Jestliže povídka "Hagen" uzavřela před třemi lety éru přísně romantického nazírání na tramping (jakou je například známá povídka "Hedvika"), v tomto roce došlo v úrovni soutěže k dalšímu posunu směrem vzhůru. V příspěvcích se objevil kritický styl, zaměřený do vlastních řad. Něco nevídaného, a ještě před pár lety nemyslitelného. Ale tentokrát se porota rozhodla riskovat a ocenit příspěvky přinášející nový směr.  Riziko bylo velké. Mohlo se stát, že trampové kritický pohled na podstatu trampingu nebo dokonce na milovanou Portu nepřijmou, a dojde k rozkolu mezi psavci a porotou. Řeč je o básních Lišáka a Houly. Stále ještě probíhala Cena psavců, v níž mohli účastníci potlachu vyjádřit svůj názor na oceněné i neoceněné práce. A tentokrát byl ve hře výborný tradiční povídkářský humor, který mohl veršovaný "trampský kritický realismus" vystrnadit na okraj čtenářského zájmu. Ale blížil se rok 1989, a všeobecná nálada nespokojencům přála. K rozkolu mezi trampskou čtenářskou obcí a porotou nedošlo. Naopak, Lišákův "Lochotín" se stal symbolem své doby.

Víme z předchozího ročníku, že Belmondovy články v Mladém světě pomohly vrátit témata soutěže zpět do trampského světa. S tím ale souvisel i pokles v počtu příspěvků, který pro organizátory byl na jednu stranu ulehčující, na druhou stranu nepříjemný. Pokud se ale varovně vykřikovalo trampové přestali psát, bylo to spíš o úbytku autorů s netrampskými tématy.

Čtrnáctý ročník přinesl razantní změnu v propozicích - jak stárla soutěž, o skoro dvacet let zestárli i psavci, kteří byli u jejího zrodu. Bylo potřeba najít výstižnější rozdělení kategorií, než jen na začátečníky a pokročilé. Zejména proto, že pokročilost se měřila zveřejněním povídky nebo básničky třeba ve vlastním plátku. Právě v tomto ročníku se zavedlo členění do 23 let a nad 23 let, které vytrvalo do dneška.

Do soutěže dorazilo slušných 337 příspěvků, a porota byla opět dvoukolová. První kolo zajistili Georgina, Tapi a Víťa, ve druhém kole rozdělovali body Tony Linhart (velmi obětavý porotce), Ještěr, Briggi, Cimbura a ten pátý.

Čtrnáctý trapsavecký oheň se konal na krásném místě v Podheraltickém mlýně u Okříšek poblíž Třebíče. Mlýn poskytl zachovalé a udržované mlýnské vybavení k obdivu i útočiště k noclehu, a tak si ho psavci zamilovali. Trapsavecké dění se odehrávalo pod hrází vypuštěného rybníka za krásného počasí s modrou oblohou a bělostnými oblaky. Pozadí vytvářely starobylé pohádkové vrby. Tady se konal i seminář v sobotním odpoledni. Byl to seminář poněkud "technický". Nejdříve se přečetlo trochu té statistiky, potom následovaly stokrát opakované a dosud z příspěvků nevymýcené nedostatky, především pravopisné chyby, zdlouhavost, nepravdivost, netrampská témata, a podobně. Pořád dokola. Oživení přineslo až probírání publikovacích možnosti. Ale jakékoli zavazující dodávání naděje, že snad bude možné zajistit celostátní trampský časopis, i rok před sametovou revolucí mohlo skončit jen u té naděje.

Porotci se před seminářem ještě naposledy radili na mezi

Oceněnou prózu do 23 let ovládla Šklíba. Její povídka "The Ocas Western Story" se okamžitě stala miláčkem psaveckého trampstva. V Ceně psavců zvítězila nad Zlatým "Lochotínem", ale musíme přiznat, že snad jen o jeden bod. V paměti přítomných zůstane navěky i hlas Tapi, která ji četla u ohně, a zvláště sugestivně pronesla první větu povídky s náležitou vychutnávací pauzou. O téhle povídce (a i o Šklíbině druhé oceněné, "Mariánské") napsal Jupp v MS, že: "byly hodny obdivu, a kdyby byly jediným výsledkem Trapsavce, měla by soutěž smysl". Pravdivá slova. Tak se nelze divit názoru, že "The Ocas Western Story" logicky patří do "rodinného stříbra".

Přesto, že povídka o ocasu na klobouk byla obdivována i porotci, Zlatého Trapsavce tohoto ročníku získal Lišák z Plzně za kritický šleh "Lochotín". Báseň vystihla poměry na Portě, která nabírala jiný směr, než jaký jí určily její trampské začátky. Shodou okolností vedle "Lochotína" získala první místo v poezii nad 23 let Houlova velice kritická báseň "Bez iluzí". Při čtení téhle básně až mrazí. Od tohoto ročníku, od Lišákovy a Houlovy aktuální tvorby, budou básničky typu "jsem tramp, kterému všichni ubližují" čpět starobylostí, a bez šance na čtenářovo souznění...

Výsledky čtrnáctého ročníku zde

Seminář pod hrází

-   tohle byl ten trapsavecký oheň, kdy Juan potkal Aťku ve švestkové aleji. Byla z toho svatba a nádherná sbírka milostných básní "Bláznivý podzim", vydaná v Avalonu v roce 2001.

-  v tomto roce došlo ke změně ve vedení Táborového ohně v Mladém světě. Honza Dobiáš odešel do Melodie a rubriku převzal Jupp. Pod jeho vedením se začal vytrácet trampský kolorit (např. romantická vyznání k vandrům nebo hledání ztracených ešusů, cancáků, kytar a vlakových známostí) a nastěhovalo se více hudebních informací. Zmizel tím důvod, proč si TO vystřihovat.

-  porotce Cimbura při semináři navrhl, aby v porotě nezasedali oldpsavci. Bylo to chytré, ale nepřijaté.

- recitace "Lochotína" byla u vyhlašovacího ohně přijata s nadšením. Tapinin přednes  povídky "The Ocas Western Story" byl přijat s bouřlivým nadšením.

-  kromě povídek a básniček se v kuloárech nejvíce řešilo nadcházející zápolení Severu a Jihu.

Ještě jednou seminář pod hrází

Žijem jako záplaty

Cestujeme ve dvou

já a já

cestujeme spolu

ty a ty

spojují nás

           srdcové tlukoty

Proč nejdeme ty a já

nebo zpátky

já a ty

a proč prožíváme

            jen mrákoty

Proč už mne nermoutí

tvá skrývaná zákoutí

Poslyš, něco musíme udělat

nebo dáme sami sobě vlastní mat

Můžeme vylézt na kopec

či uvařit si něco dobrého

stejně povzdychnem si nakonec

Dnes už je kolikátého?

Teď už vím

proč je já a já

a taky

proč je ty a ty

žijem jako záplaty

žijem jako záplaty

neznámý autor nebo autorka

Trapsavec 1988

Canc na rozloučenou:

"Než nás stačil ochotnej šofér vysadit přímo před mlejnem, potkali jsme na silnici kompletní porotu, která se šla ještě naposledy stranou poradit... A ať mi P.T. porota promine onen kompliment, ale ono spatřit "v dalekých moravských krajích" současně Cimburův klobouk, Ještěrovu rezatou kštici či bytelnou postavu Tapiny, on má hned našinec pocit, že je mezi lidmi, se kterými si má co říct..."

    - Davy, "Trapsavec je když", Letokruhy č. 2, prosinec 1988

Hlavní stránka