Trapsavecký deníček píše Jaroslava Kavče Šálková. Je to prostor pro vlastní povídky, kreslené vtipy a vzpomínky z dávno

 zašlé  minulosti.

Ve vzpomínkovém albu vytvořeném podle záznamů starých deníků je zachycen průběh šestnácti let trampské literární soutěže o Zlatého Trapsavce.


Úvodní strana


V březnu 2017 byla ukončena činnost Nakladatelství Rodocapsa.

 

Za šest let báječné

hry na trampské úředně evidované autorské vydavatelství se podařilo nabídnout čtenářům dvanáct titulů - především sborníčků povídek a poezie.

Všechna vydání  včetně dotisků jsou rozebraná.

 


 

 

 

Tři příběhy s Olivou Foglovou byly vydány pod jedním názvem

Bajonet po Němcích

v nakladatelství

Václav Vávra

 

Kniha je brožovaná, má 184 stran, a ilustroval ji Marko Čermák.

 

Ukázka z knihy

 

Recenze

 

Z knihkupectví pomalu vymizela, ale ještě je v internetových knižních obchodech, a v e-shopu

 

 www.trampsky-magazin.cz

 

nebo přímo v nakladatelství VV

na adrese

 

www.intercrosse.eu

 

Běžná cena je 179 Kč

 

 

 


Trapsavcem

 snadno a rychle

 

Jednotlivá vydání deníčku jsou protkána dobrými radami pro začínající povídkáře. Tyto rady jsou sesbírány z vlastních zkušeností za dlouhé roky psaveckého tvoření nebo porotování v trampské literární soutěži o Zlatého Trapsavce.

Případné názorné ukázky  jsou smyšlené.

 

 

Ve formátu pdf volně přístupná oblíbená

příručka pro začínající

povídkáře

 


 

 

 

Jak se píše

vodácká povídka

 

o o o

 

Pomůcka pro autory přispívající do vodácké literární soutěže "KENYHO VOLEJ"

 

 


 

 

Galerie

kreslených vtipů

v Trampském magazínu

 


 

 

 

Avalon kdysi zahájil vydávání sbírek trapsaveckých autorů,

 což byl velice záslužný počin. Současní organizátoři Trapsavce dovedli možnost publikování 

 k dokonalosti v tzv. Miniaturách. Více

v Knižních novinkách na www.trapsavec.cz

 

 

 


 

 

Pro milovníky pískovců

jedině časopis

 

Vitamín Kř!

 


 

 

Komiks Toma Zvědělíka podle trampských povídek vydal Avalon v roce 2012. Stále je možné ho získat.

 

Více v obchůdku Trampského magazínu

zde

 


 

 

 

V klasických komiksech  Marko Čermáka vydávaných v nové podobě se v č. 4 objevuje i příběh Rower Hogan II, a v č. 5 dva díly dívčího komiksu "Plamínek"

více na

 

www.intercrosse.eu

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Canc na uvítanou:

"Až uvidíte blednout hvězdnatou přikrývku noci a pozdravíte

první sluneční paprsek nového dne, bude vám trošku jako astronautům na Měsíci. Tak vzácný je to zážitek."

                -  neznámý autor

 

     Povídka: "Hladounova pánev"

 

Veveřák zlostně podupává na štěrbinu v jehličí a vykřikuje:

„Tady jsem měl schovaný vořechy! Jsou pryč. Kde jsou ty vořechy?“

Veveřičky na okolních větvích a drobná lesní havěť v listí a jehličí ustrašeně přihlížejí veveřákovu řádění. Rejsek se povaluje na pařízku a napadla ho hrozná věc.

„A co když ti je sebral Hladoun? Ten zbaští všechno.“

Veveřák zmlkl. Hladoun? Je to možné, vlastně pravděpodobné! Jsou svědkové, kteří viděli Hladouna hltat prašivky, a sojka poletující po skalkovém lese ho jednou zahlédla, jak se snaží pomlaskáváním vylákat šneka z ulity. Proč by nemohl vzít i veveřákovy lískové oříšky? Veveřák přestal řádit.

Všichni ze skalkového lesa Hladouna znají. Na rukávě domovenku T.S. Bukvice jako žravý přízrak obchází campy ve skalách, vsakuje se mezi kamarády ve chvílích, kdy usedají k jídlu, s nebezpečně přátelsky mžourajícím pohledem za silnými brýlemi poukazuje na trampský zvyk „všechno všem“, a to všechno zhltne sám, protože je rychlejší. Hladoun se často objevuje na campu T.O. Kamarádi Dračích skal, tam se vaří pořád. Bukvice přijde, pod převisem zaduní jeho hlas:

„Co jste uvařili? Lečo? Já tomu říkám blečo. Půjčte mi lžíci, ochutnám. Máte chleba? Půjčte mi krajíc. To je dobrý blečo, ale měli jste tam dát víc buřtů. Ten chleba nebalte, dorazím ho s tím blečem. Tady vracím kotlík a lžíci, umyjte si to.“

Po chvíli Bukvice haleká na vedlejším campu:

„Co máte? Lanšmejd s cibulí? Okusím.“

Takové neštěstí je tramp Bukvice, přezdívaný Hladoun. Aby rozmrzelý veveřák zapomněl na ztracené ořechy, vzal ho rejsek na podvečerní štreku po tábořištích, rejdit u ohnišť a prolézat žracáky. Cestou se k nim přidal ježek a horečně ujišťoval, že není pravda, co se povídá po lese, totiž že se rozplakal, když ho Hladoun v autocampingu předběhl v prohrabávání odpadkového koše s křikem „to je plejtvání vod těch mastňáků, tahle vyhozená paštika musela bejt ještě včera čerstvá“, ale naopak je pravda, že když ho Hladoun předběhl a cpal se vyhrabanou lahůdkou, potupně mu poslintal botu.

Na campu T.O. Kamarádi Dračích skal čekala na zvířátka chmurná nálada. Zrovna se odtud odvalil Bukvice, nacpaný osadní kolínkovou specialitou a provázený rozčilenými slovy šerifa, na kterého nezbylo:

„Co dělat? Je to taky tramp. Je to náš kamarád, a máme ho rádi. Musíme se ho zbavit!“

Zatímco se veveřák, rejsek a ježek pokoušeli paběrkovat drobečky, z vedlejšího campu přinesl vítr varovné volání:

„Leze sem Bukvice! Schovejte jídlo!“

Jiný hlas chlácholí:

„Klid, co jsme měli, už jsme zdlábli.“

Ale Bukvice se nenechal přelstít. Odcházel od nich spokojeně a nesl tři stroužky česneku s pytlíčkem čaje.

Zatímco se zvířátka pokoušela dostat do šerifova žracáku, vedli Kamarádi Dračích skal u ohniště úzkostnou debatu. Nadšený Bukvice se totiž při dojídání kolínkové speciality zeptal „kampak jedete na Velkej, pardi?“ čímž je dokonale vyplašil.

„Jarní potlach je poslední příležitostí, jak toho žrouta zahnat od našich ešusů,“ řekl tvrdě šerif. „Připravíme soutěž, kterou Bukvice vyhraje. Třeba Trojboj jedlíků. Hlavní cena bude pánev - to se k takové soutěži hodí. Bukvice se vymlouvá, že si nemůže sám vařit, protože nemá náčiní. Jeho žravost mu dopomůže k pánvi, a pak se budeme ptát my: copak to vaříš, Bukvice?“

Osadníci jásali, šerifův nápad je uchvátil. Začali se hned překřikovat ve vymýšlení pravidel jídlové soutěže a těšili se, jak si Bukvice bude počínat.

„Jen mu dejte náčiní,“ poznamenal osadní skeptik, opodál pobrnkávající na kytaru píseň Hladový a ztuhlý na vagóně s uhlím, „jen mu dejte náčiní, je to nechutnej požírač čehokoli, místo konzerv si nachytá veverky a bude je mít na čem smažit!“

Třem žracákovým dobyvatelům při těch slovech leknutím zamrzly čumáčky. Sojka vřískla a letěla rozhlásit tragickou zprávu: Hladoun bude jíst veverky! Do večera to věděl celý les, a vplížil se do něj strach, který nerozptýlila ani veveřákova odhodlaná, mírně rozechvělá slova, že to Hladounovi nedaruje, jeho vítězství ve vandrácké soutěži bude překaženo a ukradené oříšky pomstěny.

Ovšem ne všichni ve skalkovém lese veveřákovi přáli - zlodějská myšice sebou každou chvíli plácla na zem a posměšně třepala nožkama, čímž k veliké radosti zlomyslných norníků předváděla veverku na pánvičce. Takové představení obvykle končilo honičkou, a veverky se obávaly, že se veveřák pronásledováním zlodějské myšice příliš vysiluje před ukrutným zápolením s Hladounem.

Přiblížil se čas potlachu T.O. Kamarádi Dračích skal. Asfaltkou od nádraží, lesními cestami a pěšinkami podle skal přicházeli zaprášení obáglovanci. Na plácku je vítala připravená hranice se čtveřicí úhledně napatlaných fagulí, osadní vlajka povívala na stožárku, na svém místě stanul osadní totem, zvaný Křivohubec, v modřínovém hájku vyrůstají igelitové a celtové stříšky, osadníci nervózně pobíhají s papírky a verbují do soutěží, a na skalní římse mezi vystavenými cenami se černě leskne budoucí Bukvicova orig vandrácká pánev.

Bukvice lágroval na tlachovišti od pátečního podvečera, kdy zahájil putování od ešusu k ešusu, a každou chvíli se z různých stran ozývalo:

„Co máte? Odeberu vzorek!“

Jediný, kdo před ním zachránil své zásoby, byl jistý samotář, jenž mu mlčky nabídl zavařovací sklenici s vlastním vynálezem, tvarohovou směsí zvanou Hyení dech. Bukvice raději odcouval.

Na potlach se chystal i veveřák. Nabrousil si drápky a chodil po lese s vyceněnými hlodáky, což dodalo jeho čumáčku obzvláště bojovný výraz. Rejsek se u stánku poválel v kelímku od piva a vrátil se domů válečně páchnoucí a řvoucí „kde jste, čundráci, utrhám vám tkaničky!“. Jestliže Kamarádi Dračích skal prožívali potlach s myšlenkou „Bukvice musí pánev dostat, nebo nás vyhladoví“, zvířátka táhla na potlach s přesvědčením, že Hladoun pánev dostat nesmí.

Soutěž jedlíků přilákala mnoho účastníků, a podle očekávání byl Bukvice mezi prvními, kdo se do ní nadšeně hlásili.

„První část Trojboje se jmenuje SÝKORKA,“ oznámil šerif. „Soutěžící stojí na špalku a bez pomoci rukou sní špekáček zavěšený na provázku. Měří se čas.“

Soutěž začala. Řada tukem blýskavých válečků pod smrkovou větví lákala, a měřené časy ukázaly zajímavé výsledky. Do boje nastoupil Bukvice a jeho nelítostný chrup, povzbuzovaný jásajícím davem, zaútočil na ubohý špekáček. Na to čekal ve smrkovém větvoví veveřák. Zatáhl za provázek, špekáček se vznesl a Hladounův chrup sklapl naprázdno. Bukvice se rozzuřil. Na vedlejším postu má druhý soutěžící v sobě už půlku svého válečku, soustředěně přežvykuje a chystá se na další sousto.

Veveřák popustil špekáček níž, a Bukvice nečekaně zaútočil. Zahryzl se do špekáčku tak zběsile, že zuby zachytil veveřákovu tlapku, a sojka pádila rozhlásit po skalkovém lese, že Hladoun si načal první veverku. Než se veveřák vzpamatoval, Bukvice urval celý špekáček jedním hryzem, a jeho čas byl rekordní. V první soutěži Bukvice zvítězil!

„SLEPÝ PES,“ ohlásil šerif další trojbojové utkání.

První soutěžící, se zavázanýma očima a po čtyřech, vyrazil na dráhu, značkovanou olomouckými tvarůžky.

Bukvice šidil, měl oči nedbale zavázané a spatřil rejska, jak odtahuje značku z dráhy a cestou ji spokojeně ožužlává. Fandící diváci nechápali, proč se Bukvice vrhá do trávy se řevem „dej to sem, nebo tě zašlápnu!“, a pak rozčileně pokračuje v soutěži, aby v cíli skončil opět s nejlepším časem a nabídkou, že uklidí soutěžní dráhu.

Udýchaný a pokašlávající rejsek se v trávě sešel s veveřákem, který si držel pokousanou tlapku.

„Teď se budou cpát mrkví,“ řekl veveřák. „Nastrouhat a sníst na čas. Hladoun umí jíst rychle. Prohráli jsme.“

Rejsek tiše pokašlával, ježek si utíral slzičky.

Z tlachoviště se ozval hlahol, potom křik „Bukvice umí!“, a modřínovým hájem se začali rozcházet tlachovníci, aby si před zapálením ohně uvařili večeři.

„Ještě máme naději,“ zdvihl hlavu veveřák a zježil srst. „Mám taky ostrý zuby! Hladouna pokoušu, on se lekne a uteče.“

Aby nemohl být zdržován z chrabrého úmyslu, hned po třech tlapkách odklopýtal za Hladounem, provázený rejskovým nejistým zvoláním:

„Neměl bys ho nejdřív trochu vystrašit?“

Podobné zklamání zasáhlo i Kamarády Dračích skal. Sotva po soutěžích obklopili vítěze, aby mu blahopřáli k možnosti vlastního vaření, Bukvice přes brýle přívětivě zamžoural, setřásl s vousů zbytky strouhané mrkve a pronesl šokující větu:

„Tak jen se starejte, pardi, ať mám na tý pánvi z čeho vařit!“

Osadní skeptik se obrátil k pobledlé osadě a zeptal se šerifa:

„Zaženeš ho sám, nebo ti máme pomoct?“

„Sám,“ odpověděl šerif. „Řeknu mu, že z nás už žádné jídlo nevyrazí!“

Tichý červánkový soumrak objal skalní věže, rezavě prosvítil borovice a ztemněl zákoutí soutěsek, převisů a modřínových houštin. Na tlachovišti hořely drobné ohníčky, připravená hranice v kruhu oblázků se ponořila do stínu.

Dál od tlachoviště, na skalním výstupku nad strmou kamenitou roklinkou, stanul Bukvice, v brýlích odraz zapadajícího slunce, ve tváři mír, a vyjídal čísi ešus. Netušil, že ze dvou stran se k němu blíží osud - z jedné strany veveřák, z druhé šerif T.O. Kamarádi Dračích skal. Když šerif uviděl mírumilovný buclatý zjev kamaráda, zaváhal. Přistoupil k Bukvicovi, a pod mírným leskem jeho brýlí ztratil poslední zbytky odhodlanosti ke zdrcení tohoto žrouta. Nesměle pronesl:

„Tak co, Bukvice, jak se ti líbí na našem ohni?“

Bukvice naznačil svou spokojenost poukázáním na čistě vyjedený ešus a olízl lžíci.

„To jsme rádi,“ zkormouceně pokračoval šerif a dodal: „tak já zase jdu...“

Bukvice ještě jednou olízl lžíci a povídá:

„Je mi líto, parde, ale jsem u vás naposledy. Jo, loučím se! Jdu na vojnu.“

„Bukvice, ty nás opouštíš?“ radostně zvolal šerif a srdečně ho objal. „Tak to s námi nepojedeš na Velkej, že ne?“

Veveřák, svědek té dojemné scény, zprvu nechápal co se děje, ale pak mu začalo svítat. Hladoun dobrovolně odchází ze skalkového lesa! Veveřák si vesele poskočil a přitom zahlédl v balvanech pod skaliskem podivnou věc. Myší pelech a v něm vyzývavě pohlížející zlodějskou myšici, rozvalenou v lískových oříšcích.

„Moje vořechy!“ zařval veveřák a vrhl se vpřed.

V posledních zbytcích růžového šera se na slezišti u vyvráceného smrku objevil veveřák. Všichni, co tam byli - stále pokašlávající rejsek, uplakaný ježek, veveřičky, rejsčata, plšíci a ostatní havěť skalkového lesa - všichni viděli klidný příchod statečného hrdiny, rozježeného a poškrábaného po těžkém boji. Veveřák zastavil svůj krok.

„Hladoun už nepřijde!“ pronesl znaveným, ale pevným hlasem.

Po vteřince překvapeného ticha se skalkový les rozjásal oslavným vřískotem a pištěním. Rejsek zíral do veveřákovy náruče a s obdivem se zeptal:

„Ty jsi z něj dostal i ty vořechy?“

Daleko odsud, v modřínovém skalním dolíku, vzplanul potlachový oheň. Bukvice převzal svou první cenu a hned ji výhodně vyměnil s vynálezcem Hyeního dechu.

„K čemu mi je pánev?“ krčil rameny Bukvice. „Já na vandru nevařím. Kamarádům pro mne vždycky něco zbyde.“

Nový majitel si pánvičku zálibně prohlížel.

„To jsem zvědav,“ poškleboval se osadní skeptik novému majiteli, „jaký jídlo právě vynalézáš?“

„Nadívanou veverku s brusinkovou omáčkou,“ zažertoval vynálezce Hyeního dechu. Z blízkých větví se odlepila sojka a s křikem pádila do skalkového lesa.

 

                                       

 Před deseti lety vstoupil TD na internet...

 

Trapsavecký deníček nám oslavil hezké jubileum - v květnu před deseti lety poprvé vstoupil do spletitých sítí internetu s úmyslem vytvořit útulný a zábavný koutek pro příznivce trampské literární soutěže Trapsavec. Za ty dlouhé roky si našel stovky pravidelných čtenářů, a jeho obsah si žije v obrázcích a textech vlastním internetovým životem.

Za deset let se hodně změnilo. Trapsavecká soutěž díky věrným organizátorům jede dál, a trampské povídky jsou stále dobré čtivo. Jenom vlezlá nostalgie vyvolává tesknotu - chybí nám Juan a Kapitán Kid. Chybí nám víc z toho, co ještě před deseti lety bylo samozřejmostí. A chybí nám Šeré zjevy.

                                     

 a před padesáti lety se bojovalo za texasky  

 

Dnes je veřejnosti lhostejné, v čem si kdo vyrazí na vandr. Ale byly doby, kdy veřejnost pořádala na oblečení trampů  válečná tažení. Jedním z takových útoků byl žertovně působící dopis čtenáře Jana H. z Prahy 2, který před padesáti lety otiskl list všech Pražanů, legendární "Večerní Praha" v rubrice JAK SE VÁM LÍBÍ:

 

Když se projdete po Praze a vidíte nevkus, který se uchytil také zásluhou výroby, třeba ty texasky, máte dojem, že jsme na Divokém západě. A to ještě mladí nosí ty texasky vybledlé, špinavé, potrhané. Byl jsem svědkem výjevu, když šli po Václavském náměstí cizinci a znechuceně se ohlíželi po našich mladých s dlouhými vlasy, jak seděli před Muzeem na zábradlí. Turisté se divili, co to tu máme. A kovbojové a Indiáni vyšití na zadních částech těla - to snad není nějaký nový český folklór? Tak proč to naše podniky dávají na trh?

Jan H., Praha 2

 

 

 

 

 

Trampská literární soutěž

o Zlatého Trapsavce

Soutěž na témata trampská, toulavá a přírodní, určená pro každého, kdo se chce podělit s kamarády o své pocity a zážitky z vandrů v literární podobě.

Soutěž přitahuje stovky trampingu milovných autorů od roku 1971.

 

3. ročník - 1973

4. ročník - 1974

5. ročník - 1975

6. ročník - 1979

7. ročník - 1980

8. ročník - 1982

9. ročník - 1983

10. ročník - 1984

11. ročník - 1985

12. ročník - 1986

13. ročník - 1987

14. ročník - 1988

15. ročník - 1989

Informace o trampské literární soutěži o Zlatého Trapsavce najdete na

www.trapsavec.cz

Odkazy na stránky trapsavců

Eva Šklíba Obůrková

Míra Valina

d´Ady

Ilka Pacovská

Miloš Hlávka

Jan Frána - Hafran

Mladé Tužky

Literární klub českého západu

 


 

 

Kapely, které hrávaly v 70. - 80. letech u trapsaveckých ohňů

Chrpa Chrudim

Cestáři Praha

Ozvěna Brno


 

 

Nejvíce navštěvované stránky  v měsíci květnu:

 

1.

Povídka: "Spacák pro dva"

Jizerské hory skrývají trampské tajemství ...

(o hledání campu zvaném Island)

2.

Povídka: "Čekání na vlak"

Domovenka, nůž a tele ...

3.

Povídka: "Jak jsem se stal trampem"

"Tramp a dítě"

- písnička z rádia

4.

Povídka: "Nejstrašnější trampský slovo"

5.

"Cesty hrnečků" - vzpomínky na Juana

(v srpnu 2012 zemřel nejlepší trapsavecký básník Jaromír Juan Hlavatý)

 


 

 

Zvadlo na www claimy

Ještě nevíte, kam se z Trapsaveckého deníčku odklikat? Vyberte si:

 

Canc na rozloučenou:

"A v pátek nás vyplivla lokálka uprostřed lesů. Operetní trampové jeli někam dál a jak se ztrácel hluk motoráku, zanikalo pomalu i jejich blábolivé plkání. Hodili jsme batožinu na plec a jali se usilovně trampovati."                              

                                            - Smog, TO MS, 1971

Jak těžce se píše humorná povídka IV

(Trapsavcem snadno a rychle - tentokrát humoristou ztěžka a pomalu - závěr)

"Na jaře" - učební pomůcka

(první příběh zvířátek ze skalkového lesa)

Památky ze skalních koutů

Povídka: "Tajnosti potlachové noci"

(první příběh zvířátek ze skalkového lesa  )

Jak těžce se píše humorná povídka III

(Trapsavcem snadno a rychle - tentokrát humoristou ztěžka a pomalu - postavy)

"Obraz" - báseň od Seňora

Historická črta: "Povídka o Pacindě"

(Nelehké cestování dívky na vandru )

Jak těžce se píše humorná povídka II

(Trapsavcem snadno a rychle - tentokrát humoristou ztěžka a pomalu - kontrast, odstín a ostatní)

"Znenadání" - báseň od Juana

Jak těžce se píše humorná povídka

(Trapsavcem snadno a rychle - tentokrát humoristou ztěžka a pomalu)

Případ (skoro detektivní) nesprávného použiti nadsázky v Táborovém ohni MS

(pravdivý příběh jedné nepovedené recese z r. 1980)

Povídka: "Noc na Strážné hoře"

(listopadové putování za potlachovou nocí )

Skály kolem Nebáku ještě nezapomněly

(stopy trampů u jeskyně Margareta)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Nenechte je přemýšlet!"

(jak postavám zatrhnout rádoby přemýšlení)   

Na vandr s kloboukem (a nikdy jinak)

(co způsobila rada v jistém časopise pro ženy)

Praktické rady pro začínající kloboukářky

Trapsavcem snadno a rychle:

"Když postavy promluví IV."

(co bylo dřív - přímá řeč, nebo skutek?)   

Historická črta: "Indiánské léto"

Znamení divočiny

(symbol z pusté rokle)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Když postavy promluví III."

(každý mluví jak mu bylo dáno)   

Vzpomínka na Juana

(páté výročí od úmrtí nejlepšího trapsaveckého básníka Jaromíra Juana Hlavatého)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Když postavy promluví II."

(hovořit, hovořit a hovořit - a mít o čem)   

V roli smutného trampa

(filmová povídka "Pavučina")

Trapsavcem snadno a rychle: "Když postavy promluví"

(co bylo dřív - přímá řeč, nebo skutek?)   

Povídka: "Noc pod balvanem"

Památka na "šestačtyřicátej"

(zajímavá rytina v Podkosti)

Trapsavcem snadno a rychle: "Dobrá rada nad zlato"

(prospěšný trik s knížkou z antikvariátu)   

Povídka: "Snídaně s ropušákem"

"Čtivost - nejlepší vlastnost povídky III"

(Co s nezbednou čárkou, a kouzlení s časem může za všechno)

Historická črta: "Můj vlak"

(povídka z roku 1974)

"Čtivost - nejlepší vlastnost povídky II"

(Je obrazné přirovnání báječný pomocník, nebo povídkám škodí jak může? Za klopýtavost mohou zbytečná slova)

"Od začátečníků na pult knihkupectví"

(jedna dlouhá trapsavecká cesta)

Ukázka z knihy: "Bajonet po Němcích"  

 

Báseň: "Rozhodnutí" - Kazatel            

"Čtivost - nejlepší vlastnost povídky"

(Každá věta vychází z konce věty předchozí! Rytmus dodá plynulost!)

Báseň: "Čekání" - Houla

Povídka: "Vandr splněných přání"

Nesnímej svůj stetson

(neblahý dívčí zvyk)

Trapsavcem snadno a rychle: "Placaté křoví"

(Copak nám dělají postavy v pozadí? Nejspíš nic.)

Povídka: "Zpráva o stavu trampingu

              v T.O. Rudá tvář"

Trapsavcem snadno a rychle:

 "Chytrého nebrat! A když, tak ať nemluví!"

(Když má být hlavní hrdina chytřejší než autor...)

Povídka: "Kidova báseň"

Se špínou do tramvaje a do Večerní Prahy

(začouzený problém při cestování)

Trapsavcem snadno a rychle:

 "Nerozptylovat kratičkou charakteristikou"

(o vedlejších postavách není nutné vědět všechno)

Povídka: "V poledním slunci"

Případ čaje z jehličí

(drobnůstka z Mladého světa šedesátých let)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Úprkem pryč od archetypů!"

(jak narušit předvídatelné povahy obvyklých postav)

Povídka: "Dívka s kytarou"

Trapsavcem snadno a rychle:

 "Jak vytvořit prostor (a nezabloudit)"

(rozmístění postav v popisované scéně)

Spacák nebo deka podle Jevgy

(vzpomínka na neštěstí na Ohři)

"Vozit nebo nevozit" - Jevga

(jak spacáky ovládly trampské noci)

Trapsavcem snadno a rychle: "Pozadí se ošidit nedá"

(kolem hlavního hrdiny kolotá běh okolního světa)

Lída, její sestřenice a všechny ostatní

(Vzpomínka na Houlu - dvacet pět let od jeho smrti)

 

Trapsavcem snadno a rychle:  

"Záludnost laciných vět"

Vzpomínka na Rozkoš

(připomínka Juanových podzimních slezin)

Báseň: "Najít cestu k múze" - Kytka

Povídky:  "Volání osady"

"K R U C I N Á L !   řekla vévodkyně" - Briggi

"Mé podnikání s Juanem" - Robin

"Ve vlasech Tapiných cest"

(připomínka životního výročí známé autorky)

Kam na Tapiny povídky

Povídka: "Noc, ve které tančí víly"

Kouzelná píseň pro den, kdy neustává déšť

(magická vlastnost písničky "Kapkami si déšť")

Trapsavcem snadno a rychle:

"V zajetí děsivých grimas"

Dlouhé roky v přízni Zlatého pidižvíka

(vzpomínky na Velká Zlatá Stěhování)

Zlaté legendy v Trapsaveckých Miniaturách

Trapsavcem snadno a rychle:

"Předbíhat nebo nepředbíhat?"

Povídka: "Kytara"

Trapsavcem snadno a rychle: "K čemu je ten platan?"

Před padesáti lety

zaplanul "Táborový oheň"

Trapsavcem snadno a rychle: "Už je to zase tady"

Povídka: "Skála osadních slibů"

Trapsavcem snadno a rychle:

"K ohni raději nechoďme"

Povídka: "Studánka"

Trapsavcem snadno a rychle:

"I hrdina má své mouchy"

Povídka: "Korbílek pro Péťu"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Literární tramp žije na hranici možností"

"Cesty hrnečků" - vzpomínky na Juana

(v srpnu 2012 zemřel nejlepší trapsavecký básník Jaromír Juan Hlavatý)

Báseň: "Plechovka 17.srpna 2012" - Miky Marusjak

Povídkový miniseminář jednoho porotce

(porotovací dozvuky 38.ročníku soutěže)

Jak se čtou povídky (proč se povídkám nerozumí)

Houlův letní úvodník (z časopisu "Šmatlavá stopa", 1986)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Velmi vítaný precedens"

Trapsavecká slavnost v Horním Jelení

Báseň: "Ueska" - Hanka Hosnedlová

Trapsavcem snadno a rychle: "Sekeru do ruky!"

Miroslav Miky Marusjak: "Když koleje duní, slyším underground"

Povídka: "Pepánek" - Miky Marusjak

"Lahůdka pro trapsavecké labužníky"

Vzpomínka na Houlu k nedožitým šedesátinám

(málo známé fotografie a texty)

Povídka : "Chudinka Hardy"

(z druhého vydání "Tajností skalkového lesa")

Trapsavcem snadno a rychle: "Povídkový dotazník"

Podzimní slezina na Rozkoši

(ze sleziny trapsaveckých pamětníků, povídání o poezii, próze a muzice, a hlavně o fríských koních)

Briggi: "Stáří je..." (povídka)

Krásné jubileum - vyšlo sté číslo Puchejře!

Povídka na léto (strašidelná): "Vítězka ankety"

Básničkový srpen - o vlaku čekajícím na volno

 (báseň "Vlak v kukuřičném poli" od J.Holoubka)

Na webkových cestách - KáPéZetky se množí

Trapsavcem snadno a rychle:

"Povídky prorostlé houbou zvanou začátek"

Trapsavecký oheň sedmatřicátý

Vyhlášení výsledků aktuálního ročníku soutěže. Křesty nových Aťčiných knížek, napínavý souboj povídkářů o hlavní cenu, a tak podobně...

Povídka: "Vtípky generála Trychtýře"

(povídka lákající čtenáře ke sbírce "Sever proti Jihu v restauraci Na Vyhlídce")

"Příběh jedné výstavky - dnes čepuje Tom"

Výběr kreslených vtipů z prehistorických dob Trapsavce (Kavče a Tom)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Podlehnout nebo nepodlehnout?"

Nenápadný Houla v časopise "Mladý svět" - Houlovy fotografie ve žlutém čtverci

"Zrcadlo" - Houla

Na webkových cestách - snění na košilích (patchwork)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Povídka od hlavy k patě"

Juan na rádiových vlnách

Povídka: "Hádanka pro šerifa Dršku"

(aneb co způsobil nesrozumitelný zápis v cancáku šerifa T.O. Padesát metrů od hospody)

Dávný příběh (skutečný) - tragické události na středním Slovensku před třiceti lety

Fišárková mezi akvarely (nová sbírka povídek Míry Valiny)

Na webkových cestách - zastávka u Bohouška

Trapsavcem snadno a rychle: "Prokletí mobilu"

Báseň: "Bílá neznámá" - Juan

Psavecká slezina u Juana

"Pátek"

(Juanova báseň ze sbírky "Lovec něžných strun")

Trapsavcem snadno a rychle: "Až do krajnosti..."

Přiložené polínko (zajde tramping na úbytě?)

Trampové na území hrdinů (trampská expozice v Národním památníků na Vítkově)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Z tohohle místa Stožec vidět není"

Povídka: "Večer u rybníka blízko hospody"

"My Rifle, my Pony and me" a dívka s jablkem  (písnička z filmu "Potlach")

Trapsavcem snadno a rychle:

"Sasanka hajní nebo kytka u cesty?"

Putovní výstava "Stoly spisovatelů"

O Plzeňákových plackách

Příběh jednoho kresleného vtipu (Wabi Ryvola na svojšickém Slunovratu 1984)

Tichý dech romantiky (o recenzi na Paulíkovu "Arizonu", napsané před osmdesáti lety)

Trapsavcem snadno a rychle:

"Pohled nahoru, pohled dolů!"

Povídka: "Nejstrašnější trampský slovo"

Trapsavcem snadno a rychle: "Smrt příživnickým příslovcům!"

Tramping před pětačtyřiceti lety na rozcestí - o protitrampském článku ve Večerní Praze v roce 1963 a odezvě, jakou vyvolal

Trapsavcem snadno a rychle:

"Autocenzurou k výšinám"

Renesanční podzim u Juana - psavecká slezina a křest sbírky básní Jaromíra Juana Hlavatého

Pro sběratele - avalonské edice

Trapsavcem snadno a rychle: "Polštářová slůvka"

O expedici Přežití 1979 - příběh výpravy, která věřila, že nemít nic k jídlu je největší dobrodružství samo o sobě. Jak se ukázalo, byla to pravda.

Povídka: "Tajnosti skalkového lesa"

Trapsavcem snadno a rychle: "Stále stejná slova"

Povídka: "Slunce Jihu a Zář Severu"

Před čtyřiceti lety - knížka "Potlach"

Trapsavcem snadno a rychle: "Kouzlo setrvačnosti"

Povídka: "Vandr s Toulavým koněm"

Na vandru s kloboukem

Trapsavcem snadno a rychle: "O práci spisovatele"

Povídka: "Na jaře"

Každá sudá sobota ...

Trapsavcem snadno a rychle:

"Nebojte se svého hrdiny"

Povídka: "Šerifka"

Dívky na vandru

Trapsavcem snadno a rychle:

"Žhavé srdce, chladná mysl"

Povídka: "Takhle do vlaku nemůžeme"

Legenda o Irčanovi

Trapsavcem snadno a rychle:

"Dialog je jak posunovací lokomotiva ..."

Povídka: "Příliš zdařilý vandr"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Tajemství kruhového pohledu"

Novoroční předsevzetí

Povídka: "Novoroční"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Kdo je hlavním hrdinou? Já nebo on?"

Balada lesní štědrovečerní

Povídka: "Dáreček"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Pozor na první čtyři věty!"

Povídka: "Noc v pustinách"

Trapsavcem snadno a rychle:

"Pošlete svého hrdinu na vandr! A mějte ho rádi!"

Povídka: "Slavnost pod mostem"

"Ať rozhodne první trampská ..."

Povídka: "Spacák pro dva"

Jizerské hory skrývají trampské tajemství ...

Povídka: "Čekání na vlak"

Domovenka, nůž a tele ...

Nejen tele a usárna

Povídka: "Jak jsem se stal trampem"

"Tramp a dítě" - písnička z rádia

Povídka: "Večer pro trampku"

Jak se šerif T.O.Černý bůvol naštval na Večerní Prahu

Povídka: "Co jsem našel v lese"

"Napiš mi něco do cancáku, kamaráde ..."

Cancákový fenomén