|
Píšeme povídky |
|
Pravidlo jedné věty Pravidlo jedné věty nám určuje to první co musíme udělat, když se chystáme napsat povídku. Podle tohoto pravidla shrneme celý děj do jediné věty. Příklad: Do sebe zahleděná dívka po odmítnutí mladíkem svých snů přijde na to, že krása není všechno. „Jednu větu“ si zarecitujeme vždy, když se nám děj komplikuje a rozjíždí do stran. „Jedna věta“ dokáže vrátit rozpovídanou povídku zpátky mezi mantinely děje a přispívá k tomu, aby se příběh nedrobil do mnoha scén. Jakmile povídku dokončíme, ověříme si, jestli jsme „jednu větu“ dodrželi. Znáte výtky literárních kritiků, že příběh v knize nemá hlavu a patu? Právě jedna věta nám zařídí, aby se taková výtka nekonala. Protože pokud "jedna věta" zní nijace, nelogicky nebo zmateně, musíme počítat s tím, že celý příběh bude takový. A tomu se díky "jedné větě" hravě vyhneme. Příklad: Houbař jde do lesa, přemýšlí o tom, koho by chtěl v tom lese potkat, zjistí, že nemá košík, tak místo hledání hub jde do hospody, ale tam taky nikoho nepotká. Mantinely děje, psaveckou kázeň, hlavu a patu. To není všechno, co nám "jedna věta" může zařídit! Pokud ji trošku rozepíšeme, máme výstižnou skvělou anotaci.
|
