Příběh jedné výstavky:
Dnes čepuje Tom
V dobách prvních trapsaveckých ohňů jsme s Tomem Mazalem a Jerrym
"dozdobovali" psavecké prostředí potlachů výstavkami našeho
kresleného humoru. První výstavka, v neobyčejně primitivní
podobě, ale o to srdečnější a přítulnější, se uskutečnila při
jubilejním pátém ročníku Trapsavce v roce 1975.
Výstavka vznikla vodovkovým domalováním dvou sešitů kreslených
trampských vtipů z roku 1973, nazvaných "Dnes čepuje Kavče a
Tom". Rozmnožování obrázků prováděl Jerry prostým obkreslováním
originálu přes průklepový papír, což v dobách
cyklostylových blan byl nejjednodušší kopírovací způsob.
Ovšem je nutné zdůraznit, že provedení i náměty odpovídaly
podmínkám a životu trampů na začátku sedmdesátých let.
Zručný kreslíř Tom dodal do vtipů originální postavičky
rázovitých trampů doprovázených rozkošnými potvůrkami s usárničkami na zádech. Trampské
postavičky doplňovaly strašidelné figurky a mastňáci, kteří byli
do obrázků dostylizováni podle "civilních" kreslířů z paďourského světa.
Výstava si
nemohla stěžovat na nezájem.
Buldok komentoval obrázky
břitkými poznámkami
Ukázky z výstavy podle originálních obrázků je možné si
prohlédnout zde:
Výstavka měla ohlas, dokonce se objevila i v Táborovém
ohni
Mladého světa na doprovodné fotografii k výsledkům pátého
ročníku.
Je předvídatelné, že pokud by spolupráce s Tomem pokračovala,
mohli jsme třeba jednou vystavovat kreslený humor i v předsálí Malostranské besedy. A to je co říct! Ale Tom
dokončil průmyslovku a vykročil z malého trampského prostředí do
velkého světa samizdatu, filmu a undergroundu. Stal se literátem, publicistou, natáčel filmy,
psal knížky, přispíval do novin a časopisů. Dnes je významným
vydávaným autorem, jeho zatím nejvíce ceněný literární počin je
obsáhlá životopisná kniha "Spisovatel
Bohumil Hrabal".
Tom (zcela vpravo) na fotografii z roku 1973. Zleva - Jerry a
Brácha
Jakmile se Tom Mazal přestal zajímat o kreslený trampský humor, bylo
třeba najít náhradu. Náhrada spočívala v tom, že jsem se
naučila kreslit podle jeho vzoru. Z drsně zubatého kudrnatého vandráka s cigárem a banjem vznikla jemná
křehká postavička nesmělého plavovlasého Péti s Hafíkem a Mackem.
Přibyla Maruška. A vznikla nová výstava.
Trapsavcem snadno a
rychle
 "Podlehnout nebo nepodlehnout?"
Rozumí se lákadlu psaní nekonečných vět, pokud někdo měl jiné
představy. Nekonečně dlouhá narůstající a zakličkovaná
souvětí totiž pro začátečníky působí velice přitažlivě. Vypadá
to tak spisovatelsky, když se v povídce použije jedno
předlouhé souvětí na epizodní příběh nebo popis děje! Neumělý příklad:
Kida přitáhla ta venkovská hospůdka už svým zevnějškem, tak k
ní zamířil za kdákání slepic a syčení hus, to ho neodradilo,
když bral za kliku a přenášel se přes práh, který byl i prahem
do jeho duše vyžadující, aby vstoupil někam, kde budou hodní
lidé zvoucí jen si k nám přisedněte pane trampe, ale v lokále
viděl jen tři štamgasty bez hnutí, servírka přinesla pití, Kid
se usadil k baru, sundal usárnu, ani si nebrnkl na kytaru, vždyť
tohle prostředí nečekal, proč taky, servírka odešla do kuchyně a
štamgasti nechali Kida popíjet jeho pivo a nic se nedělo, kromě
kroužící myšlenky dotěrné jako hmyz, proč jsem se sem dostal,
když jsem mohl stopovat a být už na kilometry daleko,
najednou štamgast zavřel dveře, obešel výčep a dal Kidovi
jednu pěstí se slovy takhle dlouhou větu číst nebudu!!!
Na jednu stranu nesmysl, na druhou stranu si přiznejme, že jistý
půvab literárnosti to má.
Kdy tedy použít nekonečná souvětí, aby byl čtenář i štamgast
spokojen? Pokud chceme popsat:
- rychlý děj (v tom případě používáme krátké větičky)
- bezvýznamný děj (nezlobíme se, když čtenář rozevláté souvětí
přeskočí)
- když činnosti v ději na sebe bezprostředně navazují a jedna
činnost vychází z té druhé
Při používání dlouhých souvětí je třeba dbát na časovou
posloupnost děje - není třeba možné, aby Kid viděl štamgasty
dřív, než otevře dveře. Ale pokud se předlouhá věta povede,
stojí to za trochu přemýšlení!
|
Canc na uvítanou:
