Čtivost -
nejlepší vlastnost povídky
Pokud
se některá povídka setkává s pochvalou, jistě mezi jinými
chválami zazní, že je "čtivá".
Tento výraz se nejvíce používá v případě, kdy se všechno
vyjádření nadšení
vyčerpalo, a nenajde se nic lepšího, jak onu povídku ještě více
ocenit. Čtivost je vrchol. Ve
skutečnosti ale nikdo neví, co čtivost znamená, a ti co možná tuší, to
neumějí vysvětlit.
Z posbíraných názorů různých čtenářů se dozvídáme, že čtivá
povídka je taková, která:
a) se dočte do konce jedním dechem
b) nelze se od ní odtrhnout
c) čtení lehce "klouže" a text nezadrhává
d) může se s chutí číst i několikrát za sebou.
Je zvláštní,
že čtivost se netýká stavby děje nebo míře přilnavosti
postav ke čtenářovu citlivému srdci, jak by se dalo předpokládat. Posbírané názory spíše ukazují na
techniku psaní, která čtenáři umožní začíst se plynule a volně - něco jako
plavat po
klidné hladině rybníka. Zůstaneme-li u přírodního vyjádření, většina
nečtivých povídek je psána způsobem, který čtenáře mlátí
autorovými myšlenkami do hlavy jako drobné ostré větvičky
pichlavého mlází, kterým se musí při četbě prodírat.
Jak tedy vylézt z pichlavého mlází ke klidnému rybníku a vytvořit čtivou povídku? Stačí
dodržet následující pravidla:
1. Každá věta vychází z konce věty
předchozí!
Mladý nadějný psavec Pomalá Tužka napsal povídku, z níž pochází
následující odstavec:
Vlak zastavil na malé stanici. Pro Kida bylo cestování
všechno. Ale autem jezdit nemusel, to mu připadalo mastňácké.
Kid vystoupil z vagónu, sám a do tmy, na stanici nikdo nebyl.
Nadhodil usárnu, kterou si tentokrát vyjímečně zabalil opravdu
dobře. Nechtěl, aby se mu kamarádi smáli. Pod lampou, kolem
které kroužil hmyz, si Kid rozložil mapu a začal ji studovat.
Zavzpomínal na svůj první tábor, kde se to naučil. Je to pryč a
už se nevrátí. Ani koláče od maminky. Nějak nemohl
najít stanici, na které vystoupil. Bože, já snad zabloudím? Ne,
to se mi nemůže stát. Teprve když se ještě víc
přiblížil k lampě, a chvíli si prohlížel hmyz, našel i název
mapy. Kid zdrceně zaklel. Opravdu zdrceně. Nebyly to Žďárské vrchy, ale jiné Vrchy. Splést se může
každý, kdo se jako Kid nevyzná v zeměpise. Vzhledem ke
zdvojeným vrchům byl Kid ztracen.
To bude ta moje povídka vypadat, vzdychá náš mladý nadějný
psavec Pomalá Tužka, jestliže
dodržím pravidlo číslo jedna. Ale Pomalá Tužka je nebojácný
autor, a tak
odstavec přepíše, jak první pravidlo čtivosti
předepisuje:
Vlak zastavil na malé stanici. Stanice je opuštěná, a
osvětluje ji jedna lampa. Kolem lampy krouží hmyz. Hmyzu je
letos opravdu hodně. Slovo hodně vyjadřuje množství něčeho.
Množství lidí z vlaku opravdu nevystoupilo. Vystoupil jen Kid, a
zastavil se pod lampou. Kolem lampy stále krouží hmyz, i když
zbývá hodina do půlnoci. O půlnoci by měl být Kid na campu, ale
to by musel vědět, kudy se vydat. Vydávat se na cestu bude
těžko, protože je kolem tma. Kid vykročil do tmy, hmyz se s ním
rozloučil, a zůstal kroužit kolem lampy. Lampa mi bude chybět,
pomyslel si Kid.
Odstavec rozhodně není čtivý.
Těžkopádný dupot z něj přímo sálá. Vidíme tedy, že Pomalá Tužka postup "Každá věta vychází z konce věty
předchozí" nepochopil, neboť na sebe nemají navazovat
slova, ale myšlenky. Správně by měl Kidův text vypadat takto:
Vlak zastavil na malé stanici. Kid vystoupil z vagónu, sám a
do tmy, na stanici nikdo nebyl. Pod lampou, kolem které kroužil
hmyz, si Kid rozložil mapu a začal ji studovat. Nějak
nemohl najít stanici, na které vystoupil. Teprve když se ještě
víc přiblížil k lampě, našel i název mapy. Nebyly to Žďárské
vrchy, ale jiné Vrchy. Vzhledem ke zdvojeným vrchům byl Kid
ztracen.
(Vlak přijel do stanice, na stanici
Kidy vystoupil, na stanici byla lampa, pod lampou Kid četl mapu,
v mapě byl omyl)
Tentokrát je text odstavce pěkně plynulý, myšlenky
čtenářovy se bez násilí řadí za sebe, a kloužou lehce, bez rušivých odboček, stále vpřed. V
tomhle rybníku se dobře plave.
2. Rytmus dodá plynulost!
Leckterý povídkář se přizná, že začínal tvořit jako básník,
ale štvalo ho, že v básnění musí dodržovat rytmus - to únavné
vyhledávání zvučných a nezvučných slabik. Přesedlal na prózu v
mylné naději, že tady si bude psát text jak mu projde hlavou, a
rytmus mu může být ukradený. Chybný předpoklad. Právě rytmické
střídání dodá nepoetickému textu potřebnou plynulost, a
plynulost dodá čtivost.
Pomalá Tužka se rytmem nezabýval. Napsal povídku, která sice získala třetí cenu začátečníků, ale i zkušený předčitatel
se u
ohně zajíkal a koktal jak v extází. Bylo to způsobeno
nerytmickými větami. Třeba jako tohle:
Samotář Kid na camp dorazil až po poledni a rozhodl se, že
zůstane tady. Od další cesty se nechal odradit mračny
kopcovitých tvarů, které se nahromadily docela nízko nad
skalními velikány. Budu muset stavět přístřešek, napadlo Kida,
ale nemohl si srovnat v hlavě, co by měl udělat dřív. Rozdělat
oheň a opékat na něm uzeninu, kterou měl ve žracáku? Nebo
sejít tam ke studánce pro vodu, aby uvařil čaj? Nebo vyhovět
rozumu, a natáhnout svůj igelit mezi kmeny stromů kvůli přívalu,
jenž se urychleně blížil? Kid udělal to, co rozumu nařizovalo
srdce tuláka. Vzal kroniku a
nejdříve si počal zapisovat dobrodružství tohoto dne.
Po nejnutnější úpravě rytmu odeznívá úryvek povídky mnohem
plynuleji:
Samotář Kid dorazil na camp brzy po poledni a rozhodl se
zůstat. Od další cesty ho odradily mraky nad
lesem. Musím stavět přístřešek, napadlo Kida, ale nemohl srovnat
v hlavě, co dělat dřív. Rozdělat oheň a opéct uzeninu,
kterou skrýval žracák? Sejít ke studánce pro vodu, aby
uvařil čaj? Nebo poslechnout hlas rozumu, a roztáhnout igelit
proti dešti, jenž se nebezpečně blížil? Kid udělal to, co udělat
musel, a co mu nařídilo srdce tuláka.
Vytáhl kroniku a zapsal dobrodružství dnešního dne.
Pokud je problém se stanovením rytmu, můžeme si pomoci
odtleskáváním jednotlivých slov. Tak poznáme, kde nám rytmus
zadrhává. Přednes nahlas je nutností. Ve které větě se nemůžeme
volně nadechnout nebo se zakoktáme, tam je rytmus porušen, a je
nutné ho opravit. Jako u básničky.
Pokračování příště
|
ČEKÁNÍ
Čekáme na první hvězdu při soumraku a
nepřijde-li na odlet mraků; nemají-li se k odlétání
čekáme znovu na svítání. Čekáme někdy
za poledne zdali se mlha přeci zvedne a když ne -
budiž. Čert to vzal. Půjdeme v mlze o kus dál.
Houla
TO Mladého světa 1977 |
