Hlavní stránka

 

Canc na uvítanou:

Když navracej se domů hejna hus

každou noc sní o hebký vodě

na rodnej rybník eště pěknej kus

oblohu brázděj jako lodě

- z básně "Domů", autor neznámý, 1986

 

Dvanáctý Trapsavec v roce 1986

 

Mohlo by se zdát, že přes osmistovkovou horu soutěžních příspěvků, jaká se vznesla k oblakům v roce 1986 podobně jako v předchozím ročníku, je nemožné i pro stálého pilného psavce dobrat se mezi více než třemi sty autory  na vrchol, a pravděpodobnost získat v takové konkurenci Zlatého je mizivá - ale zdání klame. Ačkoli by počet soutěžících autorů ve dvanáctém ročníku zaplnil sedadla motoráku o šesti vagonech, kvalita většiny příspěvků nebyla příliš výrazná, takže šance umístit se byla stejná jako v ročnících, kdy mezi sebou soupeřila ostřílená psavecká smečka jen mírně znepokojovaná talentovanými začátečníky. Osmistovka příspěvků ve dvanáctém ročníku sice zatížila poštu a vyvolala nutnost použít  předhodnocení prvního kola, ale nakonec byla ona pomyslná hora zdolána, vlajka plátku "Rodocapsa" zavlála na vrcholu, a zlatý pidižvík se na rok stěhoval do našeho obýváku jako odměna za sázku na "křehký humor" ježka, rejska a veveřáka. Bylo to poprvé, kdy se tito tři hrdinové skalkového lesa zahřáli u trapsaveckého ohně, neboť do té doby sbírali uznání v jiných psaveckých soutěžích na "osadních úrovnich". Ovšem ne všichni porotci byli ochotni si na roztomilost povídky "V poledním slunci" přisadit - například Houla a Honza Dobiáš se u ní při bodování drželi při zdi. Porota byla ve dvanáctém ročníku jak se patří silná, zkušená a nesmlouvavá:

 

I. kolo - Irena Silence Přibylová, Jiřina Georgina Třešková (v porotě už posedmé), Víťa Obůrka

II. kolo - Jan Dobiáš, Jaroslav Kutloch Šlejmar, Stanislav Houla Zárybnický (podruhé v porotě), Iva Tapi Synáková (potřetí v porotě), František Ještěr Peřina (šéf občasníku "Šmatlavú stopú", který se Trapsavcem hodně zabýval)

 

Na adresu organizátorů dorazilo celkem 796 prací od 324 autorů - z dnešního pohledu neuvěřitelná čísla. Kategorie byly v povídkách i poezii tradičně dvě, začátečníci a pokročilí, to byli ti,  kterým již bylo něco kdekoli otištěno. Z počtu všech příspěvků zabraly básničky začátečníků pětašedesát procent! Právě dojem ze začátečnických dílek byl rozpačitý, například Houla se vyjádřil, že nenašel žádnou básničku z této kategorie, která by stála za to aby si ji opsal.

Zajímavé je, že v kategorii pokročilých byly počty povídek i básniček téměř shodné s rokem 1983, kdy vrcholila "zlatá éra" nespoutaného trampského psavectví, zakončená legendárním seminářem zdrtícím básníky (na povídkáře tehdy nezbyl čas), rokem, kdy začal nelítostný boj porot v jakémkoli složení o alespoň základní literární kvalitu.

Vyhlašovací oheň dvanáctého ročníku se konal na sklonku srpna v půvabném zákoutí u Peksova mlýna nedaleko Bítova. Místo sice poněkud z ruky, ale účast trapsavců byla hojná. Po loňské změně organizátorů už byly zakotveny nové zvyky - definitivně se přestaly konat  odpolední potlachové soutěže, do večerního vyhlášení nejsou známy výsledky ani náhodou, a trapsavecká vlajka si povlává na stožárku s novým symbolem protnutým tužkou.

 

 

Na poněkud nezřetelném diákovém snímku je seminář. Pozorné oko pozná (od leva) zlatého pidižvíka, Víťu a Belmonda, přednášejícího způsobně ukázněným posluchačům. Psavci jsou zaraženi podobně jako v roce 1983 za legendárního semináře, jemuž byla tehdy v Mladém světě věnována celá strana. Po rozverných rozesmátých a zábavných seminářích z minulých let je veta. Ostatně už předchozí ročník naznačil, že psavci od porotců za ty hory málo promyšlených příspěvků nedostanou nic zadarmo. Pokud pozorné oko, o kterém už byla řeč, pokračuje od Víti a Belmonda dále vpravo, může nad připravenou hranicí rozeznat Ještěra podpírajícího si bradu, vedle vážně se tvářícího Cimburu, a o kousek dál výrazně rezatě plavou hlavu Tapi, a potom ještě v sousedství Houlu v hnědobílé kostkované košili. Sklíčená zamyšlenost psavců je důsledkem kritiky, padající na jejich hlavy.

 

 

Chvíle pohody po semináři. Na tomto ohni bylo organizátorům vytýkáno, že čas na "dlabanec"  mezi seminářem a zapálením ohně byl příliš krátký.

 

zrodil legendu, která putovala

 

Celé jedno vydání Táborového ohně v Mladém světě bylo věnováno výsledkům dvanáctého ročníku Trapsavce. Určitým důkazem o nízké kvalitě ročníku může být i to, že žádná ze stovek básní poslaných do soutěže si nezasloužila doprovázet článek v Táborovém ohni. Hodnocení soutěže doplnila ve žlutém čtverci ilustrační fotografie Jana Dvořáka,  a  místo, patřící trapsavecké básni, vyplnil text písničky "Pevný řád" od Jana Nedvěda.

I když díky básníkům se na dvanáctý ročník může pohlížet jako na "literárně slabý", povídkáři na tom zase tak špatně nebyli. Přišla různá překvapení - zakladatelka a organizátorka Trapsavce Vlasta Briggi Štefanová poslala do soutěže povídku "První vandr". Získala první místo v próze začátečníků, kam byla anonymně zařazena. Táborový oheň to okomentoval slovy: "Deset ročníků Trapsavce organizovala, na jedenáctém byla hostem a dvanáctý vyhrála... Ovace u ohně byly velké a zasloužené, ovšem předchozí překvapení - kdo je autorem povídky "První vandr" - bylo ještě větší..."

V tomto ročníku se poprvé mezi oceněnými začátečníky objevilo jméno Mirka Valiny. Získal 2. místo za povídku "Štěně" a zahájil tak sérii získaných cen v řadě následujících ročníků soutěže. Jen opravdu málokdy se jeho jméno v budoucnu mezi oceněnými neobjevilo...

V kategorii pokročilých povídkářů kraloval ve dvanáctém ročníku Karel Vidimský - Cimbura. Povídku na prvním místě "Mikuláš" sice napsal v autorském tandemu, ale za známou povídku "Dva kousky plechu" získal druhé místo. Ovšem druhé místo také neměl jen pro sebe - na tomto postě se umístila i povídka "Nepřetržitý provoz" Karla Čížka - Caise. Cimbura i Cais byli samozřejmě v té době uznávaní trapsavečtí autoři.

Ceny pro vítěze byly jednotné a nádherné, a potvrdily, že symbol tužek Trapsavci velice sluší. A je jedno jestli na zvadle, camrátku, vlajce, sborníku nebo plackách...

 

 

Výsledky soutěže a vítězné práce z roku 1986 je možné si přečíst na www.trapsavec.cz

 

všemi ročníky soutěže, a mluví se o ní dodnes.

 

Citát: "Ráček klepetáček je trapsavecké synonymum pro ne zcela dokonalou báseň, která je však zároveň kouzelná svým provedením a obsahem."

 

Bylo to právě na semináři tohoto ročníku, kdy Belmondo seznámil trapsaveckou veřejnost s básní "Ráček", poslanou do soutěže k zařazení do kategorie začátečníků. Pro poučení autorů Belmondo přednesl kromě "Ráčka" i podobnou básničku "Včelka", která však nezaujala takovou originalitou jako "Ráček" a upadla v zapomenutí. Protože byla báseň "Ráček" bez uvedení autora, hned na tomto ohni se vynořily spekulace o jejím původu. Báseň rozdělila psavecký nárůdek na dva tábory - jedni tvrdili, že se jedná o typickou začátečnickou naivitu ovlivněnou citovým zabarvením ekologického světonázoru, jiní podezírali  renomované psavce, že si některý z nich schován ve stínu anonymního autora dělá ze soutěže legraci. V každém případě se všem básnička líbila, ať už z jakýchkoli důvodů.

Přitažlivost a nesmrtelnost Ráčka Klepetáčka spočívá vedle roztomilosti v záhadě, kterou bez označení autora není možné rozluštit. Dílko sice má působit jako neumělý pokus začátečníka, ale pod naivním povrchem se skrývá pečlivě potlačovaný zralý tvůrčí styl talentovaného psavce. Nebo je to naopak, a zralý tvůrčí styl je šálivá náhoda jednorázově povedeného veršování opravdového neznámého začátečníka. Kdo to rozluští? Napětí z nedosažitelného rozpoznání autorství a důvodu poslání do soutěže zajistilo "Ráčkovi" vyjímečné místo v trapsavecké síni slávy. V okamžiku, kdy se autor přizná, zřejmě zanikne půvab Ráčka Klepetáčka, a jeho věhlas se stane minulostí. Doufejme, že se tak nestane.

 

Báseň "Ráček" k přečtení zde

 

Je to báseň o Ráčkovi Klepetáčkovi.

 

- v roce 1986 byl Belmondo na vojně, ale na potlach se dostavil a vedl seminář.

- porotce Houla prozradil, že jeho zlatotrapsaveckým favoritem byla Caisova povídka "Nepřetržitý provoz".

- nejmenovaný porotce si na semináři chválil, že do soutěže dorazilo hodně prací s netrampskými tématy.

- při vyhlašování výsledků bylo rázně potlačeno tleskání jako pochvala oceněným autorům. Organizátoři vyzvali přítomné, aby řvali "UMÍ" jak je na pořádném potlachu zvykem...


 

Momentka těsně po vyhlášení výsledků se Sintem a Zlatým Trapsavcem. Sint právě pogratuloval k druhému Zlatému za povídku "V poledním slunci", a zlatý pidižvík se v chladné noci tulí k nové dočasné majitelce a těší se na teplo obýváku.

 

 

Cesta z práce

 

Když jsem dnes čekal na autobus

už tam stála

dlouhá Dailí

squaw

osmahlá sluncem prérie

 

očím plamínek přeskočil

a než mě stačil rozmetat

po pastvinách

našich pamp

 

zemřel jsem jak greenhorn

u kůli smrti

kmenem Siouxů

naražen na dveře autobusu

 

Bedřich Němec

2.místo poezie začátečníků

Trapsavec 1986

 

Canc na rozloučenou:  "Zlatá povídka Kavčete je dost rozvláčná, což jejím nápadům a vtipu škodí, jenže lepších nebylo." - porotce Houla, 1986

 

 

 

,