Hlavní stránka

 

Červen 2020

 

 

Canc na uvítanou:

 

"Bez Jevgy nebude severočeský

tramping tím, čím býval..."

              

            - plátek SemTam, č.1, 1983

         

 

Kdykoli se budeme rozpomínat na trapsavecké osobnosti sedmdesátých let, měli bychom si do seznamu zařadit i bezvadného kamaráda Jevgu, v civilu přezdívaného Evžen Carboch. Cenu sice nikdy nezískal, ale jeho zásluhy na "výchově" trampských zelenáčů jsou možná významnější - jako novinář měl blízko k publikování, a jeho články, např. v TO "Mladého světa", mnohým začátečníkům podaly vysvětlení o "trampských důvěrnostech", které se  nedaly jinde najít.

Letos na jaře se dovršilo smutné výročí čtyřiceti let od nešťastné události při vodáckém sjíždění rozvodněné řeky Ohře. Na jezu před Karlovými Vary se převrhla jejich loď a Jevga zahynul, když se pokoušel zachránit život svého dlouholetého kamaráda Vajgla. Oba tehdy utonuli.

Pro vzpomínku na Jevgu máme dvě skoro stejná vyprávění o trampském ohni - jedno veselé (z časopisu SEMTAM 1983) a druhé (z TO MS) k zamyšlení...


 

 

„Jó – a co mně se nestalo! To vám spím a najednou se trochu probudím, jen tak do polospánku, a cejtím, jak mě něco hřeje do zadku. Tak si tam sáhnu, ale to jsem neměl dělat! V tu ránu jsem byl úplně vzhůru. Já hořel a připlácl jsem si kalhoty na tělo!

Vyskočil jsem a řvu jako bizon. Jednou rukou jsem si odtahoval kalhoty od mařeny a druhou rozepínal pásek. Kluci se vzbudili a měli z toho děsnou legraci. Všechno jsem měl propálený a na mařeně takovejhle puchéjř!“

Kluci se smějou, když jim tohle vypravuju.

„Hele, to jsi si na to měl lehnout!“ radí Čudla, „tak se zabrání přívodu kyslíku a  uhasí se to samo!“

„To se ti lehko řekne,“ povídám, „ale když jsi rozespalej – a hoříš!“

„To nesmíš začít zmatkovat. Musíš holt bejt chladnokrevnej!“ ukončil Čudla rozmluvu a já si zapálil cigaretu.

Oheň hrál se stíny na stromech divadlo, já kouřil a bylo mi fajn. Zamáčkl jsem vajgla a hledal na obloze Malej a Velkej vůz, pak se mi začaly honit hlavou všelijaký myšlenky, který mě zatáhly  do hlubokýho spánku. Někdo na mne začal křičet, a mne napadlo, že to možná neřve na mě. Proč by taky na řval JAU JAU POMÓC?

Zprvu jsem nevěděl, jestli ještě nespím a nezdá se mi to. Naproti mně se totiž hýbal oheň trhavě nahoru a dolů a do stran a z toho mista se taky ozýval ten strašnej řev.

Vyskočil jsem – a bylo mi hned všechno jasný. Na Čudlovi hořela celta i s dekou a kalhotama. On totiž zapomněl při tom zmatku na důležitou poučku, že „lehneme-li si na místo, na kterém hoříme, zamezíme tím přístup kyslíku, až se to tím pádem samo od sebe uhasí.“

Holt nesmíš začít zmatkovat!

 

 


 

 

Oheň je věc, která udělala člověka člověkem, která do života vyspělého živočicha vnesla světlo jak poznáním, tak svou září. Oheň, dnes samozřejmost pro většinu lidí, dal poznat člověku pravou chuť masa, pomáhal mu připravovat nástroje a zbraně, aby si mohl lépe opatřovat stravu, a s konečnou platností se povznést nad ostatní tvory. Oheň je posvátnou věcí na zemi. Dnes si mnozí jeho důležitost ani neuvědomují a přenáší se to i na některé kamarády, kteří jej berou jako něco, k čemu stačí škrtnutí zápalky. Pro ně jsou určeny mé řádky.

Važte si ohně! Ctěte jej jako nejlepšího kamaráda, který nikdy nezradí, pokud nezradíte vy jej. Neumíte-li rozdělat oheň v dešti – není to jeho chyba. Přitulíte-li se k němu v noci víc než je třeba a chytne vám spacák – opět to není chyba ohně, který vám jako pravý kámoš dává to, po čem toužíte – teplo. Rozděláte-li jej na nevhodném místě a nedáte pozor, je nasnadě, že se rozšíří a vy nad ním ztratíte kontrolu – ale ani pak to nikdy nebude chyba ohně, ale vaše. Vaše neznalost lesních zákonů a toho nejdůležitějšího – citlivého přístupu k přírodě a životu v ní.

Oheň je kamarád.

Pomáhá nám, a i když je to jen malý oheň, jenž ohřeje konzervu nebo čaj,  neházejte do něho nedopalky cigaret a neplivejte do něho, je to kámoš. Úplně se stydím to psát, protože by to měla být samozřejmost, ale bohužel není.

Jiná věc je když ráno opouštíte flek nebo kemp, sesbíráte papíry a odpadky a na tomtéž ohni je splálíte, To ano, neboť v tu chvíli je to opět kamarád, který vám pomůže zbavit se nepotřebného a udržet naši přírodu krásnou a čistou. Ale pokud u něho sedíte, ohříváte si večeři nebo zpíváte a bavíte se, tak jiné věc než dřevo do ohně nepatří a je pro něj urážkou.

 

 


 

 

Hlavní stránka