Jako domů se o víkendu na začátku září 1975 sjeli psavci  k trapsaveckému ohni do Trubějova. Tenhle ročník byl pátý, jubilejní. Kdyby tak někdo tušil, že jich bude o třicet víc ... V pátek pršelo a na trubějovských cestách se válely mlhy. Po celý víkend se počasí nezlepšilo, v tlachovním lomu bylo hojně blátivo.

Vyhlašování výsledků doznalo podstatné změny. Do zapálení ohně nikdo nevěděl, jak bodování dopadlo a které práce budou oceněny. Minulé ročníky v tomhle neměly tajnosti, výsledky byly vyvěšeny volně k nahlédnutí po celou sobotu před ohněm. Jakmile soutěžící psavec dorazil na tlachoviště, mohl se ještě s báglem na zádech přesvědčit, na kterém místě skončil, a pokud ho bodování rozlítilo, mohl včas na protest odejít pryč. To od tohoto pátého ročníku již nebylo možné, a psavce bezpečně na potlachu přidržela touha dozvědět se, jak se k jeho dílkům porota zachovala.

Hlavní organizátorka soutěže Briggi svěřila pořádání sobotních odpoledních soutěží Robinovi a Buldokovi. To by nebylo třeba zmiňovat, kdyby se nejednalo o dvojici v té době již známých recesistů. Byli to i známí autoři - v roce 1975 jsme dopisovací metodou napsali román "Ciggi", v němž vystupovali ostatní psavci jako vesměs záporné postavy, a to včetně Houly jako Sira Stenlyho Houlbergera, jemuž byla hlava uťata dvousečnou kramlí. Robin a Buldok neudrželi na uzdě svůj recesistický talent a vtiskli soutěžím parodický rozměr, takže veselosti si psavci užili až až.

Potlachové soutěže proběhly pod taktovkou Robina a Buldoka

U večerního ohně v doprovodu všudypřítomného bláta se četly příspěvky, rozdávaly ceny, probíhaly drobné soutěže a hodně se hrálo a zpívalo. Nemusím připomínat, že zapálení ohně proběhlo s tradičním rituálem s básní Mikiho Ryvoly "Sme, co sme" a "Trampským srdcem" od Briggi.

Porota ve složení Zdeňka Čepeláková, Jiřina Georgína Třešková, Jiří Sint Nekvapil a Honza Dobiáš rozdala unikátně 15 cen, k čemuž přispěly tři třetí místa v poezii pokročilých. Celkově byla kvalita oceněných prací velmi slabá, v porovnání se současnou úrovní by většina příspěvků na ceny nedosáhla.  Včetně mých, pochopitelně. Ale v sedmdesátých letech psali trapsavci více srdcem a pro radost čtenářů, méně se myslelo na literární kvalitu ...

Seminář pro psavce se konal až v neděli dopoledne a povídalo se při něm opravdu hodně. Hlavně o tom, jak řešit nezájem "lepších" autorů o soutěž, zda soutěž dokonce nezrušit. Někteří psavci navrhovali, aby se Trapsavec nekonal každoročně, že autoři nestihnou napsat každý rok natolik kvalitní báseň nebo povídku, aby se mohli účastnit.

Seminář, na kterém se uvažovalo o zrušení soutěže. Briggi s nezbytným sešitem uprostřed, úplně vlevo si čte výsledky Juan, který získal cenu za báseň "Rok 2075"

Robin a Buldok přišli s další recesí a rozdávali "dárky", což byly silné a těžké odborné knihy, zřejmě původně odložené do Sběrných surovin. Vytasili se i s  první verzí ceny pro Zlatého Trapsavce, těžkým a velkým dřevěným  kvádrem ve tvaru náhrobku kombinovaného s kovadlinou. Před tímto dárkem všichni psavci zděšeně prchali.

Informace o pátém ročníku Trapsavce se objevily jak v "Táborovém ohni" v Mladém světě, tak i v Mladé frontě v rubrice "Přesný víkend". V obou byla zmiňována mimořádně nízká úroveň příspěvků a absence minulých vítězů - když tedy konkurence byla oslabena, není divu, že Zlatého Trapsavce jsem si vezla domů já.

Briggi do Mladé Fronty napsala: "Letošní ročník je za námi, příští bude takový, jaký si jej autoři vypíší. Pište, posuzujte, buďte nanejvýš kritičtí k sobě a k pracím kamarádů. Trapsavec 76 se rodí možná už v těchto chvílích."

Šestý ročník Trapsavce, který se měl podle Briggininých slov konat v následujícím roce, se mohl uspořádat po čtyřech letech až v roce 1979.

Pod tímhle názvem se na Trapsavci poprvé objevila výstava kresleného humoru. Přivezli jsme ji do Trubějova a dočkali jsme se úspěchu, psavci si ji i prohlíželi! Navíc samotný "Táborový oheň" se o výstavě pochvalně zmínil. Ovšem, kvalita kreslení a vtipu byla tehdy podstatně slabší - viz ukázka. Obrázky byly rozmnožovány překreslováním fixami na průklepák ...

"Že ti nepřipadám jako saň? Ty máš taky do prince Bajaji daleko!"

Cena pro Zlatého Trapsavce 1975

Jak prostinké byly ceny v sedmdesátých letech, zhotovené z nábytkových odřezků, proti nádherným cenám ze současnosti! Význam je ovšem stejný ...

Cena pro Zlatého Trapsavce 2008

Trapsavecké potlachy se neobešly bez písniček Jiřího Sinta Nekvapila. Nejznámější v té době byla "Závrať", která získala cenu v soutěži o autorskou Portu a dnes je možné ji slyšet v podání skupiny Náplava, dále to byl  například "Žoldák", "Zlaté kapradí" a především "O myších a lidech". Sint v pátém ročníku  nesoutěžil, ale ujal se porotování.

Nástěnka, pro kterou se Houla na nás naštval ...

Na tlachovišti byla i nástěnka s informacemi, kterou neznámí pachatelé (Robin a Buldok) vyzdobili fotkami Houly z jeho návštěvy Babiččina údolí. Houla se na obrázcích pitvořil a  předváděl pro důvěrný okruh kamarádů Viktorku, vyjící na splavu.

 Kromě toho bylo na nástěnce napsáno HOULA JE ... a k tomu příslušná kresba vepříka. Houla pobíhal jako vlčák a snažil se zjistit, kdo ho takhle kompromitoval. Jako rozený detektiv se odebral za Buldokem (!) a ptal se, kdo ten ohavný materiál na nástěnku dal. Buldok ho poslal  za námi.

A tak se stalo, že se Houla s houfem diváků lačných po konfrontaci přihnal k nám a vyhlásil nám válku. Byl upřímně naštván. Marně jsme ho přesvědčovali, že s nástěnkou nemáme nic společného, že to způsobili Robin s Buldokem, kteří se posmívali za bukem jeho slepé důvěřivosti.

Buldok totiž Houlovi vážným hlasem vysvětlil, že kdyby byl strůjcem této nepřístojnosti, tak by se kamarádsky přiznal. Navíc se Buldokovi podařilo získat mladičkého nerozvážného psavce, který bázlivě Buldokova slova potvrdil, byť nevěděl, o co se jedná.

A tak se Houla nikdy nedozvěděl, kdo slogan "Houla je prase" a vyjící Viktorku  na nástěnku   pověsil ...

Někdo by si mohl myslet, že to od Buldoka a Robina bylo nekamarádské jednání. To je omyl, jednalo se o fiktivní taškařici, kterou pochopil a ocenil každý přítomný, ovšem kromě hlavního aktéra. Přitom stačilo si uvědomit, kdo měl vlastně k fotografiím a nástěnce nejlepší přístup, o Buldokově kreslířském rukopise v kresbě vepříka nemluvě. Na pátém ohni Trapsavce bylo zkrátka veselo ...

Na obrázcích jsou všichni tři zúčastnění v "nástěnkové aféře" - Houla, Buldok a Robin.

Logem soutěže v roce 1975 by Freďákův linoryt. Obrázek vlka na pozadí úplňku se objevil i v Mladém světě a je  na sborníčku vítězných prací.

Canc na rozloučenou:  "Tramp Barnabáš se líně pohnul ve spacáku. Vystrčil ruku, protřel si rozespalé oči a zahulákal: "Matko Přírodo, kafe!" Z voblak, který pluly nad mýtinou, se snesl kafáč a dvě housky."  - z povídky "Tramp Barnabáš a tramp Houžvička", autorka Mývala, rok 1975

Hlavní stránka