|
Chlebíček s majonézou - 10. pokračování
Závěr defilé šestadvaceti psích oblečků byl velkolepý. Dívenky vylákaly zdráhající se a dojatou Harryho ženu před oponu, jako dárek jí předaly plyšového jorkšíra s červenou mašlí, a uznalý potlesk plovárny za báječnou zábavu nebral konce. Utichl později, když k mikrofonu přistoupila ředitelka Lázeňských domů. Podle rozhodnutí poroty vyhlásila vítězku soutěže o třítýdenní stáž v prestižním pařížském krejčovství. Po úspěchu modrobílého koupacího oblečení z dvacátých let všechny dámy v publiku čekaly, že to bude Svatava Kábrlová. To se také stalo. Oznámení o vítězství Svatavy provázel potlesk souhlasný, kromě ostrůvků na dekách, kde posedávaly příznivkyně ostatních místních švadlenek. Svatavě to nepřály a tvářily se zklamaně.
9. KAPITOLA
Odpolední slunce kleslo mezi větve jilmů, a stíny hotelových střech se dloužily bez ostychu. Blížil se podvečer. Přestávka na přípravu světel pro hlavní část programu Slavnosti letní módy měla trvat jen krátce, ale protáhla se. Zvukař do přestávky nasadil country hudbu, což se k odpočinku na dekách a chatařskému okolí Lázeňských domů velice hodilo. Jak Harry v pátek předpověděl, kolem kruhového pultu venkovního grilu nebylo k hnutí. Naleštěný plech grilovací skříně se pod množstvím cákajícího omastku přestal lesknout, a z hotelové kuchyně nestačili přivážet čtvrtky do grilovací směsi naložených kuřat. O ně byl největší zájem. Také o smažený sýr, hranolky, klobásky a bramborák. Právě vedle grilu si docent Jeřábek postavil velitelský stan v podobě dřevěné barové stoličky. Řadící se fronta zákaznic odsunula stoličku i s Jeřábkem ke skladišti prázdných pivních soudků, odkud měl sice lepší výhled, ale žádný styk s občerstvením. O přestávce se u grilu objevil Tóňa. Přes ženské hlavy si vydobyl dvě piva. „Jak to u vás vypadá?“ zeptal se Jeřábek. „Žádný vetřelec?“ S jistotou očekával, že osadník spustí protest, že přehlídka psích hadrů už byla, a tudíž by mohli nechat hlídkování a odsunout se do otcovské náruče Lesního baru. Znepokojující bylo, že Tóňa měl ve tváři zvláštní jas, který se nedal vysvětlit jen levnou touhou po útěku k pořádné pípě. Tóňa překvapil. Se vší odpovědností prohlásil: „Máme s parťákem sektor pod kontrolou. Žádnej živel nepatřičnej se nevyskytuje. Hlídka naproti postává hned za druhou řadou židliček pro hotelový hosty. Žádný rušení prostoru. U fotografů taky klid. Ti by každýho cizáka z jejich záběru vyštípali.“ Potom tišeji dodal: „Dal jsi nám dobrej úkol, Ivo, a hlavně to označení modrou páskou. Ženský si myslej, že jsem technickej pracovník od přehlídek. Jsem obdivovanej! Jedna pohledná buchtička chtěla, abych se jí podepsal do výstřihu.“ „Máš být ve střehu, Tóňo! Za chvíli to začne. Nastane naše chvíle!“ Současně s posledními docentovy slovy spustilo ozvučení plovárny předehru první přehlídky, a opona se zavlnila. Tóňa chvatně vypil jedno pivo a se druhým pádil za kamarádem na určené stanoviště. Ještě se stačil podívat na Střechovo triko, jestli své místo u mola mají zabrané správně. Burácivá hudba podtrhla atmosféru, a po molu se zamíhala světla. Kolekci první návrhářky přivítal potlesk jen tlumený. Ženské publikum vytušilo, že uvolněná rozjařenost letního odpoledne skončila, a přišlo opravdové divadelní a světelné okouzlení. Pocit, který podchytil přítomná ženská srdce. Jen málokteré se předtím mohlo rozbušit zážitkem z takové chvíle. Vysoké štíhlé postavy modelek pronásledované světelnými záblesky reflektorů se vznášely nad molem jako bytosti z jiných světů, jejich pohyby, vypočítané, ladné, až taneční, připomínaly klasický balet, a příliš vysoké tenoučké podpatky jim v nadpozemském vznášení pomáhaly. Profesionální část programu Slavnosti letní módy zahajovala kolekce, v níž převládaly všechny možné způsoby zavinovacích sukní z jemných látek určených na mořská pobřeží. Takových látek, co při každém kroku pluly kolem štíhlých lýtek jako mlžná tříšť rozbouřených vln. Kolekce byla předvedena. Šest modelek za zvuků jásavého pochodu prošlo závěrečným defilé, a návrhářka v prostých černých šatech s blyštivým náhrdelníkem byla odměněna kyticí od ředitelství lázní. Další návrhářka představila letní šaty z bílého hrubého lnu, většinou propínací, v safari stylu s množstvím korálků, ozdob a cingrlátek. K tomu plátěné klobouky s dlouhými šálami, povlávajícími daleko za každou modelkou. Tady se fotografové na konci mola vyřádili. Šály z klobouků vytvářely při otočce ladné kruhy, podporované větříkem od řeky. Kolekce sklidila zasloužené ovace, návrhářka se přišla představit do záře největšího reflektoru a dostala kytici. Spiklenci ze Staré osady, číhající na manžela paní produkční, vybaveného touhou po pomstě a kuchyňákem, se při obou přehlídkách nudili. Představovali si slavnost jinak, než že oblečená hubená slečinka půjde tam a zase zpátky. Dočkali se. Komentátor laškovně ohlásil promenádu v plavkách, a nastoupila kolekce třetí návrhářky. Tentokrát silně plážová. Jakmile se opona rozhrnula, a na molo vstoupila první modelka v bikinkách, byla přísaha, kterou dopoledne spiklenci složili do rukou docenta Jeřábka, roztrhána, pošlapána a hozena do košů ke zmačkaným kelímkům. Kdo by se divil.
|
