Vítězka ankety

Hlas moderátorky se z rádia "Dobrá pohoda" vinul jako přeslazená marmeláda: "V pravidelné ranní soutěžní anketě je pro vítěze připraveno CD bratří Nedvědů. Dnešní téma je, milí posluchači, jestli jste v lese někdy zažili opravdový horor. Opakuji, lesní horor je téma naší dnešní ankety, a čekáme na vaše zavolání. Ve hře je CD bratří Nedvědů."

V jednom městě, v jednom starém bytě, v jedné kuchyni, zvolila číslo rádia "Dobrá pohoda" jedna statná padesátnice, dříve zvaná Marion.

"Je tam to rádio?" slyšela moderátorka její hlas, který příjemně chraptěl  po cigaretách a rumu. "Chci vám nahlásit ten lesní horor. A sice, že jsem  na čundru zabila chlapa. Kam si mám dojít pro cédéčko?"

"Ach, bože," vzdychla moderátorka. "Paní, my to bereme vážně! Například jestli vám vlezly do stanu myši a podobně. Něco opravdu hrozného. Zavěste, prosím, a neblokujte nám linku. Děkuji za zavolání, ale takovou pohádku vám nemohu uznat."

"Myslíte, že to nebyl dobrej horor, dostat v pustým lese stokilovýho chlapa pod hlínu?"

Ve spojení tichounce šustlo, a ozval se mužský hlas.

"Tady vedoucí směny. Nevymýšlejte si, paní. O nesmysly opravdu nestojíme. To byste nám musela nějak dokázat, ale to asi těžko, že. Zavěste, ať mohou volat ostatní."

"Tak dáte mi ty bratry Nedvědy nebo ne?" hněval se cigaretový hlas. Ale na druhé straně už bylo ticho. Vysílání rádia "Dobrá pohoda" pokračovalo v radostném ranním duchu, v anketě zvítězil posluchač s nějakou banální historkou, rádio mu zahrálo "Hádej proč přišel jsem dneska k vám...", a začal se vysílat dopolední blok.

Na druhé straně položeného telefonu bylo chvíli ticho. Pak chraptivý ženský hlas oslovil  varnou konvici: "Tak já prej si vymejšlím nesmysly! S tak silným příběhem prej blokuju linku. Já! No, počkejte, já vám teda ukážu, jestli si nezasloužím bratry Nedvědy. Táto! Kam jsi dal lopatku na uhlí?"

o o o

Lesnatým údolím mezi stromy pomalu prochází statná padesátnice s lopatkou na uhlí a nerozhodně se zastavuje. Sama k sobě promlouvá:  "Tady to bylo? Nebo tady? Já se v tom porostu nevyznám!"

 Les najednou končí u chatové zástavby.

 "Tak jsem zabloudila, nebo to bylo někde jinde. A to jsem dala za dráhu třicet korun!"

"Koho hledáte, pani?" o plot se opírá sympatický prošedivělý muž houbařského typu.

"Ale - nějak se motám. Jezdila jsem do tohohle lesa na čundr a nemůžu to poznat. Ty stromy se tak změnily - abyste rozuměl, já jsem tu tenkrát jednoho zabila. Vrh se na mě chlap v lese a porazil mě do listí. To víte, trampka, za pasem jsem měla nůž, a bylo to. Tak jsem ho zakutala pod zem a šla pryč. A teď mi v rádiu "Dobrá pohoda" nechtěj dát cédéčko bratří Nedvědů za anketu "horor v lese", že prej jsem si to vymyslela. Tak jsem si řekla - Marion, kus toho chlapa do rádia přineseš, abys měla důkaz, že jsi prožila fakt velký dobrodužství."

Chatař houbařského typu chápavě přikyvoval.

"Já o tom chlapovi vím, paní. Já jsem ho našel. Kanci ho vyhrabali, tak jsem ho přihráb zpátky. A hajnej ho taky našel, má takovýho všetečnýho čuchavýho psa... ten ho taky přihráb. Nebyl zdejší, tak jakýpak s ním štráchy. Jestli chcete, vezmu z dílny lopatu a ukážu vám to správný místo. Tak bratří Nedvědů, říkáte? "

Za chvilku vyšel s lopatou a krumpáčem brankou, a v družném hovoru putovali lesem.

o o o

Nastoupila už noční služba, když do recepce rádia "Dobrá pohoda" přišla rovnou od vlaku statná padesátnice. Místo tašky nesla v ruce kulatý uzlík, provizorně vytvořený ze staré flanelové košile a igelitového pytlíku.

"Tady máte jeho hlavu," řekla přívětivě a uzlík položila na recepční pult, "abyste viděli, vy lidi od rádia, že jsem prožila lesní horor, co si zaslouží cédéčko bratří Nedvědů."

"Ten balík je divně cítit," štítivě ustupoval mladík od pultu. "Jako shnilý listí nebo co..."

Paní přikývla.

"A to jo. Však si ta hlava poležela v listí pětatřicet let."

Načež hrdě odkráčela otáčecími dveřmi do tmy na ulici, zatímco k recepci se sbíhali zaměstnanci, a někdo se pokoušel mladíka za pultem křísit. Na chodníku paní ještě dodala "To cédéčko si nechte, když jste lakotný!" a za kvílivého zvuku rychle se blížících sirén spokojeně šla ulicí na tramvaj.

Jen asi čtyři básničky jsem se v životě naučila dobrovolně zpaměti, abych si je mohla v duchu zarecitovat kdykoli se mi zlíbí - třeba v přeplněné tramvaji. Ta první, kterou umím nejlíp, je Juanův "Duben", kterou jsem měla tu čest si dokonce "přednést" nahlas na křestu Juanovy sbírky - o tom pojednává i složka "Renesanční podzim u Juana".

Ale zatímco "Duben" je silně jarní, v létě a hlavně v srpnu se můžu urecitovat básničkou "Vlak v kukuřičném poli", která vyšla v Mladé frontě v sedmdesátých letech. Autorem je novinář a spisovatel Jaroslav Holoubek, který sice nebyl trampem, ale v téhle básni krásně vystihl okamžik čekání posázavského vlaku na návěst v polích před Prahou. Vlaku s dřevěnými vagony přecpanými vandráky, kteří se  vraceli v srpnovém nedělním podvečeru do Prahy. Myslím, že "Vlak v kukuřičném poli" patří mezi nejlepší básně, které tramping má. Jaroslav Holoubek měl k trampům blízko, staral se o rubriku "Přesný víkend" v Mladé frontě. Vydal čtrnáct básnických sbírek, jeden čas byl  šéfredaktorem Blesku. Více o autorovi tak půvabné básničky je v rozhovoru na Festivalu spisovatelů v roce 2009 - zde

Vlak v kukuřičném poli

 Jaroslav Holoubek

Vlak v poli zastavil myslíš že odjedem

Kdybychom zůstali tak blízko pod nebem

Možná že slunce by artista na trapezu

Hodilo hrazdu nám na trolej na pavézu

Jíž vagón připoután jak voda k řece je

Ke dvěma kolejím k té dálce naděje

Úžasný pacifik pln tuláků tu stojí

V sázavské krajině přijímá pod obojí

Lásku a pivo tam v kukuřičném poli

Proč na každém nádraží mě přestup bolí

Naskoč si ať jsme pryč dětství mi trne z kostí

Rozjíždí se železniční vlak dospělosti

To co je trochu vidět na obrázku je  krabička a obsah "národní" KáPéZetky, vystavené v expozici "Křižovatky české a československé státnosti" v Národním památníku na Vítkově. Bohoušek.cz u příležitosti 75ti let od prvního zveřejnění popisu KPZ Jaroslavem Foglarem vyhlásil průběžnou akci "Vyfoť svoji KáPéZetku" Přehlídka pěkně rostoucí sbírky a další informace k akci jsou zde.

Zajímavé na shromážděných exponátech  je jednak dodržování předepsané plechové krabičky s oblými rohy, jednak dodržování původního foglarovského seznamu. Na detailech je vidět, že majitelé si obsah přizpůsobovali podle svých potřeb a prostředí, kde se pohybují. Například moje KáPéZetka staví na cukříku a plastikové lžičce - nikdy nevíte, jaká první pomoc může být potřeba u stánku s občerstvením. Ve všech vystavených krabičkách nechybí náplasti, žiletka a šitíčko. Nyní následuje sugestivní otázka: "A co tvoje KáPéZetka, milý čtenáři?"

Času zas tak moc není. Na http://www.trapsavec.cz/ už číhá termín příštího ročníku soutěže, a kdo zaváhá, bude muset v zimě pospíchat, a příspěvek se řádně v šuplíku neuleží. Ale kdo někdy nepsal povídku dva dny před uzávěrkou? Do šuplíku k povídce se hodí následující rada, dvacátá šestá:

"Povídky prorostlé houbou zvanou Začátek"

Jako dřevokazná houba v mokrém lese prorůstá začátečnické povídky všelijaká podoba slovesa "začít". Například v jednom odstavci zkušeného autora se vyskytlo sedmkrát:

Nad kopcem se objevil bouřkový mrak, a vítr začal sílit. Zrovna teď si Zdena usmyslela, že začne otravovat, a že ji bolí nohy.

"Drahoušku, od rána jsme ušli sotva šest kilometrů, a na ten předel zbývají ještě čtyři. A potom zpátky na kemp."

"Už abychom tam byli," začala zase Zdena.

Najednou začal vítr sílit a všechno kolem se nořilo do tmy. Bouřkový mrak se sunul k horám a nečekaně začalo pršet. Doslova lejt! Zdena neměla čas na kňourání, ale byl to začátek nového trucování. Potřebovali jsme se dostat co nejrychleji do bezpečí a do sucha, a já musel nejdřív rozebírat její nálady. Když kolem začaly lítat blesky, narazili jsme konečně na horskou chatu.

Sloveso "začít" je dobrý sluha při přesném časovém oddělování jednotlivých dějů, ale stane se zlým vetřelcem, když se přemnoží. Až se k jaru vytáhne povídka ze šuplíku, aby se připravila k odeslání do soutěže, je třeba "začátkům" přistřihnout křidýlka!

Canc na rozloučenou:  "Na světě není nikdo, kdo by vás naučil psát. Ale mohou vás naučit, jak nepsat." - Steve Berry

Hlavní stránka