|
Chlebíček s majonézou - 9. pokračování
8. KAPITOLA
Po poledni se lávka přes řeku prohýbala k hladině, jak ji zatěžoval průvod poříčských paní a dívek, směřující na občanskou plovárnu u Lázeňských domů. Rovněž chatařky z Nových osad se nedaly zahanbit a dostavily se v ohromném počtu. Lépe řečeno, v úplném počtu. Tak veliká módní událost, přístupná veřejnosti, ještě v Poříčí nebyla, a žádná žena z města, ani z celé rekreační oblasti, nesměla chybět. Deky, židličky a skládací křesílka zaplavily plochu trávníku, a přelidněného ruchu, zmatku a křiku bylo až příliš. K nebývalému zájmu o Slavnost letní módy přispělo vedle slunečného počasí i podnikatelské nadání lázeňské ředitelky. Vstupné na soutěžní odpoledne a zároveň večerní přehlídky profesionálních návrhářek stanovila nezvykle nízké, a do stínu starých jilmů umístila další lákadlo - výprodej sezonního zboží. Několik stolků tam nabízelo levné letní šaty, plavky, plážové doplňky a tašky, sluneční brýle, bižuterii, slámové klobouky a kdo ví, co ještě. Paní ředitelka myslela i na občerstvení. Jídelní a nápojové stánky seřazené kolem převlékárny řídila taktovka hotelové restaurace, a obležený gril se činil do úmoru. Odpolední program Slavnosti letní módy začal s půlhodinovým zpožděním, ale ani se to nepoznalo. Přehlídky místních švadlenek doprovázel potlesk, silnější v místech, kde se rozkládaly deky a židličky příbuzných té či oné autorky modelů. Převládaly jednoduché šaty s rafinovanými ramínky, všelijaké kostýmky s krátkými rukávy, a ve větříku se nadnášející lehounké haleny ve fantastických barvách. Místní modely předváděly dcerky, kamarádky a sestřenice krejčových, a to s grácií odkoukanou z televizních pořadů. Dvě klopýtly a jedna na koberci upadla, ale všechno dobře dopadlo. Produkční Bobi splnila slib a na závěr nechala předvést celou kolekci z kufru Svatavy Kábrlové. Potlesk plovárny při téhle přehlídce byl nejsilnější, a nebylo divu – placené modelky v tom „uměly chodit“, a nápaditost, krajky a modrobílý styl dávných koupacích oděvů získaly obdiv nejen v publiku, ale i v bílém stanu, kde všechny modely po přehlídce zmizely do tašek modelek a produkčního týmu. Ostatně počítalo se s tím, že cílem Slavnosti letní módy je udat neprodané zbytky z návrhářských dílen. Pak nastala chvíle, kdy komentátor, bez oddechu halekající do mikrofonu, se rozzářil ještě víc a oznámil kolekci psích oblečků Harryho ženy. Plovárna zbystřela. Protože se odpolední stíny dloužily, nad předváděcím molem se rozzářila světla. Ve stanu za oponou byly připraveny čtyři dívenky v šatečkách od Harryho ženy, na vodítkách držely oblečené psíky. Jako kapitán mužstva tu hrdě na bílých nožkách stál Vacínek, za ním rovněž bílý bišonek, a dva další pejsci ze Staré osady kontrastně tmavší barvy, u nichž původ rasy nebyl jednoznačný. Ale všichni psí krasavci. Podle seřazených dívenek přecházela inspicientka, brýle na hrudi zavěšené na krejčovském metru. „Jak jsme se to, holky, učily na zkoušce. Lidi se nemají dívat na vás, ale na ta zvířátka. Žádný úsměv, na nikoho nemrkejte, oči zaměřte na obzor, nezúčastněný výraz do obličeje. Jakoby tam venku nikdo nebyl. Psy si držte u pravé nohy, to jsme si na zkoušce říkaly. Hezky zvolna podle tempu psích nožiček, na konci mola zastavit, postát fotografům co napočítáte do pěti, klidně o trochu dýl, držet psa u nohy, potom ho provést do otočky a pomalu se vracet. Pomalu nebo rychle, abyste se míjely s další holčinou uprostřed mola. Musíte dělat, že ji nevidíte. Jo, a kdyby pes nějak zlobil, hezky pomalu se sehněte, zdvihněte ho do náruče a neste na rukách. Ale tak, aby do publika byl otočený obleček. Snad jsem na nic nezapomněla. Slyšíte? Hlasatel nás uvádí. Připravte se! První holka k oponě! Teď! A s pánembohem vykroč! Hlavu vzhůru! Nepovoluj vodítko!“ Jakmile se před oponou objevila první dívenka v karnevalové masce kouzelné víly s pejskem nastrojeným jako lesní skřítek, plovárna zaburácela, a nadšený potlesk už neutichal. Fotografové na konci mola se začali plazit po koberci, aby měli záběry psíčků a malých dívenek co nejlepší. Přehlídka probíhala jako na drátkách. Dívky vycházely jedna za druhou, míjely se správně uprostřed a vracely se za oponu bleskově převléknout podle vypočítaného časového plánu. Pejsci je bedlivě poslouchali, jako by tušili, že jsou oslavovanými celebritami, a nesmí si to vzdorem nebo štěkáním pokazit. Ve stanu bylo dusno a nervozita k zbláznění, měli k převlékání jen koutek u plátěné stěny za věšákem s označením VYŘAZENO, ale Harryho žena znala každý detail oblečků a dokázala oblékat dívenky i pejsky zručně a rychle. I tady paní produkční splnila slib daný Olivě, a propůjčila Harryho ženě placenou modelku. Závěrečné defilé mělo patřit kabátkům pro slavnostní společenské události. Zvukař, který do té chvíle provázel psí přehlídku veselými „poskakovacími“ melodiemi, začal zběsile točit knoflíky na pultíku. Osvětlovač přijal domluvené gesto komentátora a v souladu se zvukařem změnil scénu. Ženský dav na trávníku plovárny byl nejdříve oslněn bělostnými svatebními motivy, promítanými na stanovou oponu, potom zazněl burácivý svatební pochod, opona se doširoka otevřela, a na molo vystoupila nevěsta v nadýchané svatební róbě a v závoji poněkud skrývajícím vlasy (byly už upravené na přehlídku k plavkám). Místo kytice svíraly bílé rukavičky psí vodítka. Před bílou róbou na celou délku vodítka kráčel Vacínek v černobílém oblečku ženicha s modrým motýlkem, a vedle si vykračoval bílý bišonek v šatičkách nevěsty, což naznačovaly volánky ze saténu zdobené perličkami. S nevěstou vyšly na molo družičky a zbývající pejsci v oblečení svatebních hostů. V té chvíli plovárna udělala nadšené a bouřlivé „ÁÁÁCH!“, bylo to slyšet přes řeku až k nádraží.
|
