Nádraží okresního města, křižovatka dalekých cest. Nad leskem kolejí svítí růžový měsíc, kopce za nádražím tonou v tmách. Od Prahy burácí přijíždějící rychlík, a jasný hlas volá: "Vojsko Konfederace! Ke mně!"

Početný houf trampů opouští kiosek před restaurací a s ranci a kytarami se přesouvá k přistavenému motoráku. Schována za jízdními řády pozoruje přesun jižanské armády trojice členů T.O. Severní Západ.

"Nuže?" ptá se šerif oné osady.

"Nuže zdá se, že z vandru pojedeme s přeraženejma hnátama," odpovídá osadník Bíba.

"Je jich moc, šerife!" namítá Klacek.

Šerif hrdě zvedá hlavu: "O to větší budou zásluhy Severu!"

Tramp Bíba je statný mládenec s liščím pohledem a zrzavou čupřinou, směle povlávající nad mužně pihovatým nosem. Tramp Bíba nosí vojenskou košili o dvě čísla větší, záplatované džíny a cvokovaný opasek. Kouří startky, chrání přírodu a pere se, i když nemusí.

V okamžiku, který nás nejvíce zajímá, vzpírá Bíba nohy o výstupky na okraji skalního masívu a se svým nejlepším kamarádem Klackem hledí přes rameno dolů. Dole pod skalou zachumlaná v celtách na zalesněném předskalí dospává jižanská armáda páteční noc. Ohniště s ohořelými poleny ještě doutná, a nad ležením splihle visí vlajka Jihu.

"Pajda tě vochraňuj, kamaráde, tak s pánembohem jdi na to," tetelí se Klacek. Bíba zavěšen na prádelní šňůře se odvážně spouští po hrubých spárách zvětralé pískovcové stěny do spícího jižanského lágru.

Do východních skal přichází sluneční svit a v soutěskách se rozeřvávají kavky.

Dříve, než se Bíba s Klackem vydali na cestu k jižanskému lágru, vyhnal je šerif ze spacáků a dodával bojovnost.

"Území kolem Fort Drabes nesmí patřit alkoholikům z Jihu. Svěží lesní vzduch nesmí být znečištěn pivními výpary z hrdel těch vyvrhelů! Do pří-rody bez alkoholu. To je naše zásada."

Zašustil pauzovací papír. Byl to válečný plán. Šerif ho nakreslil v hodině rýsování a pečlivě vyvedl tuší. Seveřani měli barvu zelenou, to je barvu zdravé přírody, Jižanům přidělil šerif barvu žlutou, to je nenáviděnou barvu rumu.

"Tu to máme!" oznámil šerif. "Návod na očistu jižanské chásky."

"A způsob boje?"

"Takhle, Bíbo: nedopustíme, aby Jižané dorazili do restaurace Na Vyhlídce v obvyklém čase za sobotního soumraku a obsadili ten velký rohový stůl. Když nepřijdou včas, stůl zaberou chalupáři, co normálně sedávají na terase. Ještě jsou chladné večery, chalupáři rádi vezmou zavděk teplem a pohodlím velkého rohového stolu. Jižanská vlajka se do hospody celá nevejde, část mužstva půjde do spacáků téměř střízlivá, což bych považoval za mimořádný úspěch akce."

"Jak nedopustíme?"

"Využijeme rukojmí. Sebereme Jižanům osadní kroniku, mám své informace, že marshal Macek ji nosí při sobě ve žracáku. Pak jen budeme diktovat prohibiční podmínky."

"Seš vopravdovej válečnej stratég, šerife!"

"Díky, Bíbo. Schopnost uvažovat strategicky je vlastností, kterou by měl oplývat každý šerif trampské osady. Někdy je to hodně zapotřebí."

Slova, která by se měla tesat do totemů. Ale Klacek byl váhavý.

"Je jich na nás moc, šerife!"

"Vzpomeň na trocnovského vojevůdce, Klacku, na slova Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte."

"Některý říkaj, šerife, že to byl lapka!"

"Cizáci nám nepřejí národního hrdinu," odbyl ho šerif. "Ale jisté zkušenosti zemana z Trocnova by se nám teď hodily. Jděte na to, bez kroniky se nevracejte, jinak celý válečný plán padne vniveč!"

Statečný tramp Bíba slezl na skalní plošinu a jako tichý cigaretový dým se kradl přes spící Jižany. Konečně stanul u stožárku, na němž visela osadní vlajka, a pod ní v celtě pochrupoval péřový spacák.

Von má péřák, šeptem a máváním rukama volal Bíba nahoru na Klacka. Dekáč je mu málo!

Jižany hřeje rum! Na co potřebujou peří? odpovídal Klacek rovněž potichoučku a signálně.

Vlajky na stožárku si Bíba nevšímal. Byla po zkušenostech, které měl Jih s válečnou strategií šerifa T.O. Severní západ, zajištěna zámečkem. Ale na dosah byl jiný cíl - pod marshalovým péřákem vykukovalo nezvykle hranaté žebradlo.

Bíba odsignalizoval Klackovi, že objekt byl nalezen. V dalším okamžiku má v ruce knihu v ošuntělých vyrudlých deskách. Klacek na horní plošině rozčilením poskakuje.

"To je nádherný Bíbo! Honem se vrať zpátky!"

Bíba skryl knihu pod košilí a hbitě pospíchá k úpatí masívu a spásné prádelní šňůře. Zapraskala větvička, jeden spáč se zavrtěl, vykoukl otvorem spacáku a ječí: "Jsou tu Seveřaní, všichni ven!"

V té chvíli se už Bíba škrábal po pískovcové stěně nahoru do bezpečí. Celty na spacácích se vlní, zipy rachotí, jižanská armáda leze do ranního chladu, hledá boty a nadává.

"Co to má znamenat, Bíbo?" marshal Macek se vztyčil ve spacáku. Byl strašlivý se svou pobledlou tváří a rozcuchanými vlasy, ve vojenském svetru s nárameníky, ještě zabalen do kožešinového ledviňáku, a v tlustých pletených ponožkách.

Bíba nahoře na masívu držel kroniku nad hlavou a volal dolů: "To jsme si vymysleli, abyste nešli do hospody a nekazili vzduch chlastem. Kroniku si podržíme jako rukojmí. Vrátíme ji v neděli večer na nádraží, pokud vydržíte do tý doby bez hospody!"

"Naše kronika! Nechte toho a dejte ji sem!" nařizuje marshal. Sundal ledviňák, obléká batl, a na něm zasvítily vstříc Seveřanům dvě plechové hvězdy. Jedna větší, marshalská za Spojené osady, a druhá menší, zdobnější, šerifská za T.O. Jižanská vlajka.

Jako duch se nad hlavami Jižanů zjevuje šerif T.O. Severní západ. Jeho naleštěná hvězda se v ranním slunci blýská a zarputile vzdoruje hvězdám Mackovým. Hlas seveřanského šerifa se shora nese jistě, odhodlaně a daleko: "Vaši kroniku jsme unesli a držíme ji v zajetí. Jestli dnes půjdete do hospody, poskvrníme její čest!"

"To byl zase v kině na italským filmu," povzdechl si marshal Macek. "A my to vodnesem."

"Vy jste votravný, vy abstinenti!" nadává někdo dole.

"Dejte sem naši kroniku nebo uvidíte!" sborem se ozývá Jih. "Dejte sem kroniku, zmizte, a nechte nás dospat!"

"Ani nápad!" houkl Bíba.

Z jižanského ležení se nenápadně oddělil hlouček bojovníků a ztratil se v mlází, zřejmě ve snaze dostat se na masív zezadu tajnými pěšinami a napadnout záškodníky z boku. Byl čas zmizet, a Seveřani s kronikou zdrhali jako vítr.

Šerif T.O. Severní západ spočíval na vyhřáté pískovcové plošině ve spleti skalisek zvané Fort Drabes a pobaveně si listoval v cizí kronice.

"Poslouchejte," vyzval své osadníky a s potěšením četl: "Tento vandr nám opět kazili kamarádi z T.O. Severní západ. Pořád za námi chodili, že si máme místo piva koupit limonádu. Dalo nám velkou práci je odehnat."

Šerif obrátil pár listů a pokračoval: "Kamarádi z T.O. Severní západ nám vylili pivo do trávy. Camp páchne po pivních splaškách. Chytili jsme Bíbu a zavládl Soudce Lynch. To na pivním smradu sice neubralo, ale Bíba potom páchl stejně jako my všichni, což nás potěšilo."

"Tady je k tomu i fotka," radoval se Biba. "Je vidět, že si mě Jih váží!"

Seveřani listovali společně, prohlíželi primitivní kresbičky i nažloutlé snímky z vandrů, až došli k historickým, před lety prohlášeným osadním stanovám. Šerif se rozhorlil: "Tady to máme! Poslouchejte:

 Šerif T.O. Jižanská vlajka nemá právo omezovat kamarády v pití. Když se jde do hospody tak musí pít všychni šerif jde příkladem.

"Tak to vidíte, tu sebranku," řekl šerif a knihu zavřel. "Nedá se nic dělat, pokud hodláme kolem Fort Drabes udržet prohibici, musíme je tepat ještě usilovněji."

"Dobře, a co podnikneme teď?" zeptal se Klacek.

"Nic," triumfálně odpověděl šerif. "Tohle místo je pod kontrolou paní, co v boudě prodává vstupenky na prohlídku skalního hrádku. Za chvíli se to tu bude hemžit platícími výletníky, a když nám Jižani budou chtít vyrvat kroniku beze svědků, tak to potrvá až do večera. A to vyprší lhůta, kterou jsme jim dali, a Jižani nestihnou před chalupáři obsadit ten velký rohový stůl."

"Mně to nepřipadá tak jednoduchý," váhal Klacek.

"Žádný strach," odbyl ho šerif. "Sever nakonec vždycky zvítězí silou svých ideálů."

"Jen aby..." hučel si Klacek.

Dole u vchodu do zbytků skalního hradiště se k pokladně hnala první školní výprava. Spolu s ní dorazila hlídka Jižanů. Byla to elitní jednotka slévačských vyučenců z ČKD, vedená generálem Trychtýřem, ramenatým mládencem v bundičce z téměř pravé rifloviny s pofabricku vycvokovanou hlavou Indiána na zádech. Generál byl s bundičkou srostlý a nikdy ji neodkládal. V parných letních dnech ji nosil na holém těle. Zvlášť pěkně se cvokovaný Indián leskl ve svitu měsíce, když Jižani táhli za jasných nocí z restaurace Na Vyhlídce do tepla spacáků na svých lágrech ve fortdrabeských lesích. Svým způsobem sloužila Trychtýřova bundička jako dopravní značka. Jižanská hlídka se zaparkovala poblíž pokladny a nenápadně odpočívala v temném stínu hradiště.

"Už jsou tady," řekl znepokojeně Klacek.

Šerif zůstal klidný: "Před lidma na nás nemůžou!"

Slunce nad Fort Drabes se přesunulo k poledni. Paní v budce vytáhla rendlík s obědem. Vyvěsila cedulku "PŘESTÁVKA" a zavřela okénko. Nastal čas mezi hodným a zlým, čas Jihu, a Jižani se dočkali. Po ošlapaných, ve středověku tesaných schodech vyjeli na skalní plošiny jako kuny a už nebezpečně na Seveřany dotírali.

"Tak s tím jsem nepočítal. Zachraň se, kdo můžeš!" zvolal zaskočený šerif. "Utíkejte!"

S pokřikem lodního kapitána zbavujícího se odpovědnosti za osud po-sádky v zádech utekli Seveřani z pevnosti Fort Drabes, a jednotka generála Trychtýře je ve volném lese začala pronásledovat. Seveřani se strategicky rozdělili a prchali každý na jinou stranu. Bíba s kronikou pod vojenskou košilí.

Borová šiška zasvištěla vzduchem, narazila na skálu a úlomky vletěly Bíbovi do tváře. Bíba se stáhl hlouběji pod převis a odfukoval jako přetopená lokomotiva.

"Vzdej se Bledá tváři!" houkl shora nepříjemný hlas. "Mám tě na mušce svýho indiánskýho luku!"

Hlas patřil jižanskému válečníkovi s trefnou přezdívkou Špindíra Lucky. Bíba neměl střelivo, musel na hrudi chránit kroniku, tak po něm místo šišky hodil ošklivou nadávku a vyrazil z úkrytu.

Prokličkoval hlouček borovic a zapadl za balvan. Šišky hvízdaly ze všech stran, bojová motivace Jihu byla obrovská, nehledě na touhu po pomstě za nepříjemné ranní probuzení. Ale Bíba na poslední chvíli unikl obklíčení a s kronikou pod košilí prchal dál.

Na paloučku na Klamorně, ve kvetoucích šípkových keřích, stojí vyšisovaný stan v barvě písku. Mezi šňůrami před stanem se u ohnišťátka popelí černovláska v khaki košili.

Bíba se na paloučku objevil ve chvíli, kdy byl na konci sil a vážně uvažoval, jestli se má nechat důstojně zajmout nebo potupně dopadnout.

Světlý stan ho praštil do očí jako pěst a Bíbovi se rozbřesklo. Skočil blíž, přes rameno houkl na překvapenou černovlásku "Kdyby něco tak tu nejsem", zajel do stanu jako lasička a zatáhl zip. Právě včas. V růžových keřích dusaly kanady nepřátel.

Bíbu ve stanu obklopilo bílé šero, dusno a příjemná vůně laku na vlasy nebo žloutkového mýdla. Bíba nad tím nepřemýšlí. Nemá čas. Hledí do tváře dívky s vlasy barvy medu, a na těch vlasech se vlní záplava lokniček. Dívka se před vetřelcem zamotala do nějakých hadříků a tváří se vyděšeně. Lepší chvíli a zároveň chvíli nevhodnou si na přepadení krásné dívky Bíba nemohl představit. Venku kolem stanu se Jižani baví s černovláskou a dupou po stanových šňůrách. Na útěk není pomyšlení.

"Zůstaň tiše," šeptal Bíba. "Nesmíš mě prozradit."

Lokničková dívka mlčela, ale o to usilovněji se snažila, aby z ní Bíba neviděl ani kousíček. Najednou špitla: "Co by ti udělali?"

"To si nepřej vědět. Jižani jsou děsný vrazi," odpověděl Bíba a dostal nápad. Začal si rozepínat košili.

Lokničková holka vytřeštila oči, vypadala na hysterický záchvat, ale zbytečně. Bíba z pod košile vydoloval kroniku, zasunul ji pod spacáky rozhozené na podlážce stanu a řekl: "Schovej mi to tu, jo? Já si pro ni zejtra přijdu."

"Ale my právě balí..."

Venku kolem stanu je ticho, Jižani odklusali. Bíba se vykulil před stan, košili propocenou na ždímání, a uhání pryč.

Jižanská horda dopadla Klacka v lese pod Fort Drabes. Klacek udýchán chytal dech v předklonu.

"Seš lapenej, vole," pravil generál Trychtýř. "Dáš si se mnou cigáro?"

"Neměl bys, generále, kapku rumu? Potřebuju dodat bojovej morál," chroptěl Klacek. "Sem z našeho šerifa dočista mrtvej. Sem se těšil na klidnej čundr, a zase musím válčit."

"Tak zařvi! Ať sme nenápadný."

"Uááá! Uááá!" neslo se v roklích.

"Já sem uznalej," řekl generál Trychtýř, když si s Klackem připíjeli na věčné kamarádství. "Ale potřebujem vědět, jakou má šerif na dnešek válečnou lest."

"Přeci nezradím svoji osadu," namítnul Klacek.

"Kamaráde Klacku!"

"No tak dobře. Ale jen pod pohrůžkou násilím."

"Představuj si, že jsem na tebe poštval školní výlet."

"Tak jo. Školní výlet například osmáků je hrozná představa. Takový utrpení by mi šerif uznal."

K oběma hrdinům a jižanské bojové jednotce, posedávající a polehávající po lese, se připojil marshal Macek. Vůbec se netvářil přívětivě, zeptal se: "Co je s naší kronikou?"

"Klacek se právě vyžvejkne," chlubil se Trychtýř.

"Když já nic nevím," začal Klacek. "Mně je jenom nápadný, že šerif má v batlu zašitý lepidlo Herkules. To nikdy nemíval."

"Lepidlo Herkules," opakoval po něm marshal, "to je mi informace. To jsme chytili toho pravého."

"Ale můžu jít s váma do hospody na Vyhlídku?" ujišťoval se Klacek. "Když jsem ten zajatej..."

Protřelý šerif T.O. Severní západ snadno setřásl jižanské pronásledovatele. Od skalisek Fort Drabes to vzal pod Klamornu do třešňové aleje.  Než si chamtiví Jižani nacpali kapsy třešněmi, byl v prachu. Právě pod Klamornou, v úzké soutěsce se srazil s Bíbou, pádícím dolů lesem po dobrodružství s lokničkovou dívkou. Oba se zastavili a naslouchali.

"Uááá, uááá," nese se nad roklemi.

"Huááá, huááá," vrací ozvěna.

"Klacka dopadli a už ho mučej," odhadl šerif. "Ty bolestné výkřiky mi rvou srdce. Dobře že jdeš, Bíbo! Odvolávám dnešní boj. Musíme vyměnit Klacka za kroniku. A to co nejrychleji. Promiň, že to říkám, ale Klacek není pevný ve svých zásadách, jako třeba my dva. Není spolehnutí, že odolá nátlaku, který jistě přijde, a nezpije se s tou jižanskou smečkou na Vyhlídce do němoty."

Bíba uhnul pohledem. Nechtěl, aby šerif poznal, že by taky rád úpěl pod jižanským útlakem. Raději podal hlášení ohledně úkrytu kroniky. Při tom ovšem vynechal barvu očí a tílka lokničkové dívky

"Tak říkáš, že kronika je schovaná u nějakých holek na Klamorně," dumal šerif. "Vyzvedneme ji a s bílou vlajkou kapitulace osvobodíme Klacka. No, a ještě do večera stihnem dojít na camp a v pohodě si připravit jídlo."

Vyrazili roklí zase nahoru, odkud před chvílí přišel Bíba.

Na Klamorně v růžových keřích stan nebyl. Bíba zmateně pobíhal, ale stanové plátno v barvě písku zmizelo.

"Mohl sis splést místo," radil šerif. "Co támhle ten pahorek u lesa? Tam taky kvetou šípky."

"Určitě to bylo tady. A jsou pryč ty holky. I s jižanskou kronikou. Jak je to možný, že mi utekly?"

Šerif poklekl, zkoumal slehlou trávu jako indiánský zvěd.

"V trávě jsou díry po kolících. Podívej, co jsem našel!"

Šerif se vztyčil a třímal kousek udrolené stanové šňůrky.

"Bylo to tady."

Bíba mlčel.

"Copak se tu asi stalo?" pitvořil se šerif. "Tábornice se probudily, posnídaly, zabalily stan, přibalily náš úlovek a vydaly se na další cestu?"

"To jsem nemoh tušit, šerife!"

"Bíbo!!!"

Šerifův káravý pohled osadníkovi vysvětlil, co si o něm myslí. Schovat kroniku na bezpečném místě před Jižany! Kdo by tomu věřil? Potřeboval jsi výmluvu, abys mohl zapadnout do toho stanu ještě jednou!

Bíba svěsil hlavu a neměl odvahu se podívat do šerifových očí, pověstných rentgenovými schopnostmi. Vždyť jen před chvílí se Bíbovou myslí mihlo: jedno studený by bodlo!

"A co tohle, šerife: zaútočíme, vyrveme Klacka z moci Jihu, a celej vandr se budeme plácat mezi lidma na koupališti. A když se nás marshal nebo Trychtýř zeptá, kde je jejich kronika, tak řekneme, že jsme ji poslali poštou."

"Za úvahu to stojí. Ale to si schováme na jindy. Teď musíme chytit autobus."

Zbláznil se, pomyslel si Bíba. Není divu, takový horko...

Přes mokré rokle, krkolomná skaliska, ostružinový les a pantoflíčkovou louku, obrovským běžeckým tempem, ruce, nohy, nádech, výdech, doběhli šerif a Bíba na náves ke kapličce. Bylo to ve chvíli, kdy autobus nabral rychlost a důstojně mizel v zatáčce za laťkovým plotem.

Zatímco se Bíba vydýchával, šerif už ostřížím zrakem hodnotil situaci. Před kapličkou na lavičce seděli domorodí stařešinové a vítali trampy slovy: "Kultůristi přišli!"

"Dobré odpoledne," zdvořile řekl šerif. "Mohu mít dotaz, gentlemani? Odjely tím mizejícím autobusem dvě slečny s batohy?"

"Vy ste kadeti! Holky vám ufrnkly? Ty zrzavej vzadu, co se mračíš?"

"Ještě něco bych prosil. K autobusu přišly ty slečny od lesa nebo po cestě od Vyhlídky?"

Vrásčité ruce se pomalu zvedly, aby ukázaly.

"Od Vyhlídky. Po asfaltce."

"To nám stačí. Děkuji mockrát. Na shledanou."

"Nashle! Nashle! Najděte si jiný holky. U Doubků mají fešnou céru!"

Od této chvíle měl šerif podivně dobrou náladu. Šli s Bíbou po asfaltce mezi sady k Vyhlídce, a šerif Bíbu utěšoval.

"Všechno je v nejlepším pořádku, Bíbo. Můžeme být spokojeni. Vyzvedneme Klacka a půjdeme dolů, do naší severní rokle. Rád bych už něco pojed."

Bíba šerifovu spokojenost nechápal. Každým krokem k Vyhlídce se blížili k nevyčíslitelnému hněvu Jižanů. Jak asi šerif vysvětlí ztrátu kroniky a jak to Jižani přijmou?

Šerif Bíbovy chmury nesdílel. Kráčel asfaltkou rázně, skoro po vojensku, a říkal: "Věř mi, Bíbo. Kronika je v pořádku vrácena do Mackových pracek. Jestliže šly tvoje stanařky kolem Vyhlídky, známé vandrácké hospody, nechaly ji zcela jistě poctivě u výčepního, aby ji odevzdal majiteli. Věř mi, Bíbo. Kronika je zpátky doma, a ve stavu v jakém jsem ji připravil."

Zbláznil se, pomyslel si Bíba podruhé. Měli jsme jít v tom vedru na koupaliště.

Prašná asfaltka vedla po hřbetu strmé kopcovité vyvýšeniny, a střecha restaurace Na Vyhlídce, postavená na jejím srázném okraji a obháčkovaná stromovím, se rychle blížila.

Seveřan Klacek vlál s půllitrem v ruce uprostřed výčepu, už jen sípal "hop tam s jednou, hned mi nalej druhou", a kolem něj bouřila sobotní Vyhlídka jak se sluší a patří. Tváře hořely, kytary duněly, pivní pěna cákala na tácky, a T.O. Jižanská vlajka okupovala ten velký rohový stůl. Na čestném místě u zdi seděl Macek, šerif Jižanské vlajky a marshal Spojených osad, a před ním na stole ve společnosti popelníku ležela ošuntělá kniha ve vyrudlých deskách.

Seveřani prošli terasou chalupářů a chodbičkou, a vstoupili do restaurace přivítáni posměšným řevem. Bíba se nerozhlížel, vzal bezvládného Klacka pod paží, šerif zdrtil velký rohový stůl pohledem, a šli zase pryč. Macek za nimi zavolal: "Jak vidíš, šerife, je sobota večer a Jižani lágrují Na Vyhlídce! Vnutil jsi nám bitvu, my jsme ji vyhráli, ty jeden zatracenej abstinente!"

Řev Jižanů jako odpověď na prohlášení marshala byl ohlušující.

"Ani bych neřekl. Vyhráli jste bitvu, ale prohráli válku," procedil šerif T.O. Severní západ do rozverného řevu a důstojně a s nepochopitelně dobrou náladou opustil bojiště.

Dobrá nálada šerifa neopustila, ani když dorazili do chladné temnoty svého campu a uložili Klacka do spacáku. Šerif dokonce otcovsky držel Klacka za ruku, když se mu konečně udělalo špatně. Poradil mu "nemáš to pít, když nic nevydržíš" a konejšil ho broukáním písně "Severní vítr je krutý, je krutý, je krutý..."

Bíbu drásalo pomyšlení na smůlu, která ho dnes potkala. Ztratil svěřenou kroniku, přišel o lokničkovou dívku - ještě že se pod ním nepřetrhla prádelní šňůra! Bíba na šerifa rovnou uhodil.

"Co to všechno znamená, šerife? Jak jsi říkal Mackovi, že jsme prohráli bitvu, ale vyhráli válku, nebo naopak nebo tak nějak."

"Dočkej času, Bíbo. Možná, že až vyjde nedělní slunce, budeme rychle utíkat. Rád bych se po dnešním boji prospal, ale to by Macek musel otevřít kroniku až doma."

Vidina neodvratného jižanského útoku starého válečníka Bíbu uklidnila. Věci byly zase tak, jak mají být. Bíba šel k ohníčku dát vodu na kafe, aby úpějícího a alkoholem ztýraného Klacka potěšil, a prohodil:

"Víš, šerife, jak jsme byli na tý autobusový zastávce. Co myslíš, kde by mohli bydlet ti Doubkovi, co mají fešnou céru? Že bych to tam zkusil omrknout."

"Seš ňákej zamlklej," halekal do hospodské vřavy generál Trychtýř.

Marshal Macek mhouřil oči v cigaretovém dýmu a odklepl popel do popelníku.

"Nejde mi z hlavy jedna věc."

"A to která?"

"Lepidlo Herkules."

"Cože?"

"Lepidlo Herkules zašitý v batlu seveřanskýho šerifa. Toho nikdy nepodceňuj. Nikdy se mu nevysmívej. Je nebezpečnej."

"Ty myslíš, marshale..."

"Vzpomeň si na jeho slib - jestli půjdem večer do hospody, tak připraví naši kroniku o čest."

"To je strašná pitomost, marshale!"

"Není, Trychtýři. Mám strach kroniku otevřít."

Trychtýř neztrácel naději.

"Nespustili jsme ty seveřanský tajtrlíky z vočí, marshale. Pronásledovali jsme je tak těsně, že šerif neměl čas do kroniky něco načmárat. Potom Bíba kroniku zašantročil, ale naštěstí ji nálezkyně odevzdaly v hospodě."

Marshal zavrtěl hlavou.

"Šerif to mohl udělat nepozorovaně a rychle. Mohl to udělat v noci, když jsme spali, a ráno schválně zapojit Bíbu s Klackem do akce a předstírat, že právě oni kroniku unesli. Mohl to udělat ve vlaku, všichni přece jezdíme v posledním vagoně, a kdo by si ho všímal, kde se motá. Připravil si to dopředu, protože věděl, že naši bandu jen tak něco neodradí, že v sobotu večer potáhnem na Vyhlídku děj se co děj."

Macek odfoukl kouř, přimhouřil oči a rukou, ve které nedržel cigaretu, kroniku otevřel. Pomalu a váhavě. Nic děsivého z ní nevyskočilo, ale za popsanými stránkami se na stránce zažloutlé jako ostatní skví pečlivě barevnými tušemi vyrýsovaná malůvka domovenky T.O. Severní západ. Pod ní tato slova:

Tramp vždycky splní co slíbil.

Na památku věnuje

Sandy

šerif T.O. Severní západ

P.S.: Jižani jsou nesnesitelní

 alkoholici, do přírody nepatřící.

"Nikdy nepodceňuj seveřanskýho šerifa," opakoval marshal.

Trychtýř se chytil za hlavu.

"Marshale, za tejden je výroční potlach Spojených osad! Máme tradici posílat při ohni kroniku kolem kruhu a podepisovat! Každej si to nalistuje a budou se nám smát! To je zase jednou vostuda, ty vole. Nemůžeme to vyrvat?"

Marshal prozkoumal vazbu.

"Nemůžeme. Šerif si připravil stejný papír, bůhví, kde ho vzal, a dokonale neznatelně, jak koukám, vyřízl stránku a svůj papír vlepil z druhé strany historických stanov původní osady Jižani. Musel mít na to žiletku nebo co. Ty by sis dovolil kvůli domovence Severu udělat takovou hroznou  svatokrádež - vytrhnout staré stanovy a znovu je na jiném místě vlepit? Aniž bys kroniku celou zapatlal lepidlem?"

Trychtýř zavrtěl hlavou.

Macek zamáčkl nedopalek do popelníku a řekl:

"To je na trampingu to nejlepší. Že trampové držej slovo."

"Za tu zneuctěnou kroniku Seveřany pořádně proženem," slíbil Trychtýř. "My taky umíme držet slovo!"

Bouřící a daleko do temného kraje zářící restaurace Na Vyhlídce začala vyzpěvovat "Můj domov ten je na Jihu a ty to holka víš", a tam hluboko v lese T.O. Severní západ už dávno spala.

A těšila se na ráno.

Canc na rozloučenou:

"Strašně moc chci napsat povídku, ale nevím, o čem by měla být. Nemám fantazii a nic mě nenapadá." 

                                                                 - z blogu mladičké literátky

Hlavní stránka