|
Chlebíček s majonézou - 7. pokračování
Svěřila mu ho Oliva Foglová, když se v pátek odpoledne vrátila na osadu z nácviku přehlídky psích oblečků. Dorazilo s ní umíněné rozhodnutí, že koupací modely Svatavy Kábrlové se v sobotu na plovárně předvádět budou, navzdory zatčení švadlenky pro přiznanou matkovraždu. Oliva ani na vteřinu neváhala, že způsob vymyslí docent Jeřábek. Oliva snadno přesvědčila Jeřábka, že nemohla jednat jinak, než dát prostor zarputilé umíněnosti. Přitom k rozhodnému činu už bylo nakročeno - po zdrcujícím odmítnutí Oliva opustila místo činu a zamířila na plovárnu, kde stále probíhaly promenádní zkoušky. Oliva vyhledala paní produkční, odvedla si ji stranou a položila otázku: „Stále potřebuješ moji pomoc, Bobi? To znamená spolehlivě zajistit, aby přehlídky proběhly bez zásahu policie, a ředitelka lázní se nedozvěděla o chystaném útoku tvého manžela na modelky?“ Bobi zazářila. Věděla, že si to Oliva rozmyslí a nenechá ji trčet na holičkách. „Dvě podmínky,“ řekla Oliva, „Budu trvat na jejich splnění.“ „Přej si co chceš,“ ochotně souhlasila Bobi. „Za prvé - tady někde v hromadách balíků máte kufr se jménem Svatava Kábrlová. Jsou v něm uloženy modrobílé koupací soupravy. Přeji si, abys je zařadila do soutěže o Paříž, přestože švadlena nemůže být z vážných důvodů přítomna. Přeji si, aby ses osobně postarala o modelky a všechno, co bude k přehlídce potřeba.“ „Zajistím,“ přikývla produkční. „Za druhé - poskytneš nám na závěrečné defilé psích oblečků profesionální modelku do svatebních šatů. A nebudeš nám nic účtovat.“ Bobi se souhlasem váhala. „Přijelo ti sedm modelek,“ povzbudila ji Oliva. „Jednu modelku nám na oblečení, česání, líčení a předvedení uvolnit můžeš.“ „Mám nasmlouvaných šest,“ namítla produkční. „Nevím, kde by se tu vzala sedmá holka.“ Ale i s druhou podmínkou byla Bobi svolná, a domluvily se. „Tak, Vacínku,“ řekla Oliva psíčkovi, „nejdřív zajdeme na pozdní oběd do Lesního baru, a pak musíme přesvědčit docenta, aby nám vymyslel, jak splnit závazek vůči Bobi. Nemám nejmenší tušení, jak to provést.“ Tohle všechno, a ještě předchozí hovory s Bobi za hotelem a se Svatavou v kůlně se docent dozvěděl se všemi drobnostmi, zatímco v Oklahomě se připravovala káva, a pro návštěvu na verandě čekalo proutěné houpací křesílko. Jeřábka případ ohrožené modelky nadchl. „Shrnu si to,“ řekl, když provedl analýzu děje a podrbal Vacínkovi zádíčka. “Máme zklamaného nešťastného manžela, který touží zničit kariéru své ženy a dostat se do kriminálu. Podle údajně podstrčených anonymů to hodlá udělat jako v jistém kriminálním filmu, kde vrah nečekaně vyskočí na přehlídkové molo - říká se tomu tak? - a protne procházející modelku poctivým kuchyňákem. Ten film jsem viděl. Proto vím, jak se na zklamaného nešťastného manžela připravit. Na chvíli se odmlčel a pak připojil: „Ředitelka Lázeňských domů neholduje riziku. Je příliš opatrná. Kdyby jen prstíčkem zavadila o zprávu, že přijíždí zklamaný manžel Kortýz s kuchyňákem, venkovní soutěž domácích švadlen na plovárně by zrušila. Může si to dovolit, na plakátech je oznámeno, že soutěž se koná jen za příznivých podmínek. Profesionálky by si to odbyly v hale hotelu „U vody“ jako minule. Těžko by se obyčejný pan Kortýz dostal ke vstupence na luxusní dámský podnik.“ Oliva s Jeřábkem si dopřáli turka s cigaretou na verandě Oklahomy, zatímco v okolních srubech vrcholil čas pátečních příjezdů na osadu. Čas čerpání vody ze studánky, vítacích křiků a otevírání okenic. Ještě před západem slunce pobíhali po Staré osadě poslové, zvoucí všeho schopné osadníky na sobotní dopoledne do zříceniny hrádku. Že se ve sklepení bude konat schůze spiklenců. Jeřábek mohl schůzi uspořádat na pohodlnějším místě, ale to by postrádalo tajemné spiklenectví. Náročnou akci na záchranu „Slavnosti letní módy“ docent naplánoval s talentem vysokoškolského stratéga. Ale nyní, když před ním ve sklepení postával namačkaný hlouček, pochopil, že nejtěžší bude kamarády k akci „Kortýz s kuchyňákem“ přesvědčit. Úspěch plánu hatilo pomyšlení, že osadníci se příliš těší na Mrazíkův oslavovací mejdan v Lesním baru, a docentovy záměry se jim do hlavy už nevejdou. Chatařská mužská zábava měla začít za pár hodin. Někteří osadníci toužebně pohlíželi ke světlu ve vchodu do sklepení a rádi by z docentova dosahu zmizeli. Jeřábek zjednal ticho a začal mluvit. „Svolal jsem vás, kamarádi ze Staré osady, jelikož jsem si jist, že mi neodmítnete pomoc v jisté záležitosti. Nebezpečné záležitosti, což je naše parketa. Jedná se o tohle: bylo mi důvěrně sděleno, že dnes večer při těch módních přehlídkách dole na plovárně má dojít k fyzickému napadení jedné z profesionálních modelek. Někdo musí útoku zabránit, a to budeme my, co jsme tady.“ Z houfu se někdo ozval: „Co je nám do toho? To je věc policie. Nebo ať si Lázeňské domy zaplatí ochranku. Peníze na to mají.“ Souhlasné mumlání odmítací odezvu podpořilo. Toužebných pohledů k venkovnímu světlu přibylo. Jeřábek pozdvihl dlaň. „Nejde o lázně. Ve hře je něco důležitějšího. Znám dobře paní ředitelku. Jestli se k ní donese zmínka o atentátu, slavnost zruší a návrhářky z Prahy si schová do bezpečí hotelu „U vody“. Jako to bývá každoročně. Ale letos se na přehlídkách objeví psí šatičky Harryho ženy.“ Ozval se smích, a odmítání Jeřábkova plánu zesílilo. „Nám je to jedno,“ vykřikl kdosi. Hlouček přizvukoval. „Vám je to jedno,“ opakoval Jeřábek. Znělo to zlověstně. Zkřížil ruce na hrudi a promluvil tak chladně, jako nikdy předtím. „Tak vám, chlapům ze Staré osady, vůbec nezáleží na tom, jestli Harryho žena předvede ženským z Poříčí a ze všech osad kolem řeky jak moc je šikovná? Že se všechny budou rozplývat a jásat nad tím, co Harryho žena dokáže vytvořit? I když mě to trochu děsí, ti oblečení psi. Ale něco vám řeknu: všichni, jak tu stojíte, s Harryho ženou máte hodně společného. Když jste líní jít si nakoupit, táhnete za ní, a ona vám dá najíst. Nikdy neodmítne, když přijdete s prosíkem, že máte hlad a prázdnou chatu. Harryho žena celé dny na osadě provaří. Pro koho asi? A když pod stěnou Chlumu zavoní houbový guláš, běžíte na návštěvu, a ze zadní kapsy vám čouhá lžíce.“ Pohledy mužů zrozpačitěly. Jeřábek s výčitkou dodal: „Přitom ani nevíte, vy všichni její kamarádi a sousedi, jak se Harryho žena vlastně jmenuje.“ Tohle přítomné muže zmátlo. „Říkám jí zlato,“ ozval se odvážlivec. „Říkám: zlato, sádlo s cibulí na chleba by mi pro dnešek stačilo.“ „Jak se tedy jmenuje?“ zaznělo z jiného kouta sklepení. „To vím, že Harry jí říká myšičko. Já jí taky říkám zlato.“ „Harry na ni volá koťátko,“ promluvil další. „To vím zase já. Ale kde je Harry? Ať nám prozradí jméno manželky!“ Jeřábek odpověděl: „Harry s námi není. Dostal pověření, aby v Lesním baru pro nás zabral stůl. Aby nás nepředběhli ti ze Šanghaje.“ Přípomínka Lesního baru zapůsobila nežádoucím směrem. Sklepením zašuměl vzdor a nechuť ke ztrátě sobotního času. „To nemá cenu, ať tu módu hlídá někdo jiný,“ vykřikl hlas vzadu u stěny. „Jdu domů.“ Jeřábek káravě vztáhl ruku před sebe a zvolal: „Tolik jste Harryho ženě dlužni! A teď, když máte pro tu obětavou ženskou něco udělat, zajistit jí všeobecnou slávu a uznání, možná jen jednou v životě, tak se vám nechce? Přitom stačí málo – pohlídat diváky, aby některý neudělal neplechu. Aby nevyskočil na pódium a na některou dívku se nezačal sápat. Potom půjdeme do baru a čas strávený při akci na plovárně pilně doženeme. Jo, a taky musíte přísahat věrnost našemu poslání. To bych málem zapomněl. Musíte přísahat.“ Osadníci ztichli. I Karbulka za kyticí byl tiše. Po chvilce se ozval hromotluk Tóňa (ten jediný seděl), smířlivě, skoro omluvně. „Tak dobře, proč ne, když je to potřeba, rádi Harryho ženě pomůžeme, ale na co potřebuješ přísahu?“ „Protože se může stát, že nám útočník proklouzne. Během honičky třeba skočí do stanu s modelkami. Budeme ho pronásledovat, zneškodníme ho, ale nesmíme se nechat rozptýlit prostředím.“ „Jak to myslíš, Ivo, rozptýlit prostředím?“ Jeřábek zavrtěl hlavou nad Tóňovou nechápavostí. „Uvědomte si všichni, že se jedná o letní módu! Plavky, šatičky, opalovačky, kratičké sukýnky, a kdo ví co ještě. Modelky na molu budou málo oblečené, a modelky ve stanu by se zrovna při našem zásahu mohly převlékat. Tedy z ničeho do téměř ničeho.“ Tóňa chvíli na docenta zíral. Najednou mu to došlo. Tóňa vyskočil prudce, udeřil hlavou o strop sklepení až se odsypal písek, ale nedbal. Vykřikl silným hlasem: „Beru! Souhlas! Přísahám! Kde to mám podepsat?“ Tóňovo nadšení se bleskově rozšířilo na všechny přítomné. Dokonce zasáhlo i Karbulku, který stařeckým hlasem zaskřehotal „přísahám“, ale vdechl trochu pylu z kytice a rozkašlal se. Jeřábek na něho ukázal prstem a zavelel: „Kdo sem přitáh toho…pána?“ Pekárek se přihlásil. „Ale já za to nemůžu! Přidal se ke mně sám.“ Jeřábek omluvu zamítl. „Přivedl jsi ho, Pekárku, je tvůj! Máš ho na starosti. Pohlídej, aby chatařům něco nevyvedl. Víš přece, co s ním máme za patálie - třeba jak se chystal podminovat koleje, aby chataři nemohli přijet na osady.“ Pekárek se zachvěl odpovědností, a rozkašlal se taky.
|
