Hlavní stránka  

Canc na uvítanou:

 

"Žádný den není tak bezvýznamný, aby nestál za několik řádek zápisu, a že vlastně každý takový zapsaný den je jakousi "časovou konzervou" - nemůže být už nikdy zapomenut!"

- Jaroslav Foglar, "Kronika ztracené stopy"

 

Novoroční předsevzetí

 

Tak, jak jste na tom? Svedla vás silvestrovská půlnoc k pošetilým závazkům, o nichž po Novém roce  pojednávají zábavné rubriky v časopisech? Přestanu se flákat, naučím se něco užitečného, nebudu mluvit vulgárně - zavázat se nějakým novoročním předsevzetím se hodí ve chvíli, kdy nerozumného jedince žere svědomí z množství zkonzumovaného alkoholu, a jeho romantická duše touží po něčem méně přízemním, než je házet do sebe rum, levné víno a zase rum. Pokud hodláte něco ve svém životě zrovna od prvního ledna změnit, něco, co by uspokojilo svědomí i romantickou duši, začněte  psát deník!

Je to totiž úžasný pocit, zrovna prvního ledna otevřít zbrusu nový linkovaný sešit A5,  uhladit stránku dlaní a do první řádky vepsat datum 1.1.2009 s následným  popisem veselých silvestrovských prožitků.

Někdo namítne, že ho nebaví zapisovat, co měl k obědu, jestli bylo na obloze oblačno nebo zataženo, a že si v tržnici koupil nové ponožky. O tomhle deníky nejsou! Správný deník skrývá zápisky jiného druhu: myšlenky, zajímavé postřehy, popisy cest, mapky, výstřižky, kresbičky, záznam důležitých událostí, lisované květinky, vstupenky, osobní statistiky, fotografie, a ta podobně.

Dobré tipy pro vedení deníku:

- pojmenujte každý den podle prvního zajímavého zážitku. Například: "Den hvězdy nad střechou", "Den zpožděného autobusu" nebo "Den ztracené občanky" -  tím se každý ten den ozvláštní a hned tak nezapomene.

- vždy musíme počítat s tím, že se deník dostane do nepovolaných rukou. Jenom kolik románů a filmů čerpalo ze zápletky pojednávající o prozrazeném zápisu z deníku! Machři píšou deník tajnou abecedou, moudří ho píšou s nadsázkou, aby při případném prozrazení mohli demonstrovat humor.

- bližní nenazývejte jejich jmény, stačí nějaký kód nebo zkratka. Při prozrazení můžete vždycky tvrdit, že se jedná o někoho jiného.

- deník noste stále při sobě a při vhodné příležitosti si do něj pište. Dotěrné dotazy, co to smolíte, odbývejte vysvětlením, že máte  úkol z angličtiny.

- za starých časů se na první stránku deníku psávalo: "Kdo ten deník ukradne, tomu ruka upadne!". Toho se dnešní všeho schopný zvědavec sotva lekne. Vhodná by byla modernější forma vzývání karmy: "Kdo ten deník ukradne, tomu upadne mobil, a už ho nikdy nenajde!"

- deník zabalte do nějakého pěkného papíru - pokud ho začnete psát prvního ledna, hodí se obal z vánočního papíru, do kterého byl zabalen nejlepší dárek - city a nostalgie se zaradují. Pro tahání v taškách a žracákách je dobré pořídit i obal školní, igelitový.

- pro inspiraci a motivaci je dobré si přečíst knihu "Diář Mr. Beana", kterou vydal T-Press v roce 1994.

Ten, kdo si píše deníky třeba deset, dvacet let a plní jimi regály v knihovně, najednou zjistí, že jim nerozumí. Já jsem byl na téhle akci? Opravdu? A proč? Co jsem tam dělal? Kdo je ta dívka na fotografii vedle mne? A co znamenají tyhle šifry? Mozek si nevzpomene a nevzpomene a začne zmatkovat. Nevadí, ze starých zapomenutých zápisů v denících se alespoň získá pocit, že se něco dělo a život se jen tak nepromarnil!

 

Povídka: "Novoroční"

 

Jak na Nový rok, tak po celý rok," pravil Samotář Péťa a vystrčil zpod celty malíček, aby vyzkoušel sílu mrazu. Vedle spočívající spacák, za-chumlaný v igelitu a celtách, ani nedutal, jen z otvoru pravidelně stoupaly obláčky cigaretového dýmu.

„Odhad mrazu je: kolem mínus dvaceti stupňů," hlásil Péťa. „Co budeme dělat?"

Obláčky dýmu se zvolna rozplývaly v zasněžených větvích a neodpovídaly.

 „Budeme vůbec dneska vstávat?" zeptal se Péťa.

„Mně je dobře a teplo," ozval se ze spacáku dutý hlas Ringle Kida. „Já tu zůstanu. A není mínus dvacet. Já to tak tipuju na mínus dvanáct. Může bejt i jen na nule. Je zima a mrzne."

„S tím souhlasím, caballero. Je zima, sníh a Novej rok. Možná - pokud jsme nespali dva dny!"

Hovor byl ukončen. Nad dvojicí spacáků šuměl les a v dálce křičely vrány. Najednou se k přirozenému lesnímu ševelení přidal praskot větviček a vrzání sněhu. Samotář Péťa  vystrčil zpod celty jedno oko a spatřil prostovlasého trampa v plátěné bundičce a v polokeckách, jak se odhodlaně brodí zasněženým mlázím. Nyní i Ringle Kid přiložil jedno své modré oko k otvoru, z něhož před chvílí vycházel kouř, a tak se jejich spacáky proměnily v obludné jednooké housenky.

„Kdo je to?" podivil se Kidův spacák. Péťův spacák zahuhlal, že neví. Pak se radostně zavlnil: „Už to mám! Přece jak na Novej rok, tak po celej rok!"

Kidovo oko nechápavě mrklo.

„Je to votužilec! Chce bejt celej rok děsně votužilej!"

Kidovo oko zamrkalo na znamení, že už ví a souhlasí. Otužilý vetřelec se konečně dobrodil  na camp a ztuhlými prsty poněkud toporně rozdělával ohníček. Poté svlékl  bundičku, aby ji osušil nad ohněm, a skrčil se do klubíčka v popelínové rozhalence.

Ringle Kid se počal soukat ze spacáku. Vystavil na odiv oděv přezimujícího trampa, to je směs podvlékaček, tepláků a děravých svetrů. Kolem nohou měl namotaný obal kytary a na hlavě čepici mladší sestry. Samotář Péťa byl oblečen podobně, jen místo čepice použil kulicha s bambulí. Cizinec se na ně usmíval.

„Hele," prohodil jen tak nenápadně Ringle Kid, „není ti zima, když jsi tu jen tak nalehko?"

Otužilec ochotně připustil, že mu zima je.

„Tak co tu děláš?“

„Naši mi schovali věci, abych nemoh ject na vandr. Tak jsem si vzal, co jsem našel ve skříni. Chápete - jak na Nový rok, tak po celý rok! Chci bejt pořád venku!"

Péťa a Kid svlékali svetry.

„Vem si to," strkali mu je, „ať nezmrzneš!"

Společně se potom ubírali přes lesnaté kopce na vlak, až se ocitli na návsi pohádkově zasněžené vesnice. Stanuli před hostincem, z něhož vanulo příjemné teplo a vůně výčepu.

„Do hospody dneska nemůžeme," zesmutněl Samotář Péťa. „Jak na Nový rok, tak po celý rok!"

Ale Ringle Kid už stoupal ke dveřím a bral za kliku. S jistotou rozhodl:

„To už v poledne neplatí!“

 

 

 

 Trapsavcem

snadno a rychle

 

 

„Kdo je hlavním hrdinou?

Já nebo on?“

 

Máme v mysli jasně narýsován příběh, postavy se nemohou dočkat, až jim klávesnice vdechne život - ale autor váhá. Jaký druh vyprávění má zvolit? Jaký je zrovna pro tuhle povídku vhodný? Na výběr jsou tři základní formy:

- tzv. "ich forma"

Šel jsem na Smíchovské nádraží, ale kamarádi tam nebyli. To jsem ještě netušil, že trucovali a raději jeli na tramp z Hlaváče, aby mne nemuseli potkat. Ani jsem se jim nedivil.  Když jsem počtvrtý daroval nějaký cizí vesnický holce svou domovenku, šerifa to fakt namíchlo. Ale co je to za nápad, nechat vyšít domoviny ve tvaru srdíčka? Ať se tedy nikdo nediví.

- popisný způsob

Kid šel na Smíchovské nádraží, ale kamarádi tam nebyli. Zlobili se na něj tak, že raději jeli na tramp z Hlaváče, aby ho nemuseli potkat. Postupně čtyři domovenky Kid rozdal cizím vesnickým dívkám, aby si naklonil jejich city, a to osadníci neunesli. Ale Kid za potupení domovin nemohl - byly vyšity v podobě srdce, a tak neodolal.

- vlastní pohled vypravěče

Bylo mi ho líto, hnal se na vlak a kamarádi nikde. Raději jeli odjinud, aby se na něj nemuseli ani podívat. Ale na ně jsem myslel také s pochopením, vždyť to byly čtyři domovenky, které Kid jen tak rozdal, aby si získal srdce vesnických dívek. To je právě to - ty rozdané domovenky byly také ve tvaru srdce. Tak co měl Kid dělat?

 

 

Hlavní stránka

,