|
Píšeme povídky |
|
Psaní lítacího textu Lítací text je způsob psaní rychlý a snadný. S jeho pomocí se můžeme chlubit, že napíšeme román za tři neděle. Nikdo nám nic nevytkne, a redaktor v nakladatelství naši práci ohodnotí jako spolehlivou a ověřenou. Vhodné pro začátečníky, kterým jde o úspěch bez námahy. Nejlépe můžeme lítací text vysvětlit jako "odtud vezmeme kousek, odtamtud vezmeme kousek"... Chceme například rychle a snadno popsat situaci v mladé rodině, která se probouzí, snídá a chystá vyrazit do svých denních povinností. Scéna, kterou vlastní snad každá "rodinná" povídka. Tvořivý autor si pěkně pohyby a hovor postav promyslí, a pak píše o tom, že matka připravuje snídani podle jejího charakteru, přidá detaily prostřeného stolu, manžel se rovněž chová, jak mu další děj přikazuje, a děti jsou popisovány co nejvíc originálně. Rovněž počasí za oknem je dramatické, něco se rozbije, zhasne světlo - tvořivý autor i takovou nepotřebnou ranní scénu udělá nevšední. Kromě toho ví, že musí přidat událost, která děj posune dopředu. Zařadí příchod domovnice s důležitou zprávou. Lítací autor si jednotlivé scénky rodinného rána vypůjčí od archetypálních zvyklostí a z povídek jiných autorů. Uštvaná nevyspalá matka sotva stíhá, děti jsou nezvedené a zlobí, otec je sotva zmíněn, a kromě toho, že se matka těší na setkání s kamarádkami, se čtenář o průběhu ranního vstávání v rodině nedozví nic. Scéna se tudíž jeví nepotřebnou. Čtenář je na to zvyklý, lítá očima po textu tak dlouho, dokud nenarazí na něco zajímavého a původního. Jak už bylo uvedeno výše, "lítací" styl psaní je produktivní, oblíbený mezi autory, a trpěný čtenáři. Ale pokud si vybereme způsob psaní tvořivý, musíme mít na paměti, že se s každou scénou pořádně nadřeme. Čtenáři to možná ani neocení...
|
