Hlavní stránka

 

únor 2012

 


nakladatelství Rodocapsa


 

 

 

Canc na uvítanou:

"Jo, kapky v ohni zasyčí

pojď, brácho, nás déšť nezničí

jen dál ať prší do klobouků

na trampskejch hlavách

my jdem dál po brdskejch kopcích

dál, zas dál..." - Houla, 1973

 

Vzpomínka na Houlu - k nedožitým šedesátinám

 

Letos v únoru by Stanislav Houla Zárybnický oslavíl šedesáté narozeniny. Pamětníky možná potěší vzpomínka zformovaná do malého pomníčku nepříliš známých fotografií a textů ze šťastných sedmdesátých let. I když je to už přes dvacet let, co nás Houla opustil, ty vzpomínky a jeho povídky a básničky jsou stále s námi...

 

 

Trapsavecký oheň 1973 v Trubějově - Houla u soutěží (druhý zprava)

 

 

Trapsavecký oheň 1973 v Trubějově - Houla před startem (vlevo)

 

 

Z potlachu SBO na jaře 1974

 


A v pátek...

 ... poprvé v roce jsi zase vyskočil z vláčku do závěje na své maličké zastávce. Po létě plném prašných stezek, vedra i bouřek, po podzimu v blátě, deštích a větru přinesly sněhové vločky první známky zimy. Zastudily na tváři, vnikly do rukávů a za límec, zmizely v nich tvé boty.

 

Jdeš prošlapanou silnicí, jež se za půl hodiny změní v polní cestu a později i ta zmizí v lese, kde si musíš vyhledávat směr po paměti sám. Všude kolem tma, sníh září ve světle měsíce, hvězdy říkají "Zima je tady", stromy přikyvují, ztěžklé větve ti občas hodí na hlavu granát sněhu. Vybuchne tiše, kolem je místo krve jen a jen bílo, fantazie ti přináší strach z nekonečných sněhových plání. Nový granát tě probudí do skutečnosti.

 

Brouzdáš sněhem, vychutnáváš první slast, kterou možná za měsíc při šlapání metrových závějí budeš proklínat, a jsi šťasten. Kluci jsou taky zticha, snad i oni propadli kouzlu zimy a všechno je tak fajnové, že je vlastně škoda slov. Kdo to nezažil, nepochopí partu šílenců, šplhajících do nekonečného kopce ke své boudě v této noci zimních duchů, kteří přišli, aby obšťastnili trampíře našich lesů.

 

Pak stojíme před boudou. Ta, kterou jsi na jaře stavěl, v létě dodělával a na podzim těsnil, teď stojí spolu s námi před velkou zkouškou, zkouškou zimního období. Střecha pod sněhem, z totemu vidíš jen obrysy, ode dveří musíme odházet sníh - a už se můžeme těšit na rozpálená kamna, horký grog, posezení při kytarách a první spánek v zasněženém kempu. A ráno máme před sebou první bílý den téhle zimy...

 

Houla, Mladý svět, rok 1972

 

 

 

Trapsavecký oheň 1975 v Trubějově - zleva Pazour, Robin, Houla, Sint

 

 

Trapsavecký oheň 1975 v Trubějově - zprava Pazour, Koša, Houla

 


A v pátek...

 ti zase nedají tvé nohy pokoj, ve svalech se najde pružnost, kolena se začnou rychleji ohýbat, krev lépe proudit, prostě zvedne tě to a jdeš zabalit svou uzdu. Po pečlivém utažení řemínků, kontrole stálé výstroje a obutí pohorek konečně vyrážíš...

        Kam?

Přitáhne tě dnes savana, kovbojové, dobytek, svištění las, přátelství a nenávist, láska a boj, dobří rančeři, pastviny a hřmící stáda?

Nebo pojedeš bojovat do horských průsmyků se sněhem a zimou, nést na zádech předepsanou zásobu jídla, počítat sirky, platit těžko vyrejžovaným zlatem, utrácet lesklé nugety?

Octneš se mezi Indiány, budeš velkým náčelníkem, lovcem a bojovníkem, tvá péra zvěstují lidu neohroženost a sílu, tvé činy lásku k rodu?

Vrátíš se k námořníkům na staré plachetnici, milujícím slanou vodu nade všechno?

Přijdeš k ohňům dřevorubců, žijících ve věčných lesích svůj těžký stálou prací naplněný život, život mužů a jejich přátelství?

       Nevíš...

Na malém nádraží, kde čekáš na svůj vlak, se můžeš svobodně rozhodnout. Pojedeš mezi kovboje do Posázaví, na Aljašku kdesi uprostřed Šumavy, k Indiánům na Moravu, s námořníky do Českého ráje nebo mezi dřevorubce na Brdy?

Ať přijdeš kamkoliv, víš, že tam najdeš všechno, o čem jsi snil. A večer - sedíš u ohně s mnoha odlišnými a přece stejnými lidmi - trampy, kamarády.

Houla, Mladý svět, rok 1972

 

 

Potlach plátku "Vypálená brdská bouda" na Kypách, rok 1976

 

 

Ráno na potlachu T.O. Slaboši s Česílkem - Moravice 1979

 

 

Trapsavecký oheň 1979

 

 

Na Brdech, rok 1980

 

 

Trapsavecký oheň - před seminářem s Robinem, 1984

 

Houla na Folktime - zde

 

 

Ahoj, Kateřino, Tome a ostatní!

 

Tak jsem si přečet výzvu v TO a říkal si Hele, lidi si pamatujou. A v tom týdnu mi hned napsala Strunka Co ty na to? Měli bysme se jim ozvat, nejlíp se sejít a napsat všichni najednou, že teda žijem. Jenomže čas běží a my se nescházíme, aspoň teda ne všichni najednou, i když se porůznu potkáváme, jako já tuhle a Kavče v Praze v jednom klubu nebo s Tapinou při Poutnickým bále v Brně nebo zas se Strunkou na různejch koncertech u nás a podobně., ale nějak nejsme schopný si to setkání zorganizovat, tak to zas vyjde jako obvykle až na Trapsavce, tam se nás pořád sjíždí většina tý starý party, tý trapsavecký Smečky, jak jsme si říkávali (a vlastně pořád říkáme, i když je to spíš symbolický), patří tam i Briggina a Juan a Riki a Johny a Petra a Kutloch a další lidi, kteří nikdy nenapsali ani řádku, no tak to se sjedem až na Trapsavci a tam je o čem povídat a cejtíme se zas jak za stara (vlastně za mlada) u toho vohně a s těma hromadama písniček až do rána do posledního uhlíku vyzpívanejma a je nám tam dobře, no a pak si řeknem Tak za rok zas tady (a třeba se i vsadíme o pořadí v Trapsavci jako já s Tapinou na toho letošního) a rozjedem se za svejma novejma zájmama a rodinama, tak třeba já se odstěhoval do Rakovníku a žiju tu v paneláku se ženou a dvěma dětma a pomáhal jsem tu organizovat trampskou a folkovou kulturu v Klubu mládeže a vůbec mě zajímá tohle dění kolem literatury a divadla a muziky víc než toulání, i když ani ta krosna (usárna už nestačí) neplesniví, a tak až se budete courat někde tady a potkáte takovýho jednoho s krosnou a takovým jedním psem a ten pes se bude jmenovat Máslo, tak to sem pořád ještě já a jdu někam anebo vodněkud protože už málokdy jen tak vodnikud nikam nebo taky se můžem potkat, a kolem nás bude hejno pionýrů z tábora, kde zrovna dělám vedoucího (ale to už taky jenom na tábory) a vůbec těch možností je víc, ale Žijem a nezapomínáme, jak to napsal do jedný svý písně můj oblíbenec a kamarád Jarek, ještě pořád píšu do různejch těch trampskejch plátků a hrabu starý věci ze šuplat pro kamarády, co o to maj zájem, eště pořád je mi výborně kdekoliv se sejde výborná parta lidí, ať už trempířů nebo muzikantů nebo herců, eště pořád to nutí vyrazit ven mezi neznámo a k ohni do pryč, prostě je to v nás ve všech, i když vlastně třeba o Lovce, Blackwellovi či Petře nevím teď nic, tuším, že až se sejdem, bude dobře všude, nejlíp stejně jako s těma, co se vidíme za rok či míň a stejně jsme spolu pořád, jestli mi rozumíte, ale já myslím, že jo, protože když jste si vzpomněli, tak vlastně jste s náma zůstali taky a to je dobře a to jsme určitě všichni rádi, protože nejni nad ten pocit, že jste v někom nechali dobrej dojem a možná i víc... Jo a vlastně dík za tu výzvu, je to pro nás takovej malej svátek. Ahoj někde a někdy.

 

Houla, Mladý svět, jaro 1987

 


 

 

Nejslavnější trampský pes Máslo

Jméno zřejmě dostal podle písně Suchého a Šlitra "Můj pes Máslo", kterou zpívala Eva Olmerová

 


 

Canc na rozloučenou:         "Kamaráde, zastav se a podívej

pak seskoč dolů, zvem tě k ohni

a budem si povídat

vo toulání nekonečnem hvězd..."

 - Houla, z básně "Povídání s měsícem", 1972

 

 

Hlavní stránka

,