Červenec

 2012

 

 

 

 

 

Hlavní stránka

 

 

 

 


 

 


 

 Popisovaná místa v PR Hruboskalsko jsou dostupná na trasách turistických značek. Netřeba vstupovat mimo cesty.


 

 

 

Hruboskalské

pěšinky

 

patří do

autorského

magazínu

RODOCAPSA

Provozuje a píše

Jaroslava Šálková

humorné povídky,

detektivní příběhy

s Olivou Foglovou,

čtení pro paní a dívky,

kreslené vtipy,

rady pro začínající povídkáře

a jiné

(volně ke stažení)

 

 

 

 

Citát na uvítanou:

Stesklo se srdci tuláka -

co chtělo kvést už nevzkvete.

Oblaků němá jednou hra

těšila duši dítěte." 

                  - úryvek z básně, 19.století

Vzpomínka na skrytou romantiku Žaludštejna

Už tomu bude třicet let, co nás pán na Žaludštejně pozval na prohlídku svého romantického sídla. To se nachází v jižním údolí pod Kopicovou skalní galerií u jednoho z rybníčků.

Možná právě blízkost Kopicovy galerie inspirovala majitele kacanovské rekreační chaty, aby na svém pozemku vybudoval pohádkový svět, jemuž dominoval podomácku vyhlížející hrádek s věží a hradní komnatou, jejíž účel by se dal současnou víkendovou mluvou charakterizovat jako "posezení u grilu mezi kamennými zídkami pod trámovou pergolou". Vlastní chata stojí vzadu za hrádkem.

Zatímco Vojtěch Kopic vytvářel pískovcové reliéfy ve vlasteneckém duchu, pan Žalud si hrál s betonem a modeloval plastiky podle bájných postav. Byl tu například mytický rytíř bojující s drakem, lukostřelec mířící šípem do korun stromů, trojice rusalek oděných do zdravého hruboskalského vzduchu a hlídaných vodníkem, číhajícím z květin na skalce, další lesní vily se slunily po koupeli na břehu, a nad rybníčkem rybařil rozverný hlouček hošíků, z nichž jeden byl inspirován chlapečkem belgickým.

Žaludštejn se za třicetiletí změnil, ztratil pohádkovou podobu, zbývají už jen některé sochy - u vody jedna víla a omšelí rybařící chlapečci. Co ovšem Žaludštejnu zůstalo, je snivá romantická atmosféra zdobící krásný kout v samém srdci Údolíček. Potěšení pro každého kolemjdoucího...

 

Hrdý hrádek Žaludštejn měl před třiceti lety i kovanou bránu.

 

 Statečný rytíř, oblečený jen do své udatnosti,

zápolil s drakem nad dvířky do sklepa.

 

Rusalky si česaly vlasy - a dole je před nezvanými

nápadníky hlídala vodníkova hlava.

 

 

Jistě netřeba připomínat, že pozemek Žaludštejna je i dnes pozemek

soukromé rekreační chaty. Není tudíž možné vstupovat na mostek.

To nám nemusí být líto - i z veřejné cesty je z bývalé

slávy Žaludštejna vidět dost!

 

Tajemná podoba Kočičí hlavy

 

Působivá skalní věž v Předním Skaláku, ze všech stran viditelná, půvabným obrysem na hraně údolí konkurující hradu Valdštejnu, to je Kočičí hlava. Byla poprvé zdolána německými lezci už v roce 1914 - o šest let dříve, než se Němci pustili do Kapelníka. Z toho vidíme, že její vznosná štíhlá krása lákala pozornost odjakživa.

 

Takhle vypadala věž v době prvního

 horolezeckého výstupu

 

Oblá "hlava"na vrcholu skály jí dala jméno Kočičí, ale už v r.1886 si autor průvodce po Českém ráji Václav Durych posteskl, že ve skalním městě jsou tři věže nazvané "kočičí hlava", a tudíž je v tom zmatek. Durych vyzval ke změně názvů, což se zrovna u téhle věže nestalo.

V čem je tedy Kočičí hlava od Valdštejna záhadná? Je to její zvláštně odlomený tvar připomínající zub, z něhož vypadla plomba. Je těžkét to svádět pouze na přírodní zvětrávání. Vylomený prostor vypadá jako skalní opora a ochrana dřevěné strážní věže, případně prastarého sídla z velice dávných dob.

Skutečnost je spíše taková, že Kočičí hlava posloužila při stavbě hradu jako lom  pískovcových kvádrů. Bylo to ve 13. století při původním budování Valdštejna, nebo o šest století dál za časů aehrenthalských úprav? Vsadíme si na první verzi?

 Ale můžeme si být jisti, že na vrcholu Kočičí hlavy nestanuli jako první lidé němečtí horolezci, ale byli to dávní stavitelé hradů.  Směr prvního výstupu vedl vzhůru koutem lomku - zřejmě cestou, kterou na Kočičí hlavu chodívali do práce lomaři...

 

 

V cestě stojí kamenné křeslo...

Při cestě ze sedmihorských lázní na hrad Valdštejn provede výletníky žlutá značka skrz vytesanou soutěsku Krokodýla za skalní oblast Maják, a kousek dál už stoupají železné schody do svahu pod skalní věží Monastýr.

Komu nezáleží na pár krocích navíc, pokud ty kroky vedou pohodlnou cestou, pokračuje po silničce dál na rozcestí k Pelešanům, kde se dá jít vlevo a na Valdštejn se taky dojde, v pohodlí a bez písku v botách. Navíc tady čeká setkání se zajímavou kuriozitkou.

Ostrou zatáčku silnice vizuálně zkracuje napříč vedený  hluboký příkop, zcela jistě zbytek bývalé vozové cesty. Uprostřed příkopu je uměle usazeno kamenné křeslo, jehož oblý tvar je upraven krumpáčem. Kdo ho sem umístil a proč, to je ráj spekulací. Možná měl balvan donutit vozky odbočit na novou silnici, možná tu sedával dohlížitel na stavbu silnice, možná kamenné křeslo souvisí s odpočinkem pozdějších turistů.

V tomhle místě ve stoupání k Přednímu Skaláku se každý rád na chvíli pohodlně posadí - tradičně čeká současné výletníky opodál  lavička. Na balvanu prosvítá z mechu dochovaná vzácná turistická památka - původní a zapomenutá žlutá značka z období, kdy se na Valdštejn chodilo oklikou právě tudy.

 

 

Hruboskalský značkovník

 

Věkem zdevastovaný dub

 nad lázněmi nese zelenou

značku pokrytou malebně

vypadající dřevokaznou

 houbou. Nejspíš se jedná

 o mladý porost korovitky

 terčovité, kvůli níž kůra

 vypadá jako posypaná

čokoládovými lupínky.

Houba zelenou značku

 ohlodává ze všech stran.

 Bude trvat ještě dlouho,

 než ji celou vstřebá,

  a návštěvníci začnou

 bloudit...

 

 


Citát na rozloučenou: 

Skupinka rekreantů přichází na rozcestí u Adamova lože a ptá se:

"Tudy se jde na vyhlídku?"

"Ano, tahle cesta vede na Mariánskou vyhlídku."

"A je tam vidět to jezero?"

"Tam není jezero, tam je skalní město a vyhlídka na zámek a Trosky."

Skupinka rekreantů přemýšlí. Poslední otázka:

"Kde je teda ta vyhlídka na jezero?"

"Tady žádná vyhlídka na jezero není. Poslyšte, a řekl vám někdo,

 že jste na Hruboskalsku?"

Skupinka  opět přemýšlí a rozhodne se, že půjde na večeři a vyhlídku

nechá plavat. Když tam není to jezero...

 

Hlavní stránka