Jak ponurý čas se chystá! V opuštěných stáncích se poutník kafe nedotluče, vítr serval s buků a bříz barevnou krásu, známou z panoramatických pohlednic J.Schneidera, mlhy, mokro, déšť a vítr. Když na výlet, tak jen po asfaltce, a ještě je třeba vyhýbat se loužím! Ale není nutné se krčit u kamen - od zámku k Valdštejnu se dá jít na procházku za každého počasí.

Vyjdeme-li z parkoviště před zámkem, první na co narazíme je posvátný balvan v zatáčce za bývalou kovárnou a pod vyhlídkovou skálou Prachovna. Nízká skalka odlámaná a přitesaná do zatáčky silnice nese v sobě barokně zdobený výklenek z dob panství Valdštejnů, a to z první poloviny 18.století. Výklenek původně obsahoval sošku světce Jana Nepomuckého, na okolním reliéfu obletovanou dvěma buclatými andílky. Dnes je zde zástupně soška Panny Marie (je bezcenná!). Výklenek,  nahoře zakončený   barokní "lasturovitou" konchou, je  před nepohodou chráněn rámem se sklem.

Když se postavíme do zatáčky (bezpečně za okraj asfaltky) a pozorně si prohlédneme  posvátnou skalku z boku, najednou vidíme, že na vrcholu volně položeného balvanu nad ní leží obrovská zlomyslně se šklebící dračí hlava, s výrazným okem, dračími hrboly na čele a s vystrčenými dychtivými nozdrami. Hlava s oblým a dlouhým ze země vyrůstajícím krkem číhá na nebohé osamělé poutníky připravena je postrašit: udělej, zvědavý turisto, ještě pár kroků a ožiju! Mávnu po tobě pařátem a uvidíme, jak umíš utíkat!

Co stvořilo dračí hlavu je záhada. Pokud je hříčkou živlů a modelovalo ji přírodní obrušování pískovce, pak měly živly smysl pro realitu, neboť ta podoba... Pokud dračí hlava není hříčkou přírodních sil, je tu možnost, že si kameníci při protesávání zatáčky zadováděli, jen tak přidělali pár rýh navíc, a jejich skutek zahladil čas a zvětrávání skály.

Při pohledu na dračí hlavu dobývající se na bývalé "sídlo" svatého Jana v posvátném balvanu, není možné nevzpomenout na příšery a draky stejným způsobem dotírající na sochu sv.Prokopa v Dračích skalách. Když si uvědomíme, že obě plastiky světců byly instalovány do skal ve stejném období, začne se původ a smysl dračí hlavy pod Prachovnou vyjasňovat. Smělá myšlenka: poblíž zámku není symbol katolické víry bez společnosti zástupce přírodních sil, t.j. podoby draka, symbolu přírodní síly Země. Přála si vrchnost úmyslně, aby tomu tak bylo? A proč poblíž Valdštejna, jemuž v té samé době vtiskla svatojanskou poutní podobu valdštejnská šlechtična, draci nejsou? Jedná se o vzdor mezi manžely?

V každém případě tu máme další znepokojivou otázku: není  ono těch draků na Hruboskalsku trochu moc? Dračí skály, Dračí rokle, Dračí věž, Dračí zub, Dráček, draci kolem sochy sv.Prokopa, drak co požadoval princeznu ve filmu "Princ Bajaja", a kolik jich ještě je skrytých v bizarních tvarech rozeklaných skalisek, po nichž se dalších pár měsíců bude plouhat tísnivá bledá mlha... Fantasii se meze nekladou!

Stísněn mezi skály, nenápadný a dokonale rovný, zdobí symbolický  hřbitůvek horolezců pod Mariánskou vyhlídkou jeden z nejkrásnějších hruboskalských buků.

 Skoro jako bychom viděli, jak se ze semínka sune tenký kmínek opatrovaný blízkou pískovcovou stěnou vzhůru, stále vzhůru, dokud se nad ním neotevře volné nebe, které by mohl zaplnit svou korunou. A taky to udělal, rozložil větve jako slunečník nad Nekonečnou věž a okolní skalky.

Nezapomněl se pořádně zakořenit do nepevného svažitého podloží ve skalním dolíku, tak snad mu vichřice a orkány neublíží. Byla by velká škoda, kdyby tenhle poutník za sluncem, nekonečně rostoucí po boku Nekonečné věže padl pod poryvy větru nebo pod motorovou pilou dřevorubců.

Těžko říct, jestli je tenhle bukový velikán nejvyšší z hruboskalských stromů, asi ne, když uvážíme, do jaké výšky to o kus dál dotáhly douglasky tisolisté uprchlé z Arboreta, ale stojí za to si ho na procházce prohlédnout. Nejlépe je jeho výška, dokonalá kolmost a elegantní koruna vidět pokud provázeni žlutou turistickou značkou scházíme ze schodů, které vedou z vyhlídky dolů do prostoru horolezeckého pietního místa, a dál na Saharu.

Sníh bude s vichrem burácet,

co nám však do těch nečasů!

Jen když ten oheň na krbu

plá jasnou září topasů.

V smrčí voní smolná rosa,

východ rdí se růžemi;

bílým tělem albatrosa

ranní mlha zdá se mi.

A jak mlha letí k zemi

přes temena spících skal,

jak by se mne perutěmi

bílý pták ten dotýkal...

z básně L.A., rok 1892

Vzpomínka na výlet?

Na Hruboskalsku je řada míst, kde se v hojnosti než jinde kumulují nápisy po skalách, rytiny a podivné značky. Jedním z takových míst je známá Mariánská vyhlídka.

Na vyhlídce bylo zřízeno nové zábradlí, a musíme poděkovat za to, že byly zachovány původní pískovcové sloupy, dříve nesoucí zábradlí z dřevěných kůlů. Sloupky jsou "od hlavy k patě" pokryty záznamy návštěvníků, kteří do nich zvěčnili monogramy a hlavně letopočty.

Tak můžeme na jednom hranolu vidět mezi spletí vyrytých čar a písmen i ozdobný rámeček uzavírající písmena "E.R.R.J.", a dále místo Praha a letopočet 1896. Co je na tom? Myslíme si. Na téhle rytině je zajímavé to, že nebyla provedena do přírodního pískovce někde po cestě na vyhlídku, ale do sloupku. Skoro to vypadá, že se jedná o zápis nějakého v té době vzniklého turistického spolku nebo jednoty. Kombinace téměř "úředního" rámečku, umístění rytiny i souvislá řada písmen tomu napovídají.

Tak či onak, rytinka na Mariánské vyhlídce "E.R.R.J Praha 1896" je skoro nečitelná, zaniklá mezi rýpanci, které ji přikryly později a brzy zmizí v nenávratnosti času.

Hruboskalský značkovník

Kde jinde se na zvětralém pískovci tak pěkně vyjímají turistické značky než na bílém pískovci hruboskalském! Pěkná nová značka zelené trasy u Radeče je rámována zbytky původní zelené značky, která je zaznamenána už ve starých průvodcích. Provázela turisty z Valdštejna na Kost. Značka byla dříve pro lepší viditelnost primitivně orámována zářezy do stěnky.

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us

Citát na rozloučenou:  "Draci mají velice dobrý zrak, sluch i čich. O chuti toho víme velmi málo, jen to, že rozlišují základní druhy." - z nauky o dracích

Hlavní stránka