|
Chlebíček s majonézou - 13. pokračování
11. KAPITOLA
Po bouřícím sobotním večeru, kdy ohňostroj nad řekou ukončil úspěšnou Slavnost letní módy, a kdy chataři v Lesním baru táhli zpívání a hraní dokud nedošlo pití, nastalo tiché a ospalé nedělní ráno. V tom ránu Oliva Foglová snídala v Lesním baru s kapitánem Krouckým. Na sobotní noc si zamluvila chatičku na vodáckém tábořišti. Naopak kapitán Kroucký si jen krátce zdřímnul na skládacím lůžku v hotelové recepci. Skoro celou noc probíhalo vyšetřování nového případu u řeky, a bylo potřeba být ve střehu a na nohou. Oliva snídala čaj a rohlík s máslem, kapitán dostal od paní Míly ohřívaný párek. „Tak vy Svatavu Kábrlovou z vazby nepustíte?“ zeptala se Oliva. Znělo to důrazně a jasně, jako poslední možnost rozhodnutí. „Nepustím,“ odpověděl kapitán Kroucký, rovněž s důrazem. „Nemohu se vzdát někoho, kdo se ke zločinu přiznal.“ „Přestože u řeky, téměř na stejném místě, došlo včera večer k dalšímu napadení?“ „Mohl to udělat kdokoli, kdo neví, že pachatelka byla zadržena,“ řekl Kroucký. „Mohl si vyřizovat nějaké účty s mladou ženou a předstírat přítomnost vraždícího maniaka.“ Na tak smělé úvahy Oliva nic neříkala, a rovněž Vacínek pod stolem se tvářil, že už ho to nebaví. Mlčeli a snídali. Za chvilku kapitán Kroucký nevydržel to mlčení a přitáhl si černé kožené desky. Začal smířlivě, skoro omluvně: „Vždyť víte, paní Foglová, že jsem chtěl na dovolenou. Z toho sešlo. Teď mám na krku další případ. Mám jediného svědka, tady mám jeho výpověď. Je to mládenec od vás ze Staré osady, Jindřich Pekárek. Jistě ho znáte.“ Oliva souhlasně přikývla. „Tak tenhle svědek tvrdí, že šel na procházku podle řeky nadýchat se čerstvého vzduchu a potěšit se krásou přírody. Na břehu mezi stromy uviděl starší dívku s dospělým mužem. Údajně se hádali, snad o peníze. Svědek Pekárek viděl, jak ten neznámý muž nečekaně dívku udeřil do hlavy kamenem, který sebral na místě. Udeřil ji ve chvíli, kdy se k němu na okamžik otočila bokem nebo skoro zády. Popis pachatele je následující: měl tmavé vlasy a oblečení společenského typu, zřejmě hotelový host. Nebo taky ne. Po činu pachatel zmizel v lesním porostu, a svědek se pokoušel přivolat pomoc. Naštěstí po cestě na kole projížděl údržbář z hotelu. Obrátil kolo a vrátil se do recepce přivolat nás a sanitku. To je všechno ke svědectví.“ „Víte něco o napadené dívce?“ „To je zajímavé! Jmenuje se Ivetka Černá, a je to údajně přítelkyně jednoho známého herce. Jak se dostala mezi modelky, je záhada.“ „Ano, sedmá modelka,“ podotkla Oliva. „No, právě. Přijela sama o své vůli, vetřela se mezi ostatní dívky, dokonce podle svědkyň přespala v jejich pokoji zadarmo. Jakmile začal program Slavnosti letní módy, už ji nikdo neviděl. Až Jindřich Pekárek u řeky s pachatelem.“ „Ale dostane se z toho?“ zeptala se Oliva. „Nebude mít následky? Slyšela jsem, že je v nemocnici.“ „Těžko říct, jak to s ní dopadne,“ pokrčil rameny Kroucký. „Zatím je stále v bezvědomí, ještě se neví, jestli bude možná operace, ale nějaká naděje tu je. Mám domluveno s lékařem, že jakmile se probere, dá nám zprávu. Jméno toho chlapa, to bych potřeboval. Ještě bych tu Šumavu stihnul.“ „Takže si nemyslíte, že oba případy spolu souvisí a mají stejného pachatele?“ „Vypadá to tak, ale nemyslím.“ „Ani podle rekonstrukce smrti paní Kábrlové jste nenašel něco společného?“ Kroucký se na Olivu podíval podezřívavě, jakoby chtěla odhalit něco neodhalitelného, a hodit mu to na krk. Ledabyle prohodil: „Rekonstrukci jsem nedělal. Proč taky? Průběh činu u Kábrlové byl zřejmý.“ „Zřejmý!“ skoro vybuchla Oliva. „Copak vám stačilo jen přiznání její dcery? Upozornila jsem vás, jaká to je citlivá a labilní duše, a že se na následky šoku ze smrti matky nemůžete spolehnout!“ Kapitán Kroucký se k Olivě naklonil a přiložil polínko: „Mám přiznání? Mám. Rekonstrukci činu u případ Kábrlová nepotřebuju. Támhle v kůlně za stánkem je vozíček, schovali mi ho, než ho vrátíme majiteli. Tedy zrovna nevím komu. Jestli chcete, vypůjčte si ho a udělejte si rekonstrukci sama.“ Kroucký se zase narovnal a zdálo se, že se v téhle debatě považuje za vítěze. Po dřevěných stupních na terasu Lesního baru zadupal praporčík Horáček a hnal se k jejich stolu. „Telefonoval ten doktor?“ přivítal ho Kroucký. „Černá se probudila.“ „No, a? Mluvila něco? Řekla jméno pachatele?“ „Skoro ano,“ připustil Horáček. „Tak se vymáčkněte,“ hartusil Kroucký, „vidíte, jak na to čekám.“ „Doktor mi oznámil, že řekla dvě slova, kterými označila pachatele. Potom hned upadla zpátky do bezvědomí.“ „No, tak, Horáčku! Ať si pro toho chlapa můžete zajet, a já vyrazím na Šumavu. Jak pachatele označila, ale přesně!“ Horáček odpověděl: „Černá ho označila přesně těmito slovy: ten debil, ten debil.“ Oliva hbitě otočila hlavu stranou, aby neviděla na Krouckého obličej. Přitom jí pohled zavadil o kůlnu, vykukující vzadu za stánkem. V kůlně je vozíček paní Kábrlové. Oliva dosnídala a Vacínek pod stolem dožvýkal kousek rohlíku. Nastal čas jednat.
|
