise "Mladý svět" - Houlovy fotografie ve žlutém čtverci

"Zrcadlo" - Houla

Na webkových cestách - snění na košilích (patchwork)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Povídka od hlavy k patě"

Juan na rádiových vlnách

Povídka: "Hádanka pro šerifa Dršku"

(aneb co způsobil nesrozumitelný zápis v cancáku šerifa T.O. Padesát metrů od hospody)

Dávný příběh (skutečný) - tragické události na středním Slovensku před třiceti lety

Fišárková mezi akvarely (nová sbírka povídek Míry Valiny)

Na webkových cestách - zastávka u Bohouška

Trapsavcem snadno a rychle: "Prokletí mobilu"

Báseň: "Bílá neznámá" - Juan

Psavecká slezina u Juana

"Pátek"

(Juanova báseň ze sbírky "Lovec něžných strun")

Trapsavcem snadno a rychle: "Až do krajnosti..."

Přiložené polínko (zajde tramping na úbytě?)

Trampové na území hrdinů (trampská expozice v Národním památníků na Vítkově)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Z tohohle místa Stožec vidět není"

Povídka: "Večer u rybníka blízko hospody"

"My Rifle, my Pony and me" a dívka s jablkem  (písnička z filmu "Potlach")

Trapsavcem snadno a rychle:

"Sasanka hajní nebo kytka u cesty?"

Putovní výstava "Stoly spisovatelů"

O Plzeňákových plackách

Příběh jednoho kresleného vtipu (Wabi Ryvola na svojšickém Slunovratu 1984)

Tichý dech romantiky (o recenzi na Paulíkovu "Arizonu", napsané před osmdesáti lety)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Pohled nahoru, pohled dolů!"

Povídka: "Nejstrašnější trampský slovo"

Trapsavcem snadno a rychle: "Smrt příživnickým příslovcům!"

Tramping před pětačtyřiceti lety na rozcestí - o protitrampském článku ve Večerní Praze v roce 1963 a odezvě, jakou vyvolal

Trapsavcem snadno a rychle:

"Autocenzurou k výšinám"

Renesanční podzim u Juana - psavecká slezina a křest sbírky básní Jaromíra Juana Hlavatého

Pro sběratele - avalonské edice

Trapsavcem snadno a rychle: "Polštářová slůvka"

O expedici Přežití 1979 - příběh výpravy, která věřila, že nemít nic k jídlu je největší dobrodružství samo o sobě. Jak se ukázalo, byla to pravda.

Povídka: "Tajnosti skalkového lesa"

Trapsavcem snadno a rychle: "Stále stejná slova"

Povídka: "Slunce Jihu a Zář Severu"

Před čtyřiceti lety - knížka "Potlach"

Trapsavcem snadno a rychle: "Kouzlo setrvačnosti"

Povídka: "Vandr s Toulavým koněm"

Na vandru s kloboukem

Trapsavcem snadno a rychle: "O práci spisovatele"

Povídka: "Na jaře"

Každá sudá sobota ...

Trapsavcem snadno a rychle:

"Nebojte se svého hrdiny"

Povídka: "Šerifka"

Dívky na vandru

Trapsavcem snadno a rychle:

"Žhavé srdce, chladná mysl"

Povídka: "Takhle do vlaku nemůžeme"

Legenda o Irčanovi

Trapsavcem snadno a rychle:

"Dialog je jak posunovací lokomotiva ..."

Povídka: "Příliš zdařilý vandr"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Tajemství kruhového pohledu"

Novoroční předsevzetí

Povídka: "Novoroční"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Kdo je hlavním hrdinou? Já nebo on?"

Balada lesní štědrovečerní

Povídka: "Dáreček"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Pozor na první čtyři věty!"

Povídka: "Noc v pustinách"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Pošlete svého hrdinu na vandr! A mějte ho rádi!"

Povídka: "Slavnost pod mostem"

"Ať rozhodne první trampská ..."

Povídka: "Spacák pro dva"

Jizerské hory skrývají trampské tajemství ...

Povídka: "Čekání na vlak"

Domovenka, nůž a tele ...

Nejen tele a usárna

Povídka: "Jak jsem se stal trampem"

"Tramp a dítě" - písnička z rádia

Povídka: "Večer pro trampku"

Jak se šerif T.O.Černý bůvol naštval na Večerní Prahu

Povídka: "Co jsem našel v lese"

"Napiš mi něco do cancáku, kamaráde ..."

Cancákový fenomén