Před padesáti lety
zaplanul "Táborový oheň"
Události v roce 1964 nebyly nijak zásadní. Ten rok si všeobecně
níkdo nepamatuje, pokud nemá vzpomínky osobní. Do "pražského
jara", kdy se něco dělo, bylo příliš daleko. Ale pro tramping
byl rok 1964 velice významný, a to právě měsíc březen - v tomto
měsíci byl v Československu zaveden organizovaný autostop, a v
týdeníku "Mladý svět" poprvé zahořel
"Táborový oheň". Stránka, která měla každý měsíc patřit
především trampům, jak naznačoval ilustrační snímek,
zachycující skupinku shromážděnou kolem kytary.
Ke zrození stránky došlo v 11. čísle,
a nutno říct, že táborový
oheň nejdříve jen tak nesměle
 doutnal. Jakoby nevěděl, jestli
vůbec může hořet. Ostatně jeho úvodní výzva byla výmluvná:
"Na všech polednících a na všech
rovnoběžkách je u táborového ohně vítán každý, kdo přichází s
čistým srdcem. V zasněžených lesích kolem Yukonu, v sibiřské
tajze, v kaňónech Skalistých hor, u pramenů Orinoka, v pralesích
Amazonky i rovníkové Afriky, na Kamčatce anebo v táborech kolem
naší Gold river - Sázavy. Kdo přichází s čistými úmysly, vstoupí
do světla ohně, aby plameny ozářily jeho tvář. Je pozván do
kruhu, kdosi mu mlčky podá kotlík vřelého nápoje, jiný k němu
přisune kus opečeného masa a ještě jiný poleno, aby si měl kam
sednout. Často se ti u ohně i nově příchozí vidí poprvé a
naposled, ale teď je jedním z nich, rozdělí se s ním poctivě o
všechno co mají a poskytnou mu pomoc i ochranu. Takový je zákon
táborového ohně.
A chceme, aby takový zákon platil i
kolem Táborového ohně Mladého světa, chceme, aby se kolem něho
shromáždili všichni, kdož mají rádi přírodu a lidi.
Zapalujeme oheň dnes poprvé. A zveme k
němu všechny - turisty, trampy, zálesáky, nimrody, mototuristy,
vodáky... opravdu všechny, neboť pro všechny je u našeho ohně
místa dost, neboť všem budeme tak jako celý Československý svaz
mládeže chtít poradit, pomoci, všem chceme u táborového ohně dát
hlas."
První ilustrační snímek Táborového ohně.
Zavedení rubriky "Táborový oheň" vzbudilo u čtenářstva "Mladého
světa" obrovský ohlas. Redakce pro to našla výraz: "Dopisy jen
pršely..." A i když bylo původně míněno, že rubrika je určena
pro všechny milovníky přírody z jakékoli branže, trampové si ji
množstvím ohlasů a dopisů
spontánně
zaclaimovali. Samozřejmě nimrodi a mototuristi si ani neškrtli,
jen občas se nějaký organizovaný turista vetřel svým
příspěvkem, ale spíš jako úlitba poměrům. A trocha toho
svazáckého táborničení v těch časech přišla normální. Ovšem za
shovívavou přízní
k trampingu se skrýval záměr, podobný jako u
"Obrany lidu" s rubrikou "Z údolí a osad". Pěkně to
vyjádřil ve svém dopise jeden čtenář: "Trampové
představují extrém spartánské sebevýchovy i v nejskrovnějších
přírodních podmínkách." Základní vojenská služba takhle
sebevychované brance ráda přivítala.
Legendární první vydání "Táborového ohně" doprovodila píseň
Kapitána Kida "Krinolína (Dopitá láhev)", a pro čtenáře
neznalé kovbojek byly připojeny tyto roztomilé vysvětlivky:
Lariat -
kožené laso.
Krinolína - zde ve smyslu cvik s lasem.
Kapitán Kid - Jaroslav Velínský.
Ale aby se trampové moc
neradovali, první "Táborový oheň" přinesl i článek "Litera
zákona říká, že..." o pravidlech pro pořádání potlachů. Prostě
to musíte všude nahlásit, radil článek, a pak čekat, co z toho
bude.
První "Táborový oheň" uvedl i zajímavou informaci, že za
nejstarší trampskou píseň se považuje "Indián" z roku 1917,
jejímž autorem byl Rőssler-Ořovský. Připojen byl dodatek, že
tato píseň se zpívá dodnes. Tedy do roku 1964.
Dneska z "Táborového ohně" zůstaly jen výstřižky v kronikách a cancácích,
spousta vzpomínek, a jména osobností, které se díky němu staly v
trampském světě známými.
Ale před padesáti lety, když poprvé odvážně zahořel do
tmy, to bylo něco!
Úryvek textu z prvního březnového vydání "Táborového ohně" v
roce 1964
Po celou historii Trapsavce přicházely jedna za druhou vlny povídek,
jejichž témata čerpala z příslušného období v trampském hnutí, a
tato témata jako ta mořská vlna dosáhla v některém ročníku na svůj vrchol a posléze zmizela, básnicky řečeno
dosáhla břehu a rozplynula se v
písku. Načež byla následována novou vlna moderních témat, pro kterou nebylo zatěžko
zavlnit se tak vysoko, aby dosáhla na Zlatého Trapsavce. Nebásnicky
a hlavně srozumitelně řečeno - dlouhodobě oblíbená témata povídek
postupně vycházela z módy,
protože už neměla současníkům té či
oné etapy vývoje trampského hnutí co říct, a pak přišel rok
nástupu nových aktuálních témat.
Výrazně poprvé se to stalo v roce 1985, kdy Billíčkův "Hagen"
uzavřel éru romantického pohledu na tramping. Po něm už
nebylo
možné přijít do soutěže s příběhem o hodném trampovi, jenž je
utiskován a vysmíván zlým mastňáctvem, nebo trvat na myšlence
já jsem tramp a kdo je víc. Romantický pohled
na tramping byl dlouho oblíbený, jeho reprezentantem může být
například známá povídka "Hedvika".
Podruhé přišla vlna námětových změn v roce 1988, kdy po vítězství Lišákovy
básně "Lochotín" byli autoři nuceni poohlížet se po
konstatování "tramp je taky jenom člověk". Mohli se kriticky
zaměřit do vlastních řad bez obav, že jejich povídky budou
zavrženy jako trampstva nehodné.
Skoro to vypadalo,
že oceán všech možných témat pro trampské povídky další vlnu
nepošle, ale přišel rok 2013 a Dollykova "Noční návštěva"
na pozici Zlatého. Tímto vítězstvím
dosáhla na vrchol vlna duchařských povídek. Načež začala klesat
do pomyslného písku a ukončila éru povídek, kdy si autoři pomáhali kreativně
přizpůsobivými nadpřirozenými bytostmi, aby nemuseli přemýšlet o
hloubce lidských povah ve svých postavách.
Jakékoli strašidlo, i to
brdské, bloumající v
lese kolem ohně se po "Noční návštěvě" navěky stává staromódním (pokud
se ovšem
zase do módy nevrátí).
V povídkaření se děje i něco jiného, závažnějšího. Nejlépe to vystihuje
výsledek
soutěže jednoho význačného deníku. Zvítězila v ní povídka
Z.Merty, která
nedodržuje klasickou a
 požadovanou formu povídek, to je úvod,
rozvíjení děje, zápletku, krizi, zozuzlení zápletky a konečně
pointu. Vítězství této povídky naznačuje, že obvyklá osnova děje byla
čtenářskou poptávkou zrušena, a nahradilo ji nové vnímání čtenáře.
Dobře se nové vnímání vysvětlí na
obsahu fotografií. V roce 2009 zvítězila v Czech Press Photo téměř
prázdná fotografie jen se dvěma postavičkami dole, ale zato se
silným myšlenkovým nábojem. Trend fotografií vyplněných "balastem", aby
mohl vyniknout příběh zaujímající jen kousínek obrázku, začal
být přitažlivým. Podobně čtou současní čtenáři, a to i ti trampští.
Navyknuti na
pobíhání myšlenek po monitoru, tuhle kousek, támhle kousek, však
ono se to v hlavě nějak spojí...
Čtenář dnes potřebuje v próze hojně balastu v podobě drobných zážitků a
doplňujících příběhů, které ho uzavřou do rámu příběhu probíhajícího kdesi na pozadí, aby v závěru četby byl
čtenář upozorněn, že se blíží konec, a doražen ohromující
hlavní myšlenkou na postu pointy.
Současný povídkářský trend
se zabydlel i v Trapsavci. Začalo to nenápadně Jaroosovou
povídkou "Když se Bůh nevrací", pokračovalo přes Jeňýkovo
"Odcházení", a současně se
začala strhávat lavina. Vašýkova
"Andělsky bílá", Harmonikova "Pracovní dovolená",
povídky Fenikovy - dílka sice
vybraná namátkou, ale sama o sobě by každá z nich mohla být
reprezentantkou
moderní trampské prózy.
Obecná osnova moderní povídky není složitá - na začátku výrazný
citát, vzpomínka na něco barvitého nebo zásadní informace, potom
několik příběhů zdánlivě nesouvisejících, které uvedou do děje
potřebné
postavy a naznačí jejich charakter, prozradí se důvěrnosti o
hlavním hrdinovi, tak aby se mohl do povídky zasadit závěr s překvapující
silnou pointou. Nic složitého. Jen může být líto, že
povídky typu "přišel na camp, něco se tam stalo, vyřešilo se to,
šel na vlak a jel zase domů" pomalu dojíždějí na své vlně do písku
zapomnění. Ale na druhou stranu může čtenáře nová vlna
přinášející styl "potřeboval něco
vyřešit, pořád nad tím přemýšlel, otravoval s tím kde koho, až
to na jednom vandru vyřešil." opravdu potěšit, i když mnoho
čtenářů na tuhle modernu není zcela připraveno. Příchod nové éry
je lepší, než kdyby v
psavectví došlo k ustrnutí, a místo pěkných mořských vln se hladina
povídkařského rybníčka jen čeřila.
V mlžném lese trampských
hvozdů se zjevují nezřetelné obáglové postavy a přibližují se k
lágru trapsavců stále víc. Nové povídky přicházejí.
Už jsou skoro tady. Už je nic nezastaví...
|
|
