Miniseminář
jednoho porotce
Na počátku trapsaveckých věků vyslovila Briggi neskromné
přání, aby příspěvky do trapsavecké soutěže kvalitou dosáhly na úroveň textů trampských písniček v té době
uváděných na Portě. I když víme, že měla na mysli texty
bratří Ryvolů, Tonyho Linharta, Kapitána Kida nebo Wabiho
Daňka, po letošním ročníku soutěže můžeme směle
prohlásit, že přání zakladatelky bylo splněno. Literární
úroveň povídek je vskutku vysoká, což můžeme
dokázat počtem vlastních přidělených bodů - z 95
hodnocených prací (včetně začátečníků) mohlo vstoupit do
oceněných 38%. To znamená, že téměř každý třetí autor
povídek si měl z ohně odvézt cenu včetně té nejvyšší. Podobně bodovali i
ostatní porotci. Tady je ten důvod, proč bylo letos uděleno
tolik cen, jako nikdy. Nešlo jinak.
Překvapující byla úroveň češtiny v povídkách, i těch
začátečnických. V těchto časech SMS, zrychlených vět a omezení všech možných
slovních odstínů na jedno neodstíněné slůvko podle
anglického vzoru, nehledě na nesnesitelně zjednodušenou
"češtinu internetově mediální" bylo potěšující, že slovní
zásoba autorů se ukázala jako bohatě navršená spižírna.
Dokonce se nenašlo příliš mnoho povídek psaných "úřední češtinou", která je
v současné době módní a velmi častá v dílech
uznávaných spisovatelů.
Je vůbec něco, co by se dalo autorům vytknout? Jistě.
- zbytečné popisy a zdlouhavé
vysvětlování.
Tenhle problém vzniká, když autor nadřazuje své představy
těm představám, které by měl mít při četbě čtenář. Příklad:
osada vystupuje z vlaku za noci na pusté zastávce. Autor,
který nadřazuje své představy, začne popisovat vzhled,
minulost a zlozvyky jednotlivých postav, a když popíše
všechny postavy včetně velikosti jejich báglů, pustí se do
popisu okolní krajiny, kopců a lesů, ačkoli v té noční
temnotě čtenář
nemůže nic vidět a z postav ho přitahuje jen dívenka, která
trpí roztržitostí. Povídka tudíž čtenáři připadá
zdlouhavá, přeskakuje odstavce jak může a zastaví se až na
popisu scény, kdy dívenka v nočním lese z roztržitosti zabloudí
do náruče ztepilého lesního zaměstnance, což začíná
být zajímavé. (Ukázka je smyšlená)
- rozpačité začátky.
První odstavce, kde se vůbec nic neděje a jen se jakoby
"otevírá" prostředí a zdůvodňuje se, proč byla povídka
napsána, by se měly, jak mnoho příruček "tvůrčího psaní"
doporučuje, raději škrtnout. Rozpačitým začátkům hojně
holduje tzv. "ich-forma", která si myslí, že volný tok
myšlenek ze zhrzené duše vzpomínající na lásku/loňské
sněhy/lepší časy čtenáře zaujme. Nezaujme.
- styl potlachového "veselého vyprávění".
Z předchozích vydání TD víme, že humor je velmi vážná věc,
zvláště když se má napsat dobře. Naproti tomu veselé vyprávění je
jen popis nějaké legrační příhody, ovšem mající sílu probudit a rozveselit podřimující tlachovníky. Tento typ příspěvků
provází soutěž od počátku a není na škodu. Ovšem
leckterá taková veselá vyprávění by mohla být pěknou
humornou povídkou, kdyby si s ní autor trochu pohrál.
- ploché a
tlachavé vedlejší postavy
To je bolístka odjakživa a těžko s tím něco dělat.
- málo promyšlené scény
U povídek, kterých se tohle týká, mám v hodnocení obvykle
poznámku "proč to nenapsal líp?" a tříbodovou odměnu.
Nedomyšlenost a spěch je znamením takových povídek.
Přes všechny připomínky (nijak zásadní) se letošní ročník urodil velmi dobře. Ale další se blíží.
Na www.trapsavec.cz
Hafran
spustil počítadlo došlých příspěvků. Únorový termín není
daleko, a trampský Pegas by už měl křísnout
kopýtky...
Momentka z trapsaveckého ohně v Soběšíně před čtyřiceti lety
ve zpětně výročním roce 1979 - zřejmě chvíle po semináři.
Odleva Honza Dobiáš a Cimbura. Dívka s balíkem s cenami je
Briggi.
|
