Uplynulo jedenáct let a osm ročníků od vzniku soutěže. Trapsavec začal znovu nabírat obrátky. Do devátého  ročníku bylo posláno 325 prací, a to od 91 psavců začátečníků a 43 psavců, kteří již někde publikovali. V počtu příspěvků to byl do té doby nejúrodnější ročník, balíky předané porotcům k ohodnocení byly dvakrát větší než na začátku soutěže! Proti předchozímu ročníku se sice počet psavců začátečníků nezměnil, blížil se ke stovce, ale počet publikujících narostl o čtvrtinu. Publikováním se ovšem rozumí otištění v některém samizdatovém trampském plátku, v lepším případě v Táborovém ohni Mladého světa. Trapsavec na takový vývoj měl být pyšný. Ale nebyl.

Vyhlašovací oheň se díky Rolfovi konal na území Severní Karolíny na campu Hiawatha v nádherném prostředí zádumčivých kopců, rozvlněných lesů a načervenalých polí (pro méně romantické nátury to bylo podobně jako loni  v kraji pod Zvičinou). Tlachoviště se skrývalo na půvabném plácku u Rolfova lesního srubu. Celou sobotu tam panoval napjatý ruch, který vyvrcholil při semináři. Členové poroty, kteří na oheň dorazili,  nedali autorům svůj volný čas strávený nad četbou  příspěvků zadarmo.

Seminář zahájil Sint výtkami k básníkům, že neumějí básnit. Se svými ostrými výhradami k trampským veršotepcům se připojili i Honza Dobiáš, Joe Jégr a Georgína. Houla to všechno nahrával na magnetofon. Později byla nahrávka zdrojem pro zběsilou vichřici kritiky, která proběhla ve všech trampských plátcích, a jejímž obsahem byly výčitky mladičkým nezkušeným psavcům, že nejsou na stejné úrovni jako Kainar, a ještě si dovolují posílat svoje amatérské výplody do literární soutěže.

Jak tohle všechno vzniklo? Trapsavci množstvím přidružených autorů narostl hřebínek, a cítil se být líhní, z níž vzejdou národu noví Nerudové a Vrchličtí. Byl ochoten postrádat příležitostné pisálky, protože se domníval, že může autory plýtvat. Brzy poznal, že tato strategie přináší odliv stálých psavců a mlčení začátečníků. Přesto se stejná situace jako přílivová vlna vrací i v následujících ročnících. Jakmile do soutěže dorazí hojně příspěvků, volá se po kvalitě. Dorazí-li málo příspěvků, používá se slogan: "Napsal jsi svou první básničku a nevíš co s ní? Pošli ji do Trapsavce!"

Ale vraťme se na tlachoviště, kde právě probíhá seminář. Básníci jsou kritikou poroty zdrceni a povídkáři se chvějí, že na ně taky dojde řada. Ale Pajda má se svými vyznavači slitování! Posílá do kruhu psavců neznámého účastníka  v montérkách. Ten bojovnou náladu poroty nepatřičně narušuje, vykřikuje nevhodné poznámky a hlavně zdržuje. Názory se přelévají sem a tam, a než se kdo naděje, je čas na večerní oheň. Povídkáři si oddechli, díky narušiteli v montérkách na ně nedošlo, a výše zmiňovaná potrapsavecká vichřice kritiky zasáhla jen básníky.

Humoristův záběr semináře - MS 1983

 Humoristův snímek byl součástí celostránkového článku Honzy Dobiáše v Mladém světě, který byl věnován výsledkům Trapsavce 1983. I tady byl seminář popisován jako kritický, je tu zmiňováno k psavcům nepříliš lichotivé roztřídění veršovaných příspěvků na "hymnické, agitační a klenoty". Dnes už víme, že porota by neměla psavce ze soutěže odhánět, ale spíše je povzbudit k další tvorbě.

Život na potlachu se odbýval v diskutérských kroužcích. Kvůli názorově roztříštěné atmosféře ani neproběhly odpolední soutěže. Bylo o čem mluvit, co rozebírat a co hodnotit. Téma: trampskost nebo kvalita?

Vpravo Rolf, druhá postava zleva je Houla. Na nepříliš dobrých zachovaných snímcích je patrné, že důležitou pomůckou v diskutování bylo třímání lejster.

Zapalování vyhlašovacího ohně poprvé od začátku soutěže nebylo provázeno recitací Briggininy básně "Trampské srdce". Samotný oheň jakoby cítil napětí mezi psavci a porotou, a odmítal vyšlehnout ke hvězdám jak se sluší a patří. A vůbec se držel dosti při zemi a málo hřál. Naproti tomu bylo po celý večer a noc hodně muziky - postaraly se o to skupiny Cestáři z Prahy a Bystřina z Brna, přičinil se i Juan se svou kytarou. Recitovaly a četly se vítězné práce. Hned čtyři ceny si odnesl tandem Johanky a Bači Benešových. Především jejich zásluhou pocítili tradičně píšící trampští autoři, že od ryzích a drsných vandráckých námětů typu "Vaťák a hřeben" nebo "Ruku v ruce" se Trapsavec posunuje ke hlubšímu a přemýšlivému rozebírání osobních a ekologických problémů. Výsledky z devátého ročníku Trapsavce v roce 1983 je možné si přečíst na oficiálních stránkách soutěže www.trapsavec.cz

Na trapsaveckém ohni v roce 1983 se poprvé rozdávaly placky s typickými indiánskými motivky. Tomuto stylu bylo dovoleno doprovodit soutěž i do jednadvacátého století.

V jakém burácejícím prostředí kritické vichřice tvořili trapsavci v roce 1983 nejlépe ukazuje příspěvek z trampského plátku SEM-TAM. Je to vzácná příležitost vrátit se pomocí článku do rozvířené atmosféry oné doby:

Trapoetická skutečnost

 aneb zamyšlení nad stavem trampské poezie

V různých trampských plátcích se v poslední době objevilo dost zamyšlení nad stavem trampské literatury i nad stavem české literatury vůbec. Několikrát jsem se na toho téma bavil i s Česílkem, s Dali, s Lovkou a s Myší. Tyto rozhovory, níže citované články a má životní záliba, kterou je literatura, mne ponoukly k napsání tohoto článku.

Dovolte abych použil i pár citátů, hlavně proto, abych ukázal, že problém je už dost starý. - Pajda č.2 "O Trapsavci-nejen letošním /Táborový oheň-1974/" vybírám: "...téměř všichni začátečníci se neúspěšně potýkají se základními faktory, jako je námět a způsob zpracování. Většinou s nejlepším úmyslem popíší část krajin, ráno, jaro, vztah ke kamarádům, svůj pocit, vandr. Věří, že trampskému námětu tak učinili zadost." K tomu bych chtěl připomenout, že stejné náměty byly daleko bravurněji a lépe zpracovány už českými klasiky v minulém století /Mácha, Hálek, Sládek, Vrchlický a další/. Tím nechci říci, že by se na tato témata nemělo psát dál, ale podle mého by se měli psavci nejprve vyrovnat s tím, co napsali jejich předkové - byť netrampové /oni tenkrát totiž trampy být ani nemohli / Já vím, ono to dá hodně práce - musí se hledat v studovnách, knihovnách číst dlouhé sbírky, pak člověk zjistí, že ten Hálek to uměl líp než on... Ale nestálo by to za pokus? Snad by pak mnohý z psavců byl inspírován a tyto tradiční náměty zpracoval trochu nově.

K námětům však mám ještě něco. Podle mého mínění než napíše někdo báseň, musí vědět, o čem chce psát, musí mít určité téma. Ne vždy tomu tak je. Mám takový nepříjemný pocit, že psaní se stalo jakousi módou. A o čem psát? No o vandru o přírodě, o kamarádech a pořád dokola. Nemám nic proti, ale přeci jen, nestálo by za to napsat občas i něco méně zeleného? Nebýt chvilku sentimentální či zase ublížení. To musíme být v literatuře tak ortodoxni? Loni jsem stvořil s několika kamarády v Praze večer poezie. Recitovali jsme básničky Lovčiny, Řešetlákovy a také jiných psavců, zazněly tam však i verše Skácelovy, Holubovy a Mikuláškovy, hudbu nám zajistili bři Nedvědové. Po tomto večeru mi několik kamarádů vytklo, že to bylo málo trampské. Ať žijí škatulky! Copak trampa nezajímá, jak se žije v jeho zemi, tramp nemá vnitřní život mimo vandr, nežije s lidmi, copak tramp není normální člověk? Mluví se často v souvislosti s Trapsavcem o nových cestách, o nových přístupech k tvorbě. Tak proč se jim bránit u toho základního, u námětu.

Daleko závažnější jsou však otázky kolem formy. Opět cituji z Pajdy: "Nikdo si však neláme hlavu s nápadem. Existenci literární formy, způsob psaní (zvládnutí řemesla) kompozice, práce s motivy, to všec je pro mnohé psavce velká neznámá." V podobném duchu se nese i článek ve Fenikově Uhlíku, s jehož obsahem musím přes mnohé výhrady souhlasit. Dovolte, mi vážení psavci otázku: Co jste četli z české poezie xx st.? Naučil vás někdo řemeslu? Promiňte, ale pokud jste v rozpacích při odpovědi, nechte si poradit a raději nepište. S tou technickou stránkou to sice jde napravit, stačí návštěva u někoho, kdo to umí. Ale ty čtenářské zkušenosti, ty vám do hlavy nikdo nevleje.

Vzhledem k nepříliš velké znalosti jmen současných dobrých českých autorů mi dovolte, abych zde uvedl ty jejichž znalost díla považuji pro každého, kdo píše, za zcela nezbytnou:

Přelom 19. a 20. století: Otakar Březina, Antonín Sova, František Gellner, Karel Hlaváček,Viktor Dyk, Karel Toman, Jiří Karásek ze Lvovic

První třetina stol. do r.1938: Konstatin.Biebl, Josef Hora, Vítězslav Nezval, František Halas, Jaroslav Seifert, Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek, Vilém Závada

1938-1948: Jiří Orten, František Halas, Jan Zahradníček, Josef Hora, Oldřich Mikulášek, Vladimír Holan, František Hrubín

1948-1970: Vladimír Holan, Fr.Hrubín, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Miroslav Holub, Miroslav Florián, Karel Šiktanc, Milan Kundera, Miroslav Červenka, Josef Kainar, Václav Hrabě, Jana Štroblová, Pavel Šrut, Bohuslav Reynek, Josef Hanzlík, Jaroslav Seifert, Jiří Šotola, Ivo Štuka, Ivo Fleichmann, Miloš Macourek

1970-1983: Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Miroslav Holub, Jana Štroblová, Josef Šimon, Petr Cincibuch, Jaroslav Seifert, Zuzana Trojanová, Josef Hanzlík, Lubomír Brožek

Na někoho jsem mohl zapomenout, některé současné autory jsem vynechal schválně. Každý má právo na svůj vkus.

Vážení psavci, co vy na to? Dali, Hansi, Šmudlo, Řešetláku, Seňore, Kazateli, Petro, Ivne, Pifíku, Inko, Tapi, Jolano, Hano, Ládinku, Arnošte, Kutlochu, Zuzko, Liško, Supe, Dano, Lovko, Houlo, Smíšku a vy další psavci, uvědomte si, o co vám jde. Jestli jen o psaní, nebo taky trošku o "trampské umění". Nechci se nikoho z vás dotknout. Přiznávám také, že se mi některé z vaších básní líbí. Ale toho, co se mi nelíbí, je daleko víc. Hlavně si však myslím, že mnozí máte na víc.

Už se těším na to, jak mne roznesete na kopytech. Jen doufám, že to budou kopyta vašich Pegasů, že mi svou tvorbou ukážete, že vůbec nemám pravdu (a nejen mně, ale všem těm otravným kritikům kteří pořád meditují nad tím, jak je to s tou trampskou literaturou špatné).

Sika

Ano. Odnesme si ze Sikova článku cenné poznatky a buďme rádi, že při semináři nedošlo na povídkáře.

Pozn.: Pajda a Uhlík byly trampské plátky, vycházející v oněch pohnutých dobách.

Komu se stýská po bulvárních střípcích, tady jsou:

o  jeden nejmenovaný porotce se zapřísahal, že každou povídku četl patnáctkrát. Našli se tací, kteří mu to věřili.

o podle záznamů zasedal v porotě devátého ročníku Wabi Ryvola. Na oheň nepřijel a do historie Trapsavce se nijak nezapsal.

o když se organizátoři konečně rozhodli pořádat obvyklé potlachové soutěže, byla neděle před polednem a tlachovníci se rozprchli na vlak.

o známá trapsavkyně Tapi podle vlastních slov spadla do žumpy a musela vyhledat pomoc na pohotovosti.

Novoroční přání kamarádům

Stručně:

teplý spacák a láhev s něčím

celtu a vždy mít kam jít

myšlenku "být stále lepším"

a dva dny v v týdnu v lese žít.

Mít kamaráda či kamarádku

vědět kde bydlí hajný co se umí smát,

kanady, kvádro v khaki barvě či džíny

nekonečně síly a chuť s životem se prát.

Dál vše, co se přeje,

těm vodním, ať spadnou do peřeje,

těm lesním, ať se vítr směje

a snílkům trapsavcům ať shnije beznaděje.

Rinko, MS 1983

Táborák

Pomalu

po kousíčkách

jdou stromy do nebe

a cestou

ještě několikrát propíchnou

tmu nad námi

špendlíčkem světla

když na rozloučenou

ještě jednou

rozkvétají

protože smyslem života

je vidět si do očí

Pomalu

po kousíčkách

jdou stromy do nebe

Neoslňující

Nejblíž jsme si

v dohořívání

Petr Havel

Trapsavec 1983

3.místo poezie pokročilých

Jedna z Rolfových trapsaveckých vlaječek

Porota v roce 1983:

Jan Dobiáš

Jožka Jégr

Jarda Studený

Karel Michal

Wabi Ryvola

Canc na rozloučenou: "Běl oblak láká k veršování / udičky slov házím nakrátko / že vnadím pilně od svítání / můj Pegas zdá se nemá zdání / má asi hříbátko" - Johanka Benešová

Hlavní stránka