Odevzdán podzimním náladám jsem se ubíral žloutnoucím lesem, když jsem na složených kládách u cesty našel svého dobrého kamaráda Péťu. Spokojeně se tam ve vůni borové kůry vyhříval na sluníčku. Jakmile mne uviděl, hrozivě zkřížil ruce na prsou a hlubokým hlasem pronesl:

 „Ty jít vocaď, sic dostat moje pěst na tvoje tlama!“

  Překvapeně jsem se zastavil.

  „Co to vyvádíš, Péťo, já jdu k nám na camp!“

  „Copak, vole, nevidíš, že jsem, vole, Indián?“ opáčil kamarád a předvedl mi zplihlé sojčí pírko, vetknuté do roztřepaných vlasů. Potom slezl se po kládách na cestu, popadl kus klacku a vrazil mi ho do žeber:

„Ty jít, nebo já střílet! Já moc dobrý střelec!“

 Tak jsem vykročil.

 U potoka jsme našli šerifa. Zuřivě drhl v ešusu nánosy bývalých jídel a tvářil se nevrle. Jeho černá kožená vestička byla ověšena cingrlátky, až se v nich šerifská hvězda ztrácela.  Kolem hlavy měl čelenku z vojenského kapesníku. Péťa mě dostrkal k šerifovi a řekl:

  „Hele, náčelníku, přijít sem bledá tvář a padnout do pasti. Myslím, že on chtít mít řeči.“

  Šerif radostným pohledem objal moje žebradlo, odložil ešus, počal šacovat vestičku a volal:

„My nebýt nepřátelé! My teď spolu vykouřit dýmka míru. Hrome, kde mám sparty?“

 Indián Péťa přinesl celtu, usedli jsme na ni a náčelník obřadně zapálil cigaretu. Z campu se připlížil znuděný holčičí výrostek  a zakňučel:

  „Dej mi takýýý!“

   Náčelník se přísně obrátil na Péťu:

   „Řekni svý squaw, že tady jednají bojovníci!“

   „Ségro, vypadni!“ zavrčel Péťa. „A běda, jestli tě nachytám s cigárem!“

   Dívenka se tedy posadila o kousek dál a předstírala, že si nás nevšímá.

  Náčelník začal hovořit a svou řeč provázel příslušnými posunky:

 „Ty, bledá tváři, nám dát výkupný, sic my tě skalpovat! Dej sem žracák. Potřebujem se najíst. Nám už došel i chleba a šumáky.“

   Péťova sestra ožila a tleskajíc ručkama volala:

  „Jídlo! Jídlo! Kde jsou všichni? Na vandru je krásně!“

   Tak jsme v campu houfně a pospolu pojedli, a když mi šerif vracel vypleněné žebradlo, vyzval mne:

 „Ty být přítel kmene Oglalalů! Tady máš vinčestrovku, my jít na lov.“

   A vrazil mi do ruky nějakou suchou větev.

  Zlostně jsem se bránil:

  „Co vás to dneska všechny posedlo?“

   Péťa se zašklebil:

  „Copak nevíš, vole, že začalo indiánský léto?“

  Tak jsem vzal vinčestrovku, a šli jsme.

                                                                                                            1977

Povídka "Indiánské léto" dotvářela před čtyřiceti lety v Mladém světě podzimní atmosféru, a to pod názvem "Roční doba". MS si poradil i s výrazy "vole", jimiž se to v povídce poněkud hemží - nahradil je méně výchovně škodící zkráceninou "vo´e". Z pohledu dnešního zjemnělého trampingu je oněch "škodících" zmínek a nepochopitelných činů daleko víc, ale co se dá dělat - je to skutečná historie. Fotografie ve žlutém čtverci přispívala ke snivé náladě, autorem byl Vojta Písařík.

To se tak poutník ubírá neznámým dolíkem podle skal a jen tak v záhybu spadlých balvanů objeví pěkný převis. Kde nic, tu nic, žádné stopy, žádné ohniště, jen pustá dávno zapomenutá divočina. Ubírající poutník se přiblíží k převisu, a hned je jasné, kam ho kroky přivedl - z předsunutého balvanu svolává své děti vyrytý symbol kruhu s rohy. Už ho mnoho nezbývá, vítr, déšť a zelený mech ho pomalu vymazaly. Vzpomínky přihrají poutníkovi obraz noci, temné a větrné, zamíhá se baterka, ze tmy vystoupí znamení správné cesty. Vzadu ve skalním úkrytu prosvěcuje oheň, znějí hlasy, podrnkává kytara. Romantická představa mizí v myšlenkách, poutník mizí v lese, symbol na balvanu zůstává. Za pár let zmizí docela, pokud nepřijde někdo, komu bude znamením správné cesty, a jeho obrys obnoví...

Když postavy promluví... III

Postavy nám mluví, seznamují se, dialogy posouvají děj, ale zbývá ještě jedno úskalí, které je třeba  překonat, nebo i minout, jak se komu líbí.

Jedná se o slovní projev jednotlivých postav. Pročítáme-li povídku začátečníka, získáme dojem, že všechny postavy (vyjma průvodčího, hostinského, lesního strašidla a kamaráda, který hovoří po moravsku) pocházejí z jedné rodiny, z jedné společné školy, a svým hovorem se vzájemně informují o novinkách ve společné slovní zásobě. Tenhle podivný jev (jakkoli nebrání získat cenu v Trapsavci nebo dokonce samotného Zlatého) by měl zneklidnit psavce, který to se svým psavectvím myslí alespoň trochu vážně.

Pro každou postavu jsme si už dříve stanovili povahu, která činy a projev postavy ovlivní. Nyní jí určíme rodinný původ, dosažený věk, úroveň školního vzdělání a případně profesi, a samozřejmě vymyslíme prostředí, kde se nám postava v civilním životě nejvíce vyskytuje. Z tohoto prostředí ji vyzdvihneme, zasadíme jako vzácnou květinku do povídky a sledujeme, jak mluví. Způsob vyjadřování postavy by měl odpovídat tomu, co jsme o ní stanovili. Takže máme-li tři postavy v osadě, které mezi sebou rozmlouvají třeba v rámci dramatické zápletky, každá z těch postav sice bude mluvit k věci nasměrovaná svou povahou, ale vyjadřovat se bude rovněž podle vlastní běžně používané slovní zásoby, získané rodinným původem, věkem, vzděláním, atd. Nejspíše jen s jemnými rozdíly, které čtenář ani nepostřehne. Ale buďme si jisti, že o nich bude vědět, a postava se mu ve čtenářské představivosti předvede se vší parádou.

Máme-li takto pracně připravené postavy, je velice výhodné poslat je do více povídek a vytvořit tak seriály. Čtenář se rád setká se známými postavami, o kterých už leccos ví, a nám to ušetří spoustu namáhavého přemýšlení.

Canc na rozloučenou:  

"Před dvěma lety, jsem se rozhodl, že na svoje spisovatelské ambice zapomenu a budu se věnovat především četbě. Musím poznamenat, že kolikrát mi přijde, jako by ze mě knihy spíše veškerou inspiraci odčerpávali. Asi to bude však důsledkem toho, že s přibývajícím počtem přečtených knih vzrostl i můj požadavek na kvalitní četbu. Tudíž se moje literární pokusy nedokáží dostat ani před ten pomyslný práh, co považuji za kvalitní psaní, a tak jsem raději přestal psát."                                                                                                              - z blogu mladého literáta

Hlavní stránka