|
|
|
|
Trapsavecký oheň
Jak je zvykem na správném potlachu, ani na trapsaveckém ohni nechyběly soutěže. Nejvíce pozornosti si zasloužil TROJBOJ v běhu – byl to běh po zádech, strkání ešusu hlavou a běh s vejcem.
Soutěže organizovala, zapisovala, vyhlašovala a řídila Briggi.
Dnes už se klasické soutěže nekonají, trapsavecký oheň se vytříbil - ovládá ho jen literatura a jiná tvořivost.
Na tlachovišti bylo živo ...
Psavci na semináři. Černý klobouk patří Houlovi.
Svým uměním v lasování se blýskl i neznámý absolvent tábornické školy. Tento obrázek je zajímavý tím, že v letící smyčce leží na trávě básník a spisovatel Jaromír Juan Hlavatý, budoucí držitel mnoha trapsaveckých cen a samozřejmě i Zlatého trapsavce. V této chvíli ovšem ještě netuší, kolik těch cen dohromady bude.
Zavolali jsme oheň ... Oheň zapalovaly čtyři dívky. Mezi nimi byla Georgína a Wickie, později Ryvolová. Samotné zapalování ohně bylo stylově psavecké. Do tmy, soustředěného ticha a kruhu kamarádů nejdříve zazněla báseň Mikiho Ryvoly:
„Sme trampové věční tuláci sme ptáci, kteří rozumí sme zloději krásy a vandráci sme plavci na voru do země tří sluncí sme co sme a víme svoje"
Potom následoval přednes kultovního hymnu „Volám oheň“, a když dozněla Vlajka a z hranice vyletěly první plameny, zakončila slavnostní chvíli Brigginina báseň „Trampské srdce“. Ještě dneska, pokud si vzpomeneme na patos básně, nám zatrne u osrdí. Večerní oheň byl šestihodinový maraton písničkových soutěží a čtení vítězných příspěvků. Georgína i Wickie byly v porotě večerních soutěží. V sólozpěvu zazářil Sint se svými „sintovkami“ a samozřejmě Juan. Nakonec ale v sólozpěvu zvítězila Danka z Hradce Králové. V osadním zpěvu vynikala skupina Savana a dále Trojí zákon, osada, kterou tvořily Tapi, Mývala a Kytka. Během soutěží se předčítaly vítězné práce, které ale už všichni znali. Kromě toho probíhala i soutěž ve veselém vyprávění. Příspěvky, porota, vítězové a Mladý svět
Třetí ročník přinesl trampstvu Juanovu "Bránu", čímž nastartoval jeho hvězdnou pouť po trapsaveckých cenách. Stylové a oceněné Rikiho povídky „Normální zimní ráno“ a „Pravdivá pohádka“ ukázaly směr "Jděte na Brdy, mladí trampové!" Žlutý čtverec v Mladém světě byl celý věnován třetímu ročníku Trapsavce. Trochu jako studená sprcha ovšem působila rozsáhlá kritika slabší úrovně prací, ale ani naléhavým Briggininým slovům se nepodařilo nás, psavce, zastrašit a donutit k lepším literárním sférám. Psali jsme pro radost, pro sebe, pro kamarády, a porotci si to zkrátka museli přetrpět!
|
Včera v noci Včera v noci jsem postavil na louku Prázdnou sklenku Ráno byla plná rosy Ptal jsem se rosy Kdo jsi? Odpověděla že z půli radost a z půli žal Já se znovu ptal Odkud jsi Odpověděla že z nebe A že ji vyplakaly k slunci Pozemské děti Stál jsem u ní dlouho A díval se k slunci Miloslav Břeň Zlatý Trapsavec 1973
Až ztichne Vlajka zůstaň dál pokorně stát poslouchej hlasy kamarádů praskání ohně a šepot lesa poslouchej lásku Vše náhle splývá a lesní vzduch tě ovane svým věčným kouzlem zelené poezie nikým nepsané A na dně velikosti této chvíle leží trampské srdce * * * Trampské srdce je vysvobození datující se z dávných dob "Zde leží trampské srdce milující" to je ten správný nápis na náš hrob Trampské srdce je víra v lepší život nás trampů trampské srdce je síla zdvojená stisky rukou kamarádů Trampské srdce je zaťatá pěst …
Úryvky z básně "Trampské srdce" od Briggi, kterým se zahajoval oheň
V sobotu k večeru se elitní psavci slezli na kraji lesa s úmyslem stvořit pro oheň nějaké společné vystoupení. Hlavní slovo vedl Jewga – šlo o to, otextovat ryvolovku „Bál v lapáku“ vtipným popisem jednotlivých psavců, ale nakonec z vystoupení sešlo. Bylo to nejspíš proto, že se nenašel lepší refrén než: „Vzala to voda a život šel dál, dneska maj psavci na Trapsavci bál ..“
Jewga, jako ostatní přítomní psavci, přispíval do „Táborového ohně“ – například jeho návod, jak připravit sněhový záhrab, byl populární. Jewga bohužel později tragicky zahynul při sjíždění rozvodněné řeky Ohře.
Do veselého vyprávění se nesmazatelně zapsala sochařka Erika z Prostějova, a to svým příběhem o snímání předsvatební masky jednoho známého. Drama dodal fakt, že na odlitek Erika použila místo sochařské sádry, sádru štukatérskou. A ženich měl matuškovské vousy! Není třeba blednout, ženich byl v nemocnici zachráněn, přestože několik hodin dýchal jen brčkem, které se sesycháním sádry nelítostně odsouvalo z dosahu dýchacích cest. Příběh byl tak otřesný, že na konci do zděšeného ticha všichni vydechli úlevou, jenom jeden citlivý kamarád (sádrový znalec) se nezdržel a hlasitě nazval soutěžící sochařku „bláznivou“. Příběh nebyl oceněn.
Camradlo z ohně
|
V roce
1973, po dvou trapsaveckých ročnících, už nebylo pochyb, že
literární soutěž v běžném trampském životě zdomácněla. Vítězná
báseň z prvního ročníku „Ontário“ se zpívala u ohňů a fenomén
Drahomíry Venclové se proslavil nejen básní „Tam u trampů“ a
diskuzí, co je nebo není trampské, ale i způsobem vandru ve
stylu „síťovka a pomeranč“. Jak organizátorka Briggi, tak i
autoři vítězných prací se stali celebritami. Všemu tomu hojně
prospěl „Táborový oheň“ v Mladém světě a rubrika „Z údolí a
osad“ v Obraně lidu. A třetí ročník v roce 1973 jen potvrdil, co
předchozí ročníky začaly.
Tak tedy na začátku září se
v deštivém a mlžném pátečním podvečeru vyrojil z vláčku v
Řešetově Lhotě dav psavců a mířil do Trubějova na tlachoviště.
Tlachoviště se nacházelo v opuštěné lomové jámě, z jedné strany
otevřené na cestu. Vpravo byla terasa s totemem, pod terasou
ohniště. Z terasy se sestupovalo k ohništi po blátivých
schůdcích (což bylo zvláště záludné v nočních tmách). Na totemu
lebka s rohy, která patřila Briggi a tradičně provázela
trapsavce po několik ročníků.Výsledky
trapsavecké soutěže byly už od soboty umístěny na ceduli
z větví, a jednotlivé práce byly namnožené, aby si je zájemci
mohli přečíst.
Do soutěže došlo 94 povídek a
119 básniček. Mezi pěti porotci byli Honza Dobiáš a Miki Ryvola.
Bohužel se žádný z porotců vyhlášení výsledků nemohl zúčastnit.
