|
Noc splněných přání - 4. pokračování
Chlebíčky jsou už skoro hotové, ale není je kam dát. V kuchyňce každý pohyb hrozí, že shodí na zem tácky s jednohubkami. Odněkud hraje rádio. Drahuše povídá a povídá. Tentokrát jde o zaměstnání. Drahuše je v domácnosti, ale uvažuje o nějakém úvazku, až Karolínka začne chodit do školy. Chtěla by něco intelektuálního. Karel pro ni nemá pochopení. Nabídl ji, aby vypomáhala v samoobsluze. Sylva přikyvuje na všechno, co švagrová říká. Tak nechtěně kývla na konstatování, že s Karlem je to těžké. Jako by věděla o co jde. Povzdech už to s Karlem nejde dál, Sylvu překvapil a znejistěl. Karel se ženil, když mu bylo dvacet šest. Drahuši bylo stejně. Na jejich svatbě Sylva nechtěně zaslechla otce, jak ve společnosti důvěrných přátel charakterizuje svou nastávající snachu. Smál se a říkal, že Drahuše okouzluje naivitou a omračuje hloupostí. Sylva věřila, že to tak nemyslel. Matka vedle něho připojila povzdech ty bys našel vhodnější manželku pro klacka, který mluví o práci tak dlouho, až se unaví a musí si jít lehnout? Tím ovšem myslela bratra Karla. Otec i matka drželi sklínky s vínem. To je snad omluvilo. Ale Sylva od začátku tušila, že takhle nějak to u Karla a Drahuše chodí. Z kuchyně se pohoštění začalo nosit do velké světnice. Ve světnici je krb, a proto se neříká „světnice“ nebo „obývák“, ale „krbovna“. Tak tedy krbovna je už připravena na mejdan. Karel přesunul dlouhý stůl k lavici u zdi, kolem stolu nastavěl všechny židle a sedačky, co se daly v chalupě posbírat. I ty zahradní. U krbu stojí křesla od televize, ta sama je v koutku decentně přikrytá, aby nepřitahovala pozornost. Přikrývka má odradit nespolečenské typy, aby místo veselí v kruhu přátel nepustily silvestrovský pořad. Před krbem je volný prostor, jemuž vévodí hifi věž. Bude se tančit. Ještě že na to Sylva pamatovala a přibalila do batohu střevíčky. Sylva připravila ubrousky, do misek nasypala mandle, slané tyčky, a už se ke stolu žene Drahuše se sklenkami. Chlebíčky, jednohubky, silvestrovské dekorace jsou všude, kam se vejdou, a pod stropem v průvanu povlávají papírové řetězy. Za okny krbovny je stále ještě vidět sníh a břeh potoka, i když slunce zapadlo. Na Sylvu padl zvláštní pocit lítosti. Poslední den starého roku! Nedalo jí to. Musí ven. Oznámila švagrové, že se hned vrátí a vyběhla nahoru do kamrlíku obléknout bundu a kozačky. Zbytečně si mobil uložila do kapsy a sešla dolů. Všimla si, že v oknech zůstaly od Vánoc (zřejmě předminulých) suché smrkové větvičky, a napadlo ji, že sežene čerstvé. Sylva vyšla před chalupu. V údolí se stmívá, jen zbytky růžové barvy se lesknou nahoře na vrcholcích stromů. Vzduch voní lesem a zimou, po kuchyni páchnoucí křenem a česnekem je to svěží a příjemné. Sylva se vydala proti proudu potoka dál od chalup. Našla padlý smrk, nalámala větvičky, a přidala k nim pár šípků, které si držely rudou barvu. Za potokem na severní straně údolí se už slaví. V hloubi stromů se mezi chatami ozývá křik, a někdo se tam motá s lampionem v ruce. Ten svah je samý stín, studený a vlhký. Přesto se tam víc stavělo, možná proto, že les za potokem je houbařský. Les na jižní prosluněné straně, kde je Karlova chalupa, je samé kamení a náletové porosty. Jedna věc Sylvě vrtá hlavou. Proč byl na silvestrovskou oslavu pozván inženýr Brázda, oklamaný manželkou umělkyní. Opravdu jen kvůli Sylvě? Osadníci z obou břehů potoka se spolu nestýkali. Jak a proč to vzniklo, po tom nikdo nepátral. Možná proto, že břehy nespojoval pořádný mostek. Vždycky tu byla jen lávka ze dvou klád, kluzká a hrbolatá. Nebylo nutné přecházet. Po obou březích vedou cesty do vesnice, z Máčkovic strany dokonce zpevněná asfaltka. Na slunečném mělkém břehu se chalupařilo, zahradničilo a hrál se volejbal. Na severním vysokém zarostlém břehu se chatařilo, shánělo dříví na táboráky, hrálo na kytary a tropily se skopičiny. Pozvání „zápotočáka“ na mejdan na Máčkovic stranu bylo zbytečné a nezvyklé. A odkud Drahuše vzala o tom člověku tolik informací? Sylva se smrkovými a šípkovými větvičkami v náručí se blíží kolem plůtku zabořeného do sněhu k chalupě. Ta září osvětlenými okny a světýlky kolem dveří, jako všechny chalupy vzadu v údolí a nahoře ve stráni. Ještě je díky bílému sněhu u potoka znát cesta, ale za pár minut se údolí ponoří do temnoty. Před chalupou halasí Karel a na někoho mává. Přibíhá k němu velký černý pes a poskakuje kolem. Za psem přichází muž z restaurace. Ten, co se nesmál a vypadá jak z reklamy. Mluví s Karlem. Bratr Karel rozhazuje ruce, něco vykládá, vypadá to, že popisuje architekturu údolí. A že je co popisovat. Všechny chalupy jsou roubené a zachovalé. Blíž k potoku je jedna, která má ještě původní vyřezávaný štít. Máčkovic chalupa má podobný štít, ale už to není originál. Karel přestal mávat rukama a ukazuje do dveří naší chalupy. Sylvě se zastavilo srdce. TENHLE je Brázda? Sylvě se srdce hbitě rozbušilo a přichází akce. Rychle výraz - lehký úsměv. Pár frází na začátek neviděli jsme se? Nevzpomínám si, pane inženýre. Vy jste ta slečna, co chtěla zahřát! Tohle raději ne. Znovu Máte krásného psa, pane inženýre Brázdo. Nekouše? Tohle je dobré. Sylva je připravena. Muž z reklamy se s Karlem loučí, volá na psa a odchází dál podle potoka do tmy. Sylva jeho odcházení sleduje nechápavě. Tohle není kandidát na sňatek inženýr Brázda? Představivost už zase Sylvu obelhala. Odkud se vzala myšlenka, že zrovna na Silvestra ji potká taková osudová náhoda?
|
