Pěkný letní den, slunce, písek, vzduch. K osamělé skalní věži Hlavatici po červené značce od Valdštejna sjíždějí cyklisté. Skupina rozjařeně odkládá kola k zábradlí, a hurá na vyhlídku! Železné schody duní, za chvíli se nahoře tísní a obdivuje výhled sedm osm dospělých mužů a žen. Řekněme, dohromady a najednou, zatížilo vrchol útlého pískovcového bloku přes půl tuny.

Dobře vystihuje turistický průvodce z roku 1921 charakter Hlavatice jako podivné skály proměněné v rozhlednu. Hlavatice je velice podivná. Na místě, na kterém stojí, by podle zvyklostí utváření skalního města stát ani neměla. Vytváří jakési "druhé patro" nad úrovní ostatních skalních věží, podobně jako záhadný Stojan s jeho skalní bránou poblíž vyhlídky U Lvíčka. Jakoby druhohorní cukrář nanesl na ta dvě místa ozdobu z našlehaného pískovce jako na dort, a zapomněl dát třešničku.

Hlavatice nese svůj název od počátku turistických věků. Oblý vrchol v podobě pískovcové hlavy nehnutě zírá do údolí pod sebou z výšky zhruba 380 m n.m. Sama skála je vysoká přes 12 m. Výhled do kraje je při dobré viditelnosti skvostný. Alespoň se to tvrdí v průvodcích nebo to říkají ti, kteří nahoře byli a viděli.

Vyhlídka byla vytvořena ve zlatých časech výstavby rozhleden a zpřístupněna v roce 1894 (v tom roce například se začal stavět hotel Štekl). Nejdříve se na vyhlídku vystupovalo po dřevěných schodech, o dvacet let později je nahradily stupně železné (celkem 36). Krátce po instalování rozhledny byla k Hlavatici zavedena značená tříkilometrová cesta od zastávky Turnov-město. Od Hlavatice se pak po hřebeni postupovalo směrem k Valdštejnu.

Už na prvních pohlednicích Hlavatice je vidět zděný pruh, kterým byla skalní věž vyztužena a podepřena. I když možná šlo jen o kosmetickou úpravu, aby vypadala jako rozhledna úhledně. Během jednoho století se zdivo úplně vydrolilo, a zůstaly jen zbytky.

Je Hlavatice bezpečná bez původního zdiva? Dobrá otázka. Rozhodně by vykotlaný střed skály mohl po skutečnosti, že u Valdštejna se loni zřítil skalní blok, přidat návštěvníkům ke skvostné vyhlídce na Turnov, Jizerské hory a Krkonoše i trochu toho zážitkového adrenalinu. A zadarmo!

Bylo by pošetilé si myslet, že povrch skály Hlavatice, kam až zábradlí dovolí, je ušetřen rýpanců ve stylu "všimněte si, že jsme tu byli". Ale je tu jedna skalní rytina, která zasluhuje velkou pozornost. Je to nápis:

NIKDY NEUSTOUPÍM OD PRAVDY POZNANÉ

M JAN HUS

1415 - 1915

Pod letopočty je hluboce vytesaný, ale už málo patrný kalich. V roce 1915 se v Čechách hojně a s nadšením zřizovaly drobné i významné památky, připomínající výročí 500 let uplynulých od upálení Mistra Jana Husa. Připomínky tohoto výročí byly různé - pomníky, mohyly, vysazené Husovy stromy, nové svatyně, názvy kulturních staveb a podobně. Všeobecně známý památník na toto výročí je sousoší s postavou Husa na Staroměstském náměstí v Praze, který byl protiváhou mariánskému sloupu, strženému davem v roce 1918.

Husův citát "Nikdy neustoupím od pravdy poznané" na Hlavatici byl jistě vytvořen spontánně a neoficiálně, ale v návaznosti na celonárodní vzpomínkové hnutí v roce 1915  dává vyhlídkové věži jiný rozměr. Hlavatice se tak stala památníkem srovnatelným s podobnými památníky po celé zemi. Ještě zbývá otázka - proč si autor nápisu zvolil zrovna Hlavatici, když mohl vybrat jako Husův památníček jakýkoli hezký oblý balvan u pohodlnější cesty ve Skaláku? Možná proto, že Husův citát, vyzdvižený na Hlavatici vysoko nad krajinu, symbolicky zasvěcuje území pod sebou učení tohoto českého velikána. Zajímavé je, že ve stejném roce 1915, kdy se na Mistra Jana nejvíce vzpomínalo,  někdo rozbil sochu katolického světce Prokopa v Dračích skalách.

Hlavatice kolem roku 1915, kdy se připomínalo Husovo výročí

Roztomilý nápad se začíná uplatňovat v Kopicově galerii. Na samém konci stupňovité galerie dole u cesty je reliéf Amora. Baculatý Amorek letí na křidélkách, napíná luk se šípem napuštěným láskou, a jeho snaha je komentována slovy tvůrce "každého trefím". Zřejmě se nějaká zamilovaná dvojice postavila ke stěnce na dostřel  šípu, nechala se vyfotografovat a fotku zveřejnila. Láskyplný nápad se ujal, a není možné, pokud jsme zralí na Amorkův odstřel, projít jen tak kolem a nezvěčnit se s ním v příslušné póze.

Strom s kruhem zmizel!

Podle čtyřicet let staré legendy se jistá parta vracela z neúspěšného prvovýstupu, a kruh, který byl původně určen do skály, ze vzdoru zatloukli do kmene stromu poblíž Adamova lože. Později ho chtěli vytáhnout, ale už to nešlo. Kruh se stal "nejníže položeným kruhem" a také zajímavou horolezeckou kuriozitou.

Strom s kruhem

Strom je pryč!

Nejníže položený kruh v tomto roce zmizel. Je možné, že památný strom, který léta odolával bouřím a vichřicím,  se nakonec nepodařilo uhlídat před pilami dřevorubců?

Hruboskalský značkovník

Tyhle značky najdeme na Valdštejně,  a i když jejich umístění na rouře by mohlo vypadat nezajímavě, stačí zvednout hlavu a prohlédnout si pěknou technickou památku. Originálně utvářené elektrické vedení je jak ze starých filmů i se stylovými porcelánovými izolátory.

Žlutá značka spojuje zámek Hrubou Skálu se Všení přes Kozlov, zelená značka vede z Turnova na hrad Kost přes podtrosecká údolí.

Citát na rozloučenou: "Kráčíme typickou krajinou skal a jehličnatých stromů, jdeme po cestách z bílého písku. Odbočujeme na četné vyhlídky na Hruboskalské skalní město. Musíme být obezřetní, protože nás každou chvíli předjíždějí cyklisté, a to i na cestách jim zakázaných." - z popisu výletu pro seniory

Hlavní stránka