Bez Stanislava Zárybnického zvaného Houla nelze si žlutý čtverec Táborového ohně v časopise "Mladý  svět" ani představit. Houlovy básničky, povídky, drobné úvahy k zamyšlení, polemiky, z nichž největší ohlas si zasloužila ta o "slušných dívkách na vandru" se objevovaly ve zlatých časech Táborového ohně jako houby v lese když zapršelo. Jenomže to nebyly jen příspěvky psané a Houlou do Mladého světa osobně odeslané. On sám se dostával do žlutého čtverce nenápadně, a vlastně  nechtěně, na ilustračních fotografiích, které fotografující trampíři do časopisu posílali. Na ukázku jsou tu uvedeny obrázky možná nejpovedenější, pocházející vesměs ze sedmdesátých let:

- na tomto obrázku je zachycena scéna z putování po hraniční říčce Křinici. Poslední vzadu je Houla, prostřední brodič je Buldok.

Foto Šlaušek, 1977

- dívka řezající kmen je Rebel. Byla pověstná tím, že na vandr nosila bílou košili. Houla jejímu pilujícímu snažení shovívavě přihlíží.

Všimneme si Houlových bot, budeme je ještě potřebovat.

Foto Pedro

- spící kamarád je Houla, což můžeme dokázat nejen kloboukem (klobouk totiž mohl být vypůjčen a aranžován), ale především Houlovou turistickou obuví za spacákem.

- i když se to nezdá, tramp nabírající do plecháčku vodu z louže je Houla. Obrázek vznikl na potlachu "VBB", dne 26.září 1976. Potlach se konal na mosteckých Kypech a přinesl účastníkům zážitek na celý život. Inspirací potlachu byl známý trampský román "Ciggi". K tomuto památnému vandru po stopách literárních hrdinů Aple Roba a Daglese Bulda se v budoucnu ještě vrátíme.

Foto Jerry

Letos v únoru by Stanislav Houla Zárybnický oslavil padesáté deváté narozeniny. Podobně jako v minulých letech  vzplane na brdských Hřebenech vzpomínkový oheň.

Snad nejlepší Houlova fotografie je ta, která doprovodila roku 1974 v "Tvorbě" článek Pavla Kováře "Tramping a Trapsavec". Fotografie měla podtitulek "Houla v brdské boudě". Kopie výstřižku slouží jako ilustrace pro Houlův drobný text "Zrcadlo" z roku 1972.

Přijdeš domů z práce utahaný, dneska byla perná šichta, mistr tě naštval, kluci tak moc nepřidali, v očích máš ještě plamen autogenu, ruce samá jizva od ostrého plechu, v hlavě neklid, nervy hrají, koukneš se na sebe do zrcadla u dveří... no těbůh, vypadám jako nějakej starej utahanej chlap. Košile u krku škrtí, ústa se šklebí, a v duchu málem ještě nadáváš, a vtom mrkneš, vzpomeneš si, vždyť on je vlastně dneska pátek! A už všechno začne lítat.

Celta, deka, usárna, konzervy, chleba, nůž, ještě koření a takové ty maličkosti - mám všechno? Aha, lžíce - letí do kapsy připravené bundy. Strhnout košili, tesilky vyměnit za manšestráky, zelenou bundu, pohory, klobouk, popadneš uzdu, ještě sirky a hotovo, mohu jít.

Mrkneš do zrcadla a s uspokojením zjistíš, že vypadáš líp, spokojeněji, v očích hoří jiné plameny, zapomněls mrzutosti, boty už nedají pokoj, jedeš. A po cestě na nádraží ti dojde, že jsi v tom zrcadle viděl dvě rozdílné tváře, dva lidi. A je ti trochu dobře, že můžeš být tím druhým, a je ti trochu líto, že mnozí znají jen tu první tvář.

Houla, 1972

Musíme ještě jednou na návštěvu ke Šklíbě - nedá se nic dělat. Najdeme tu patchworkové zahrádky, Šklíbinu a Draculeinu. Na otázku, proč se vydat na výlet do země ručních prací, a ještě k tomu do divné tvořivosti, kde se nejdřív všechno sešije, aby se to mohlo rozstříhat a znovu sešít, je lehká odpověď. Způsobila to Draculeina patchworková flanelová deka, kterou zhotovila pro dražbu na jubilejní zlatokopecké akci na Hořina river.

Deka je nádherná, stylová a památeční. Podle Draculei totiž pocházejí středové čtverce deky z odložených flanelových košil. Výtečný nápad, hodný následování! Jistě má každá z nás doma hromádku trampských košil, odřených a obnošených, jak šel čas. Což takhle z těchto košil plných vzpomínek uzáplatovat patchworkovou deku a pak ji rozložit do trávy, povalovat se na ní, nořit se do vzpomínek a snít, zatímco nevypratelná vůně táborákového dýmu vypráví dávné příběhy... A kromě toho každý pořádný zlatokop nosí po boku na provázku stočenou patchworkovou deku, jak dokládá níže uvedený odkaz. Kdo by se nechtěl alespoň o víkendu stát zlatokopkou? Neváhejme s hledáním šicího stroje a špendlíků, ta deka je prostě nádherně inspirující!

Autor fotografií z internetu nebyl dohledán - snad v tomto případě promine.

Draculea (vlevo) představuje na Zlaté horečce své dílo. Nezbývá než obdivovat.

Draculeina patchworková zahrádka - zde

Opravdový zlatokop s patchworkovou dekou - zde

Právě probíhá dražba Draculeiny deky. Kdo by za ni nedal i to poslední?

Čas únorový, čas psavecký - blíží se letošní uzávěrka. Svědomitým psavcům dozrává kvalita příspěvků v šuplíku, machři ještě na stvoření díla ani nepomysleli - práce se posílají majlem, není nutné chodit na poštu, a nějaká ta hodinka je k dobru. Všechno se stihne, zvláště když se při psaní soutěžní povídky použije rada dvacátá čtvrtá, nazvaná

"Povídka od hlavy k patě"

Častokrát bylo slýcháno, že povídka nemá hlavu ani patu. Například zlobí se porotce na autora: "Tvoje povídka nemá hlavu ani patu!" Psavec uražen odpovídá: "Dyk má začátek a konec!" Porotce zalomí rukama a nazve autora beznadějným případem.

Málo z nás, kdo si osobně vyslechli oblíbený slogan kritiků o hlavě a patě, na místě hned pochopil co je jeho literárnímu dítku vytýkáno. A přitom se jedná o největší tajemství popisující způsob, kterým vzniká dobrá povídka. Prozrazení tohoto tajemství se hodí právě v čase trapsavecky předuzávěrkovém.

Aby měla povídka hlavu a patu, musí být o "něčem".  To "něco" se snadno a rychle získá povelem: "Řekni, psavče, jednou jedinou větou, o čem ta povídka je!"

"No, to je povídka," odpovídá psavec začátečník, "jak příde tramp k vohni, u vohně sedí krásná holka, a ten tramp už nejde dál, protože si myslí, že je tam sama, a vono to vypadá, že je tam sama, a tak si povídaj, no, a když se setmí a ten tramp  jako že na tom campu zůstane, a teď si myslí, že se daj s tou holkou dohromady, tak najednou příde k tomu vohni jinej tramp, kterej k tý holce patří, a ten první tramp by chtěl vypadnout, protože je mu hloupý zůstat u toho vohně celou noc s nima, když voni k sobě patřej, ale zase nemůže vodejít, protože by to vypadalo, že tam chtěl bejt jenom kvůli tý holce, tak celou noc se tam votravuje a ráno chce jít pryč, ale pointa je v tom, že voni dva se votravovali s ním a radši utekli dřív, a je to ponaučení, že na čundru se nemá rozhodovat podle toho, jestli je u vohně holka nebo tak."

"To nemá hlavu ani patu. Tak znova. Jednou jedinou větou, o čem ta povídka je!"

"Jo, já už vim!" raduje se psavec elév, kterému to myslí pomaleji. "Ta věta je správně takhle:

Tramp zůstane u ohně neznámé dvojice jen proto, že je mu trapný vodejít."

Tak taková odpověď je za plný počet bodů. Shrneme si to - kdykoli začneme při psaní povídky tápat, bloudit a zabíhat někam, kde se děj ztrácí a rozptyluje, odříkáme si hlavopatovou větu, a psaní se nám automaticky rozjede po správné koleji. Hlavopatová věta "o čem to je" by měla být tím prvním, čím při vymýšlení povídky začínáme, a máme ji i na nástěnce. Všechno další (postavy, popisy nebo i děj) se na hlavopatovou větu už jen nabaluje, a povídku tak napíšeme snadno a rychle. Třeba pár minut před uzávěrkou.

Zima

 Moréna hladí bílé stránky

co vítr svázal do desek

Vrány svůj černý poklesek

zapíší do písanky

Řeka sepnula své břehy

špendlíkem z ledu pojednou

jdou stopy jedna za druhou

té velké bílé paní Něhy

 Jaromír Juan Hlavatý

Juan na rádiových vlnách

Poslechnout si pár Juanových písniček, dozvědět se něco o životě, trampování a tvorbě známého básníka a muzikanta Jaromíra Juana Hlavatého může každý, kdo při cestách internetem zabloudí do archivu českého rozhlasu v Hradci Králové. Informace k pořadu:

REGIONÁLNÍ SCÉNA

s písničkářem, skladatelem a básníkem Jaromírem Juanem Hlavatým z Náchoda

- pořad byl odvysílán 18.1.2011

- délka 42 minut

http://www.rozhlas.cz/hradec/portal/

Archiv pořadů se najde přes levý sloupec s nabídkou "Sestavte si vlastní rádio z našich odvysílaných pořadů", a pak se nastaví příslušný den 18.1.2011

Canc na rozloučenou: 

"Je lépe bojovat holýma rukama, než být poražen při nabíjení pušky."

 -  Jiří Kulhánek, "Cesta krve"

Hlavní stránka