Prosinec

 

 2019

 

 

Hlavní stránka

 

 


 

 


 

Popisovaná místa

 v PR Hruboskalsko lze najít u hlavních cest a turistických značek.

Netřeba vstupovat do porostu mimo cesty.

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Citát na uvítanou:

"Městiště obstoupeno jest z předu skalou prachovnou, na níž druhdy stála

hrubá věž vnějšího opevnění, s boku kovárnou, farou a chrámem sv. Josefa,

postaveným r. 1812 od hr. Karla Josefa z Valdštejna slohem tehdejší gothiky.

Zakladatel sám dřímá ve svatyni v hrobce pro mramorovou deskou."

                                   - Dr. J.V. Šimák, ze sborníku "Čechy" r. 1908

  Tajemství čtyř evangelistů 

 

Dokončení "Skalní kouzlo kostela sv. Josefa"

 

 Vnitřní vybavení kostela sv. Josefa bylo v roce 1893 výrazně zvelebeno. Majitel zámku, baron Jan Baptista Lexa z Aehrenthalu, nechal u firmy Petr Bušek a synové,  knížecích Rohanských řezbářů ze Sychrova, zhotovit oltář a kazatelnu. Ozdobou oltáře jsou tři sochy - sv. Josef s Ježíškem na ruce, sv. Petr a sv. Pavel. Kazatelnu obklopují obrazy čtyř evangelistů, alespoň se to tak jeví. Zajímavé je, že tři z nich jsou zachyceni při psaní svých knih a doprovázejí je symboly vztahující se k začátkům jejich evangelií:

  Sv. Lukáš zrovna se psaním skončil a svoji knihu drží zavřenou. Jeho doprovodem je býk, protože Lukášovo evangelium začíná popisem Zachariášovy obětní služby v chrámě.

Sv. Marek právě dopsal a pročítá napsaný text. U jeho nohou leží lev, symbol jeho začátku evangelia - autor se v něm totiž zmiňuje o životě Jana Křtitele, který žil na poušti, t.j. v "zemi lvů".

Sv. Matouš (nejblíže schodům na kazatelnu) soustředěně píše pod ochranou anděla - pokud je tento evangelista zpodobněn při psaní, znamená to symbol člověka. Začátek evangelia sv. Matouše je totiž věnován právě vypsání lidského rodokmenu Krista.

Zbývá nám čtvrtý evangelista, sv. Jan Apoštol (ten, který kromě svého evangelia napsal i Knihu Zjevení). Neměli bychom o něm, jako o postavě na čtvrtém obraze pochybovat, protože všude, kde je kazatelna popisována, se uvádí, že na kazatelně jsou čtyři evangelisté. Ale zapochybovat musíme, protože když se na obraz zadíváme o vteřinku déle než je obvyklé, poznáme, že čtvrtá postava je sv. Jan Křtitel, který s tvorbou evangelií neměl nic společného. Navíc to máme dosvědčeno polopaticky - jméno světce pod obrazem není St. Ioannes Apostolus, ale sv. Ioannes Baptista. A máme tu i příslušné atributy -  beránka a hůl s nápisem "Ecce agnus Dei - Hle, beránek Boží" což jsou slova, která Janu Křtiteli náležejí.

 

 

Lukáš, Marek, Jan Křtitel, Matouš

 

Sv. Jan Křtitel nahradil sv. Jana Apoštola záměrně, jako patron majitele zámku a donátora kostela Jana Baptisty Lexy z Aehrenthalu. Nejen to, má i tvář pana barona, což si můžeme ověřit podle jeho dalšího portrétu na Valdštejně v bývalé hospodě, dnes zámečku. Dalším aehrenthalským znakem je světcův oděv. Jan Křtitel žil na poušti, oblékal se do velbloudí srsti a koženého pásu, a tak bývá zpodobňován. V pouštním oblečení je v kapli na Valdštejně, ovšem s nešlechtickou tváří Karla Hynka Máchy. Pro pana barona se velbloudí oblečení nehodilo, co by tomu řekli lidé, vídat vrchnostenského pána v kostele jen tak "nalehko". Malíř to vyřešil elegantním rouchem v barvách baronova erbu.

Docela slušnou záhadou je světcovo gesto, pozvednutá ruka ukazující k nebi (pokud ovšem nehrozí lidu shromážděnému v kostele, aby bral účast na mši vážně). Ruka pobízející k pokání je obvyklá na obrazech tohoto světce (dokonce snad vůbec první jeho obraz je takto malován), ale protože je postava portrétem pana barona, je toto gesto poněkud nepatřičné. Pokud ovšem nemá směr jeho pohybu nějaký skrytý význam... Zatímco ostatní postavy na kazatelně jsou uvolněné a zabývají se psaním evangelií, Jan Baptista ukazuje vzhůru až příliš naléhavě, maně nám to připomíná Jana Křtitele na Valdštejně, který položenou paží nenápadně směřuje na téměř nečitelnou rytinu ve skalce, na níž spočívá. Z toho, co by mohl obraz pana barona na kazatelně v zámeckém kostele naznačovat, jde hlava kolem. Ale kdo dokáže rozluštit jeho tajemství?

 

 

Jistě je zbytečné připomínat, že kostel není muzeum a není tedy možné vstupovat za zábranu (nebo dokonce do kněžiště) a prohlížet si zblízka kostelní vybavení. Pokud by někdo tak učinil, svědčilo by to o skutečně vytříbené nevychovanosti.

 

  Vzpomínka na radu Horsta

 

 Hruboskalskem prošlo od časů počátku turistického věku mnoho návštěvníků okouzlených půvabem krajiny. Ale málokteří tu zanechali své srdce jako  rada Ing. Emanuel Horst, který po čtyřicet let každoročně přijížděl do Českého ráje. Pan rada byl přednosta italské  pojišťovny „Assecurazioni Generali“, která mívala sídlo na Václavském náměstí v Praze. Emanuel Horst si Český ráj zamiloval natolik, že nechal zhotovit sochu Ježíše Krista, který do své rozepjaté náruče a ke svému planoucímu srdci přijímá milovanou krajinu a každého, kdo s dobrými úmysly do ní vstupuje. Postavu doplňují atributy spojené s koncem Ježíšova života - kalich, důtky, trnová koruna a houba, což běžně nebývá zvykem, a tím je plastika unikátní.

Socha byla darována zámeckému kostelu sv. Josefa na Hrubé Skále. Na podstavci je štítek s básní pana rady, kterou se na sklonku svého života loučil s milovaným krajem: 

 

Buď s Bohem, Český Ráji,

Ty zdroji písní mých,

v Tvém šumném lesů lkání

jsem slychal i Tvůj smích.

 

Ja miloval Tě vřele,

Buď s Bohem – Lásko má –

Já vůlí Nejvyššího

Jsem v věčnost odvolán …

 

O Kriste, kterýs náruč

Svou vstříc mě rozepjal,

Vem v náruč svou i kraj ten,

Který jsem miloval.

 

 

 

 

 

 

 

 

Zimní krajina

 

Bez cíle kráčel jsem

- mě divně jal

ten smutek krajiny

a tich a něm

mou duši unavenou

přikrýval našedlým

olověným příkrovem

 

z básně K.V.Raise

1884

 


 

 

Výroční cena příležitostných pískovcových kresličů

 

ŠKRABAL 2019

 

1. místo

 

 

K Honzíkovi H., sídlem na stěnce u Krokodýla a oceněnému v r.2017, přibyla Emička. Nejspíš se jedná o záznam narozených dítek. Škoda jen, že rok 2019 se příliš tlačí na vzácnou rytinu AM r. 1890, jejíž zkřížená kladívka mohou být symbolem svobodného zednáře. Pokud do rodiny přijde další dítě, bude rytina AM z roku 1890 (kamenická práce) dočista zničena.

 

2. místo

 

 

V tomto roce bylo zřejmě trendy bohapusté čmárání jako výraz rozpolcených citů. Soubor neuspořádaných drápanců u Krodokýla vážně poškodil starou rytinu TK v rámečku (rovněž práce kameníka).

 

3. místo

 

 

Proč bylo nutné na balvan na žluté zn. poblíž Majáku oznámit světu, že kolem šli někdo plus někdo plus ještě někdo je otázka. Nebo je to tajná hádanka? Kdo ví. Snad to déšť a sníh brzy vyhladí. Zapísmenovaná velká plocha si jistě zaslouží třetí místo.

 

I skalní rytiny podléhají módě. Zdá se, že se přestává nosit co nejvíce zahloubené poselství. V době rychlých činností se i rytiny odbývají, třeba shlukem mělkých čáranic. Kam se budou škrabací trendy ubírat, těžko říct. Ale sotva se stane módou je nedělat...

 

Všechny oceněné rytiny jsou dostupné u značených cest

 


 

 

Hruboskalský značkovník

Hezká dekorativní značka na hřbitovní zdi u kostela sv.Jiří jakoby zdůrazňovala nebo spíš podtrhávala "gotickost" kamenů. Ale především má zásluhu na tom, že se při putování na Kozákov nezabloudí.

Citát na rozloučenou: 

"Vyřezávaná kazatelna je na řečništi zdobena malovanými postavami čtyř Evangelistů. Stříška kazatelny, zakončená vyřezávanými liliemi a fiálami, je zespoda doplněna vyřezávanou holubicí - symbolem Ducha svatého."

                                                    - z bakalářské práce UK 2006

 

 

 

 

Hlavní stránka