Jedenáctý ročník soutěže měl ukázat, zda je Trapsavec schopen přežít daleko svého rodiště, Hradce Králové, bez opory a dohledu zakladatelky Briggi. Nejen že to dokázal v obětavé péči nových brněnských organizátorů, Belmonda a Víti, ale hned první ročník skončil triumfem v počtu došlých soutěžních příspěvků! V komentářích byl tento ročník dokonce označen jako "obézní". Což přineslo organizátorům nemalé starosti.

 Celkem 328 autorů, nejvíce z Prahy a Brna, přihlásilo do soutěže 746 příspěvků. Neuvěřitelná čísla. Ovšem z celkového počtu příspěvků tvořili začátečníci 74%. Takový rozmach začátečníků v jednom ročníku signalizoval, že všechno až tak v pořádku není. A nebylo. Zřejmě proto, že se při vyhlašování dispozic nenápadně naznačilo, že na trampském tématu se až tak netrvá. Konkrétně bylo hlásáno: Trapsavec je zaměřen na trampskou poezii a prozu, to však neznamená, že nelze zabrousit i jinam. Žádný porotce nedá nulu za to, že příspěvek je "málo trampský", spíš neuspěje slabě zpracovaný příspěvek "ryze trampský". Tato naděje, že lze zabrousit jinam, autory mobilizovala. V období osmdesátých let podobné celostátní nebo mimoškolní soutěže neorganizované institucemi a zaručující anonymitu pro naprosté začátečníky chyběly, a tak bylo jednoduché ověřit si své případné nadání přes Trapsavce. Kdyby tomu bylo jinak, jistě by na trapsavecký oheň přijely stovky píšících trampů. Což se nestalo.

Po uzávěrce, zdeptán množstvím došlé pošty, zveřejnil Belmondo v Mladém světě následující článeček, který ukazuje, že být v tomto ročníku organizátorem soutěže bylo nezáviděníhodně náročné:

 Nutnost popřemýšlet o omezení příspěvků z hlediska tématu se dostavila až za pár ročníků, kdy tolerování netrampských témat přestalo být únosné. U trapsaveckého ohně stále více slyšeli zadumaní vandráci poezii a prózu s tématy "co trápí mládež", což se jich sice taky týkalo, ale nenadchlo. Zjednodušeně řečeno - kdyby některý neznalý greenhorn chtěl z vítězných prací jedenáctého ročníku Trapsavce vytěžil informace o trampingu, mohl by ze šestnácti oceněných dílek (kromě čestného uznání) pro poučení použít jen šest. Jak se pozná, jestli povídka nebo báseň má trampské téma, i když se tam slovo tramping nevyskytuje? Snadno. Dokáže to rozlišit jenom tramp.

Píšete? Zkuste změřit svůj talent s ostatními! Takhle sugestivně byli začínající spisovatelé vyzývání organizátory v Mladém světě i jinde, aby se zúčastnili soutěže o Zlatého Trapsavce. Kategorie byly dvě, začátečníci a pokročilí, to je ti, kterým už bylo něco otištěno. Autoři měli poslat 7 kopií pro nezávislou porotu, limit se stanovil na 3 příspěvky, ale bylo tu velice nepříjemné omezení - jeden příspěvek  neměl být delší než  na strojem psanou stranu formátu A4. Do tak malého rozsahu textu se toho příliš nacpat nedá, zvláště když potřebujeme, aby si postavy v povídce trochu poklábosily nebo něco dramatičtějšího zažily. Prakticky není možný popis prostředí, v němž se děj odehrává. Ale omezení délky příspěvků mělo svoje důvody. Od vítězství objemného příběhu "Džbánu plného duhy", byla na místě opatrnost. Kratičké vítězné práce je snazší zařadit do sborníčku, "protlačit" do časopisů, o neunavujícím čtení u ohně ani nemluvě. Bitva psavců o větší přípustný rozsah textu v povídkách, probíhající od počátků soutěže, pokračovala po výměně organizátorů dál.

Jedenáctý "brněnský" ročník sice navenek nic nepřebudoval, ale přesto byl jiný. Začal  ve větší míře používat výraz "odbornost", a to v podobě "odborná porota", "odborný seminář" a podobně. Mohl si také víc troufat ve velkorysém propagování soutěže - Brno vytvořilo prostor pro zastřešení soutěže díky vynikající skupině Ozvěna, která vzhledem ke své dominantní příslušností k brněnské trampské hudební scéně mohla zaštítit nejen Trapsavce, ale i vydání sborníčku s vítěznými pracemi.

Podoba sborníčku jedenáctého ročníku.

Vyhlašovací oheň se konal na Rafandě u Veverské Bitýšky, přímo na travnatém břehu řeky Svratky. Řeka byla přesně taková, jaká měla být podle slavné Nezvalovy básně, a krásně šuměla odpoledne do odborného semináře a večer do přednášení u ohně. Seminář vedl Belmondo, a Tapi a Silence zastupovaly porotu. Po loňském ročníku, kdy seminář ovládalo veselí, uvolněná zábava a idea "hlavně, že jsme se sešli ve zdraví", došlo k další změně - psavci těšící se na sobotní odpolední seminářovou zábavu byli bez legrace vrženi do hlubin literární teorie. Někteří se v těch hlubinách pokoušeli plavat, jiní šli rovnou ke dnu.

Další novinkou ročníku bylo složení poroty, rozdělené na "odbornou" a "laickou". V odborné byl Vojta Kiďák Tomáško, Iva Tapi Synáková a Irena Silence Přibylová - "neúnavná průvodkyně a propagátorka takřka veškerého jihomoravského t-f-c hudebního dění", jak se uvádělo ve sborníčku. Pak tu byli dva členové tzv. laické poroty - Karel Jestřáb Judex a Radka Medúza Novotná. Laická porota se neosvědčila, a pro příští ročníky se od ní upustilo. 

Zlatého Trapsavce získala povídka J.Friče - Billíčka z Prahy "Hagen", která svou poutí po čtenářích ve sborníčku a jinde přitáhla pozornost k  lomu Amerika. Přitulení zlatého pidižvíka k téhle povídce odstartovalo trampskému psavectví nový směr, plížící se do povídek nenápadně a jistě, směru, který by se dal s nadsázkou nazvat "vandráckým realismem". Například po "Hagenovi"  se z oceňovaných vytratily povídky o zlých mastňácích a hodných trampech...

"Hagen" a některé další vítězné povídky a básničky z jedenáctého ročníku jsou připraveny k přečtení, díky neúnavné obětavosti současné organizátorky Trapsavce Draculey, na trapsaveckých stránkách zde

Stylem, který umožnil zařadit článek o Trapsavci do oficiálního tisku, se vyznačuje "Trapsavecká mladá jiskra" novináře J.Fily v Mladé Frontě. Článek přesně vystihuje základní trapsaveckou změnu, která proběhla v jedenáctém ročníku - od vandrácké hry na psavectví se soutěž posunula dál a výš ke vnímání jako opravdová literární akce.

DO HVĚZDNATÉ NOCI NA LOUCE U VEVERSKÉ BITÝŠKY ZNĚLY MLADÉ VERŠE

Louka rázem ztichne. Lidé se sesedávají do velkého kruhu. Nesměle po sobě pokukují; zřejmě se tu málokdo zná. Náhodný kolemjdoucí by si klidně mohl myslet, že jde o běžný potlach trampů. Tomu nahrává i různorodé oblečení přítomných. Kdyby však přistoupil blíže, asi by užasl. Jeho ucho by totiž mohlo zachytit útržky i takových vět: ... některým z vás chybí sebekritika... v této práci oceňuji nový, neokoukaný pohled na problém ... někdy vám v poezii chybí humor.

Pokračuje nejzajímavější, ale také nejpotřebnější bod programu setkání mladých autorů, kteří své práce poslali organizátorům 11.ročníku celostátní literární soutěže původních básní a povídek s trampským námětem Trapsavec 85: odborný seminář. Je také příležitostí seznámit se se členy poroty, kterým soutěžící letos připravili nejednu pernou chvilku. Pět lidí (každý hodnotil zvlášť a anonymně) se muselo několik týdnů prokousávat bohatou nadílkou příspěvků. Když loni zaslalo 131 autorů 294 prací, stála tato skutečnost za uznalé pokývání hlavou. Letošní Trapsavec však přinesl další překvapení: 328 autorů z celé ČSSR poslalo 746 prací! Píší čtrnáctiletí i třicetiletí. Je však sobota 14.září, louku zvanou Rafanda u Veverské Bitýšky na brněnsku pokrývá podvečerní stín, diskuse ještě zdaleka nekončí.

Řeč se točí kolem volby témat. Po kostatování, že se dá psát prakticky o všem, se účastníci shodují na nejčastějších tématech: ochrana přírody, rodiče a děti na vandru, kamarádství. Mluví se dále o potřebě konfrontace mezi autory, rozebírají se soutěžní práce, upozorňuje se na chyby, hovoří se o vázaném a volném verši, o psavecké jiskře.

Setmělo se, na nebi se objevují hvězdy. Praská oheň a do ticha zní: "Slunce je blonďatej tulák s očima z oblohy..." přednáší se další vítězné básně a povídky. Zlatého trapsavce 1985 si do Prahy za povídku "Hagen" odváží Jaromír Frič. A za báseň "Ty se dívej" se objevuje v rukou Radka Wohlmutha z Chebu cena Malý trapsavec.

Rok 1985 se dá označit jako „Rok Macka a Hafíka“. Výstava s přibližně padesáti obrázky trampského kresleného humoru, která byla instalována na tomto i minulých trapsaveckých ohních, putovala v průběhu roku od akce k akci, od města k městu. Objevila se u Houly v Rakovníku, v Plzni, v Novém Městě na Moravě, na dvou místech v Praze, některé vtipy byly vystaveny ve Svojšicích na Slunovratu...

- místo určené pro potlach bylo na louce blízko chatařské civilizace, a to tropilo kapky zlé krve. Například těsně vedle hladových psavců, kuchtících na svých ohničcích konzervy, opékala skupinka chatníků selátko. A nebyl by to Buldok s Robinem, aby této situace nevyužili -  snažili se psavcům namluvit, že nepatří k Trapsavci, ale k těm "odvedle", a že se jen literárně baví, než se sele dodělá. Jako na minulých ohních, i tady jim byla tato mystifikace některými poměrů neznalými uvěřena, a tito někteří se vtírali do jejich přízně, aby je vzali k selátku na mastňáckou hostinu s sebou...

- jako ceny se rozdávaly pěkné obří tužky. Ještě ji mám schovanou.

- k dispozici byla tabule k zapsání, co se psavcům na ohni nelíbí. Někdo tam napsal, že se mu nelíbí, že na oheň nedorazil Cimbura.

- Tapi byla v jedenáctém ročníku podruhé v porotě, a k povídkářům se na rozdíl od jiných porotců chovala shovívavě. Byla to ona, kdo rozdal povídkám nejvíc pětek - celkem jedenáct. Naproti tomu Silence ani jednu!

Canc na rozloučenou:  "Jedna strana je skutečně dost málo, snad by stálo za úvahu 2 - 3. Jenže ty se snesou u dobré povídky. Mockrát si lidi stěžovali, že to museli proškrtat. Když jsem si pak našla jejich "proškrtaný" příspěvek, děkovala jsem Bohu, že je toho jen polovina." - Briggi o rozsahu příspěvků, "Šmatlavú stopú", 1986

Hlavní stránka