"Slunce Jihu! Slunce Jihu!“ provolával na nástupišti mezi vlaky přívrženec T.O. Jižanská vlajka a trampům, valícím se do přírody, nabízel osadní časopis. "Nejlepší trampský časopis Slunce Jihu!“

Z pražáku zrovna vystupovala T.O. Severní západ, a pokřikování kolportéra dráplo šerifa do srdeční komory. Do té severní, pochopitelně.

"Jižani se v trampský kultuře roztahovat nebudou," zaryl se šerif T.O. Severní západ a k osadníkům, Bíbovi a Klackovi, dodal: "alespoň ne sami!"

"To po nás nemůžeš chtít, šerife! Copak jsme pisálkové?"

"Nejste, ale budete. Naučili jste se pít ovocenku, naučíte se psát písmenka! Pro začátek sestavíte dopisy čtenářů."

Za týden se hluk nádraží rozmnožil o volání:

"Zář Severu! Nejoblíbenější trampský časopis Zář Severu!"

První číslo Záře bylo napěchováno falešnými oslavnými dopisy neznámých trampů, kteří děkovali T.O. Severní západ za šíření ušlechtilých prohibičních myšlenek. Jistý prominentní tramp v jediném pravém příspěvku vzpomínal na vandr s touto osadou, která mu chránila tu zdravější ledvinu násilným zabavováním rumových nákupů, takže si odvykl vyspávat po příkopech a na noc se poctivě ukládal do spacáku, což pro tu zdravější ledvinu bylo jistě veselejší. Ale jinak byl vandr s T.O. Severní západ popisován jako poněkud chmurný. Dopisová sekce byla doplněna pomlouváním Jižanů, kteří by takový bobříkovsky dobrý skutek jistě nedokázali ulovit, a veselou povídečkou "Jak milý krtek o cigaretku přišel".

Na první číslo Záře Severu reagovalo Slunce Jihu podezřením, odkud přišlo tolik pochvalných dopisů, když T.O. Severní západ vzhledem k osadní prohibici žádné příznivce nemá, kromě Špuldy ovšem, ale ten se jistě stane normálním trampem, jakmile se naučí platit útratu v restauraci Na Vyhlídce sám.

Jako důkaz konání dobrých skutků otiskli Jižani zpověď jistého prominentního horolezce, vřele děkujícího Jižanské vlajce za záchranu života podáním mohutné dávky alkoholu před příliš exponovaným výstupem, kterým byla ověřena správnost jižanské teorie, že opilci padají bezpečně. Špagátník si naštěstí zlomil jen několik žeber a natáhl vazy v kolenou, načež v dobré náladě odpajdal do restaurace Na Vyhlídce, aby vzdal hold alkoholu, buditeli mužné chrabrosti a nesmyslných nápadů.

Oba časopisy si zakoupila známá osada Rudá tvář. Pozorně je pročetla. Potom náčelník Psí huba obešel redakce a zadal celostránkové inzeráty, v nichž rudoši vyhlásili kraj od Fort Drabes po Strážnou horu za své teritorium a vyzvali Jižany a Seveřany, aby přestali psát blbosti a odtáhli do svých světových stran, dřív než jim omlátí bělošský čumáky o psací stroje. Inzeráty způsobily, že si šéfredaktoři obou plátků nejdřív časopisecky vynadali, a potom konkurenčně střetli na nádraží. Reportáže o rvačce vyšly v rychle vydaných číslech. Ve Slunci Jihu pod titulkem "Strojvůdce volal: uhněte z kolejí, balvani, jedu!", a Zář Severu se podbízela čtenářům rozhovorem s uklízečkou, která zuřivý boj ukončila chrstnutím špíny z kbelíku. Obě čísla měla ohromný úspěch.

Rozmach trampských plátků inspiroval náčelníka Psí hubu, a tak T.O. Rudá tvář začala také vydávat časopis. Byl zaměřený proti všem a docílíl toho, že se jednou porvali úplně všichni. Zpráva o téhle události vyšla v okresních novinách pod názvem Trochu kultury do trampingu!

Před čtyřiceti lety sesbíral Jan Vyčítal povídky, básničky, texty a fotografie svých kamarádů a byla z toho příhodně nazvaná knížka "POTLACH". Vydalo ji v edici Okamžiky nakladatelství KRUH v Hradci Králové v roce 1969. Knížka se zařadila k tehdy vzácným zdrojům informací o trampingu a stala se kultovní. Dnes se dá najít v knihovnách, v antikvariátech je docela vzácná.

V téhle knížce se sešli všichni autoři té doby - bratři Ryvolové, Marko Čermák, Kapitán Kid a samozřejmě Jan Vyčítal. Autoři byli uvedeni civilními jmény - to by bylo na seriozní nakladatelství už trochu moc, nějaký Wabi nebo Miki! V edici Okamžiky vycházela vážná dobrodružná literatura,   například příběhy krkonošské horské služby.

V Potlachu se poprvé představily trampstvu takové pecky, jako povídka "Nudla" Mikiho Ryvoly nebo "Voběšenec" Ivana Spala. Leckdo se poprvé seznámil s Kečupem Tomem a psem Vorčestrem v povídce "Zběsilej krb" od Mikiho Ryvoly.

Jak je uvedeno na poslední straně knihy, autoři textů byli členové Trampské osady Hejkalů, T.O. Zlatý klíč, T.O. Island, T.O. Sopka a T.O. Bludičky, dnes názvy se zvukem legend.

Fotografie do knížky dodal Fanda Pleva. Zvláštní bylo, že se mezi ně dostal skoro nenápadný záběr na příslušníky, kontrolující v lese občanky tábořících trampů. Jak bylo téhle fotografii dovoleno se v roce 1969 ukázat na veřejnosti, je tajemstvím vzniku této knížky. Pokud na ni v antikvariátě narazíte, neváhejte!

„Kouzlo setrvačnosti“

Na semináři se jeden z porotců "obul" do autora s obviněním, že ve svém příspěvku napodobil styl tvorby jistého populárního básníka. Překvapený autor se bránil tím, že sice onoho básníka rád čte, ale nikdy by si nedovolil jeho dílo napodobovat. Porota  nevěřila a body padaly dolů.

Co se vlastně stalo? Nechtěně Došlo k setrvačnosti stylu. Pokud si přečtete těsně předtím, než usednete k vlastní tvorbě, dílo někoho jiného, začnete tvořit oním cizím způsobem. S tím se určitě každý setkal. Tenhle trik je velice užitečný - problém je, jak ho používat, aby na to porota nepřišla! Porotce obvykle hned praští do očí, když šestnáctiletý autor píše povídku o výletě na nějakou zříceninu stylem a slovníkem Ernesta Hemingwaye

Proč ale tento trik zahazovat - pokud si chceme vlastní styl vylepšit, klidně ho použijme. Vzpomeňte, kolik autorů ovlivnil Raymond Chandler! Porotci setrvačnost stylu neodhalí, když si před vlastním psaním pročtete díla dvou nebo tří autorů najednou. Mozkový mixér se roztočí,  a  na papír nebo klávesnici vypadne dokonalý psavecký styl. Nevěříte? Konec žertování - je pravda, že "jedině poctivým čtením se psavec naučí psát", ale  přidat trošku setrvačníkového triku neuškodí, a to zvláště básníkům ...

Hlavní stránka