|
Snídaně v grandhotelu - 20. pokračování
18. KAPITOLA
V noci sněžilo, a ráno se celá ulice probudila do opravdové zimy. Podle chodníku u domu se táhla řada sněhových kopečků, co ještě večer byla zaparkovaná auta. Celá Praha dospávala pod sněhem, a než začalo svítat, nikdo se k odklízení sněhové mikulášské nadílky neměl. Sněhová kalamita nebyla tím, co Žanetě od zařinčení budíku strachy sevřelo žaludek. Po včerejším večeru, kdy za ní domů přišla paní Magda a potom i principál Fíla, mohla být ráda, že se aféra s hanlivým dopisem z jejího života vytratila. Kličkování v pravdách a nepravdách skončilo. Majitelka salonu i principál přijali Žanetu takovou, jakou ji konečně poznali. Ale nebyla to Žaneta, kdo se o to zasloužil. Proto měla strach, jestli skutečně v téhle chvíli, v bílém zimním ránu, může říct „mám to za sebou“, a nikdo už nebude nic připomínat nebo vyčítat. Vzpomněla si na Vitáka, ženicha, který se neozýval. Ten by si z nějakého šikovného podvodného manévru nedělal hlavu, naopak by si pochvaloval, že je Žanetka holka vynalézavá. Hlavně, když se dosáhne svého! Byl den před výroční přehlídkou módního salonu „Magda“, a Žanetka v háčkované tašce opatrovala dlouhý seznam, co je třeba udělat a zařídit. Dnes, ani zítra, nepůjde do divadla. Ostatně, módní přehlídka je vlastně taky divadlo. V kadeřnictví, kam jí paní Magda uložila zamířit hned po ránu, už na ni čekali. Byla objednaná na celkovou změnu účesu. A že změna byla zapotřebí, potvrdil zděšený výkřik, který tam Žanetu přivítal: „Co to máte na hlavě?“ Nakonec se s kadeřnicí domluvily, když Žaneta rozechvěle přiznala, že si dává na vlasy tu nejvíc červenou a nejvíc levnou barvu. „Dáme kaštanovou,“ rozhodla odbornice na vlasy a srazila Žanetu do křesla na mytí. „Ostříháme ty cancoury do pořádného tvaru a nahodíme mahagonovou kaštanovou. Ta se bude k pleti hodit. Dýlku po ramena a hezké vlnky. Kdy jste byla naposledy v kadeřnictví?“ Žaneta nesměle přiznala, že v životě ještě nikdy. Ale že zítra vystoupí jako modelka na módní přehlídce v salonu „Magda“. Nejdřív jí to dámy v kadeřnictví nevěřily, ale pak nastala bitva o profesní čest. Bitva skončila před polednem, kdy Žaneta opustila ráj hřebenů a získala pocit, že jí na krk nasadili cizí hlavu. Táhla se za ní vůně laku na vlasy. Z kadeřnictví Žaneta pospíchala do práce. Měla strach, že po včerejší návštěvě a odhalení podvůdku s vysvědčením s ní bude paní Magda jednat odměřeně, aby ji trochu vytrestala. Ale naopak mluvila přívětivěji než jindy. Jakoby se nic nestalo. Na šicím stolku Žanety se objevil nový dřevěný stojánek na nitě, a to bylo skoro jako odměna. Po poledni do salonu dorazila organizátorka Štěpánka, a Žaneta jí byla svěřena do péče. Snad stokrát musela pochodovat od pultu v obchodě ke dveřím na dvůr, a zase zpátky. Tolik drilu nezažila ani na základní škole při tělocviku. Ale skončilo to prohlášením, že novopečená modelka by ostudu udělat neměla, a kdyby něco, stejně bude předvádět jen kabáty. V nich se nějaká ta nedostatečnost v držení těla ztratí. Zbytek odpoledne s Vendulkou došívaly, žehlily a špendlily šaty na ramínka, aby zítřejší přehlídka byla dokonalá. Domů se Žaneta dostala, až když matka sledovala večerní film v televizi. V troubě na ni čekala večeře, talíř šunkofleků, tak si k nim za dojímavých zvuků z televize uvařila zelený čaj. Pátek, ten významný den, Žaneta prožila v podivném zmatku. Nezmohla se na kloudnou myšlenku, kromě naučené recitace „vysoký práh, potom malý schůdek, otočka a zpátky“. Pochodování, tentokrát v hotelovém salonku, zvládla na jedničku při dopoledním nácviku, kdy se dostavily i ostatní modelky, ale když v šest hodin odpoledne na židlích zasedli pozvaní hosté, známí z branže a zákaznice, a sjednaný dýdžej spustil muziku, Žaneta byla trémou bez sebe. Ale maskérka jí u provizorního zrcadla v obchodě hezky načesala a nalíčila, paní Magda přesně určila, které čtyři kabáty jsou její, a že nesmí chytit podpatkem za podsazení, Vendulka hlídala věšáky a pomohla obléknout ten správný kabát – a strach se s jejich pomocí ztišil. Žaneta to zvládla. Udělala sice malou chybičku, jednou se neudržela a na vteřinu sklopila oči k podlaze. Ale vždyť to bylo napoprvé! Žanetin úspěch nespočíval jen v tom, že se čtyřikrát promenovala mezi židlemi bez pohromy. Ještě než přehlídka skončila, všechny šaty s háčkovanými aplikacemi byly zamluveny a prodány.
|
