Příběh jednoho kresleného vtipu
 Letošní
rok má pro ctitele Wabiho Ryvoly "pětkově zakulacený"
význam. Wabi Ryvola se v této roční době před
pětasedmdesáti roky narodil a před patnácti roky zemřel.
Při vzpomínkách na zlaté časy hobousáckých vystoupení a drsný
zvuk Wabiho kytary se vtírá do mysli i jeden moment ze
Svojšického slunovratu v roce 1984, který byl inspirací pro
vznik jednoho kresleného vtipu s Mackem, Hafíkem a Péťou.
Tehdy bylo horké podletí a trampský národ se v nebývalém
počtu diváků i účinkujících sešel na festivalu trampských
písní "Svojšický slunovrat". Letně muzikální pohoda, slunečné
počasí včetně červánkového soumraku, bohaté zastoupení stánků s občerstvením - mnozí kamarádi z radosti nad takovou událostí to
s konzumací alkoholu přehnali a odpočívali v trávě u cest jako
padlí bojovníci. Ti, co nepodlehli, pobíhali v davu s cancáky a pasovali se do role hojných lovců autogramů. A že bylo ve
Svojšicích celebrit trampské hudební scény nepočítaně, není
třeba se zmiňovat!
Wabi Ryvola v tom snivém soumraku stál v davu u jednoho
stánku s občerstvením, opřen o pultík, před sebou sklenici,
zamyšleně pohlížel k podiu a naslouchal produkci spřátelené
kapely. Kolem stánků pobíhali pejskové - tehdy ještě nebyl
populární diskriminující dodatek k programu podobné akce "nechte své chlupaté
kamarády doma" - a jeden ze psíků rozverně zadrápal Wabiho na
nohavici džín. Wabi se s úlekem otočil. Když viděl, že
útok na nohavici pochází od roztomilého psíka a nikoli od
padlého bojovníka škemrajícího o alkoholový
doušek, ulehčeně
zvolal: "Kuš, potvoro!" a znovu se nerušeně věnoval dumavému
naslouchání a své sklínce.
A inspirace byla na světě v podobě obrázku Macka a Hafíka ve svojšickém areálu
s textem v bublině:
"Autogramy účinkujících v cancáku nás
nezajímají My totiž sbírámé hezké a nevšední zážitky. Například
dnes nám řekl: "Kušte potvory!" samotnej Wabi Ryvola!"
Za pár let obrázek ztratil aktuálnost a upadl v zapomnění.
Velkolepé zahájení trampského festivalu "Svojšický slunovrat"
- zpívá se Vlajka a v areálu jí vzdává čest na deset tisíc
oplavkovaných trampů
Jen pro zajímavost - stánky s občerstvením projevily
pochopení pro potřeby tisícovek trampů nocujících pod širákem ve svojšickém
areálu a byly otevřeny až do rána. Ovšem s ohledem na zaměření
poptávky se prodával jen rum a párky.
Trapsavcem snadno a rychle!
„Pohled nahoru, pohled dolů"
Stalo se vám někdy, že po přečtení byť vydařené povídky jste
se cítili unaveni? Jakoby vysíleni náročným tělocvikem, s těžkou
hlavou a ukroucenýma očima? Tento jev je následek
působení dnešního tématu našich pouček - literárního popisu
krajiny.
Moderní próza preferuje popis jakoby "filmový", tj. střídání
záběrů, celků, polocelků, detailů - například první věta
pojednává o modrém nebi, druhá o muchomůrce u cesty, třetí
o lávce přes potok ... hezká metoda, ale má svá úskalí pro
toho, kdo v ní není pocvičen. Pošleme Kida do přírody
na obrázku a sledujme, jak se běžný psavec začátečník potýká s jejím
popisem
Kid hleděl daleko do krajiny, na pěšinu v trávě a nádherně modré nebe. Líbily se mu ježaté huňaté smrčky
zastíněné kopcem a vysoká rozvlněná tráva. U jeho kanad začínala
stezka vedoucí k temnému kopci v dálce, vlnila se travou
jako neposedné hádě, a modrá obloha s pásmem laškovných mráčků
zvala Kida blíž k obzoru.
 Čtenář
je textem nucen se nejdříve podívat dolů, potom nahoru, před
sebe, dolů, ještě víc dolů, nahoru, dolů a konečně zase nahoru.
Krční páteř dostala zabrat.
Necháme
čtenáře se zmítat a přemýšlíme, jak mu Kidovo zírání do krajiny
zpříjemnit. Domnívám se, že jsou tři druhy popisu krajiny, které
to umožní:
1. Využití tzv. "zlatého řezu" - Kid pohlédne nejdříve vpravo
před sebe a pak v uhlopříčce postupuje přes ježaté vršky smrčků do levého horního rohu
na temný obrys kopce.
2. Kidův pohled do krajiny nejdříve přitáhne místo
nejsvětlejší (obláčky), potom další světlá místa (pěšina) a nakonec jeho
pohled skončí ve "zlatém řezu".
3. Kida nejdříve přitáhne pohybující se objekt - letící pták,
uhánějící vlak, v tomto případě větrem se vlnící tráva vlevo u cesty - teprve potom se jeho pohled věnuje statickým místům na
stejné úrovni pohledu, tj. pěšině a ježatým smrčkům.
Domácí úkol: přečtěte si "Canc na rozloučenou" a posuďte, jak se Wabi Ryvola vyrovnal s pohledem "nahoru, dolů".
Čtenář textem písně prochází ve vlnách: mraky nahoře, seno dole,
slunce dole, hvězdy nahoře ...
|
