|
|
|
|
|
Desátý Trapsavec v roce 1984
Musíme si uvědomit, že nám původní psavecká smečka zestárla o třináct let, a to není málo. V lidském životě je to pěkně dlouhé období. Z mladých nadějných začátečníků vyrostli zkušení autoři, vydavatelé samizdatových plátků a dopisovatelé do trampských rubrik. Soutěž ztratila hravé nadšení prvních ročníků a získala oporu v osobnostech známých z Táborového ohně Mladého světa, už zmiňovaných samizdatových plátků a různých komponovaných pořadů, kdy bylo vystoupení trampských kapel provázeno recitací básní a čtením povídek. Trapsavec jako strom v lese zapustil kořeny do trampského života, spolehl se na silné větvoví věrných starých členů trapsavecké smečky - a odvděčil se jim tím, že obrostl mladičkými výhonky. Na desátém potlachu se objevilo mnoho nových mladých tváří. Přišli a vítězili. Boj náročné poroty proti neumělým psavcům zuřící v předchozím ročníku přinesl v desátém Trapsavci své ovoce - příspěvků pokročilých psavců, kterým se nechtělo vkročit s kůží na příliš kritický trh, silně ubylo. Situace byla taková, že například v povídkách pokročilých se soutěžilo početně s poloviční konkurencí, než tomu bylo v minulém ročníku! Přitom povídky pokročilých obvykle tvoří hlavní pilíř soutěže. V této kategorii nebylo uděleno druhé a třetí místo.
dospěl k poznatku,
Porotci desátého ročníku soutěže byli Jiří Sint Nekvapil, Jiřina Georgína Třešková, Miki Ryvola a Vašek Souček. Byla to početně nejmenší porota v trapsavecké historii. Na seminář dorazila jen Georgína, takže psavci byli v silné převaze. Co bylo na desátém trapsaveckém ohni vyjímečné, byla tvořivost. Už nikdy potom se na jednom ročníku nesešlo tolik výtvarných předmětů, placek, linorytů, vlajek, kreseb, keramických výrobků a třeba i vyřezávaných kalumetů. Kromě toho byla uspořádána výstavka z deseti ročníků, kde si noví psavci mohli prohlédnout zvadla, vlajky, camrátka a minulé výsledky soutěže. Ceny desátého ročníku byly vesměs sklizeny do psaveckých "stodol" tří autorek - Jany Ondry Ebrové (3 ceny), Zdeny Adamcové (2 ceny) a Johanky Benešové (2 ceny). Vítězné práce a soupis výsledků jsou k dispozici na www.trapsavec.cz
že z něho noví Kainarové nepovstanou.
Takhle vypadalo tlachoviště desátého ročníku. Zpoza temných stínů nesměle vykukuje plechová maringotka. Temně zelená, jak jinak.
Jak už na trapsaveckých ohních bývá zvykem, pilně se diskutovalo. Uvolněnost atmosféry desátého ročníku dokumentuje to, že na rozdíl od předchozího ročníku nebylo nutné při hovorech třímat lejstra. Zcela vlevo je Míra Valina, uprostřed Houla, zcela vpravo Tapi. Debatě soustředěně přihlíží Houlův pes Máslo a nějaké děcko si dole hraje s kravskou lebkou.
Záběr ze semináře. Oproti podobnému snímku z předchozího ročníku, kdy postoje kritizovaných psavců byly napjaté, uzavřené, až obranné, je vidět, že psavci si seminář spokojeně užívali. Jak by ne, když v jejich středu sedí Houla a Robin, kteří vtipnými poznámkami pilně přispívají k obecnému veselí.
Robinův žertík s legendární totemovou lebkou. Snímek je důkaz, že lebka nepřestala zdobit vyhlašovací ohně až do desátého ročníku.
Houla s Robinem, rozverní glosátoři při semináři. Vlevo v pozadí si činí poznámky nenápadný mladík. Je to Belmondo, budoucí organizátor soutěže.
Tím se stal dospělým.
Významný byl článek Briggi, v podstatě určující další směr soutěže - honbu za literárností nahradilo kamarádství ve psaní. Článek je tady:
Pořadatelé z Červeného Kostelce vybrali pro letošní setkání trampských psavců malebné zákoutí nedaleko České Skalice, poblíž ztichlé střelnice. Již dlouho před 1.září trávila spousta kamarádů své dny a noci tvořivou činností: Ranč hnětl hlínu pro keramické plakety vítězům 10.ročníku. Rolf formoval linoryt do tvaru vlaječky. Buldokův grafický list dostával konečnou podobu ztrhané herky, u které jen zplihlá křídla dávají tušit, že jde o bájného Pegasa po deseti letech trapsaveckého týrání. Kavče vdechovala plackám křehké nezaměnitelné indiánské motivy, zatímco Lišák, Dobra, Juan, Vlaďka a ostatní malovali zase z jiné palety. Porota pro změnu četla a četla, až zrak přecházel. A až spatříte na hrdle trampa nejkrásnější přívěsek z pecičky, jaký jste kdy viděli, pak vězte, že jde o bezkonkurenční dílka Kány, věnovaná nejúspěšnějším autorům desetiletí. Příchozí vítala nástěnka s výsledky předcházejících ročníků, vítěznými pracemi, jakož i zvadly, vlajkami a linoryty let minulých a výstavou trampského humoru od Kavčete. Volně k nahlédnutí bylo všech 294 příspěvků od 131 autora ročníku letošního. Seminář byl letos poněkud netradiční. Méně nářků nad špatnou úrovní většiny zaslaných prací. Spíše jen konstatování, že Kainarové z nás nebudou. Prosazuji názor, že ten, kdo má psaveckou jiskru, špatnou věc napsat ani neumí. Nám ostatním naopak nepomůže deset odborných knih a seminářů. Od mentorování nepovedených příspěvků se přešlo k autorům - lidem, kteří se díky Trapsavci poznali. Dostali tak možnost nahlédnout do kuchyně úspěšnějších kamarádů, diskutovat mezi sebou. Kritická slova porotců nahradil smích, který do hloučku psavců přilákal i ty trampy, kteří se vžitému "povídání o psaní" léta úspěšně vyhýbali. Byl to letos hezký seminář... A povedl se i oheň. V perfektním podání interpretů (Petra, Georgina, Jarča, Tapi, Bagi, Bača) zazněly vítězné práce letošního Trapsavce, provázené neméně perfektní Bystřinou, jejíž podmanivé písně už třetí rok udávají ráz trapsaveckému ohni. Brněnské Bystřině úspěšně sekundovalo Duo Klíč z Prahy, umocňující čistými tóny pohodu večera. Bonbónkem na závěr bylo vyhlášení nejlepších psavců deseti ročníků soutěže. V podání autorů tak znovu oživl nejen Zlatý Trapsavec. Hranice už zvolna skomírala, když první účastníci nastupovali cestu zpátky k domovům. Každý z nás odjížděl bohatší.
Briggi, Táborový oheň Mladého světa 1984
V deseti letech vykročil z Briggininy náruče
Původní Buldokova kresba pegasovité herky, zmožené desetiletím turnajů na trapsaveckém kolbišti.
a odstěhoval se do Brna.
Trochu bulváru (ten potěší vždycky) nakonec: o Pokud se vydáte vandrem z České Skalice po červené značce směrem na Chvalkovice (Naučná stezka Josefov) dostanete se k restauraci Větrník. Je to památečné místo. Tlachoviště desátého trapsaveckého ohně v roce 1984 bylo nedaleko, a tudíž tato restaurace se v čase potlachu zcela odevzdala do rukou psavců. Vařili zde dobrou tureckou kávu do skla. V současnosti je restaurace na prodej. o Dva členové poroty, Miki Ryvola a Vašek Souček, zjevně nepochopili o čem Trapsavec je, a "nadělovali" příspěvkům nula bodů, těm nejlepším jeden bod. Hodnocení tak bylo zkresleno a zcela leželo na bedrech Sinta a Georginy. o Básník Pifík během večerního ohně uspořádal zábavné vymýšlení trapsaveckých hesel. Provázen nadšením zvítězil slogan "Houla není žádnej moula". Vůbec to byl veselý večer.
|
Zlatý Trapsavec 1984 Třeba Třeba si škubejte havelskou husičku prospěchu až na kosinku ať ani peříčko za plotem nezbyde pro cizí hospodyňku Třeba si sbírejte paví vejce do ošatky mně nechte jen důlek v podpaží na podkladky. Třeba jsem nedopočítaný vzoreček bez ceny hlavou mě létají divoké kačeny Kutloch
Camradlo z vyhlašovacího ohně desátého ročníku Trapsavce
Takhle vypadala vyřezávaná pecka od Kány, udělovaná při desátém jubilejním ročníku "zasloužilým" psavcům. Peciček bylo deset a každá byla originál. Z psaveckého hlediska mají nedozírnou cenu.
Za deset let bylo uděleno 132 cen 83 autorům. Z toho bylo vyhodnoceno pořadí těch nejúspěšnějších. Kdo nečekal, že to bude Tapi a Houla, ten se zatraceně spletl. Nejvíce oceňovaní autoři v desetiletí trvání soutěže byli následující:
Iva Synáková - Tapi, Stanislav Zárybnický - Houla Johanka Benešová, Drahomíra Venclová Jaroslava Šálková - Kavče Jiří Mika Petra Hedvičáková Ilona Pacovská Ilka Jana Ebrová - Odra Jaroslav Šlejmar - Kutloch Zdena Adamcová Jaromír Hlavatý - Juan Jan Holeček - Johny Jolana Prostředníková
|
|
Canc na rozloučenou: "Prosazuji názor, že ten, kdo má psaveckou jiskru, špatnou věc napsat ani neumí. Nám ostatním naopak nepomůže deset odborných knih a seminářů." - Briggi, 1984 |
|
|
|
|
Desátý
jubilejní ročník Trapsavce se smířil s tím, že literární úroveň
příspěvků vrcholnou úroveň české literatury neposílí. A poznal
své poslání - dávat zájemcům o trampskou literární
tvořivost možnost se sejít, soutěžně poměřit, o tom svém psaní si popovídat,
a prožít kouzlo a napětí psaveckého ohně se čtením vítězných prací
a rozdáváním cen. 
Tradiční
oheň s vyhlašováním výsledků soutěže se konal na podzim, a to 1.
září, na území střelnice poblíž České Skalice. Místo půvabné,
zdobené stylovou plechovou maringotkou, a jen kousek po cestě
byla restaurace!
Celý jeden Táborový oheň byl věnován
desátému ročníku Trapsavce, byly v něm výsledky i statistiky.
