Johny Červotoč se potácel po mýtině a teskně vzhlížel k noční obloze. Jindy chodíval lehce a bujaře, na putování temným lesem posilněn v hospůdce U ztracené ponožky. Táhla se za ním hořkosladká vůně piva, které mu příjemně žbuňkalo v žaludku. Dnes se v něm převaluje moře ovocenky, jehož vznik provázel šenkýř slovy:

"Copak za to můžu? Pivo ještě nepřivezli. Napij se moštu a dej mi pokoj!"

Johny Červotoč doklopýtal na svůj flek. Vybalil spacák, rozdělal oheň a hodlal povečeřet. Znenadání slyší hlásek:

"Já se vohřeju,  jo?"

Johny vyskočil, rozhlíží se kolem, ale těžko něco vidět, když je tma.

"Povídám, u toho vohně se vohřeju!"

U ohniště sedí velký zelený žabák, poulí oči a natahuje pracičky do plamenů.

"Co tu děláš?" vyděsil se Johny.

"Nic," skřehotal žabák. "Čekám, až pudeš spát."

Pracičkou se poškrábal na bříšku a pokračoval:

"Dřív jsi se přihnal jako velká voda, zazpíval sis, a za chvíli jsi spal. Já jsem za tebou skočil do spacáku a hřál jsem se do rána. Ale dneska jsi nějakej moc čerstvej!"

Tramp se otřásl.

"Ty jsi se mnou spával ve spacáku? A to jsem se nikdy neprobudil?

"Chodím za tebou dva roky a nikdy jsi na to nepřišel."

Johny Červotoč se po něm trpce podíval a připravoval si ležení. V ohništi dohasínaly rudé uhlíky, žabák si na nich hřál nožky a pozoroval Johnyho počínání. Broukal si:

"Nahoře hvězdičky,

dole puškvorec,

plavu po rybníce

z konce na konec,

vlnky mě houpají,

točí se dokola,

já na ty hvězdičky koukám se zezdola ... vandráku, spíš?"

Johny se napolo vysoukal z dekáče a opřel se o ruce.

"Provinil jsem se," řekl, "nahradil jsem pivo ovocenkou. Mám halucinace a zdají se mi sny o ropuchách. Snad to do rána přejde."

Ulehl a přikryl se celtou.  Slyšel, jak po ní něco drobného poskakuje a piští:

"Nespi, ty máku! Pojď ven, já ti ukážu, že se nezdám!"

Johny se nehýbal. Cítil, jak se žabák škrábe dovnitř, přikrývá se límcem jeho batlu a funí mu do ucha:

"Vidíš, jindy bys ani nevěděl, že ti lezu do spacáku."

Tramp neodpověděl.

Usnuli oba.

Povídka byla uvedena v časopise "Jizerské Lužické hory" v roce 1998. 

Kdyby se v imaginární trampské škole paní učitelka otázala žáčků, kterápak to jsou kultovní putovní místa veškerého trampstva, jistě by pilný žáček, říkejme mu třeba Černý Bill, odpověděl: "Zlaté dno a Island, paní učitelko!" A jistě by za správnou odpověď dostal jedničku s hvězdičkou!

Zlaté dno je jasné, ale proč zrovna camp T.O. Island? Možná proto, že se tohle "tajemné místo horských větrů a mlh" stalo průsečíkem tří osobností, bratří Ryvolů a Kapitána Kida, které po dvacet let modelovaly styl trampingu - od ideového smyslu moderního trampingu, od písniček a způsobu hry na kytaru, přes literaturu, trampské časopisy a výtvarné záležitosti až dokonce po trampskou módu.

Jako zaklínadlo znějí slova Kapitána Kida: "Jizerky byly v tu dobu naprostá divočina. Lesy, potoky, vodopády. Teprve tady dostal tramping tu správnou chuť. Na Olivetské hoře jsme objevili skalní převis a vybudovali tam camp, kterému jsme říkali Island."

A kterému trampovi by při těch velebných slovech nepřeběhl mráz po zádech? V roce 1965 dochází k "průsečíkové" události - bratři Ryvolové stoupají na Olivetskou horu, aby navštívili Island, a legenda o bájné zemi na severu může začít.

První informace o campu se objevila v sešitku "Písničky zadarmo 2", věnovaném skupině Hoboes. Tady se snad poprvé objevuje fotografie campu a je zde zaznamenán klíčový moment, proč se camp stal trampskou svatyní:

 "Camp na oba zapůsobil tak silně, že Miki vzápětí složil píseň o hrůzostrašném pochodu (je specialitou Islanďanů vodit terénu neznalé na Island v noci) a Wabi, který prohlásil atmosféru onoho ponurého místa za takřka wágnerovskou, věnoval Islandu píseň, která se později stala hymnou osady. Známou ji učinili Scarabeové, kteří ji měli jednoho času ve svém repertoáru, vyhráli s ní PORTU 69 a natočili ji na desku. Islanďané tou  cestou prosí, aby nebyla dále zveřejňována a zpívána jako obyčejná píseň. Píseň Mikiho se ovšem zpívat smí!" 

Zřejmě v roce 1975 dostává trampská veřejnost do rukou zpěvníček a další čtivo o campu,  nazvané "KAPITÁN KID" s podtitulkem "Zpívá Kapitán Kid a jeho přátelé". Sešitek ukázal světu stejnou fotografii posvátného campu, ale poněkud oříznutou, část skály na ní není vidět. Ale byl to další zdroj k pátrání.

"Kdo si dnes pamatuje, jak vypadal v letech šedesátých minulého století náš jizerský osadní camp ISLAND? K téhle skále na vrcholku Olivetské hory jsme poprvé přišli s Harem a Tomem o studených velikonocích v roce 1964 přímo přes zuhelnatělý polom ... Jako by se tu snesl sopečný popel, převalila láva ... A voda v dírách po pařezech se do rána pokryla ledovým škraloupem. Název byl nabíledni. Později založená osada se pojmenovala podle campu. Skála je dnes ukryta v hlubokém lese; kdo o ní neví, nenajde ji."   -  Kapitán Kid

Když se rozneslo, jak vznikly obě písně o Islandu, vznikly i legendy, báje a zvědavost - kdepak ten camp vlastně je? Cesta nebyla popsána. A jak je výše uvedeno, samotný Kapitán Kid zdůrazňuje, že camp není možné jen tak najít. A vznikla další legenda ...

Zajímavé je, že v obou písních pánů Ryvolů je cesta na camp naznačena. U Mikiho skoro polopaticky, například o fůrách šutráků, u Wabiho jsou z tohoto hlediska některé verše podezřelé, například "tam kde je Island, hoří den jako knot voskovic ..." jedná se o západní svah hory? Ale naprosto zřejmý jako popis cesty je verš "jít za modrou střelkou v pravý čas jsem neuměl" ... Což jsme také neuměli, a proto jsme na Olivetské hoře zabloudili.

Do časopisu Country Styl, který vycházel v devadesátých letech, napsal známý příznivec trampské písně a režisér Vladimír Horák analýzu o hledání bájného Islandu. Aby bylo pověsti  toho místa učiněno zadost, hledání campu se uskutečnilo v zimě za sněhu a mrazu. Už úvodník byl slibný: "Jednoho dne, kdy bylo sněhu po pás a mrzlo jen to praštělo, jsme se vydali na zimní trail do Jizerek. Tentokrát šlo o vandr spíše poznávací. Vrtala nám totiž hlavou záhada svatyně libereckých trampů, které se říká Island." Poutníci se při hledání řídili fotografií ze sešitku "Písničky zadarmo 2" Hlavní ideou výpravy bylo zjistit, zda je věrohodnější verze Mikiho nebo Wabiho.To se nepodařilo, protože poutníci objevili svoji vlastní verzi. Ponaučení zní - jak cestu na Island prožijete, takovou ji máte!

Na začátku roku 1984 přinesl Táborový oheň v Mladém světě zajímavou minireportáž o putování pěti trampů na Island. V textu je sice "zašifrován" popis cesty na camp, ale ani tady nebylo konkrétní místo  prozrazeno - zjevně se počítalo s rozlehlostí a skalnatostí vrcholu Olivetské hory. Kromě toho článek obsahoval drobnou, ale pro orientaci na hoře důležitou dezinformaci - možná záměrně.

"V ZEMI ISLANDSKÉ

Přijelo jich na nádraží pět. Vystoupili, měli s sebou torny, spacáky a dost jídla. V městečku u soch se vzájemně vyfotografovali, aby měli vzpomínky na tenhle vandr a zvláště jeden z nich, který šel poprvé - po dvou letech vandru v zeleném. Ve vísce pod horami si nabrali do lahví vodu, nasbírali spadaná jablka pod jabloní. Táhlým sevřeným kaňonem stoupali podél sluje k malému vodopádu. Prudkým svahem se dostali na hřeben, už zdáli je vítaly osamělé skály. Došli k nim a byli u cíle - na osadě Island. Připravili si jeskyni pro nocleh a u ní zahořel táborák. Povečeřeli, vyšli na skály a ještě spatřili sluneční kotouč, jak mizí za horizontem. Uvelebili se v jeskyni, zazpívali si "Island" Wabiho Ryvoly a další trampské písně. Při nočním výstupu na skály pozorovali Mléčnou dráhu, osvětlená města v dáli, táborák na protějším svahu hory. Zaslechli zvuky, ozývající se z okolních lesů. Nebyli to hladoví vlci, nýbrž jeleni. Spokojeně usnuli. Ráno je probudil silný islandský vítr. Mrzlo. Hned si zatopili a uvařili snídani. Zapsali se do vandrovního sešitu a připravili otop pro další trampy. Pak se všech pět vydalo s novými krásnými zážitky k domovu."    

Slávek, Liberec

Mnohem více povídání a fotografií o T.O. Island, o campu a o bratřích Ryvolových v této souvislosti, je možné získat z Déčkovy publikace "Kronika trampingu v Jizerských horách - 1934 - 2004", kterou v roce 2004 vydalo nakladatelství 555 v Liberci.

V této knize je místo trampské svatyně na Olivetské hoře prozrazeno a je možné ho podle popisu navštívit. Tajemné kouzlo putování za severní hvězdou je ztraceno ...

Hlavní stránka