|
 Jak
by mohl Trapsavecký deníček nepřipomenout svým věrným čtenářům
letošní březnovou velikou událost -
Honza Dobiáš slaví osmdesátiny! Nejdřív mu popřejeme
všechno nejlepší, nezdolné zdraví, štěstí a plno radostné pohody
do mnoha dalších let, a současně s tou gratulací
si představíme, jaký asi dostane narozeninový dort.
Bude jistě krásně nazdobený a bude na něm plápolat osmdesát svíčiček, a my si
uvědomíme, že dlouhá řada těch dortových světýlek,
znamenajících uplynulý rok Honzova života, s naprostou
profesionalitou a neúnavně svítila
mládencům a dívkám na cestu do trampského způsobu života, a to v rubrice
"Táborový oheň" časopisu Mladý svět nebo na pódiu Malostranské
besedy. Hodně dávno se zdá být rok 1964, kdy se Honza Dobiáš
stal sportovním redaktorem Mladého světa a ujal
se "Táborového ohně". O pár let později poznal vlivnou sílu
Trapsavce a dal mu prostor k celostátnímu
zveřejňování povídek, básniček, propozic a výsledků. Kdyby
se
mělo určit, která osobnost mimo trampský svět prospěla Trapsavci
nejvíc, byl by to právě Honza Dobiáš. Jeho pomoc při pořádání
soutěže v letech 1979 a 1980 byla neocenitelná, vždyť atmosféra
té doby nebyla
jednoduchá. Honza Dobiáš zaštítil Trapsavce svou osobností, a Junior Camp CKM v Soběšíně u Sázavy
dodal místo k potlachu. Díky
těmto ročníkům se soutěž mohla znovu vzchopit a zpátky pod svá křídla
přivolat trampské autory.
Když v roce 1987 ukončil Honza Dobiáš působení v Mladém světě, odešel s ním ze žlutého čtverce
i trampský kolorit. Mládeži
se už na cestu k trampingu příliš
nesvítilo, a oblíbený
"Táborový oheň" se proměnil spíše v hlasatele hudebních a turisticky
sportovních akcí.
Mohl mít sportovní redaktor tak významného časopisu své doby opravdový
nepředstíraný vztah k trampingu a Trapsavci?
Jistěže. Stačí si přečíst úryvek z článku
v Mladém světě, kde Honza Dobiáš popisuje závěr
trapsaveckého ohně v Soběšíně:
"Oheň pak pokračoval dalšími písničkami
a vyprávěním a začaly se vytvářet skupinky a hloučky a debatní
kroužky a oheň hřál a hvězdy svítily a kolem dokola putovaly
cancáky a přibývalo do nich nejen podpisů, ale i právě
stvořených básniček a zápisů, Sázava tekla do Vltavy, nebe
zbledlo a když přišlo ráno, oheň pořád vůbec nebyl opuštěný."
Krásné a výstižné, není-liž pravda? Závěrem si ještě jednou
připomeneme, že Honza Dobiáš slaví letos na začátku března osmdesátiny,
a při té příležitosti můžeme vděčně prohlásit, že se velice zasloužil o to, aby tramping včetně Trapsavce byl takový, jak
se ho snažil každý týden
utvářet v "Táborovém ohni" - poetický, romantický,
kamarádský a hlavně čestný.
Dvě letmé momentky z trapsaveckého ohně v Soběšíně, rok 1979.
Nahoře odleva Honza Dobiáš, Cimbura. Dívka s balíkem
je Briggi.
Dole záběr z odpoledních soutěží, běh s jablkem.
Sympatické bylo, že se Honza Dobiáš zapojoval do dění nejen
na trapsaveckém ohni, ale zejména jako sportovní redaktor. To, o čem psal, si rád
vyzkoušel na vlastní kůži, ať to byla ledová voda na akci
otužilců, nebo hromadný výstup na štíty ve Vysokých Tatrách. Tehdy pomohl
zabezpečit zásobování a vynesl na horskou chatu dvacet kg cukru a kbelík
klobásek.
Honza Dobiáš se zapsal do historie Trapsavce mnohokrát jako
porotce.
Snímek s Draculeou je ze sleziny poroty v roce 2005.
S Juanem (poblíž stolu se zlatým pidižvíkem) v roce 2005
Slunečná paseka u Pelhřimova
Trapsavec 2005
|
|
