|
|
|
|
POVÍDKA: "Nejstrašnější trampský slovo"
Lesem hučí liják. Dva trampové zkoumají pod igelitem, jak rychle tečou kapky deště, pokud igelit není dosti napnutý a hrozí jeho zřícení. „Měli bysme hrát nějakou hru.“ „Já žádnou hru neznám.“ „ Pojďme hrát hru na strašný trampský slovo!“ „To taky neznám.“ „To se na papírek napíše slovo, který si myslíš, že je na vandru to nejstrašnější, a pak se hodnotí, který je hroznější, a to vyhrává.“ „Nemáme papírky. Máme zpáteční jízdenky.“ „Tak tedy.“ Trampové uhlíkem vypálené sirky zapsali na zadní stranu jízdenky každý své strašné slovo. Načež si lístečky vyměnili. Slovo na první jízdence znělo ZAVŘENO. Věc opravdu příšerná. Kdo se na vandru setká s tímto slovem, hned tak se nevzpamatuje. ZAVŘENO bylo uznáno jako opravdu hrozné. Ale druhé slovo bylo ještě hroznější. „To je opravdu nejstrašlivější trampský slovo,“ řekl jeden z trampů a s úlekem pohlédl na autora. V tom pohledu bylo tohle: tak já spím v noci na vandru vedle člověka, kterého napadne něco tak děsivého! „Já vím,“ bránil se kamarád. „Ale je to hra!“ „S tímhle slovem bych si nehrál,“ váhal první tramp. „Aby nám nepřineslo smůlu!“ Na potvrzení kletby nejstrašnějšího trampského slova nedbale postavený igelit nevydržel příval vody a klesl do ležení. „Mám mokrej spacák,“ řekl první tramp. „Jízdenku s tak nebezpečným slovem odmítám vozit s sebou!“ „Tak dobře, necháme ji tady, a už se jí ani nedotknem. Ve vlaku pojedeme společně na jednu.“ Dohodnuto, uděláno. Zpáteční jízdenka s nejstrašnějším trampským slovem byla pietně uložena do staré rozpadlé ptačí budky, a trampové se dovrahovali domů. Časem se tahle historka roznesla po slezinách. Našli se i mnozí, kteří byli zvědavi, jaké to nejstrašnější trampské slovo vlastně je. Například Péťu a Ringle Kida tahle záhada přímo žrala. Jednou se sebrali, nikomu nic neřekli a jeli se předsvědčit. Už ve vlaku Péťa rozumoval. „Bude to POŽÁR, to je hrozný slovo!“ „Bude to ŽÍZEŃ nebo PUCHEJŘ! Ty jsou taky hrozný,“ sázel se Ringle Kid. Vlakem dojeli na místo, prošli lesem, vyhledali onen camp a rozpadlou ptačí budku, a když opatrně zašátrali, objevili zvlhlý obdélníček tvrdého papíru - tajemnou zpáteční jízdenku. Péťa rozčilením poskakoval. „Je to čitelný? Je to čitelný?“ Ringle Kid se díval na jízdenku, a z jeho tváře mizela radost. „Je to čitelný.“ „Co je tam napsáno? Kide, co je tam? Myslíš, že je to opravdu nejstrašlivější trampský slovo?“ "Myslím, že jo. Takovou hrůzu jsem vopravdu nečekal. Nejeli jsme sem zbytečně." A podal lístek Péťovi. Ze zbytků písmen, načmáraných ohořelou sirkou, zřetelně vystupovalo slovo - HYGIENA.
Na webkových cestách - zastávka u Chlapáků
Akela je rovněž Zlatým Trapsavcem dvacátého sedmého ročníku v roce 2001, a sice za povídku "Chlapáci". http://jandrnek.xbx.cz/index.html Kultovní povídku "Poslední ročník" i Zlatého Trapsavce roku 2001 si můžete přečíst v části trapsaveckých povídek na www.folktime.cz http://www.folktime.cz/povidky/posledni-rocnik.html http://www.folktime.cz/povidky/chlapaci.html
Trapsavcem snadno a rychle! Poslali jste povídku do Trapsavce a nejste si jisti, jestli ji nesmlouvavá porota pošle alespoň do druhého kola, o ocenění ani nemluvě? Posíláte do Trapsavce své povídky nějaký ten rok a ono pořád nic? Žádný problém, chopte se užitečných rad, a příští rok bude líp!
„Smrt příživnickým příslovcům!“ Řekli jsme si, že dialogy jsou posunovací lokomotivou, která strká před sebou děj povídky. Dialogy ovšem s sebou táhnou vagónky, které by bylo nejlépe odpojit. Těmi vagónky se rozumí slova, jež mají ukázat, jak hlavní hrdina nebo jiná osoba mluví. Říká se, že podle těchto vagónků se pozná, zda autor je zkušený nebo nikoli. Je to takové tajemství znalců - používáš příslovce? Máš smůlu, každý hned pozná, že jsi začátečník! Dost náznaků, je čas na vysvětlení: píšeme-li povídku s dialogy, a tomu se nelze vyhnout, musíme vyjádřit stav mysli postavy pomocí dialogu, nikoli popisem projevu. Praktická ukázka: Chybně: "Nemůžu najít baterku," smutně si postěžoval Kid. "Tak ještě hledej," rozčileně řekl jeho parťák. "Ať hledám, jak hledám, v báglu není," roztřeseně řekl Kid. "Já jsem našel svíčku," radostně zvolal parťák. "A máš sirky?" opatrně se zeptal Kid. Lépe: "Jsem smutnej, nemůžu najít baterku," postěžoval si Kid. "Nerozčiluj mě a hledej!" řekl jeho parťák. "Bojím se, že v báglu není." "No vidíš! A já jsem našel svíčku!" "A že se tak ptám - máš sirky?" A za domácí úkol se odeberte do elektronických publikací Městské knihovny v Praze, a sice do části věnované dílu Boženy Němcové. V "dalších knihách" vyhledejte povídku "Kávová společnost" a pokochejte se, jak slavná česká spisovatelka dokázala pomocí několika slůvek dialogu popsat charakter postavy!
|
Ne, nechce se mě z vandru radši sedět u ohně donekonečna a zejtra už je zase neděle ...
Houla (z básně Návraty)
Houla na potlachu v r.1975 V prosinci uplynulo 20 let od chvíle, kdy dobrovolně odešel do věčných lovišť kamarád Houla - Stanislav Zárybnický.
Houla na Trapsavci v r. 1984 Stále ještě je k sehnání knížka "Přežitky" - Houlův vlastní výběr básní z let 1971 až 1989, který byl vydán o deset let později.
Knížka se dá objednat v obchůdku sdružení Avalon na adrese www.sdruzeni-avalon.cz
|
|
Canc na rozloučenou: "Vezmu tě do dlaní Myšlenko a bude z tebe báseň. Nebyla tu Múza a Pegas nekřísl kopýtky. To jsem usnul v lese a louka trhala mi srdce na nitky." - neznámý autor, r. 1980 |
|
V
roce 2002 rozčeřila výsledky Trapsavce povídka "Poslední
ročník". Pěkná detektivka z prostředí trapsaveckého ohně, s
poutavou zápletkou, napěchovaná chlapským humorem a se strhující
pointou. Něco nevídaného a originálního! Takhle totiž píše plzeňský
spisovatel a tramp Jan Akela Drnek. Kdo navštíví jeho stránky,
zdrží se na nich dlouho ...
Rada
patnáctá:
