Jak
těžce se píše humorná
povídka IV
 Náš
rychlokurs psaní veselých povídek se blíží k závěru. Prodrásali
jsme se podhoubím, kde dobrý růst takových povídek umožňují
nadsázka, kontrast, krajnost děje, slovní zásoba, postavy
a absurdita, a nyní nám zbývá odhalit poslední
slibované tajemství - jak čtenáře přimět, aby
se zasmál nahlas
-
alespoň na potlachu při soutěži
"veselé vyprávění".
Povídka "Na jaře", vyvolená jako metodický vzor, je
ostřílená potlachová "rozesmávačka" z roku 1979
(dokonce získala cenu Dřevěného Šosáka a byly na ni napsány dvě
parodie) Dnes působí poněkud archaicky,
důvody ke smíchu jsou nesrozumitelné (sirčička v tlamičce
veveřáka, hladovění na vandru, nebo materiál horolezeckých lan), a proto snad nebude
vadit, že jako učební pomůcka je nabízena povídka vlastní.
 NA JAŘE
Přišel květen. Mizí blátivé kaluže, vzduch voní zelenou trávou,
a na plácek za stánkem s občerstvením příjemně hřeje sluníčko.
Sešli se tu veveřák, rejsek a ježek, a čekají, až do
autocampingu začnou přijíždět první návštěvníci.
Veveřák přežvykuje sirčičku, trčící z koutku tlamičky, a je v ráži. Vypráví, jak ho jedna slečna cpala sušenkami a oříšky, a dodává:
„Jenže ten její horolezec mi to záviděl, nebo co. Víte, co řek?
Řek: nemuchluj tu veverku, určitě je samá blecha.
(smích)
Já myslel, že
se zjevím!
Tak
jsem mu šel v noci nahlodat lano, ale to jste neviděli ten
materiál. Ještě teď mě bolej zuby.“(smích)
„A máš blechy?“ zajímal se rejsek.
„Nechte toho,“ pohoršil se ježek. „Pojďte si raději povídat, na
co se nejvíc těšíte, až v autocampingu otevřou.“
Rejsek, který si přes zimu umínil stát se nejslavnějším
výtržníkem skalkového lesa, drsně prohlásil:
„Já si vlezu do kelímku od piva a pořádně se vožeru.“(smích)
„Já sem budu chodit za ženskejma,“ řekl veveřák a přehodil
sirčičku do druhého koutku. „Ale teď mám hlad. Kdy už přijedou
vejletníci?”
S nadějí se zadívali na opuštěnou asfaltku, za níž se vlní
široká travnatá pláň, kde v létě rostou barevné stany, pobíhají
děti, a bouchají dveře umýváren.
„A ty spižírny v těch stanech,“ nahlas zavzpomínal rejsek. „Voni
je zakrejvaj jen kytičkovanejma záclonkama...“
V zatáčce asfaltky se objevily veliké krosny, pod nimi pestré
větrovky. Noví příchozí míří k autocampingu.
„Špagátníci!“ ječel veveřák. „Zase jen špagátníci! Hladovci,
každej kousek sejra si hlídaj jako voko v hlavě.(smích)
Kdy už konečně
přijede pořádnej nafasovanej vejletnickej auťák?“
„Patřilo by jim ukousat tkaničky u bot,“ připojil se ježek.(smích)
„Nemá cenu tady čekat,“ mávl rejsek tlapkou.
Loudavě se vydali k lesu.
Odpoledne se slezli ve skalní soutěsce, které se říká Camp u pěti havranů. U ohniště se tam k sobě něžně tulí trampská
dvojice.
„Ta holka je pěkně vypasená,“ míní ježek. „Ta bude mít s sebou
vagón jídla.“(smích)
Rejsek nesouhlasil:
„Tahle spíš vypadá na to, že uklohní nějakou slátaninu, a pak je
jí zle to jíst.“
„Poblivky a jiný vandrácký jedy nežeru,“ prohlásil veveřák.(smích)
„Ale
podívejte na ten narvanej žracák! Musíme se do něj dostat. Snad
nenajdeme jenom svetr s pláštěnkou jako vždycky!“
„Je zapnutej na řemen, a ta holka se o něj opírá,“ kňoural
ježek.
„Na tmu čekat nebudem, na to mám moc velkej hlad, vole,“
prohlásil výtržník rejsek. „Já to du votevřít!“
Ježek a veveřák se zatajeným dechem sledovali, jak se hrdinný
rejsek plíží kolem ohniště, škrábe se po žracáku a popotahuje za
přezku. Tramp si toho všiml, pustil trampku z náruče a řekl:
„Je tu nějaká tlustá myš, asi samička co bude mít mladý!“(smích)
Rejsek se polekal, utekl do trávy ke svým, a aby zamaskoval
strach, zahrozil zpátky pěstičkou:
„Copak nevidíš, vole, že jsem mužskej?“(smích)
Ježek se dal do pláče, takový měl hlad.
Veveřák se mračil a rozhodl, že žracák vyplení, i kdyby se měl
dát vycpat.(smích)
Vylezl z úkrytu, veřejně pochodoval k ohništi, sirku
v tlamě a zlověstný výraz na čumáku.
Trampka uviděla veverku a vypískla:
„Jé, veverka! A vůbec se nás nebojí!“
Veverka přihopkala blíž.
„Opravdu se nebojí!
Podívej, Péťo, jak je ochočená, nechá se pohladit!“
Tramp něco zabručel.
„Ona se nechá chovat, podívej jak je roztomilá, ňuňuňu ...“
řekla trampka, a přízeň, kterou předtím věnovala Péťovi,
přenesla na veveřáka.(smích)
Veveřák se nechal hladit, chovat a hýčkat, a tvářil se spokojeně. Potom trampka objevila
veveřákovu sirku a spustila křik. Myslela, že snad veverka
hlady přežvykuje dříví! Hned nařídila Péťovi otevřít žracák.
Tramp neochotně poslechl a rozbaloval zásoby jídla. Rejsek s ježkem, schovaní v trávě, jen zírali. Rejsek rozhodným hlasem
pronesl:
„Tak sem se v noci vypravím se všema příbuznejma.“(smích)
Péťa rozladěně přihlížel, jak veveřák sklízí pozornost, která by
měla patřit jemu, a začínal toho mít dost. Důrazně řekl:
„Pusť tu veverku, jo? Jestli to nevíš, tak jsou samá blecha!“
Pak ho neobyčejně překvapilo, když veveřák vystrčil rozježenou
hlavičku z dívčiny náruče a vztekle mu plivl ožužlanou sirku
přímo do oka.(umí)
Hned na začátku vidíme, že povídka splnila podmínku oznámit čas
a místo děje v prvních
čtyřech větách, zároveň s povinností
seznámit čtenáře s hlavními postavami a
naznačit zápletku (v tomto případě lesní
tvorové mají hlad).
Ohledně humorných momentů dbáme na to, aby povídka začínala
humorem jen vyjímečně, neplýtváme nápady, a dáváme pozor, aby
příliš humorem našlapaný začátek nevplul na klidnou hladinu
sem tam vtípku, čímž by byl čtenář zaskočen a zklamán. Humornými
scénami a hláškami zásadně šetříme a raději si je po vzoru
ekonomických analytiků schováme na příště!
 U přibližného rozsahu jako je vzorová povídka je optimální
použít zhruba pět originálních humorných nápadů, v textu
rovnoměrně rozložených. Při více
příležitostech k smíchu je čtenář rozmazlen a požaduje
být kvalitně udržován ve stálé rozesmáté rozveselenosti (což se
vždycky nepodaří), při méně častém zasmání než je pětkrát si
čtenář může zvyknout na to, že se smát nemusí, a povídka
třeba se dvěmi zaručenými "peckami" smích nesklidí.
Samozřejmě existují výjimky - například prvotřídní Šklíbina
povídka "THE OCAS WESTERN STORY" začínající sugestivním výkřikem
"Potřebuju vocas!", který udrží veselost čtenáře nebo posluchače
až do konce četby nebo přednesu. Ale k takovému udržení veselí
je potřeba opravdu silný vtípek, v tomto případě
zajímavý dvojsmysl.
Ve vzorové povídce "Na jaře" si dále povšimneme, že všechny
humorné věty provázené smíchem vycházejí z přenosu lidských
vlastností a činů na lesní zvířátka. Taková personifikace v
humoru přináší odezvu téměř jistě, a pro začátečníky je velice
vhodná. Možná s údivem zjistíme, že tyto jednotlivé věty samy o sobě
příliš humorné nejsou. Humor z nich udělá
prostředí děje, správně nastavené postavy (rovná se figurky), a hlavně
čtenář nebo posluchač sám, jestliže je doveden k tomu, aby si
věty spojil s nějakými vlastními zážitky,
které mu přijdou veselé (viz "poblivky a jiné vandrácké jedy").
Toto trojí spojení je důležité, ne-li rozhodující pro úspěch
humorného pojetí různých příběhů, které zase tak úsměvné nejsou.
Na závěr si ještě připomeňme poslední větu vzorové povídky,
která je pointou. Veverka je hýčkána místo trampa - už tato
výměna je humorná, neboť předpokládáme, že tramp se hodlá na
své místo vrátit. Jak tuhle scénu dobrat do pointy? Dějem
prostupují dvě "linie" které se v textu
stále objevují, aby je
čtenář nepustil z paměti. Jsou to blechy
a sirčička. V závěru příběhu je veveřák kvůli blechám uražen
trampem, který se chce vrátit do náruče, a ten je za urážku
zasažen ožužlanou sirčičkou. Ovšem, pokud by byl zasažen třeba
do holeně, vyzněla by pointa humorně? V našem případě se veverka schválně
strefila svou jedinou zbraní, oslintaným zbytkem sirky do oka,
což je pěkná skrytě zlomyslná odplata za urážku. Samozřejmě
nedošlo k nějakému úrazu, jen posmívaný tvoreček na chvíli
pokořil závistivého hromotluka.
A v tom je celé to tajemství, jak psát humorné
povídky.
Památky
ze
skalních koutů
Jak je to příjemné, když lesní cestičky podtroseckých údolí zavedou poutníka
do dávno opuštěných a zarostlých skalních úkrytů, a najednou se
na pískovci ukáže trampský symbol, jako ztracená památka na
utečence z měst, kteří tady před zhruba dvaceti lety proživali své mládí.
Kruh s rohy provází
římská dvacítka a čtyřka. Letopočet chybí.
Ale když zapátráme, třeba zjistíme, že 20.dubna v roce
1974 byla sobota...
|
