KLADEME A KLADEME (POŘÁD)

Promyšlené řazení slov ve větách pozvedne úroveň povídky vysoko nad prosté slohové cvičení...

TROCHU O TĚŽBĚ (SKORO ZLATA)

Metoda vedoucí k lepšímu psaní. Sice pracná, ale užitečná.

PŘIDANÁ HODNOTA NENÍ NAVÍC

Pokud chceme, aby si čtenář naši povídku náležitě užil, měl by znát prostředí, kde se příběh odehrává.

KÁDROVACÍ POSUDEK ŘEKNE VŠECHNO

Bez poznámek o postavách a kulisách se neobejdeme. Pomáhají udržet drobné informace jinde než jen v naší paměti...

ONIKÁNÍ JE MODERNÍ A ŽÁDANÉ. NEBO NE?

Píší tak skoro všichni autoři, i ti nejznámější. Není na té metodě nic zvláštního. Jenom je možná výhodnější ji nepoužívat...

PSANÍ LÍTACÍHO TEXTU

Víte, co je lítací text? To je takový, který čtenář přelítne  "jedním vokem", a ke spokojenosti mu stačí, aby věděl, kdo je vrah, nebo jestli se vzali.

JAK SE NÁM VINE NIT

Vinoucí se nití sešijeme k sobě napětí, čtivost a barvitost povídky.

Děj povídky, třebaže poněkud plytký, se tak stane originálním...

PRAVIDLO ČTYŘ PRVNÍCH VĚT

Začátek povídky je laso, vržené po čtenáři. Hlavně, aby nesklouzlo do nenávratna...

SEZNAMTE SE - PAN AUTORSKÝ (zákon)

Vládne všemu napsanému, tištěnému a vydanému. Ale jeho přátelství nezískáme snadno. Platí se časem stráveným v temných hlubinách úředních...

ŘÍKÁ SE TOMU ŽÁNR

Nevyhneme se mu. Žánr je základ zařazení povídky do literatury.

PRAVIDLO JEDNÉ VĚTY

Stanovit "jednu větu" je to první, co uděláme, když chceme napsat povídku.

OBRAZY A MYŠLENKY - CO S TÍM?

Čtenář je osoba, jíž je potřeba ve všem vyhovět - třeba tím, že se podrobíme čtenářskému způsobu vnímání textu...

POVÍDKA JE KDYŽ...

Na začátku je nutný popis povídky jako literárního útvaru - zavedení autoři mohou přeskočit!