Hlavní stránka

 

 

Canc na uvítanou:

 

"Stovky kilometrů na cestách romantiky tramp nepočítá ... "

 Pavla Brochesová

 

Povídka: "Večer pro trampku"

 

S usárnou na hřbetě a s domovenkou T.O. "Rudá tvář" na rukávě se šerif a samozvaný indiánský náčelník Psí huba bral skalnatou roklí a jeho kanady v rychlém rytmu kroků rozhrnovaly závěje spadlého listí. Za nízkou vlhkou skalkou objevil Péťu a Ringle Kida, kteří tam pokuřovali startky a tvářili se spiklenecky.

    "Co tady děláte?" uhodil na ně Psí huba. "Pojďte se mnou do knajpy!"

   "Jó, do knajpy ...," vzdychl Ringle Kid, "my teď spíš do mlíčnýho báru! Máme na campu holku, Helenku od nás z domu. Naši nám ji vnutili, aby si užila výletu do přírody. Tudíž do osvěžovny nemůžem!"

   "Co nemůžete?" nechápal náčelník. "Vemte Helenku do hospody s sebou! Aspoň pozná, jak to u trampů chodí. Holka na vandru! To vám budou všichni závidět a ještě se o ni popereme!"

   "To je právě to!" zakvílel Ringle Kid. "Helenka si myslí o trampech jen to nejlepší, vždyť čte Mladý svět. Tramp nekouří, nepije, nepere se, mluví slušně, nelajdá po hospodách, miluje přírodu, zapaluje oheň jednou sirkou, večer zírá na hvězdičky a nešlape po kytkách. Úplně nás ta ženská zničí."

   "To jí musíte pěkně vysvětlit, rozumíš - drsnej život zálesáckejch neotesanců v divočině ... vysvětlovat a vysvětlovat," radil Psí huba.

   "Jó, ty chytrej!" vyjel Péťa. "Helenka doma všecko poví, naši se znaj s jejich, a já  jezdím na tramp podmíněně. Otec povídá: po vojně si dělej co chceš, pacholku, ale teď budeš poslouchat!"

   "Na chvíli uniknout můžete," radil dál Psí huba, "hele, pojďte se mnou, za hodinku jste zpátky, a tý holce se vymluvíte, že jste museli pomoct lesní správě nasypat krmelce!"

   Tohle vypadalo jako opravdu dobrá rada, a tak všichni tři rázně vykročili a byli v knajpě cobydup. V hospodě "U ztracené ponožky" vládne výčepu hubená zrzka v bílé zástěrce. Ostrým zrakem sjela trojici nově příchozích a neodpustila si jedovatou poznámku: "Přišli jste do lesů, tak co děláte v nálevně?" Psí huba, Péťa a Ringle Kid moudře mlčí a procházejí do vedlejší hostinské místnosti, kde nad pivem a kytarami sedí několik trampů. Uprostřed na ošlapané prkenné podlaze stojí jeden, na domovence znak vlčí stopy, a soustředěně počítá své souvěrce.

"To je dost, že jste tady," vítal příchozí.

 "Kolik je nás?" věcně se optal Psí huba.

 "S váma osmnáct," zněla hrdá odpověď. "Jsme v převaze."

   V opačné části místnosti, v temném koutě, se slézají vlasatí mládenci a ze tmy zarputilými pohledy stíhají trampské území, výhodně umístěné u světlých stolů pod okny.

  "Pijou nám krev," řekl tramp s vlčí domovenkou, když Psí huba, Péťa a Ringle Kid pohodlně usedli a zrzka se přihrnula s pivem. "Místní instrumentální skupina a její klaka. Mermomocí nás přesvědčujou, abysme se tu neslejzali. Ale my je dycky přeřvem. V sobotu večer jsme tu pány my!"

 Přívrženci temného kouta se uculují - do sálku se jich valí stále víc a kromě hudebních nástrojů přinášejí podlouhlé předměty. Všelijak je rovnají kolem sebe na maličké pódium, které se skrývá v jejich temném koutě.

 "Mají bedny, ty vole!" vyjekl hrůzou jeden z trampů.

 Vůdce s vlčí domovenkou ho okřikl:

"My zase máme Bednu vod whisky! A když bude nejhůř, nasadíme ruty šuty Arizóna Texas!"

 Znenadání udeřila do strun fungl nová trsátka, zesilovače zakvílely do reprobeden a hutný hospodský vzduch se zachvěl náporem decibelů.

 "Mně z toho spadla pěna, ty vole," vyjekl znovu jeden z trampů.

Trampským kytaristům ztuhly rysy, gibsoni vyrazily se svých obalů, a síla drnčících kovových drátků rozvlnila  hospodské záclony vstříc rezonujícím bednám. Tabulky v oknech skřípaly a hospoda se třásla v základech. Temný kout vítězil, když nasadil něco od Beatles, stoly pod okny měly navrch, kdy zabouřilo "Rodné údolí" nebo "My jsme kluci očkovaný satanem..."

  "A už toho mám dost!" vletěla do sálku zrzka v zástěrce. "Bigbíťáci tu zůstanou, ty jsou místní, ale čundráci půjdou do výčepu. A žádný hraní, já mám jen jedny uši!"

Dobojováno, vyšší moc zasáhla. Instrumentálci a jejich klaka burácejí radostí a velkoryse  objednávají další pití. Zakřiknutí trampové se ve výčepu nezdržují. Oblékají batly, nahazují usárny a odcházejí.

"Tak je dobře," pokřikuje za nimi zrzka. "Přišli jste do lesů, tak táhněte do lesa!"

  Když soubojem rozjaření Péťa a Ringle Kid vypadli před hospodu, zůstali celí zkoprnělí. Schůdky k silnici neozařuje slunce, ale lampa nad vchodem, a v dálce na kopcích blikají světýlka samot. Venku je tma! Úplně zapomněli sledovat čas - ostatně ani Péťa, ani Ringle Kid nemají hodinky a kdoví, jestli je má náčelník. A Helenka je na svým prvním vandru opuštěná v ponuré skalní rokli! Péťa se podíval na Kida a v jeho očích se odvíjí film, který by se mohl nazývat "Vandrákova tragédie": Helenka, uslzená Helenka, její rozčilení rodiče, Péťovi vzteklí rodiče, Péťův veksl mizí ve skříni, klíč se otáčí v zámku, klíč od skříně mizí v kapse přísného otce ...  a zase dokolečka.

 "Rychle na camp!" zařval Ringle Kid a už se řítí po silnici do tmy. V patách za ním Péťa, Psí huba a tramp s vlčí domovenkou, který pokřikuje: "Helejte se, příští sobotu se sejdem tady, hospodu si vyřveme zpátky!", ale pak nestačí tempu, zaahojuje a zůstává někde vzadu. Trojice pospíchá, co kanady krokům stačí. Péťa si usilovně spílá hlupáků, Ringle Kid supí a Psí huba se jim posmívá. Když míjeli místní vlakovou zastávku, náčelník přibrzdil a volal:

 "Tamta holka na lavičce, není to ta vaše Helenka?"

 Skutečně! Na lavičce u kolejí, jako kuře schoulená vedle skromné bagáže se krčí Helenka a nazelenalý nádech její pleti může být od nádražní lucerny nebo od vnitřního rozpoložení. Péťovi se v očích opět začala odvíjet "Vandrákova tragédie" v obrátkách učňovského soustruhu. V kopcích zahoukal motorák.

"To je konec," tragicky pronesl Ringle Kid.

Ale Psí huba jen houkl "se nevzdávej tak rychle, vole," a už se jako velká voda hrne k Helence. Nevšímá si jejího zsinalého vzezření ani uraženého pohledu, skoro násilím ji chopí za jemnou ruku a zalomí palec, a rázně drmolí:

"Já jsem Psí huba, šerif, ahoj, kamarádko - tak se na to podíváme! Našla jsi cestu z campu k vlaku, to je za jedna. Tele, jak koukám, je solidně sbalené! Ale tady ti visí z telete cípek igelitu! Tak to je za dvě. Ešus je pořádně začouzený - je vidět, že nejsi žádná rozmazlená mastňácká slečinka, že umíš rozdělat oheň a uvařit kamarádům jídlo. To je důležité. No, blahopřeju ti, kamarádko, předepsanou zkoušku jsi vykonala s vyznamenáním, a tímto jsi přijata do trampského hnutí! Máš se čím chlubit!"

 Helenka s uslzenýma očima a s důvěrou vzhlédla k náčelníkovi:

"To byla zkouška? Že ti dva utekli a nechali mě v lese?"

 "Ano, zkouška, kterou jsi složila na výbornou," rozplýval se Psí huba. "Jsi už prostě správná trampka, žena do divočiny! Jsem na tebe hrdej!"

Sklonil se k Helence trochu níž a důvěrněji řekl:

"Ale o té zkoušce doma nemluv, rodičové by to  nepochopili. Zůstane to jen mezi náma, správnejma trampama, jo?"

   Helenka horlivě přikývla a dokonce se na Péťu a Ringle Kida smířlivě usmála.  Úsměv jí vrátili poněkud křečovitě. Psí huba najednou a bez varování vytáhl z horní kapsy kožené vestičky záložní domovenku T.O. "Rudá tvář", a bezostyšně nabídl Helence členství ve své osadě. Péťa s Ringle Kidem zůstali na tu drzost zírat. Víte, co s nezkušenou začínající trampkou udělá vidina domovenky na rukávě nažehlené vojenské košile? Neodmítne, pochopitelně.

   "No, počkej," vydechl Ringle Kid, "hele, náčelníku, ty jsi nám Helenku přebral! Co to má znamenat, vole?"

 "Říkal jsem vám, že se o ni popereme!" uchechtl se Psí huba a vlastnicky si usměvavou Helenku objal kolem útlých ramínek. "A bacha, je to naše osadnice, tak žádné hlouposti!"

  "To je divnej vandr," povzdechl si Péťa. "Nejdřív nám přebrali knajpu, potom osadnici. Co budeme dělat?"

   "Buď rád, že nám zůstaly cigára!"" utěšil ho Ringle Kid. 

  A potom s náčelníkem, Helenkou a bez baterky svorně táhli večerem na svůj lágr do ponurých skal. Pod nohama jim šustilo listí, a v kopcích se ztrácela ozvěna odjíždějícího motoráku a ječivě řvoucího bigbítu, jenž jistě jen nakrátko zneuctil hospodu "U ztracené ponožky". 

 

Jak se šerif T.O. Černý bůvol naštval na Večerní Prahu

Byla sobota na jaře roku  1967. Pražský mediální a jen nepatrně bulvární gigant "Večerní Praha" přinesl zajímavou reportáž Lenky Haškové "PPPP vyjíždí" o tom, jak to vypadá na nádraží v Braníku v pátek navečer (když je volná sobota) nebo v sobotu odpoledne (když je sobota pracovní). Písmena PPPP znamenají První pražsko-posázavský pacifik, to je nápis na vlaku, který z Braníka vyjíždí směrem na Čerčany.

V humorném popisování návalů desítek tisíc rekreantů do nádraží Braník nebo nervozity dalších davů čekajících ve frontách u pokladen,  se objevuje i narážka na trampy:

"Před nádražím skupiny lidí, čeká se na tatínka či na tetičku, tamhle se schází parta hic a druhá taková, na nohou půllitry, na zádech teleta, na rukávu hodnost: Černý bůvol. Jen jděte a oslovte mládence: "Černý bůvole!" Ten by s vámi prolítl čekárnou až do "patráku!"

Narážka na T.O. Černý bůvol v reportáži pokračuje i na jiném místě:

"První parta hic nastoupila okovaným pochodem, možno snad říci pochodem bůvolím či černobůvolím, neboť tuto hodnost mají označenou na rukávu všichni. Růžolící železničář a neméně růžolící železničářka přepočítají zkušeným pohledem množství mužů nastoupivší jednotky,  i počet jejich jízdenek. Chlapci se hrnou do "patráku", podobného přežrané housence."

Když se o reportáži  ve Večerní Praze doslechl šerif T.O. Černý bůvol, tak na slezině v jedné pražské  hospodě strašně řádil a volal, že si na tu redaktorku Večerní Prahy došlápne a vysvětlí jí, co je to za čest, když poctivý tramp má na rukávě domovenku s černým bůvolem.  Ale protože byl příliš rozčilen, věnoval se konzumaci více než kdy jindy, a na své odhodlání zapomněl. Redakce Večerní Prahy se šerifova protestu  nedočkala. Ovšem - kolik asi bylo v roce 1967 v Praze osad s názvem Černý bůvol?

 

 

Hlavní stránka

,