Hlavní stránka

 

srpen 2017

 

 

Canc na uvítanou:

"Kdo toužíte být v celém světě

A vracet se ke svým ohništím

Jen pro vás co pro krásu hned neusnete

Budu dnes zpívat - pokud smím"

                                            Jaromír Juan Hlavatý, z básně "Jen pro vás"

 

 Vzpomínka na Juana

 

Letos v srpnu je to pět let, co nás náhle opustil Jaromír Juan Hlavatý, skvělý písničkář, básník a kamarád. Stále nám schází jeho hlas, jeho síla osobnosti, a i když plynuly roky, nemizel pocit, že bez jeho schopnosti "stmelovat kolektiv" něco důležitého z trapsaveckého světa odešlo. Proto je potřebné sbírat střípky toho, co se zachovalo - občas se najdou neznámé fotografie z potlachů sedmdesátých a osmdesátých let, ve starých plátcích se objeví neznámé básničky, v kronikách zapomenutý dopis - ještě nám něco zbylo. Je dobře si to připomenout.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                       

 Úryvek z knížky: "Okovaná smrt"

 

Vynikající trampskou detektivku z prostředí Orlických hor vydal Juan v roce 1994. Měla název Okovaná smrt, a kromě kopyt koní se v ní ozýval i štěkot psů, dunění kol vlaků, kytary hrály na potlachu, a hlavní hrdina měl do koho se zamilovat. Bohužel tahle knížka se objevila jen v Náchodě a není příliš známá. Zasloužila by si druhé vydání...

 

Tejden utekl jako voda, ale místo pátečního vandru jsem musel vzít koncert někde v Ouholičkách a k Ponce jsem měl přijet až v sobotu ráno. Seděl jsem na pódiu a čvachtal vtipný řečičky mezi písničkama, dělal voči na holky v první lajně a koukal netrpělivě na hodinky, kdy s tím už jako praštím. Publikum bylo jasně trampský, řvali „umíííí“ a málo plácali, některý věci zpívali se mnou. Pak byl konec, v sálu se rozsvítilo, ale lidi furt ječeli o přídavek. Sáhnul jsem do strun a dal "Léta šedesátý". Uprostřed písničky jsem ho uviděl. Seděl asi v osmý řadě a měl černou košili a klobouk. Rezavý fousy mu trčely na všechny strany. I věk odpovídal. Dohrál jsem a praštil s kytarou do kouta. Než jsem se ale stačil prodrat k hlavním dveřím ze sálu, už ho nebylo nikde vidět. Já blb, mám chlápka na dosah ruky a nechám si ho zdrhnout. Vyběhl jsem ven před sokolovnu, on tam stál. Stál v hloučku nějakejch trampíků a nabízel z krabičky cigára. Došel jsem k nim.

„Hele, kamaráde, nešel bys na kus řeči?“

Překvapeně se na mě podíval, pak mě ale asi poznal a rozhlídnul se pyšně po ostatních. Pane, sám mistr písničkář s ním chce mluvit o samotě. Kluci zmlkli a závistivě pokukovali. Poodešli jsme za roh budovy a já najednou nevěděl, jak začít.

„Hele, nejsi ty Honza Vlček?“ povídám a docela se mi klepou ruce.

„Tak to si, Side, na omylu já jsem Peté, Peté z Černý řeky. Máme kemp hned pod Liticema, jinak Petr Zochr. Hele, nepřijel bys k nám na potlach? Kluci by čuměli, máme ho za tři neděle. Přijeď, parde, bude kanada, mohl bys sedět v porotě na sólozpěvy…“

Ještě chvíli klábosil a já kejval. Jo, když to není Vlček, tak třeba přijedu. Nakonec jsem na tlachu nebyl asi pět roků a Ponka se taky chytne. Peté vodešel a já byl najednou utahanej jako kotě a měl jsem vztek. Kolik asi chodí po světě zrzavejch vousáčů?

            


 

 

Kronika Světoběžníků od JUANA |

 

http://tosvetobeznici.rajce.idnes.cz/2012_-_Kronika_Svetobezniku_od_JUANA/

 

 


Pořad s Juanem v "Regionální scéně" ČRo Hradec Králové, který byl natáčen 18.1.2011, je stále k dispozici v audio archivu na adrese http://www.rozhlas.cz/hradec/portal/

 

 

                                       

 Trapsavcem snadno a rychle

(pro začínající povídkáře)

 

Když postavy promluví... II

 

Dostáváme se na území, které nemusíme nutně nebo povinně navštívit, ale pokud se rozhodneme vstoupit na půdu tohoto kraje, musíme počítat s tím, že naše vymýšlecí schopnosti dostanou zabrat.

Jedná se o mluvené projevy námi vytvořených postav. Postav, které v povídkách mají žít vlastním životem a velkoryse jsme je obdarovali nějakou tou povahou.

Povahy jednotlivých postav by se měly projevit právě při vzájemných rozhovorech. Takové rozhovory nelze ošidit obvyklým začátečnickým:

"Ahoj, ty jsi tady na campu v lese sám?"

"Jo. Kamarádi přijedou až dalším vlakem."

"Nemáš něco k pití? Od rána jsem nic nepila."

"Právě jsem uvařil čaj. A koukám, že máš na báglu hezký hrneček."

"Ten mi dal táta, co mě učil trampovat."

"Já jsem se naučil trampovat sám."

Poznámka: ve filmu jsou vzájemné kontakty jednotlivých postav jednodušší - necháme postavy na sebe zírat beze slova třeba i dlouhé vteřiny a  místo dialogu uplatníme bušení srdcí.

Ovšem chce-li náš začínající psavec Pomalá Tužka postoupit na vyšší příčku, musí se svými postavami vážně promluvit. Vysvětlit jim, že po nich žádá, aby se rozmluvily a hovorem  poháněly děj kupředu. Aby projevily charakter, kterým je obdařil. Osobním psaveckým schopnostem posléze nařídí, aby se víc snažily a přihodily postavám pár vhodných nápadů. Potom může takový lesní seznamovací dialog vypadat lépe:

Hranička dříví byla připravena a Samotář Kid škrtl sirkou.

"Rád bych, kdyby to chytlo na první pokus. Rozumíš, zákon jedné sirky. Jeden kamarád s sebou na vandr nosil v krabičce jen dvě. Jednu na sobotu večer, druhou na neděli ráno."

Kamarádka, kterou potkal ve vlaku a došla s ním na tenhle camp, se smála.

"A co udělal, když mu chrastíčko nechytlo? Třeba jako teď tobě?"

Samotář Kid zvedl oči, taky se na ni usmál a řekl:

"Půjčil si sirky od kamarádů."

Kamarádka se nepřestala usmívat a natáhla ruku po žracáčku, kde měla cestovní drobnosti.

 

Mnoho autorů se dostává do slepé uličky, když nechtějí použít dialog z důvodu absence dobrého nápadu, ale raději použijí popis povídání. Příklad dialogu z děje na autostopu:

 

Konečně u krajnice zastavilo auto.

"Kam jedeš?" zeptal se řidič.

"Chtěl jsem na Třeboň, ale už tam asi kamarády nezastihnu," odpověděl Kid.

"Tak sedej, třeba to zvládnem," vykřikl řidič. "Jak ti mám říkat?"

 

Použití popisu rozhovoru řidiče se stopujícím trampem:

 

Konečně u krajnice zastavilo auto. Řidič se ptal, kam má Kid namířeno, a ten mu odpověděl po pravdě, že chtěl do Třeboně, ale už je pozdě, a kamarády tam nezastihne. Řidič na Kida křikl, aby se rychle usadil, že se to třeba stihne. Zeptal se, jak se jmenuje.

 

Jak vidíme, ani jeden způsob není zcela ideální. Ale můžeme použít ještě třetí možnost, pro kterou by možná rádi hlasovali čtenáři. A sice tuhle:

 

Samotář Kid přijel do Třeboně autostopem, a měl štěstí. Kamarádi bez něj neodjeli a čekali.

 

A je to.

 Pokračování příště

 

 

OBLOHA

 

Tančila po špičkách

v objetí s pasekou

Budila obdiv

Čelo si zdobila

kačenou nad řekou

Toulavá bohémka

veselá - truchlivá

Nevíme co dřív

 

JUAN

Canc na rozloučenou:  

"Dřív jsem psala výhradně ručně, ale teď se spíš angažuju skrz počítač. Akorát mám dva problémy - u mojí knihy došla inspirace a když píšu něco mimo knihu, tak mi tam pokaždý někdo umře, neumím se toho zbavit."                                   - z blogu mladičké literátky

 

Hlavní stránka