Patnáctý jubilejní ročník soutěže se pokusil vyřešit téměř nesnesitelný přetlak v obou kategoriích nad 23 let, které byly nově zavedeny v předchozím ročníku. Do této změny se kategorie dělily na začátečníky a pokročilé, ale toho rozdělení už pár ročníků předtím přestalo vyhovovat. Hlavně se nevědělo, jak stanovit kritéria, kdo je už pokročilý, nebo ještě začátečník. Členění podle věku s hranicí 23 let sice bylo správné, ale spojilo stálé jádro ostřílených soutěžících s nově příchozími autory, kteří se teprve pokoušeli ověřit  v soutěži svoje nadání. A takové rozvíjející se talenty hravě zadusávala a odrazovala zkušenost a znalost "řemesla" stálého jádra. Jen pro ilustraci - dříve v kategorii pokročilých od počátku soutěže mezi sebou soupeřilo zhruba třicet až čtyřicet autorů. V tomto roce jich v kategorii pro zkušenější psavce bylo 84! Pro nespokojence s tímto stavem byla zkusmo zavedena možnost nesoutěžního příspěvku, aby v kategorii nad 23 let vznikl větší manévrovací prostor pro nové talenty. Nesoutěžní možnosti využilo pět autorů, což nebylo málo. Skupina zkušených a mírně stárnoucích oceňovaných psavců, která pamatovala začátky soutěže a věrně ji provázela, se začala oficiálně nazývat "oldpsavci".

Patnáctý ročník byl posledním z těch pěti, které organizovali Belmondo s Víťou (převzali soutěž od Briggi v roce 1985). Pro budoucí roky se pořadatelkou stala Teta Věra.

Vyhlašovací oheň se konal v tradičním zářijovém čase na campu T.O. Idaho u Havlovic poblíž Červeného Kostelce, na břehu řeky Úpice. Byl krásný slunečný víkend, což je i na dosti špatných fotografiích patrné.

Odpolední seminář měl jednu nepříjemnou chybu - předem se nedomluvilo, jak bude probíhat, a tak porotci předpokládali, že to bude jako v minulém ročníku, t.j. že někdo z organizátorů přednese "hlavní referát" a pak se rozbředne obvyklá bezbřehá diskuse. Ale tentokrát byli porotci zaskočeni výzvou, aby se jednotlivě ujali slova, a vznikl malér, na jehož základě mohl Belmondo do Táborového ohně v Mladém světě napsat:

"Seminář (neboli povídání o psaní) se tentokrát nevydařil. Přímo na něm bylo konstatováno, že je nutná změna. Padlo několik návrhů (například konzultace jednotlivých porotců), a tak od příštího ročníku dojde asi ke změně programu sobotního odpoledne. Ze zajímavých bodů semináře lze připomenout spor o političnosti či apolitičnosti trampů a z toho vyplývající angažovanosti tvorby. Či vyjádření nespokojenosti s podobou Táborového ohně."

Je nutné připomenout, že v té době už rubriku Táborový oheň v Mladém světě nevedl Jan Dobiáš.

Podle zaujetí účastníků to vypadá, že seminář se vydařil...

... ale opak byl pravdou.

I když výsledky soutěže patnáctého ročníku zaznamenaly vítězství mládí, což způsobila teprve osmnáctiletá Anna Košíková z Brna, která získala Zlatého Trapsavce za báseň "Přiznání" a první místo v začátečnících za báseň "Blues svaté Anny",  vyhlašovací oheň se naopak věnoval vzpomínkám na uplynulých patnáct ročníků. Po zahájení  se postupně přednášely nejvýraznější vítězné práce z minulých období. Například Motýlovo legendární "Rekviem za Milicu", "Ontário" od Joe Jégra, Tapinina báseň "Ruku v ruce" nebo Houlův "Obchod". Za patnáct ročníků přinesla soutěž opravdu velice dobrou úrodu.

Originální, a už nikdy neopakovanou byla nesoutěžní dobrovolná přehlídka povídek a básní od autorů, tehdy už nazývaných "oldpsavci", kteří si svůj pocit z vítězství v Trapsavci  už vyzkoušeli a cen se dopředu vzdali. Sice to  vypadá podivně, vychloubačně, když se dopředu kalkuluje s oceněním, ale svoji logiku to má. Práce těchto "oldpsavců" byly zařazeny do sborníčku, a jsou k přečtení i na trapsaveckém webu u výsledků patnáctého ročníku. Je tedy možné porovnat, jak by asi vypadala situace v kategorii nad 23 let, kdyby oldpsavci vstoupili do soutěžního klání. Těžko by někdo z této kategorie mohl vystrnadit jména jako Kutloch, Tapi, nebo Ilona Pacovská - Ilka z Prahy - zvláště když poslali ne jeden příspěvek. Své samostatné kategorie se oldpsavci dočkali až v roce 1993.

Celý tento vyhlašovací oheň v roce 1989 provázela jakási nervozita, skoro víc než o literatuře se diskutovalo o vnitropolitické situaci. Do událostí po 17.listopadu zbývaly necelé dva měsíce...

Výsledky 15. ročníku soutěže na www.trapsavec.cz zde

- tohle byl ten ročník, kdy v porotě zasedl Juan a nemilosrdně nízko ohodnil povídku, v níž byl sněden pes. Od té doby se tradovalo, že kdo chce získat Juanovu porotovací přízeň, musí se v textu zmínit o nějakém psovi. Nesnědeném, pochopitelně.

- v tomhle ročníku získala Aťka poprvé cenu (3.místo v poezii nad 23 let) za báseň "Jabloním". Tehdy  ještě pod jménem Vlasta Zukalová z Rohle

- jedním z témat nepovedeného semináře bylo nalezení odpovědi na otázku, co by mělo být pro trampskou literární soutěž přednější - znalost spisovatelského řemesla a tím i kvalitnější soutěž, nebo amatérské neumělé psaní "trampským srdcem". Na tuto otázku se odpověď nenašla do dneška.

Canc na rozloučenou:

Snad ještě nejsem prošlej lhůtou

Ačkoli kouřím a kafe piju dost

Břicho si měřím mírou dutou

a vrčím, když mi berou kost

Ještě se umím porvat s kopcem

Za hezkou holkou se dvakrát vohlídnout

Jsem však už zvěří a né lovcem

Zvěří co hledá klidnej kout

                                   - Jaromír Juan Hlavatý, z básně "Záruční doba" 1989

Hlavní stránka