|
Chlebíček s majonézou - 17. pokračování
14. KAPITOLA Setkání s chatařkou z osady Říční lázně II přineslo světlo do záhady, jak se nebožka stará paní Kábrlová dostala z lesní promenády na říční břeh. Prostě se zvedla z invalidního vozíku a došla si tam. Pak mohla dál předstírat ruce upatlané od majonézy a netrpělivě čekat na dceru s ubrouskem. Mohla ji i vyplísnit, že čekala příliš dlouho. Rodinná tajemství bývají neuvěřitelná, o tom by mohly vyprávět soudní případy doktora Šimečka. K tomu ale chybělo vysvětlení, co se stalo za chvilku po utonutí staré paní. Někdo se neštítil uchopit mrtvé tělo, nadzvednout ho nad hladinu a udeřit velkým oblázkem vzadu do hlavy. Potom tělo zase spustil pod vodu a oblázek se skvrnou od krve nastražil na břeh. Oliva vedla Vacínka od Lesního baru kolem původního zanedbaného lázeňského parku, aby se dostala k lávce přes řeku a na druhém břehu k vodáckému tábořišti. Potřebovala vyzvednout věci z půjčené chatky a správci vrátit klíče. Od setkání s kočičí chatařkou měla Oliva rozmrzelou náladu, přestože si to sobotní události nezasloužily. Vždyť ona a Vacínek přispěli k rozšíření slávy pilných rukou Harryho ženy! Za druhé - na její popud Jeřábkova spiklenecká rota uhlídala bezpečí modelek na molu. A za třetí - akce „poslat Svatavu do Paříže“ se vydařila, matčina švadlena má díky Olivě cestu do světa otevřenou. Proč tolik nespokojenosti? Protože se ukázalo, že chatařka, co má v mysli jen blaho několika koček, odhadla případ sedmá modelka lépe než Oliva. V mysli Olivy totiž do rozhovoru v Lesním baru neuspořádaně proplouvaly různé okamžiky jako rozbité střepy zrcadla. V tomhle střepu se promítlo setkání s Bobi za hotelem, tady rozhovor se Svatavou v kůlně, vedle se vznášel střípek snídaně s kapitánem Krouckým. Najednou se zrcadlové střepy začaly skládat do rámu, stvořeného cigaretovým dýmem kočičí chatařky. A je tu celý obraz. Na něm parodie scény z krimi filmu, kde Čenda Kortýz běhá po přehlídkovém molu s napřaženým kuchyňákem a za hrůzných výkřiků publika pronásleduje modelku ve šnůrkových plavkách. Nesmyslná představa. Oliva se zastavila u jednoho zimostrázu tak nečekaně, že Vacínek na vodítku se málem uškrtil. Ohlédl se po paní s výčitkou, ale ta ho nevnímala. Hleděla do keře poněkud nepřítomně. Do skládačky se totiž pokoušel vnutit další střípek, vyslaný ze švýcarské dáli doktorem Šimečkem. Ten střípek sděloval: „To vám říkám, Foglová, nikdy netahejte do kauzy city. To jen povoráte, protože city ke známým lidem vám nedovolí kauzu vyhodnotit správně.“ Oliva ukončila pohled na zimostráz a začala mluvit: „Co mě to napadlo, Watsone? Co mě to napadlo souhlasit s tím, že zrovna muž jako Čenda Kortýz plane touhou po vražednické pomstě? Posílal výhružné dopisy! Televizní program vsunutý do kabelky! Jako stín se zákeřně plazil po zdi hotelu. Proč jsem Bobině věřila všechno, co mi napovídala? Protože jsem s ní seděla na střední škole v jedné lavici? Nebyly jsme kamarádky. Jen spolužačky. Dobré a věrné spolužačky. Pozvala mě na svatbu. Spolužákům se důvěřuje. Táhneme za jeden provaz. Chráníme se navzájem. Jsou mezi námi přátelské city.“ Zrcadlo v její mysli se zachichotalo. Oliva mu odsekla: „Jak jsem mohla tušit, že právě ze spolužačky se stane bezohledná podvodnice?“ Zrcadlo odpovědělo: „Spolužačka Bobi není podvodnice, má paní. Ona se jen zamilovala do vychytralého mladého muže. Aby si ho udržela, strkala mu všechny peníze, co jí jako produkční přišly pod ruku. Tedy cizí peníze.“ „Myslíš toho elegána, co si říká finanční poradce?“ Zrcadlo vyprsklo smíchy tak silně, že cigaretový rám odeslal bloudit pár bílých obláčků po jejím mozku. „Elegána? Spíš frajera v blýskavém saku.“ Oliva dodala důrazně a věcně: „Měla jsem si všimnout, že o napadení modelky věděli pouze dva lidé. K činu došlo, sice ne na módní přehlídce, ale u řeky. Od začátku šlo jen o sedmou modelku. Někdo ji vyzval, aby tajně přijela do Poříčí na slavnost. Někdo na ni čekal v pátek na břehu, kde byl svědkem utonutí paní Kábrlové. Nemohl tomu zabránit, ale mohl ji využít ke zdání, že v lese řádí oblázkový šílenec. Modelka na schůzku v pátek nedorazila, protože musela na procházku s ostatními děvčaty - viděla je paní Míla z Lesního baru. Přišla na tajnou schůzku až v sobotu, kdy pachatel číhal s odhodláním se jí zbavit. Nepovedlo se, modelka přežila. Jediný možný viník všech zmatků je frajer v blýskavém saku. Matka koček z osady Říční lázně II odhalila strůjce zločinu dřív než já. To je ostuda, Watsone! Nikomu to neřekneme.“ Zarostlý lázeňský park skončil živým plotem, a otevřel se pohled do plovárny. V nedělním poledni dřímala tichá a znavená ve zdupané trávě, jakoby po včerejší „Slavnosti letní módy“ měla krutou kocovinu. Velký stan ležel stržený uprostřed trávníku, kolem muži v pracovním oblečení skládali konstrukci přehlídkového mola. U převlékárny čekaly na stěhovací vůz seskládané prominentní židličky a prodejní stolky. Na trávnících se válely útržky obalů z cukroví, rozšlápnuté kelímky a zbytky papírových tácků. Přecházeli tam brigádníci a snaživě sbírali odpadky do pytlů. „Jak jsem mohla Bobině důvěřovat!“ nepřestala Oliva lamentovat, trpce a zklamaně. „Jak jsem mohla věřit všemu, co se mi snažila namluvit!“ Po trati na protějším břehu s hukotem přejel vlak a zmizel v lesíku za vodáckým tábořištěm. Oliva se rozhodla porušit slib, že ji nikdo s Bobi neuvidí, aby nevzniklo podezření, že paní produkční má blízko k právníkům. „Musím mluvit s Bobinou! Snad ještě neodjela z hotelu.“ Vacínek s tím souhlasil a hned se na vodítku stočil za obědovou vůní, co se až k parku táhla z restaurace hotelu „U vody“. Zároveň s tím se z Poříčí ozvalo vyzvánění nedělních zvonů, přerušované houkáním sanitky. Hnala se ke kolejím za nádražím. Olivě přejel mráz po zádech. Napadlo ji, že sedmou modelkou případ elegán v blýskavém saku ještě neskončil. Na řadě může být Bobi Kortýzová. Když jde o peníze...
|
