Vytvořit
ve své mysli příběh pro povídku není nic těžkého.
To se odvíjí samo od sebe. Obtíže nastanou, když sedneme k notebooku
a převádíme myšlenky do textu. To už
není hra v představách, tady číhá
odpovědnost za čtenářův čas.
Autorská tréma se topí v přílišném
výběru zavádějících možností, odhodlání skomírá, slovní
zásoba v naší paměti se taky
nepřetrhne, a přitom na umístění každého
slova v každé větě záleží, jak čtenáře oslovíme, zaujmeme, a jestli
čtenář pochopí, co mu hodláme svěřit.
V takové počínající fázi tvoření se i vzdorně
osobitým autorům může hodit pár povzbuzujících řádek ...
SEZNAMTE SE - PAN AUTORSKÝ
(zákon)
Vládne všemu napsanému, tištěnému a vydanému. Ale
jeho přátelství nezískáme snadno. Platí se časem
stráveným v temných hlubinách úředních... |
ŘÍKÁ SE TOMU ŽÁNR
Nevyhneme se mu. Žánr je základ zařazení povídky
do literatury. |
PRAVIDLO JEDNÉ VĚTY
Stanovit "jednu větu" je to
první, co uděláme, když chceme napsat povídku. |
OBRAZY A MYŠLENKY - CO S TÍM?
Čtenář je osoba, jíž je
potřeba ve všem vyhovět - třeba tím, že se podrobíme
čtenářskému způsobu vnímání textu... |
POVÍDKA JE KDYŽ...
Na začátku je nutný popis
povídky jako literárního útvaru - zavedení autoři
mohou přeskočit! |