Jako u kanadských jezer si mohli připadat ti, kteří navzdory nevlídnému počasí přijeli v sobotu 17. října k Juanovi, na slezinu nazvanou "Renesanční podzim na Rozkoši". Sníh na vrcholcích hor, daleký modrý obzor v mlhách a temných oblacích, širá a studená hladina vodní nádrže, nad níž se jako polární zář mihotala svítící okna paneláků v České Skalici, a srubový camp s pořádným tlachovým ohněm - to byla pro psaveckou slezinu ta pravá scéna.

Psavecké sleziny se tradičně odbývaly od samého začátku soutěže o Zlatého Trapsavce,  smečka se sjížděla, aby se navzájem seznamovala (posléze se některá seznámení pečetila i sňatkem), a pořádně si zavandrovala. Načež se o tom napsalo do Mladého světa, a zpráva o slezině se objevila v jeho "Táborovém ohni". Doba se změnila - nyní informaci o slezině převzal www.folktime.cz a známý trampský časopis Puchejř.

Juan nazval slezinu „Renesančním podzimem na Rozkoši“, což byla narážka na připravovaný křest Juanovy básnické sbírky „Renesance snílků“, sestavené ze čtyř desítek málo známých nebo i neznámých veršů, které Juan napsal v sedmdesátých a osmdesátých letech.  Sbírku vydalo naše autorské nakladatelství Rodocapsa. Mimořádné vydání jiného autora bylo vyprovokováno jedním dávným přáním - zarecitovat si Juanovu báseň "Duben" na veřejnosti.

Představme si, že žijeme na začátku let sedmdesátých. Právě se z prvního trapsaveckého ohně rozjíždějí mladí autoři plni dojmů a nadšení pro literaturu. Mezi nimi je i Juan. Je rovněž plný nadšení – obratem posílá hlavní organizátorce Briggi na ukázku svoje básničky. Ty rovněž obratem putují do rubriky „Z údolí a osad“ v Obraně lidu, a Juanova cesta dlážděná poezií začíná. Nejen Obrana lidu, ale i Mladý svět a další tehdejší časopisy se chopí mladého básníka, a Juan se brzy stane vedle Houly nejvíce publikovaným trampským autorem. Nostalgií voní skutečnost, že první Juanova báseň, zveřejněná v Mladém světě, měla název „Podzim“ (v upravené verzi je tato básnička i ve sbírce "Renesance snílků").

V soutěži o Zlatého Trapsavce Juan boduje takřka okamžitě – v dalším ročníku, v roce 1973, získává cenu jeho báseň „Brána“, po které za více než třicet let bude nazvána publikace, vydaná sdružením Avalon. To, že v Juanově obýváku si pobyl i dřevěný pidižvík na vysokém podstavci, symbolizující Zlatého Trapsavce, není třeba zdůrazňovat.

V těch letech trapsaveckých začátků jsem samozřejmě četla a znala Juanovy publikované verše, Juan byl mým nejoblíbenějším básníkem. Dokonce i  Robinson Jeffers a Mácha zůstali daleko za ním. Jednou se, tuším v Mladém světě, objevila Juanova báseň „Duben“ a stala se mojí favoritkou jednou provždy. Dokonce jsem se ji dobrovolně naučila nazpaměť, abych si ji mohla kdykoli zarecitovat. Když sdružení Avalon před pár lety vydalo Juanovu knížku „Brána“, hned jsem se pídila, zda je „Duben“ přítomen. Nebyl.

V té chvíli začalo klíčit semínko „dívčího snu“ – šířit onu báseň mezi čtenáře ze všech sil a zarecitovat si ji na veřejnosti. V samotné recitaci jsem neviděla problém -  Juanovy básně jsou natolik rytmické a zvukomalebné, že je může prezentovat i v přednesu recitátor neškolený. Nabídla se možnost, jak „dívčí sen“ splnit  – založit vlastní nakladatelství, vydat Juanovi sbírku básní a na křestu si před shromážděným publikem s vážností paní nakladatelky básničku zarecitovat. Což se také stalo, a ten pocit byl nádherný. Recitace zpaměti bez pomocného papírku byla posluchači zvláště ceněna, zejména u Chudinků, kteří mají pro kvalitu paměti ve stáří pochopení.

DUBEN

Je měsíc trávy a bludných beranů
V houfu se nedrží po kopcích putují
Na noc se málokdy uloží do stanu
U ranních ohýnků na zimu žalují

Na krku zvonky – protesty bloudění
Pokaždé naleznou ten správný směr
Chuť vody z potoka vždy s úctou ocení
Rádi se účastní Panových her

 Autor při večerním hraní.

Dlouholetý sen byl tedy naplněn při křestu „Renesance snílků“ na březích Rozkoše pod zasněženými horami, v kruhu dojatých kamarádů, za hudebního doprovodu kapely Chudinkové, a pod přísným dohledem autora. Na Juanovo přání jsem byla sbírce kmotrou, druhou kmotrou byla Jarmila Jařénka Műcková od Chudinků. Výtisk sbírky, vyvolený ke křtu, byl řádně zkropen rumem, jehož vůní odnesl vítr symbolicky daleko do kladských hor, a sbírce bylo popřáno šťastné putování ke čtenářům, do žracáků a báglů, do vlaků a na campy. Ostatně, kde jinde by se Juanovy verše měly číst a  recitovat?

 Na obrázku je zachycen okamžik křestu sbírky "Renesance snílků". Úplně vlevo  autor Juan s věrným vlčákem, (lehce zahaleni do dýmu táboráku), dále zleva kapela Chudinkové - Kaďour, Max a  kmotra Jařénka. Úplně vpravo paní nakladatelka.

Rumová koupel Juanově sbírce svědčí - ostatně bylo propočítáno, že v každé desáté Juanově básni je veršík o alkoholu  ...

Sbírka "Renesance snílků" je jednou z řady tvůrčích počinů Juanových, když se ovšem nepočítají ty muzikantské. Například sdružení Avalon vydalo sbírku "Brána", průřez Juanovou tvorbou od veršů přes prózu a texty písniček, a velice vzácnou sbírku předmanželské poezie Juana a jeho ženy Aťky, nazvanou  "Bláznivý podzim". Podzimní období je vůbec Juanovým oblíbeným, možná proto, že se na podzim narodil. Nepřekvapí, že téma podzimu se v "Renesanci snílků" objevuje sedmkrát. U českokanadského jezera na dohled zasněžených hor, u jídla, pití a muziky, a ve společnosti kamarádů byl podzim tak úžasně barevný a příjemný ...

Poslali jste povídku do Trapsavce a nejste si jisti, jestli ji nesmlouvavá porota pošle alespoň do druhého kola, o ocenění ani nemluvě? Posíláte do Trapsavce své povídky nějaký ten rok a ono pořád nic? Žádný problém, chopte se užitečných rad, a příští rok bude líp!

Rada třináctá:

„Polštářová slůvka“

Taky jste při pohledu na rukopisy knih významných českých spisovatelů (při příležitosti školního výletu do památníku písemnictví) žasli, že ti spisovatelé, píšící rukou a perem s násadkou, v textu neškrtají, volně řadí slova za sebou, a každé to slovo sedí na svém místě pevně a účelně jako cihla ve zdi? A když naopak vy tvoříte své povídky, škrtáte, měníte, upravujete a zavrhujete jak diví, a v duchu děkujete za schopnosti Wordu?

Správně. Doba je taková. Není čas si promýšlet každou větu dopředu, tak jak údajně činil ruský spisovatel Arkadij Gajdar, který si nejdříve napsal knihu v hlavě slovo od slova, větu po větě, a když  hlavově knihu dokončil, napsal ji na papír bez jediného škrtnutí. My máme svůj Word, tak jaképak s tím cavyky. Dobrá rada pro začínající psavce: když píšete svou prózu, neohlížejte se na to, co z toho vyleze. Držte se jen dějové linky. Teprve potom si text pozorně přečtěte a sledujte skladbu jednotlivých vět. A nemilosrdně vyřaďte všechna slůvka, která tvoří "vatu", slůvka nepotřebná, jen podbarvující něco, co bychom chtěli v hovorové zdůraznit. Jsou to slůvka jako: konečně, rozhodně, opravdu, tedy, nějak, třeba, poněkud, trochu ...

Tato slova "vycpávají" větu, unavují čtenáře a nedávají valný užitek. Příklad:

Tenhle pramen si jen tak zurčel v kamení pod takovou nevysokou bučinou, a byl odtud ale opravdu nádherný rozhled do neskutečně půvabné krajiny hor a lesů. Kid se na tomhle místě docela rád zastavoval, skoro pokaždé, nabíral tuhletu vodu do své feldflašky a kochal se tím pohledem.

Jak jinak vypadá text, pokud se odstraní vycpávací slůvka:

Pramen zurčel v kamení pod nevysokou bučinou, a byl odtud nádherný rozhled do půvabné krajiny hor a lesů. Kid se tady rád zastavoval, nabíral vodu a kochal se pohledem.

Skoncujme s polštářovým vycpáváním vět a nezapomínejme, že už za čtyři měsíce čeká poštovní schránka na příspěvky do příštího ročníku Trapsavce!

Sběratelské okénko

Že sdružení Avalon vydává trampskou literaturu už čtrnáct let, to je v trampském světě tak běžná informace, že není důvod, aby jí někdo věnoval pozornost. Čas plyne, roky plynou, knížky se vydávají, rozebírají, sklad Avalonu se vyprazdňuje, už nedostupné knížky se sběratelům nabízejí na Aukru ... a najednou je tu otázka: kolik vlastně titulů Avalon vydal? A má nějaký sběratel doma kompletní edici "Trilobit" a "Zelené řádky"? A mohl by nově odhodlaný sběratel šanci obě edice zkompletovat, když podle našeho názoru ani Avalon nemá jasno při sestavování seznamu vydaných titulů, zvláště s ohledem na povodeň v roce 2002, která smetla i nakladatelství? Příští rok oslaví sdružení Avalon patnáct let působení v trampské literatuře. Kdo včas nesbíral, už nejspíš nezkompletuje.

Avalon má vždycky co nabídnout

Proto přinášíme seznamy titulů z obou edicí (taky jsme si v nich hřáli polívčičku), tak jak byly sestaveny z dostupných obsahů. Ovšem, jedná se jen o nepotvrzenou pomůcku.

1. ?

2."Ciggi"

3."Staré pověsti trampské" Tony Linhart

4."Nabídka nevšedního dne" Stanislav Houla Zárybnický

5."Rycí vidle navždy" Karel Lišák Růžička

Naše polívčička v edici Trilobit

1."Řeč národa trampského" Petr Fojtík Lachtan

2."Trampská soutěž 1995"

3."Matiné pod širákem" Hanka Hosnedlová

4."Ať stromy promluví" Oldřich Damborský Roy

5."Trampská soutěž 1996"

6."Tajnosti skalkového lesa" Kavče

7."Trapsavec 1996"

8."Některé definitivní úsměvy" Jaroslav Šlejmar Kutloch

9."Malá násobilka" Vlastimila Aťka Hlavatá

10."Nenalézači pokladů" Míra Valina

11."Šnečí polívka (pro toulavou duši)" Jan Jeňýk Valeš

12."Poučení z krizového vývoje na Kukaččím kempu" Robert Farář Čapek

13. ?

14."Vaťák číslo 38" Iva Tapi Synáková

15."Zákon Yukonu" Alena Mývala Kennedy

16."Noc zúčtování" Michael Tony Antony

17."Bílý pavouk" Miloslav Nevrlý

18."Brdské povídky" více autorů

Polívčička v edici Zelené řádky

Uvedený výčet není úplný, a je sestaven jen na základě naší knihovničky. Kromě toho do edic není zařazeno více svazků, například "Ve vlasech cest" od Tapi nebo "Bláznivý podzim", o němž je zmínka vedle. Jen naprosto zasvěcený sběratel, je-li jaký, může říct, že má všechno a zná historii vydání té či oné knížky. Šťastný čtenář ...

Některé tituly se dají ještě sehnat v obchůdku na adrese

www.sdruzeni-avalon.cz

Canc na rozloučenou: Nezkušený psavec má pocit, že se svět zboří, když ke čtenáři nedorazí jeho dílo. Moudrý psavec ví, že čtenář v takovém případě o nic nepřijde, ale zařídí, aby dílo ke čtenáři dorazilo.

Hlavní stránka