8. ročník 1982

 Briggi a Rolf

Pecka

 

 

 

Hlavní stránka

 

 

 

Canc na uvítanou:  "Ach, kdeže jsou ty loňské sněhy... / Život nám nedá vybírat: / střídavě hot a zase čehý / a občas taky čelem vzad" - Tapi, z básně "Loňské sněhy", 1982

 

Osmý trapsavecký ročník v roce 1982

Každý ročník  soutěže je něčím zvláštní, něčím vyjímečný a něčím objevitelský. Ten osmý, v roce 1982, byl trojitě mimořádný. Po dvou letech, kdy byl Trapsavec, až příliš přitahující pozornost rozhodujících míst, tiše "gumován" z Mladého světa a Mladé fronty a v předchozím roce se nekonal, se soutěž vrátila díky Briggi a Rolfovi zpátky, a to do nenápadnější podoby podporované spíše lokálními trampskými plátky než oficiálním tiskem.  Psavecká smečka měla i jiné soutěže, třeba "Šosáka" nebo "Dřevěnou Hubu a Totem", kde se mohla vyřádit, ale na Trapsavce číhala za bukem s vyceněnými zuby. Byla o dva roky starší, vypsanější a prahla po cenách. A taky se těšila, že se zase seběhne a uvidí známé čenichy.

Tlachoviště vyhlašovacího ohně u Pecky. Zdobil ho tradiční stožár s památeční lebkou a obvyklými cenami za potlachové soutěže.

Určité uvolnění poměrů umožnilo už na podzim 1981 zveřejnění obsáhlého vyhlášení soutěže od Briggi v Mladém světě. Pro ilustraci, jaké byly tehdy soutěžní podmínky, je uvedeno celé:

Jestliže Porta dosáhla věku, kdy má nárok na občanský průkaz, pak Trapsavec svým osmým ročníkem je soutěž nesporně mladší. Nicméně i osmiletý školáček už má abecedu v malíčku a jeho slohová cvičení získávají na vytříbenosti. Věřím, že nejinak tomu bude i s Trapsavcem. Trapsavec je celostátní autorská soutěž v trampské próze a poezii, v níž se uděluje celkem třináct cen a jedna hlavní - Zlatý Trapsavec Svěřím ti návod, jak ji získat:

l. Varianta A: napíšeš aspoň jednu povídku či báseň s trampským námětem. Svým. Přepracování jiných nápadů přenecháš lidem, kteří se tím živí. Povídku nepiš delší, než dvě strany strojopisu.

Varianta Z: prolistuješ mnohasetstranový špalíček své tvorby a vybereš maximálně tři povídky a tři básně, které ještě nebyly tiskem zveřejněny.

2. Vypůjčíš si psací stroj případně navštívíš známou sekretářku.

3. Každé dílko rozmnožíš sedmkrát, povídky na samostatném papíru. Formát A4, řádkování 1,5. Adresu ani tajné znamení pod své práce nepiš, porota hodnotí tvorbu anonymně.

4. Přiložíš lístek se svou adresou a poznámkou, zda bylo někdy něco z tvých dřívějších prací tištěno.

Poté podlehneš snům a vyčkáš pozvánky na táborák, při němž proběhne vyhodnocení. Není vyloučeno, že právě tvůj příspěvek získá Zlatého Trapsavce a spatří tak světlo světa (Mladého) Ahoj!

Ti, kteří uposlechli volání smečky, napsali a poslali své příspěvky do konce února 1982 na Briggininu adresu, obdrželi zvadlo na potlach. Ten se konal na konci května v nádherném prostředí lesů poblíž městečka a hradu Pecka. O trapsavecký oheň měl největší zásluhu Jiří Rolf Václavík, který zorganizoval a  postaral se o všechno, co k ohni patřilo.

Zvadlo na oheň

Městečko Pecka je zajímavé svou polohou. Je vystavěno v kopci, a ani na náměstí není možné udělat krok po rovině. V každé ulici se chodí dolů nebo nahoru (obrázek je dobová pohlednice)

byl po umlčených letech vzácný a nezapomenutelný.

Znovu je třeba opakovat, že osmý trapsavecký oheň byl vyjímečný. Provázela ho báječně kamarádská atmosféra psavecké sounáležitosti, soutěživosti, svépomocnosti, rozvernosti a nekonečných debat. Zpětně po skoro třiceti letech je vidět, že právě tehdy se rodíly zvyky, tradice a pravidla. Má cenu Trapsavce pořádat, když úroveň většiny autorů je nízká? Má být Trapsavec akcí pro pár literárně zdatných jedinců nebo pro každého, kdo podlehl romantickému poblouznění z vandrů a napsal o tom básničku? Je důležitější "trampský" pohled nebo literární řemeslo? Bodování jednotlivých porotců zveřejňovat nebo ne? Přijmout do soutěže povídky a básně, které se ocitly  nikoli v oficiálním tisku, ale v mnoha trampských plátcích i s rizikem, že vítězné dílko nikoho nepřekvapí? Dá se zpracovat hlubší a rozsáhlejší téma do dvoustránkové povídky? Zařazovat do poroty literární odborníky, známé celebrity nebo mazácké psavce? Jak se zbavit mimořádně vítězící Tapi? To byly otázky, na které se hledaly odpovědi do hluboké noci, u některých jedinců až do rána.

Na ohni sice nebyl seminář, ale debatovalo se hodně...

Pokud vás napadlo, že psavec v popředí (s čapkou, ve světlé košili a s cigaretou v ruce) je  Juan, pak vás to napadlo správně. Vzadu za ním je trochu rozeznatelná Georgína a Briggi. Juan sice v tomto ročníku cenu nezískal, ale vynahradil si to v pozdějších letech.

 

Smečka se "porvala" o ceny,  ale jen Tapi

 

Ceny před rozdáním vítězům - hlavním lákadlem byla skleněná váza s trapsaveckým znakem, která původně měla být cenou putovní. Navždy si ji odnesl Jiří Bacil Mika za povídku "Jedu ven". Putovní cenou se naopak stal pidižvík na podstavci, který poprvé vstoupil do hry právě v roce 1982. Ceny byly vesměs Rolfovým dílem.

 

měla právo vézt si je domů dvoukolákem.

Z astrologického hlediska byl rok 1982 rokem Tapi. Narodila se jí dcerka Zuzana, a klidný pobyt na mateřské dovolené možná způsobil její literární žně. Při vyhlašování výsledků si šla pro cenu třikrát! Za dvě básně a povídku "Vaťák a hřeben". Ta sice skončila na druhém místě, ale jako většina Tapininých oceněných prací si začala žít vlastním životem. Stala se podobně jako dříve "Ruku v ruce" kultovní záležitostí. Schválně - probuďte nějakého kamaráda ze spacáku a houkněte na něj: "Bez rozmýšlení řekni název trampské povídky!" Vsadím se o kávu vídeň, že z devadesáti procent to bude právě "Vaťák a hřeben". Jak sama Tapi řekla: "Srandovní povídka má obyčejně úspěch už proto, že je jich málo."

Pár veselých bulvárních střípků o nejúspěšnější autorce osmého ročníku:

- trapsaveckou noc osmého ročníku Tapi probděla v rozhovorech

- místo aby jí k snídani nabídli sparty a kafe jak se sluší a patří, tak ji (jak už bylo řečeno nejúspěšnější autorku trapsaveckých dob) plátkaři obtěžovali po ránu otázkami do svých interview

- vyčetla mi, že na vandr ráda nosím nažehlené trampské košile

- byla podezírána, že si na ceny zaparkovala pod lesem dvoukolák

- a při odpoledních tlachových soutěžích jí na hlavě rozmáčkli vajíčko.

 

Tapi (vlevo) radí kolegyni psavkyni jak uvařit pořádnou povídku. Kolegyně se sice snažila, ale tvorbu Tapi nikdy nepřekonala. Snímek je z jiného potlachu na jaře 1982.

Porota v roce 1982:

 

 Jiří Sint Nekvapil

 Jiřina Georgína Třešková

 Wabi Daněk

 Miroslav Seňor Seget

 Jaroslav Smolda David

 

Výsledky:

 

Do soutěže přišlo 291 prací od 132 autorů. Při konečném sčítání bodů od porotců došlo k rovnosti součtů na prvních třech místech - Briggi přihlížela k většímu počtu "pětek" a rozhodla udělit nejvyšší cenu povídce "Jedu ven". I když jsme s Tapi natahovaly drápy pod váze s emblémem Trapsavce, obývák ani jedné z nás bohužel nezdobí.

 

Kompletní přehled výsledků a vybrané básně a povídky z osmého ročníku Trapsavce v roce 1982 jsou na trapsaveckém webu zde

 


 

Rolfův linoryt na placce za 1.místo v próze pokročilých v r.1982

 


Některé oceněné práce z roku 1982 si můžete přečíst i na www.folktime.cz

 

"Jedu ven"

Jiří Bacil Mika

 

"Vaťák a hřeben"

Iva Tapi Synáková

 

"Velká bílá hora"

 


 

Symbol osmého ročníku

 


 

Tulačka

 

Lesní panenko, den se vleče

slunce už zapadá do poslední leče

kouří se od hlavně zlomené zbraně

srdcem je pohladíš... spálíš si dlaně

Sluneční ohýnek vběhl ti do žíly

sluneční obilí dávno už skosili

a malá Markýtka se srpem v žitě

měla by svolávat nebeské posily

a zatím šeptá jen - chci tě

 

Jana Ondra Ebrová

2.místo poezie začátečníků

 


 

Já jsem já

 

Čelo přeškrtnuté pruhem kůže

a dům sbalený do rance

Kdo chce určovat,

co se hodí pro věk

a stav, který mám v občance?

Já jsem já!

- a druhý takový člověk

na světě není a být nemůže.

Chci jít a planout

a třeba uhořet,

než bych se v něčích stopách vlekla.

Nechci být řekou, která vtekla

už poslední svou kapkou do moře.

 

Iva Tapi Synáková

2.místo poezie pokročilých

 

camrátko 1982


Canc na rozloučenou: na otázku, co čte a jaké má vzory, odpověděl jeden  trapsavec: "Vzory mám. Autory, jejichž způsob mě udivuje i provokuje, a u kterých hledám oporu pro svoje vlastní snažení. Jmenovitě jsou to třeba Neruda, Čapek, Vančura, Hašek, Fuks, Hrabal, Šukšin, Čechov, Dostojevskij, Zweig, Hemingway, Saroyan, Kerouac, Hofmannstahl ..."

   

Hlavní stránka

,