Copak má společného 38. ročník Trapsavce a 37. ročník Festivalu trampských písní v Horním Jelení, kromě jedničkového rozdílu? Hodně. V jedinečném mobilním trampském muzeu, založeném, rozšiřovaném, udržovaném  a prezentovaném v péči sdružení K.F.T.P. byl v průběhu festivalu dne 26. května 2012 v 9.30 slavnostně odhalen nový panel, který zachytil vývoj trampské literární soutěže o Zlatého Trapsavce od jejího počátku v roce 1971 až téměř do současnosti.

Jelikož jsem byla požádána být "odhalovací celebritou", koupila jsem si na to nový klobouk, a s Jerrym jsem vyrazili do Horního Jelení. Byl to dojemný šok, najednou uvidět mezi muzejními exponáty naše dávné mládí a celému panelu dominující dosud neznámý portrét zakladatelky trapsavecké soutěže Vlasty Briggi Štefanové. Před tím panelem jakoby se vyhodnotila podstatná část našeho života - co začalo třetí cenou v soutěži v roce 1972, skončilo přesně o čtyřicet let později ve funkci čestného hosta významného trampského festivalu. To není špatná kariéra.

 Měli jsme možnost prohlédnout si muzeum před otevřením, což se později ukázalo jako prozíravé, protože během dne tady bylo plno. Ve stanovený čas se muzeum otevřelo veřejnosti, dovnitř se nahrnuli zájemci, a nastalo slavnostní odhalování nových panelů. O hudební doprovod se postaralo legendární trampské duo z T.O. Blanice v Českých Budějovicích, a nezbytný projev zajistil  Jiří Fred Jedlička.

 Na první pohled se zdá být nemožné zachytit na malých plochách dřevěných panelů to nejdůležitější a nejzajímavější z různých činností na vandru nebo ze životních osudů známých trampů, ale tohle není pro tvůrce muzea problém, tohle je zvládnuto velice dobře, prostě se to umí. Zajímavé, přehledné a výstižné - to jsou určitě charakteristiky všech vystavených panelů. Je toho tolik, co je třeba přečíst, prohlédnout a obdivovat, například většina vystavených předmětů je z trampského hlediska nesmírně cenná už jen tím, že pochází ze své doby. Při odchodu z muzea se návštěvníkům plným dojmů a nově získaných historických znalostí do hlavy jistě už nic nevejde, kromě pocitu, že zajít do mobilního muzea byl vynikající nápad, a ovšem kromě informace, kudy k nejbližšímu stánku s občerstvením. Pohostinnost Horního Jelení, atmosféra festivalu a příjemné prostředí, správná muzika, všude samá kytara, kamarádi, které jsme určitě už někdy kdysi dávno viděli, a stánek nakladatelství Konvoj - tohle všechno se vzpomínkou na unikátní trampské muzeum hned tak něco nepřekoná. Když se k tomu připočítá dojetí z pohledu na usárnu Hanky Hosnedlové jako muzejní exponát - to se musí zažít. Samozřejmě, tohle všechno je srozumitelné jen pro dříve narozené trampy.

Mobilní trampské muzeum najdete na:  http://tramuz2.webnode.cz/

Trapsavecký panel byl instalován v sousedství trampských kreslířů,

a jeho součástí je  psací stroj, takový, na jakém mohla psát na začátku sedmdesátých let Zdeňka Čepeláková odpovědi čtenářům

rubriky "Z údolí a osad"...

Jiří Fred Jedlička informuje o muzejních novinkách, o trapsaveckém panelu a otevírá muzeum pro návštěvníky. Hned bylo u panelů plno...

Mobilní muzeum na jednotlivých panelech má velkou výhodu. Pro různé akce je možné přemístit a aranžovat jen potřebný výběr.

Tohle je opravdu pecka. Tři panely vypadající jako patchworkové deky obsahují dobové etikety konzerv, paštik, tavených sýrů, rybiček a nápojů (nepřeberně rumu). To byl další šok - v etiketách jsme vyhledali skoro celý náš vandrovní jídelníček před čtyřiceti lety! Bylo to jako cestovat časem. A trampské nádobí k tomu doplnilo blahé vzpomínky.

Milí spolupamětníci, pokud někdy budete mít příležitost navštívit tohle muzeum, tak ji nepromarněte! Něco takového najednou a pohromadě se potká jednou za život.

Porota ukázala, co umí, zdůvodnila, co se autorům nezdálo, a třicátý osmý Trapsavec je za námi. Porotovacím dozvukům se budeme věnovat v příštím vydání Trapsaveckého deníčku. Pokud by někdo měl zájem o vysvětlení, proč dostal při hodnocení zrovna tolik bodů, může napsat na rodocapsa@seznam.cz a ve vší důvěrnosti dostane odpověď. Je to jakási náplast na to, že zdůvodnění nebylo možné podat na trapsaveckém ohni.

Teď by si psavci měli oddechnout, užívat si léto bez tužky za pasem, ale nic takového! Správný psavec je ve střehu pořád. Pro dnešní radu je třeba mít po ruce sekeru, bude se osekávat...

Neobratnost autorova se nejlíp pozná při rozjezdu povídky. Autor se snaží nacpat do začátku povídky co nejvíc informací, hned uplatnit nějaké ty obrazotvorné fígle, donutit čtenáře, aby si hlavního hrdinu Kida oblíbil za každou cenu - a potom vznikne něco takového:

První paprsky slunce zářivou dlaní pohladily hladinu řeky, v níž se proháněly ryby a vlnilo se rákosí, kruh stanů jako poloviční prsten se nesměle dotýkal řeky, v dálce zahoukal vlak jako znamení nového dne o prázdninách, a v jednom stanu se jako housenka na cestě za nejlepším květem louky zavlnil spacák. Ze stanu jako motýl z kukly vylezl Kid, a s nadšením obhlížel to krásné ráno. Byl šťastný, že se může vydat na řeku s vodáky, kteří mu připadali jako dávní Argonauti plující za pokladem, jenž byl tvořen vodáckou poezií, kterou měl tak rád. Vlastně nejvíc poznatků o řekách získal, když ležel doma s angínou, a i přes zvýšenou teplotu si svět vodáků teoreticky zamiloval.

"Hola, Kide! Vyrážíme!" zavolala na Kida krásná dívka.

Kid se už nemohl dočkat až loď, kterou mu sehnal jeden kamarád, ten, kterého znal už od školy a který mu vždycky obětavě napovídal, odrazí od břehu a poplyne vstříc neznámému vodnímu světu, tak záhadnému a dalekému, ale nejdřív musel zabalit, ale neměl toho k balení moc, měl jen spacák, letní oblečení a osobní věci, třeba i kartáček na zuby. Se stanem mu pomohla ta krásná dívka, která se k partě připojila teprve včera, když se u táborového ohně poškorpila se svou partou, převážně dívčí, vzniklou na jedné škole. Vlastně to byly  dívky spolužačky, ale Kidovi vrtalo hlavou, proč se vlastně pohádaly. Znovu houkal vlak, když Kid konečně seděl v lodi a hleděl na řeku, kroutící se mezi loukami a lesy jako žížala, a slunce se třpytilo na hladině jako vzácné perly.

Co s tím? Vzít sekeru a osekat! A na začátek povídky napsat:

Brzy ráno Kid vyplul na řeku.  

A je to.

(Ukázka je smyšlená a nemá se soutěžními příspěvky nic společného.)

Ueska

Torzo minulých let

zaprášené vzpomínkami

s plátěným tělem sobotních

útěků.

V khaki posedlosti

s odleskem pomíjivé krásy

ohníčků strávených nenasytností

nedočkavého poznávání.

Zapomenutá ve své

ošumělosti

s dírami dávných tužeb

v koutě se krčí

jako tvé ideály

z dob zeleného mládí.

Hanka Hosnedlová

Canc na rozloučenou: 

"Proč trampujeme? Tato otázka se dá velmi dobře spojit s otázkou co je to tramping. Definoval bych to asi tak: Tramping je SVOBODNÉ JÁ V PŘÍJEMNÉM PROSTŘEDÍ."

-  Jožka z osady Kamarád, "Z údolí  osad", 1972    

Hlavní stránka