Netřeba zdůrazňovat, že Kopicův statek a skalní galerie pod ním přitahují pozornost návštěvníků až příliš. V sezóně si prohlídky galerie moc neužijeme - vlastně budeme rádi, že se na pěšinky pod reliéfy vejdeme, a pokud bychom chtěli prožít trochu toho zadumaného lesního ticha, nepřestane nás děsit jekot dítek, na které za jedním balvanem nečekaně vyjukl lev se zlatě blýskavýma očima.

Jestliže touhu po zadumaném lesním tichu nechceme vzdát, zajdeme si po modré dál od statku směrem do Kacanov. Je to silnička asfaltová, dobře schůdná, a za chvíli se po pravé straně dočkáme nenápadné odbočky někam nahoru do svahu (tato lesní cesta nebývá v mapách). Když po ní půjdeme a po pár krocích zahneme na pěšinu vlevo, otevře se před námi pohled, který vyrazí dech. O tomto dech beroucím pohledu se zmínil K.Řezníček ve svém turistickém průvodci:

"Jdeme dále vozovkou podél statku do údolí Zahumeníku, kde se obdivujeme mohutnosti stěn Mařanových pískovcových lomů, z nichž pevný kámen přispěl k stavbě a okrase kamenných staveb turnovských. Hruboskalské pískovce hlavně ty vrchní, nehodí se pro svou drolivost na práce kamenické, takže dovážen musil býti kámen k témuž účelu zdejší neb až z lomů hrdoňovických ze Šlikova panství."

Mařanovy lomy skutečně svou mohutností ohromí. Ale možná je to způsobeno tím, že ve skalním městě jsme přivykli pohlížet na souskalí malých i větších pískovcových vrcholů, na členité lehce rozložené věže, a jedině Čertova ruka nad Krokodýlem by mohla konkurovat ohromujícím vysokým a rovným stěnám Mařanových lomů. Pochopíme, že tady, v hluboko ve svahu ukrytých lomech, můžeme v létě najít stín a klid, a pocit, že jsme na opravdu na mimořádném místě.

Ze stěn Mařanových lomů vyčteme poučné stopy po způsobech práce v lomech, jsou zde skvělé detaily na fotografování (pískovec má zajímavou narůžovělou barvu), a ani lovci rytin nepřijdou zkrátka. Jelikož bývá zvykem uzavřít lom vytesáním letopočtu jeho zániku, ihned si všimneme nádherné rytiny roku 1936 s iniciálami FM. Přitom nás jistě ani nenapadne se ke stěnám přibližovat - pískovec narušený lidskou činností umí svoje, a my o padajících skalách taky víme svoje. Navíc je třeba pamatovat na skutečnost, že celý prostor lomů a lesa je v soukromém vlastnictví.

A proč hruboskalská "Malá Amerika", když se jedná o pískovec a nikoli vápencový lom, jako je tomu v lomech Českého krasu? Pohled na hlavní nejvyšší stěnu Mařanových lomů se podobá pohledu na turisticky nejvíce viditelnou stěnu Malé Ameriky. Ovšem jezírko tu chybí. V Mařanových lomech se přestalo pracovat před 2.světovou válkou, a hned je tu další podobnost s Malou Amerikou. V obou případech, po skončení těžby, příroda přebrala vládu zpátky...

Pohlednice z roku 1913, kde je směrem od Mařanových lomů zachycena výletní pohoda hotelu Králíček v kontrastu  s hromadou pískovcových štuků a pracujícím kameníkem.

Tam, kde by to nikdo nečekal, nenápadně na úpatí největší stěny Mařanových lomů, se hrdě opakují známé iniciály F.B. Jsou doplněny datumem 1/8 a dvojčíslím letopočtu 45. Tečka jen za písmenem F,  tvar písmena B, a poněkud starožitně působící rytina dne a měsíce opravňují ke zvolání: našla se další! Problém je jen s věkem tajemného hruboskalského Kyseláka. První datovaná rytina fenoménu F.B začíná rokem 1895. Kolik by bylo autorovi let, kdyby zhruba deset let po uzavření lomů vytvořil další stopu? Teoreticky to mohl ve svém životě stihnout, pokud by po vzoru slavného rakouského alpinisty začal v mládí..