Odkryté
tajemství "autorské
dílny"
 Nastal čas ukázat alespoň vzorky nově dokončovaných detektivních
příběhů Olivy Foglové. Jsou to následující tituly:
4. Srpnové bouřky
Když se začerná obloha a z dáli
zní hrom, přicházejí na kombajnéra, jehož před lety na poli
zasáhl blesk, podivné choutky. Stačí vzít těžkou lopatu a vydat
se na lov do chatových osad. Chataři se loví dobře - ale mají
tam Olivu Foglovou. Když na výletě pejsek Vacínek přinese ze
skalní průrvy botu ubohé oběti, Oliva hned ví, kolik uhodilo…
5. Chlebíček s majonézou
Mrtvá stařenka z invalidního
vozíku mezi balvany na říčním břehu, zrovna když na plovárně
probíhá letní módní slavnost a Vacínek je pověřen převáděním
rozkošných psích oblečků. Jak přesvědčit kapitána Krouckého, že
pachatelem je někdo jiný, než tichá nenápadná švadlenka, která
se k činu obětavě hlásí? Úkol jako stvořený pro Olivu Foglovou…
Jednou v
podvečeru se Oliva a docent Jeřábek sešli před První hlídkou
u venkovního stolu na chudičké chatařské
večeři. Oliva schovala zbylé krajíčky do ubrousku (ještě
poslouží jako topinky opečené nad ohýnkem) a na
plynový vařič dala vařit studánkovou vodu. Jeřábek si přitáhl
popelník, a vzápětí začal cigaretový dým
vyplétat do větví alpské borovice obrazce chatařské magie,
vhodně doplňující kulisu okolní usínající krajiny. Nahoře ve
svahu, nad střechou První hlídky, zářila mohutná stěna
skalního ostrohu Chlumu jako filmové plátno promítající příběh
zapadajícího slunce. Byl to dárek stvořený pro snivé povahy,
zabalený do mlhy v údolí, zdobený
dekorací bílé hvězdičky nad pásmem západních kopců, a k dokonalosti
dovedený vůní právě zalévané kávy.
Brzy Oliva
přinášela další hrnky, protože na večerní táčky dorazil od
vedlejšího srubu malíř Jan Kotík a zastavil
se tu hromotluk Tóňa z chaty U pistolníka.
Tomu končila dovolená a chtěl se s osadníky
rozloučit, než za pár dní zase přijede na víkend. Tóňa se
vlastně jmenoval Evžen Bretschneider, ale o tom
se nevědělo.
Jeřábek se
k němu otočil s výčitkou:
„Co to bylo,
Tóňo, včera u tebe v chatě za řev? Chtěl jsem zajít, ale musel
jsem nanosit vodu než padla tma.“
„Kamarádi
z dolní osady vybírali dobrodružné sešity ke čtení,“ odpověděl
Tóňa, „a trochu se zdrželi.“
„Zdrželi? Do
noci? S takovým řevem?“
Celá ukázka
Její spěch neunikl pozornosti
osadníků, kteří si povídali nahoře před srubem Oklahoma.
Majitel srubu, Doc. Phdr. Ivo Jeřábek, Csc, postával bosý na
prknech verandy oděn do ranního negližé chatařů ze Staré osady,
lokty se opíral o zábradlí, v jedné ruce hrnek s kafem, ve druhé
cigaretu, a vykláněl se nad pěšinu, kde postávali starý kovboj
Střecha, Harry ze Zapomenutého ranče, zálesák Calvera
s vlčákem a hromotluk Tóňa z chaty U pistolníka. Ti
všichni se pod verandou zastavili, i když každý s jiným
posláním. Kovboj Střecha se vracel z houbařské výpravy, Harry
před hodnou chvílí vyprovodil svou ženu pod kopec k Lázeňským
domům, zálesák Calvera byl se psem na procházce a hromotluk
z chaty U pistolníka šel jen tak kolem.
Někdo hodil do placu otázku:
„Kam Oliva pádí tak zběsile?“
Odpověděl Harry, znalecky
a s nadhledem v hlase:
„Běží do Lázeňských domů. Skoro
pozdě, řekl bych. Ženský z naší osady co mají malý psiska tam
dneska dopoledne s mojí ženou nacvičují módní přehlídku pro
pejskaře. Chudinka moje žena, má z toho trému, ani spát nemohla.
Dovedl jsem ji až k Lesnímu baru, sama se v lese bojí, a byl
jsem rád, že jsme nikoho nepotkali. Vlekla ranec a já vedle ní
kráčel jako pán. Ty řeči, kdyby nás někdo viděl, že nejsem
gentleman! Ale já povídal: ženo, ponesu ten ranec, do lázní jsou
to tři kilometry - ale ona že ne. Že mi vzácný náklad nemůže
svěřit, že bych ho ztratil, upad s ním do bláta, nebo bych jí
utek a zapomněl ho v hospodě.“
„Jaký vzácný náklad?“ zajímal se
Jeřábek.
Celá ukázka
Příslušná
inspirační nástěnka...
|
