Píšeme povídky

 

Říká se tomu žánr

Co je to "žánr" se těžko vysvětluje. Snad obraz, který povídka "maluje", snad stejné prostředí s jinými povídkami, jednotně dodržovaná pravidla v obsahu povídky...

Zjednodušeně můžeme žánr popsat jako druh společného dějového vývoje, totiž co se stane s hlavní hrdinkou. Na konci se vezmou, nebo ji někdo zavraždí, nebo se stane královnou, nebo odletí do vesmíru, nebo po ní jde drak, případně ji potká něco veselého.

Příslušný žánr si určíme předem. Budeme psát fantasy, sci-fi, humor, dobrodružnou akci, horor, detektivku, krimi, civilní příběh ze života, pohádku nebo zamilovaný příběh? Vybereme si pěkně podle vlastní nátury a vkusu.

Jakmile se rozhodneme, nesmíme během děje žánr měnit. Nesmíme připustit, aby něžný zamilovaný motiv sklouzl do krutého dobrodružna, a na konci se zakvedlal hororem nebo snad děsivou sci-fi (případně obráceně). Náhlý zlom v žánru snášejí čtenáři nelibě. Zradu si zapamatují a k našim dílkům budou napříště přistupovat s nedůvěrou.

Není marné upozornit čtenáře na zařazení do žánru hned v první větě anotace.

Příklad:

Detektivní příběh nás zavede do třídy střední školy, kde došlo k vraždě neoblíbené učitelky. Podezřelí jsou tři - mlčenlivý ředitel školy, úlisný učitel češtiny, a pitvorně se tvářící školník. Jediné, co kriminálce pomůže v odhalování vraha, je podivně sestavený rozvrh hodin...

I když se autoři brání škatulkování, my se bát nebudeme. Jakmile si nás čtenáři do nějakého žánru zařadí, bude nám tam dobře, protože oni budou vědět, co od nás mohou čekat!

 

 

Zpět na hlavní stranu