V roce 1840 bylo ve všech skalních údolích velice rušno. Právě vybudované lázně byly uváděny do provozu, a majitel panství Alois Lexa nechal vést napříč skalním městem dvě silnice "kočárové", obě k Valdštejnu (kde byly prováděny stavební úpravy), a sice jednu z Podháje s proraženou skálou u Krokodýla, a druhou od zámku po vrcholu "horského" hřebene, kde je dnes trasa červené značky.  I na této silnici bylo nutné prorazit skálu, dokonce do elegantní zatáčky před vyhlídkou na Kapelu, protože původní cesta z Bukoviny (která je dodnes patrná) byla příliš příkrá.

Právě při stavbě "horské" silnice došlo k neštěstí, které dojímá a zvláštní záhadností vzbuzuje pozornost dodnes. Podrobně se o této události zmiňuje karlovická kronika:

"V 1840tým roce se dělala od Hrubé Skály k Valdštejnu silnice a když dodělali až k Čertovy ruce do jednoho vršku, tak ho podvinovali neb podkopali, když tamodsaď vyváželi, tak dne 6. dubna ve 2 hodiny odpoledne se ten podkop sesypal a dvě děti do smrti zabil, ty děti byly obě po 16 letech staré."

K neštěstí došlo na úseku od Valdštejna, nejspíše pod místem, kde je dnes "zapomenutá" vyhlídka do údolí mezi Janovou vyhlídkou a Čertovou rukou. Silnice se stavěla současně ze dvou stran. Pokud se do cesty postavil kopeček, použila se k jeho odstranění metoda "podkopání", tehdy velice běžná. U paty kopečku se prokopal jakýsi "převis", načež všichni, co na stavbě pracovali, podkopaný převis opustili a shora byl podkop stržen dolů. Byla to metoda rychlá a praktická, i když nebezpečná. Mohlo se stát a také se stávalo, že podkop se zřítil nečekaně sám od sebe a zavalil dělníky, vyvážející vykopanou hlínu. To se také stalo v tomto případě, kdy podkop zavalil dvě šestnáctileté děti z Mašova, Josefa a Marii.

Záhadnost tomuto neštěstí dodává skutečnost, že zřícením podkopu to nekončilo. Den po neštěstí se ve stavbě silnice dále pokračovalo, a dopoledne tu pracovala devatenáctiletá Anna. Odpoledne šla do Turnova, koupila si jed a ještě ten den se otrávila. Důvod její sebevraždy se nikde neuvádí, a to rozviřuje spekulace o  příčině hrozného činu. Měla Anna nějaký podíl na zřícení podkopu, a dohonily ji výčitky svědomí? Byla zamilovaná do Josefa a rozhodla se svůj život ukončit spolu s ním? Nebylo by v tom případě snadnější a romantické době lépe odpovídající vrhnout se do hlubiny z některého skalního vrcholku poblíž silnice? Chladná rozvaha, s jakou nešťastná dívka připravila svůj konec (jakoby chtěla, aby ji někdo při přípravě přistihl a zachránil ji), přihazuje další otázky. Jednou z nich je záhada, proč na "horské" silnici nepřipomíná obě neštěstí žádný pomníček. V průvodcích pro návštěvníky lázní, vydaných třeba jen po pouhých dvaceti letech od neštěstí, autoři neuvádějí nic o tom, že by někde na silnici poblíž Čertovy ruky byl nějaký pomníček, obrázek, nebo označený patník. Karlovická kronika se zmiňuje o pohřbu obětí slovy "takový funus co Mašov Mašovem stojí snad nikdy nebyl", ale na vzdor takové události, která okolí silně zasáhla, nebyl zhotoven u nové silnice žádný křížek, žádný výklenek ve skále, nikde žádná stopa. Dalo by se to vysvětlit snad jedině tím, že si to vrchnost nepřála. Snad zřícení podkopu někdo zavinil, a bylo třeba nehodu ututlat...

Na stěnce "zapomenuté" vyhlídky je kromě rytinky jména Alice ještě jedna výraznější - podoba kostelíčka s neznatelnými písmenky uvnitř. Možná, že tohle je hledaný nenápadně umístěný pomníček Josefa a Marie. Ale takové kostelíčky tesali do skal kameníci, aby jejich práce došla požehnání...

K.Liebscher - obraz s pohledem do údolí Čertovy ruky ze "zapomenuté" vyhlídky.

Zhruba na tuto úroveň byla silnice směrem od Valdštejna postavena, když došlo 6.4.1840 na stavbě k neštěstí.

Místo, kde došlo v roce 1840 k sesuvu při stavbě silnice a zahynuly dvě dospívající děti, by se mělo nacházet mezi vyhlídkou u Lvíčka a "zapomenutou" vyhlídkou. Jedině tady je Čertova ruka vzdušnou čarou nejblíže, a vršky u silnice dostatečně vysoké, aby musely být při stavbě podkopány.

Taková místa tragických událostí na sobě nosívají punc koutů tajemných se záhadnými jevy. Ale i kdyby tomu tak zrovna v tomto případě nebylo, přesto na tomto úseku červené značky se dějí podivné jevy. Jsou tu skalky přícestní, svah nevábný, písek a listí. Ačkoli v okolí (a vlastně všude ve skalním městě) je nepřeberné množství skalek a balvanů příhodnějších pro dětská poskakování a prolézání, skoro každé procházející dítě se začne bez zjevného důvodu drápat do svahu a snaží se vyhrabat co nejvíc vzhůru nad silnici.

Je to takové začarované místo. Stačí tady v sezóně, kdy k Valdštejnu kráčejí desítky návštěvníků, chvíli postát a pozorovat, jak svahy podle silnice malé děti nesmírně přitahují. Proč, to je otázka...

Zajímavost jako stvořená pro velké fantazírování! V lesním dolíku pod silnicí u Drahoňovic se schovává půvabná skalní brána. Uvnitř oblouku brány nechybí staré rytiny. Jedna z nich je velice nápadná - krasopisně vyvedené písmeno ypsilon.

Jelikož víme, že písmeno ypsilon bylo známým pseudonymem spisovatele Ignáta Herrmanna, velká fantastická myšlenka je na světě. Ignát Herrmann ve sbírce povídek "První hřích" vzpomíná na své dětství a přiznává se k tomu, že kvůli chudobě celý život trpěl chudokrevností, což mu podle jeho slov mnozí lékaři potvrdili. Není tak těžké si představit, že se slavný spisovatel léčil v lázních a jednoho pěkného letního dne se vydal na výlet Pekařovou stezkou. Stezka ho přivedla k Drahoňovické bráně, v jejímž stínu si třeba odpočinul. Pohled na hezkou bílou stěnku ho inspiroval k myšlence zanechat tu pro budoucí hledače záhad svou známou značku, kdy jako Ypsilon psal články do Národních listů. Bylo by to rafinované. Běžně rozluštitelné iniciály nebo celé jméno mohl nechat v kameni každý host z lázní, ale ypsilon mohl rozluštit jen čtenář jeho díla.

Na druhou stranu nemusel to být zrovna známý spisovatel, kdo krasopisně vyryl písmeno do pískovce na řádky oranžově nalinkované. Ve hře je třeba i školní dítko z Drahoňovic, které se tak chtělo pomstít tvrdému y, věčnému nepříteli českých školních dítek. Kdo ví?