Snídaně v grandhotelu - 8. pokračování

8. KAPITOLA

Módní salon „Magda“ se nedal přehlédnout. Nad chodníkem sice zářily jiné obchody, větší a barevnější, ale temně zelené secesní rámování úzkých dveří a výlohy přitahuje kolemjdoucí pohádkovým tajemstvím. Sama výloha není nápadná, zdobí ji šikmo naskládané pruhy látek a čtvrtka papíru s nápisem HLEDÁME POSILU DO DÍLNY.

Žaneta se před salonem nerozmýšlela. Rovnou z chodníku vzala za kliku dveří, otevřela je a nad hlavou se jí rozklinkal zvoneček. Ocitla se v malé místnosti, přehražené pultem. Světlem se tady  neplýtvá, jedna svítící lampa postačuje na celý obchod. Na pultě a okolních policích se povalují módní katalogy a role látek.

Tohle prostředí přivolalo vzpomínku z dětství - matka šila v kuchyni na starém šicím stroji zakázky pro sousedky, a holčička Žanynka si hrála pod stolem s odstřižky. Někdy se píchla do prstu o zapomenutý špendlík, a matka jí bolístku pofoukala. Vůně nesepraných látek, bavlněných nití a krejčovské křídy, to bylo něco bližšího, milejšího, než sklepní pach pomalu tlejícího rýsovacího papíru ve stavitelském archivu.

Zvoneček nad dveřmi přivolal někoho z nitra krámku. Odhrnul se závěs a kolem pultu prošla  štíhlá menší žena v černém atlasovém overalu, přepásaném volně splývající stuhou ve vosí barvě. Nebyla nalíčená. Možná byla, ale její tvář měla přirozeně upravený půvab někoho, kdo je zvyklý pohybovat se v noblesním prostředí.

„Přejete si?“ zeptala se.

Žaneta si dala záležet. Zdvořile přednesla žádost o zaměstnání podle nabídky ve výloze. Žena se na rudočervený zjev žadatelky zadívala zkoumavýma očima, skoro až podezřívavě. Pro ten zjev ji určitě odmítne, prohlásí, že místo je obsazené, nebo že se do krejčovského salonu nehodí. Ale přišlo rozhodnutí. Žena se pohnula dopředu, s úsměvem podala Žanetě ruku a představila se. Byla to Magdalena Tichá, sama paní krejčovského salonu.

„Vy u nás chcete pracovat? Sedněte si. Řekněte mi něco o sobě.“

V koutku u stěny stojí trubkové křesílko. Žaneta si ho přitáhla, posadila se, tašku odložila stranou. Všimla si, že paní Magda sleduje, jak se svou háčkovanou vakovitou taškou naloží. Proto ji šetrně odložila dolů pod pult na volnou polici. Určitě by se paní nelíbilo, kdyby ji hodila na zem, jak to někdy Žaneta dělá. Paní Magda si sedla naproti za pult jako za stolek.

„Vy jste krejčová, nebo vyučená švadlena?“

„Učila jsem se,“ zamumlala Žaneta.

Neodvážila se zmínit, že jen od matky švadleny.

„Přivítala bych, kdybyste měla vyšší oděvní vzdělání,“ vysvětlila paní Magda. „Vysvědčení máte s sebou?“

„Ne, jen jsem šla kolem.“

Paní Magda pokyvovala hlavou. Stále se na Žanetu dívala zkoumavě, ale přívětivě.

„Potřebovala bych vědět, co vlastně umíte.“

Žaneta se narovnala. Jestli by jako ukázka stačilo sako, když ho celé šila sama. Knoflíkové dírky, co jí obšívala matka, nezmínila.

Paní Magda poznamenala:

„Všimla jsem si, že tady na rukávu vám to ujelo. Ale to se stává i v lepších salonech.“

Zasmála se. Na chvíli zmlkla, zadívala se na Žanetinu čapku, a najednou se zeptala:

„U vás doma někdo háčkuje?“

„Já háčkuju.“

Paní se podivila:

„Vy umíte takhle háčkovat? Dokázala byste to podle mého vzoru?“

Žaneta snaživě přikývla.

Šlo o to, že módní salon „Magda“ každý rok v prosinci pořádá v sousedním hotelu módní přehlídku pro stálé zákaznice. Předjarní modely budou v  ramenních švech zdobeny krajkovými proužky, ale háčkované v teplých látkách vyniknou lépe.

„Chodila k nám paní, háčkovala mi kytičky jako brože a pásky na šaty, ale už je delší dobu nemocná, a nikoho jiného nemám.“

Paní Magda sáhla někam dozadu do police a před Žanetu rozložila obrázky různých oděvů.

„Ještě o tohle bych vás požádala, Žaneto. Ukažte mi, jak umíte vybrat k sobě různé kousky. Sestavila byste mi vycházkové oblečení pro dámu středního věku?“

Pro Žanetu to byla hračka. Už jako dívenka připravovala panenkám šatníky. V další zkoušce měla vybrat tři barevně sladěné látky podle svého vkusu. Ani tohle Žanetu nezaskočilo.

Paní se na ni usmívala stále víc.

„Dobře, zkusím to s vámi, Žaneto, zatím jen na zkušební dobu. Jste ráda? Přijďte v pondělí na půl devátou. Po deváté chodí zákaznice na zkoušky.“

Už žádná zmínka o vysvědčení z oděvní školy, a Žaneta tušila, že ho bude neustále zapomínat doma. Jak jinak, když ho neměla.

Paní Magda vyprovodila Žanetu ze dveří salonu a loučila se s ní slovy:

„V pondělí se uvidíme. Vzala jste si vizitku s číslem mobilu? Ozvěte se mi, kdybyste si to rozmyslela.“

„Nerozmyslím si to,“ slíbila Žaneta.

Dveře salonu se zavřely.

Nově jmenovaná salonní švadlena se po chodníku rozeběhla k náměstíčku na rohu tří ulic. Nejraději by každému zavolala, jaké štěstí ji potkalo. Matce, Vitákovi, důvěrné kamarádce Helence Šmolkové. Dostala práci u módní návrhářky!

Na náměstíčku se Žaneta posadila na lavičku a v tašce vyhledala mobil. Ten ji také potěšil. Zpráva od Vitáka! Zřejmě už s kámošem vyřešili způsob „jak získat milion“ a právě jsou jí posílány pokyny.

Žaneta otevřela zprávy a četla: KAMOS MYSLI S DIVADLEM JE TO BLBOST KASLI NA TO JEDEME NA MOTORKACH DO ITALY JE TAM JESTE TEPLO BUDU TAM DYL OZVU SE

Žaneta měla pocit, že něčemu nerozumí. Viták a údržbář z divadla léčku na bohatce vzdali, a nechali ji na pospas ostudě? Copak svůj v sázce vyhraný milion neuvidí? Ale to, že chromovaná krasavice zabrala jejího ženicha pro sebe, to pochopila hned. Pláč byl na krajíčku. Žaneta zaklonila hlavu, aby jí slzy netekly po tváři. Kolem lavičky přecházeli zvědaví chodci a otáčeli se po ní. Potom uviděla vývěsní štít, drze a barevně trčící do ulice.

Loutkové divadlo.

Žaneta si otřela oči, ale opatrně, aby nerozmazala řasenku. Tak já se hodím jako scénografka jenom do loutkového divadlo? Dobře. Jak myslíš, údržbáři, co neumíš vymyslet žádnou lest! Loutkové divadlo. To je ono. Kulisy tam jistě mají, a tudíž potřebují scénografa. Tohle musí bohatý muž Hornáš uznat! Žaneta si v duchu promítla snídani v grandhotelu. Nenašla v rozhovoru s Hornášem zmínku, která by loutkové divadlo vyloučila.

Žaneta vstala, dlaní připlácla háčkovanou čapku na rudé vlasy, tašku na rameno a vykročila do ulice s vývěsním štítem. Podobně jako se před hodinou pustila od pracovního úřadu k salonu módní návrhářky. Odhodlaně a směle.

Kašpárek ve vitríně divadélka ji přivítal mávající ručičkou.

Snídaně v grandhotelu